Československá pohádka o ZX Spectru

Článek o ZX Spectru a jeho letošních třicetinách by mohl odstartovat zcela typicky. Například vzpomínkou, jak tento malý zázrak od vynálezce a bohatýra Cliva Sinclaira společně s dalšími osmibity C64 a Atari 800 „komputerizoval“ veřejnost v osmdesátých letech. Nebo jak si celý východní blok sinclairovský hardware ukradl a zkopíroval. A dal by se samozřejmě začít i bulvární notickou o tom, jak se Clive loni oženil se striptérkou. Ale...

Otevřu jej dost neobvyklým úryvkem z Historického kalendáře Nového Města na Moravě, lyžařského centra na Vysočině. Historik Vít Křesadlo v něm k 22. lednu 1976 píše:  „Výsledky závodu Zlatá lyže byly poprvé zpracovány počítačem. Přenos dat byl prováděn dálnopisem, vysílačkou a telefonem. Nevýhodou byla velká vzdálenost při doručování hotových dokumentů a výsledků. Později se začala formovat speciální skupina sportovních rozhodčích pro práci s počítačem – takzvaný computer team, jenž zlepšil svoji práci po pořízení počítače typu SINCLAIR. S ním už se v osmdesátých letech zpracovávaly výsledky závodů i z jiných míst republiky…“

Sinclairův hardware na lyžařských závodech? I to je důkaz vlivu jednoho malého britského počítače na celý svět. Před slávou a pověstí ZX Spectra se snad nemusí sklánět jen nejoblíbenější počítač historie Commodore 64, kterého se za dvanáct let (1982-94) prodalo šestnáct milionů kusů, zatímco ZX Spectra za deset let a ve všech jeho osmi evolučních verzích „pouze“ pět milionů. Číslo je to však malé pouze v tomto srovnání. Ve skutečnosti bylo ZX Spectrum v Evropě ještě více rozšířené než C64 díky hardwarovým klonům.

Původně mělo ZX Spectrum zbavit počítačové negramotnosti jenom Brity. Ostatně, stejný cíl si začátkem osmdesátých let předsevzalo i konkurenční BBC Mirco a protože u něj setrvalo, znají ho dnes pouze absolventi tamních škol. Zato zkratka ZX se skloňuje všude. A vzpomíná se na 23. dubna 1982, kdy se gumák“ (přezdívka podle pogumované klávesnice) začal prodávat. Slavit přitom může opravdu celá Evropa, neboť ZX se jako jeden z mála počítačů objevilo i na východním trhu.

Bony, bony?

A to navzdory všem překážkám vyplývajícím z politického rozdělení Evropy před pádem totality. Například navzdory dovozové ceně. Jestliže v Británii a západní Evropě bodovalo ZX s cenovkami pod magickou hranicí jednoho sta liber, ve východním bloku se tento počítač vyvažoval zlatými zuby po dědkovi a půlkou JZD

V technologicky zaostalém a obchodně uzavřeném socialistickém skanzenu byla u jakéhokoliv západního zboží důležitější dostupnost než jeho cena, a tak se ZX Spectrum stalo příkladem typické dovozové tragedie, kdy se v Československu i po několika letech prodávalo za původní, tedy naprosto scestné ceny. Kupříkladu v Tuzexu stálo v roce 1985 ZX Spectrum 1000 bonů, tedy pět tisíc korun, což byla hodnota, kterou tento stroj po třech letech na mezinárodním trhu již neměl. A vzhledem k tomu, že průměrná mzda v Československu tehdy nepřekračovala patnáct set korun, dal člověk za podpultové zboží čtyři své platy. Představte si, že byste dnes měli na osobní počítač museli ušetřit sto tisíc korun.

Dobrodružství mezi pulty

Východní Evropa a ZX Spectrum, to bylo zvláštní spojení. Sinclair dokázal vyhovět požadavkům komunistických vlád, takže se ZX Spectrum stalo jedním z mála počítačů, které se za železnou oponu mohly oficiálně dovážet, ale pro zákazníky to byla výhra opravdu pouze teoretická. Socialismus neviděl smysl v tom, aby domácnosti vlastnily počítače (stejně jako o pár desetiletí dříve osobní automobily), takže bylo v podstatě nemyslitelné, aby si soukromá osoba osobní počítač koupila. Problém to byl dokonce i pro podniky, které buď nevlastnily žádnou cizí měnu (a těch byla většina), anebo uvázly v pasti přídělového systému, kdy se na jeden kus výpočetní techniky čekalo přinejmenším několik měsíců. Kdo neměl známého za pultem nebo v letadle na lince Praha-Londýn, dostával se k ZX Spectru velmi těžko.

Po polovině osmdesátých let, kdy začalo být ZX Spectrum (podobně jako Atari 400/800) v Československu přeci jen dostupnější, odpadla nutnost pašovat jej v krabicích od bonboniéry, kam se krásně vešlo. Dovoz ZX Spectra se stal oficiálně podporovaným z toho důvodu, že československá elektrotechnika už nebyla schopna dohánět ztrátu na západní vývoj jinak než klonování. Tedy v podstatě tím, co dnes předvádějí Číňané v automobilovém průmyslu.

ZX Spectrum se svou jednoduchou architekturou se využívalo jako zdroj originálního hardwaru pro kuchání a výrobu odvozenin, jakou byl u nás od roku 1987 například Didaktik Gama, někteří jej asi ještě znáte z dětství.  Prozkoumat originál a pak podle něj vyrobit vlastního počítač bylo pro východní inženýry asi stejně těžké, jako pro vaši mámu otevřít olejovky a udělat z nich pomazánku.  Nejvíce spectráckých "svačinářů" byste však nenašli v Československu, nýbrž v Sovětském Svazu. Právě tam vznikly desítky typů hardwarových náhražek, až se svět začal ptát, čí vlastně ZX Spectrum, jestli Britů, nebo Sovětů. Nic to však neměnilo na faktu, že sovětské spectrácké klony vynikaly především nespolehlivostí a paradoxně i vzájemnou nekompatibilitou.

Sejdeme se v klubovně

Existence Spectra na východním trhu a jeho snadná upravitelnost měla velice pozitivní vliv na rozvoj východoevropského počítačového klubovnictví. ZX Spectrum je vlastně první počítač, kolem kterého se vytvořilo to, čemu dnes říkáme komunita. Tedy společenství lidí stejného zájmu v informatice, jenž byla za socialismu utužována skutečným dobrodružstvím při nakupování a také vzdorem proti nechápavé laické veřejnosti.

Z těchto důvodů vytvářeli majitelé ZX Spectra a dalších osmibitů trochu jiný typ komunity než dnes. Jednak se doopravdy stýkali a neodbývali se pouze na internetu a jednak mezi nimi panoval o něco soudržnější a vstřícnější duch. Po hodinách informatiky a palbě kódu v Basicu na československých komputerech IQ 151 se skupinky z „kultury kriplů“ scházely na improvizovaných blešácích a radioklubovnách Svazarmu a zúčastněně klábosili a četli ZX Magazín Nic z toho se dnes už neděje, neboť po rozšíření počítačové gramotnosti se logicky rozmělnila i společná touha o vymezení se proti zbytku světa.

Z historickým pramenů plyne, že se v roce 1985 nacházelo v Československu sto tisíc počítačů a pokud přibývaly nové, byly to právě milosrdně dovážená ZX Spectra nebo jeho hardwarové klony. Programovat a hrát se na nich učily ponejvíce Husákovy děti, výjimečně i o něco starší jako nestor české publicistiky František Fuka. Na závěr se tedy rozloučíme s první dílem tématu archivním videem, kde pozdější autor mnoha známých spectráckých her předvádí publiku, jak obsluhuje počítač…

-----------

Jak se na ZX Spectru hrálo, programovalo a jak třeba vypadaly recenze v odborných časopisech, si přečtete v druhém dílu tématu. Nezapomeneme ani současnost ZX Spectra. Jeho jednoduchá architektura se totiž dá klonovat a emulovat dodnes.