ahoj-novacci
Článek Ahoj, nováčci!

Ahoj, nováčci!

Luke

Luke

29. 9. 2008 22:54 5
Reklama

V recenzi Brothers in Arms: Hell's Highway jsem napsal: „Protože od posledního dílu už utekla dlouhá doba a zvýšil se počet hráčů, kteří ho nehráli, ale k Hell's Highway se dostanou, neuškodí, když připomeneme základní pilíře série.“ Následně jsem stručně shrnul, čeho hry od Gearbox dosáhly a recenzi – nutno podotknout, že jsem ji prakticky celou přepsal – zaměřil více na nové hráče nebo prostě takové, kteří neví lautr nic o tom, co je to Brothers in Arms. Důvod nemusí být pravidelným hráčům zřejmý a hardcore hráči by ho zřejmě neakceptovali. Čím více ale uvažuji o současném herním publiku, tím patrnější je, že je na čase začít opakovat základy her a informovat ne-hráče o tom, proč přesně by si měli něco zahrát. Nejde o argumenty typu „je to lepší, než minule,“ protože ne-hráč (nebo nováček) ví kulové o tom, jaké to bylo minule. Jde o to přiblížit mu celý herní svět prostřednictvím jasně daných argumentů a skrz minimum odkazů na předchozí hry. Bohužel mají v tomto ohledu máslo na hlavě jak herní novináři, tak samotný průmysl.

Začněme u novinářů. Předně (pro všechny fanoušky "Nového psaní o hrách"): není možné, aby existoval Lester Bangs herní novinařiny, protože produkce je příliš veliká na to, aby jeden člověk dokázal vše objektivnoidnosubjektivně stíhat. Za druhé: současný herní novinář, který vyrostl v prostoru vykolíkovaném společensko-kulturním negativismem vůči hrám píše především pro hráče, pro stálé publikum, aniž by zohledňoval, že globálně se počet hráčů navyšuje o nováčky a casual hráče, kteří byli přitaženi novými konzolemi a internetovým nebo mobilním hraním. Tito lidé se seznamují s jednoduchými tituly, které jsou odděleny od velkých produktů – jako Hell's Highway – monstrózní propastí. Ta zahrnuje i herní časopisy nebo internetové zpravodajství, kde se vyjadřují herní novináři pro dlouhodobé hráče. Takový nováček, který začal hrát na Xbox 360 před půl rokem, je pak po právu zmatený. Hra, kterou doma s radostí hraje, třeba Need for Speed 242, dostala průměrné hodnocení s výtkou „minule to bylo lepší“ a argumenty se pohybují v rovinách, které nezná. Když pak vyjde recenze na očekávanou hru zaměřená na nováčky, jsou z toho pravidelní hráči nesví. Jenže ti začínají být v menšině. Novinařina se musí přizpůsobit tomu, že teprve nyní se brány herní pevnosti otevírají a vpouštějí k sobě davy lidí se zájmem hrát. A ti lidé potřebují vědět, co se v té pevnosti dělo, zatímco oni běhali venku.

Po střelbě do vlastních řad následuje kanonáda do řad vývojářských. Každý velký herní producent chce, aby jeho hra byla co nejpopulárnější a přitáhla právě nováčky. Na tom není nic divného, komerční úspěch zajišťuje existenci a třeba pánové z Epicu by na tohle téma mohli mluvit několik hodin (mimochodem, při prezentaci Gears of War 2 jsem byl v davu novinářů jeden z přibližně tří, kteří píší do herně orientovaného časopisu, zbytek byl lifestyle). Herní vývojář je přibližně ve stejném postavení, jako herní novinář. Spousta věcí mu přijde přirozených a počítá s tím, že jeho publikum se okamžitě adaptuje, protože má zkušenosti. Jenže ouha, pravidelní hráči nejsou skupinou, která by zajistila hvězdný prodejní úspěch. Těmi jsou zase ti zatrolení nováčci, a těm je potřeba vysvětlit i takové věci, jako co znamenají ikonky v GUI, čím se hází granáty, a že když označí jednotky a zmáčknou CTRL+1, tak je dají do grupy. Herní vývojáři pak tedy produkují hry, které jsou z perspektivy pravidelného hráče příliš jednoduché nebo opakují již viděné, zatímco z perspektivy nováčků jsou naprosto skvělé. Anebo naopak, první skupina se raduje, druhé se protáčejí oči.

Do značné míry jde o patovou situaci, protože nelze najednou uspokojit obě skupiny. Řešením mohou být tituly jako Spore nebo LEGO Star Wars, které jsou vytvářené s ohledem na nováčky a zároveň poskytují hloubku vyhledávanou pravidelnými hráči. Jenže spočítejte si sami, kolik takových her vychází? Dlouhodobě jde o neudržitelný stav, který pravděpodobně vyvrcholí větším oddálením pravidelných hráčů od nováčků, protože z té herní pevnosti nelze lidi vyhnat. Pakliže se ale podaří herním novinářům i vývojářům přemostit propast zmíněnou ve druhém odstavci, půjde o chvíli, kdy se herní sektor stane skutečně dospělým na úrovni společensky akceptované kultury. Naděje umírá poslední...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama