rekni-mi-jak-ridis-a-ja-ti-reknu-co-hrat
rFactor Článek Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

19. 10. 2009 22:24 20
Reklama

S včerejší recenzí třetí Forzy jsme se na Hrej! opět dotkli žánru závodních her, v nichž už dlouhou dobu panuje rozkol mezi příznivci simulátorů a jednodušších arkád. Z našeho pohledu vnímáme oba přístupy jako samostatné žánry, neboť jediné, co mají společného, jsou auta. Rozdíly v jízdním modelu totiž znamenají naprosto odlišný zážitek z hraní, který patří do rukou, hádáte správně, naprosto odlišné sortě hráčů. Ačkoliv se to nemusí v záplavě třeba takových stříleček, nebo strategií zdát, závodních her nalezneme v regálech herních obchodů vcelku dost, a když k tomu připočteme letošní, převážně podzimní nadílku, není nad to se v ní trochu zorientovat. Pokud se vám tedy stalo, že jste si koupili hru, která vás po nainstalování ani trochu nebavila, pomůže vám náš krátký průvodce. Hry nejsou řazeny jen podle toho, nakolik jsou arkádou, či simulací, ale také podle jednotlivých skupin hráčů, pro něž jsou vhodné.

"Spojka je vlevo nebo uprostřed?"

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát
i Zdroj: Hrej.cz
Začneme od toho konce, kolem kterého jako motorové myši popojíždějí akční hráči. Nezajímá je, jak by se auto mělo chovat v zatáčce, je jim jedno, že tenhle skok je nereálný - chtějí se za každou cenu bavit a neřešit hlouposti kolem. Typickou hrou z poslední doby je stále skvělý Burnout: Paradise, ve kterém si dosyta užijete perfektních bouraček, ještě lepší grafiky a dunivého hudebního doprovodu. Tahle hra je typickou ukázku toho, jak by se měly dělat tituly pro mainstreamové hráče, protože je maximálně přístupná a za několik vteřin už budete chápat, o co tu kráčí. Jde o čistokrevnou arkádu, která je navíc podporována věcmi jako trojrozměrné brýle, nebo kupa stahovatelného obsahu, což by mělo samozřejmě být velkým lákadlem pro tatínky, kteří shání pro své dítko něco k pobavení. Není to ale pouze zmiňovaný Burnout, do téhle skupiny vcelku bez váhání řadíme i starší Trackmanii, která do zábavy a arkádové bezstarostnosti přináší nebývalé silný pocit motivace a dávku soutěžení v multiplayeru.

"Sem tam mi to uklouzne..."

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát
i Zdroj: Hrej.cz
Další skupinou jsou hry, které jsou stále ještě určeny do rukou spíše občasným hráčům, ale nabízí možnost nastavení, blížící se v několika ohledech simulátoru. Většinou však jde o zpracované fámy, jak by se auto zřejmě chovalo, ale ve skutečnosti se tak chovat nikdy nebude. Nejnovějším příkladem je Need for Speed: Shift, které si na arkádové nastavení zajezdí opravdu každý a na vyšší obtížnost se budete muset potýkat s několika překážkami. Jednou z nich je časté a přehnané přetáčení auta při akceleraci, což je jev, který se ve skutečnosti u silničních speciálů příliš neděje. Dalším z nich jsou dlouhé drifty, které také nemají moc společného se simulací a jsou ve hře především k tomu, aby hráči užili legraci. Ostatně o ní jsou i další vymoženosti, jako jsou působivé bouračky a spousta grafických vychytávek, lákající nové hráče do velké rodiny. Posledně zmiňovaných artiklů si pak užijete i u hry Split/Second, která sice podle dostupných informací v mnohém připomíná Burnout z předchozí kategorie, díky slibovanému přizpůsobování vozidla v souladu s vašim stylem jízdy ale zařazujeme tento počin na druhý stupínek.

"Ještě to chce trénink"

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát
i Zdroj: Hrej.cz
Ještě pořád zůstáváme u her, které se řadí spíše k arkádám, pozvolna v nich ale převažuje druhá složka. Realismus Colin McRae DiRT 2 spočívá především v různém chování vozidel na různých površích, což je něco, s čímž už mohou mít předchozí dva typy hráčů problém. Také s ohledem na to, že DiRT 2 nabízí závodní tratě i mimo bezpečnou asfaltku, přichází na řadu nutnost tréninku. Zatáčku na štěrku zkrátka nemůžete projet na plný plyn a doufat, že to nějak dopadne - v DiRT 2 už musíte umět přibrzdit a ve všem tom mumraji spolehnout na vlastní rychlé reakce. Automatičtí pomocníci vám totiž v těchto situacích příliš nepomohou a fakt, že už ke hraní potřebujete alespoň gamepad naznačuje jistý posun. Po stránce obtížnosti ale nejde o nic extra náročného a pokud hře věnujete chvilku času, odmění se vám skvělým zážitkem, který bude mnohem hlubší, než často monotónní jízda po sterilních okruzích. A i proto, že již několik let starý Race Driver: GRID pochází od stejných vývojářů, můžeme jej, jakožto silniční, nebo pouliční alternativu zařadit také. Hra je více hektická, než Need for Speed: Shift a bez ohledu na to, že s sebou přináší méně realistického nastavení, musíte si na zmatek v závodním poli chvilku zvykat.

"Troufám si i na speciál"

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát
i Zdroj: Hrej.cz
Na tomhle místě se už dostáváme k Forze Motorsport 3, potažmo chystanému Gran Turismu 5, které si dokázali najít tolik potřebný střed mezi tím, co je pro širší publikum zábavné, co je příjemná výzva a co už spíše frustruje. Na tomhle místě už během koupě zapomeňte na bláznivé skopičiny, tady se už auta chovají realisticky a pochopitelně se to odráží na vyšší obtížnosti hry. Podobně jako u formulových simulátorů pak i zde platí, že pomocníci, kteří jsou v těchto hrách spíše z nutnosti, nežli k potřebě, brzdí váš výkon. Sami tedy pochopíte, že se k vyhrávání závodů a dosahování dobrých časů budete muset přizpůsobit vy hře, nikoliv naopak. Argument, proč po takových titulech sáhnout už proto musí být opodstatněný a dopředu se očekává, že hráč již má nějaké zkušenosti. Samozřejmě to ale není pravidlem a pokud odhodíte potřebu vískat a juchat během jízdy, i Forza, nebo Gran Turismo se dají naučit.

"Bez volantu nedám ránu!"

Řekni mi, jak řídíš, a já ti řeknu, co hrát
i Zdroj: Hrej.cz
Poslední skupina je přesný opak té první. Sterilita z her jako Race Pro, nebo legendární rFactor jen sálá a nepotkáte v nich nic, co by nemělo nějaký hlubší význam pro samotnou jízdu. Takové tituly většinou nepřichází s oslnivou grafikou, ale naopak propracovaným jízdním modelem, který vám nedá ani na chvíli vydechnout. K řízení nutně potřebujete dražší herní ovladač, nejlépe volant s pedály, a to ne proto, abyste si hru užili, ale abyste ji vůbec dokázali uřídit. Když do výčtu přidáme ještě starší, ale stále nepřekonané Richard Burns Rally, musíme vás dopředu varovat, že koupě je velkým závazkem. Na jednu stranu sice můžete před kamarády slintat pentli, jak propracované hry máte, ale pokud se v nich nedokážete orientovat a hlavně, závodit, budou vám k ničemu. Na to tedy pozor.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama