Cyberpunk 2077 pod nánosem bahna

Příliš nepodléhám tlaku ani momentu situace. Svou rozvážnost jsem neodložil ani ve chvíli, kdy jsem spustil Cyberpunk 2077. Pravděpodobně největší hru, kterou jsem za posledních pět let recenzoval, a možná i hru, na kterou se těším vůbec nejvíc. A spousta z vás to má až na ono „recenzování“ určitě stejně. Možná jste skutečně posledních pět let čekali na to, až CD Projekt Red vydá svůj opus, do kterého investuje jak peníze, tak zkušenosti získané z dnes už legendárního Zaklínače 3. Ten okamžik nastal. (Bohužel) nastal ve stejnou chvíli pro vás jako pro mě, takže oproti některým rychlíkům nemám prakticky žádný náskok. Nebudu tak zastírat, že jsem bůh ví jak daleko, že jsem viděl všechno, že už teď znám svůj vlastní verdikt. Ne, kdeže. Ještě leccos se může za následující desítky hodin změnit. Přesto ale mám svůj názor, už jsem viděl kdeco. A myslím, že stojí za to těch pár slov nějak šikovně sesumírovat a alespoň částečně vám naznačit, co bude čekat i vás, rozhodnete-li se do Cyberpunku svoje peníze investovat.

REVIEW IN PROGRESS

Nemá cenu tvrdit, že je Cyberpunk bez chyby. Jestli vás novinka zajímá, spoustu věci jste je už sami slyšeli, a já vás rozhodně nebudu přesvědčovat o tom, že je to všechno velká lež a lidé si vymýšlí. Asi bych si přál, aby to tak bylo, ale bohužel, chyby uvidíte na libovolné platformě. Na své si přijdou hráči na PC, PlayStationu i Xboxu, nehledě na jejich verze. Všechny mají několik společných jmenovatelů. Ne, Cyberpunk není ani zdaleka tou nejkrásnější hrou, kterou jste kdy viděli. Já vím, že máme tendence přehánět, ale tentokrát si více než kdy jindy stojím za tím, že je dokonce výrazně ošklivější než pět let starý Zaklínač. Samozřejmě se dá jen těžko generalizovat, novinka tu a tam ukáže, že se jedná o modernější titul, ale v obecném měřítku bude každý z grafického zpracování zklamaný. Můžeme stupňovat, jak moc: Na high-endovém PC asi tolik strádat nebudete. Na běžném železe už uvidíte, že Cyberpunk rozhodně neodpovídá tomu, co vývojáři z CDP slibovali, a čím slabší stroj budete mít, tím těžší bude udržet hru hratelnou, a to přestože třeba budete splňovat minimální požadavky. Na konzolích je situace stejná – na PS5 a XSX není Cyberpunk za hvězdu, ale obecně vzato se o průšvih nejedná. Na mezigeneračních strojích uvidíte kompromisy v detailech a budete trpět na propady frameratu, na základní PS4 a Xboxu One ale půjde doslova o porod.

NIC NEŽ BUGY... BUGY, BUGY... TO JE TANEC JINAČÍ

O stavu hry na PS4 a na PS5 si ale do detailu povíme jindy. Jak říkám, o těchto problémech pravděpodobně už dávno víte, a pokud ne… inu, teď už ano. Je ale škoda, že se debata okolo Cyberpunku točí jen a pouze kolem technického stavu. Je to pochopitelné, hráči – včetně mě – nechápou, kde se stal problém, cítí zklamání a sami se berou jako podvedení, tím spíš, když do hry investovali nemalou částku. ALE, teď zazní podle mého to nejdůležitější:

Své peníze nevyhazujete z okna za hru, za kterou by to nestálo.

Rozumím tomu, zaplatili jste teď, chcete hrát teď. I já. A rozumím, že ne každý může a je to problém. Velkým problém. Pod tím technickým bahnem ale něco je, něco, na co se vyplatí počkat. Něco, co by se dalo schovat za formuli jednoduše pojmenovanou jako „CD Projekt“. Zaklínač nás naučil, že právě tito polští vývojáři převyšují ostatní studia v dovednostech vyprávět příběhy a nedělat chyby co se týče herního světa ani jeho mechanismů, struktur nebo obecného fungování. Cyberpunk někteří brali jako revoluční titul, a narovinu říkám, že v něm aktuálně revoluci nevidím, ale zároveň jej brali jako nástupce Zaklínače 3 a jeho datadisků, a v tomto smyslu jsem po více než deseti hodinách saturovaný. Questy, především hlavní příběhová linka, mě baví. Rozjede se poměrně rychle, poměrně rychle vám explicitně naznačí, o co v ní půjde, a především představí postavy, které nepůsobí jako škrobení panáci, ale vytvoříte si k nim nějaký vztah. Tak, jako byste byli v Night City i vy.

Představí vám fenomenálního Johnnyho Silverhanda s tváří Keanu Reevese, o kterém, stejně jako ostatní, nechci mluvit více, než je potřeba. Už teď je ale jasné, že patří mezi highlighty celé hry. V rámci několika prvních úkolů si osvojíte ovládání, a zjistíte, že vlastně žádná z aktivit nepůsobí nedotaženě, takže vám přejde do krve i zpočátku poměrně vrtkavá střelba, oblíbíte si jízdní model, bude vás bavit stealth… A o to přeci jde, ne? Tohle je to, co dělá dobrou hru dobrou hrou. Možná, že to nejhorší, co můžu říct, je, že novinka nepřekvapila, ale zároveň v tomto smyslu ani nezklamala. Všeobecné rozpoložení ale nelze nechápat. Opakoval bych se, kdybych řekl, že je škoda, že se technickým problémům věnuje mnohem více prostoru než hře samotné. Jak dlouho ale ještě tento stav potrvá? Kdy CD Projekt hru opraví do použitelné verze, kterou budou moci hrát úplně všichni? Každý další týden, který počkáte, bude znamenat, že budete hrát – až budete hrát – lepší hru.

Třeba ale máte štěstí, třeba budete hrát hnusnou hru, ale bugy se vám budou vyhýbat. Já viděl jen drobnosti, třeba levitujícího robůtka, který měl zjevně na něčem stát, nebo být o dobrých deset centimetrů níž. A jednou mi hra spadla. Ale žádný univerzální popis věci nabídnout nejde. Uvědomuji si, že mám štěstí, i proto, že můžu hrát (sic PS4 verzi) na PlayStationu 5. Většina z vás ale stejný obrázek, jaký vám v předstihu nabízím, uvidí až za několik měsíců; ať už s novou konzolí v ruce, nebo s hromadou opravných balíčků.