S včerejší recenzí třetí Forzy jsme se na Hrej! opět dotkli žánru závodních her, v nichž už dlouhou dobu panuje rozkol mezi příznivci simulátorů a jednodušších arkád. Z našeho pohledu vnímáme oba přístupy jako samostatné žánry, neboť jediné, co mají společného, jsou auta. Rozdíly v jízdním modelu totiž znamenají naprosto odlišný zážitek z hraní, který patří do rukou, hádáte správně, naprosto odlišné sortě hráčů. Ačkoliv se to nemusí v záplavě třeba takových stříleček, nebo strategií zdát, závodních her nalezneme v regálech herních obchodů vcelku dost, a když k tomu připočteme letošní, převážně podzimní nadílku, není nad to se v ní trochu zorientovat. Pokud se vám tedy stalo, že jste si koupili hru, která vás po nainstalování ani trochu nebavila, pomůže vám náš krátký průvodce. Hry nejsou řazeny jen podle toho, nakolik jsou arkádou, či simulací, ale také podle jednotlivých skupin hráčů, pro něž jsou vhodné.
"Spojka je vlevo nebo uprostřed?"
Začneme od toho konce, kolem kterého jako motorové myši popojíždějí akční hráči. Nezajímá je, jak by se auto mělo chovat v zatáčce, je jim jedno, že tenhle skok je nereálný - chtějí se za každou cenu bavit a neřešit hlouposti kolem. Typickou hrou z poslední doby je stále skvělý Burnout: Paradise, ve kterém si dosyta užijete perfektních bouraček, ještě lepší grafiky a dunivého hudebního doprovodu. Tahle hra je typickou ukázku toho, jak by se měly dělat tituly pro mainstreamové hráče, protože je maximálně přístupná a za několik vteřin už budete chápat, o co tu kráčí. Jde o čistokrevnou arkádu, která je navíc podporována věcmi jako trojrozměrné brýle, nebo kupa stahovatelného obsahu, což by mělo samozřejmě být velkým lákadlem pro tatínky, kteří shání pro své dítko něco k pobavení. Není to ale pouze zmiňovaný Burnout, do téhle skupiny vcelku bez váhání řadíme i starší Trackmanii, která do zábavy a arkádové bezstarostnosti přináší nebývalé silný pocit motivace a dávku soutěžení v multiplayeru.
"Sem tam mi to uklouzne..."
Další skupinou jsou hry, které jsou stále ještě určeny do rukou spíše občasným hráčům, ale nabízí možnost nastavení, blížící se v několika ohledech simulátoru. Většinou však jde o zpracované fámy, jak by se auto zřejmě chovalo, ale ve skutečnosti se tak chovat nikdy nebude. Nejnovějším příkladem je Need for Speed: Shift, které si na arkádové nastavení zajezdí opravdu každý a na vyšší obtížnost se budete muset potýkat s několika překážkami. Jednou z nich je časté a přehnané přetáčení auta při akceleraci, což je jev, který se ve skutečnosti u silničních speciálů příliš neděje. Dalším z nich jsou dlouhé drifty, které také nemají moc společného se simulací a jsou ve hře především k tomu, aby hráči užili legraci. Ostatně o ní jsou i další vymoženosti, jako jsou působivé bouračky a spousta grafických vychytávek, lákající nové hráče do velké rodiny. Posledně zmiňovaných artiklů si pak užijete i u hry Split/Second, která sice podle dostupných informací v mnohém připomíná Burnout z předchozí kategorie, díky slibovanému přizpůsobování vozidla v souladu s vašim stylem jízdy ale zařazujeme tento počin na druhý stupínek.
"Ještě to chce trénink"
Ještě pořád zůstáváme u her, které se řadí spíše k arkádám, pozvolna v nich ale převažuje druhá složka. Realismus Colin McRae DiRT 2 spočívá především v různém chování vozidel na různých površích, což je něco, s čímž už mohou mít předchozí dva typy hráčů problém. Také s ohledem na to, že DiRT 2 nabízí závodní tratě i mimo bezpečnou asfaltku, přichází na řadu nutnost tréninku. Zatáčku na štěrku zkrátka nemůžete projet na plný plyn a doufat, že to nějak dopadne - v DiRT 2 už musíte umět přibrzdit a ve všem tom mumraji spolehnout na vlastní rychlé reakce. Automatičtí pomocníci vám totiž v těchto situacích příliš nepomohou a fakt, že už ke hraní potřebujete alespoň gamepad naznačuje jistý posun. Po stránce obtížnosti ale nejde o nic extra náročného a pokud hře věnujete chvilku času, odmění se vám skvělým zážitkem, který bude mnohem hlubší, než často monotónní jízda po sterilních okruzích. A i proto, že již několik let starý Race Driver: GRID pochází od stejných vývojářů, můžeme jej, jakožto silniční, nebo pouliční alternativu zařadit také. Hra je více hektická, než Need for Speed: Shift a bez ohledu na to, že s sebou přináší méně realistického nastavení, musíte si na zmatek v závodním poli chvilku zvykat.
"Troufám si i na speciál"
Na tomhle místě se už dostáváme k Forze Motorsport 3, potažmo chystanému Gran Turismu 5, které si dokázali najít tolik potřebný střed mezi tím, co je pro širší publikum zábavné, co je příjemná výzva a co už spíše frustruje. Na tomhle místě už během koupě zapomeňte na bláznivé skopičiny, tady se už auta chovají realisticky a pochopitelně se to odráží na vyšší obtížnosti hry. Podobně jako u formulových simulátorů pak i zde platí, že pomocníci, kteří jsou v těchto hrách spíše z nutnosti, nežli k potřebě, brzdí váš výkon. Sami tedy pochopíte, že se k vyhrávání závodů a dosahování dobrých časů budete muset přizpůsobit vy hře, nikoliv naopak. Argument, proč po takových titulech sáhnout už proto musí být opodstatněný a dopředu se očekává, že hráč již má nějaké zkušenosti. Samozřejmě to ale není pravidlem a pokud odhodíte potřebu vískat a juchat během jízdy, i Forza, nebo Gran Turismo se dají naučit.
"Bez volantu nedám ránu!"
Poslední skupina je přesný opak té první. Sterilita z her jako Race Pro, nebo legendární rFactor jen sálá a nepotkáte v nich nic, co by nemělo nějaký hlubší význam pro samotnou jízdu. Takové tituly většinou nepřichází s oslnivou grafikou, ale naopak propracovaným jízdním modelem, který vám nedá ani na chvíli vydechnout. K řízení nutně potřebujete dražší herní ovladač, nejlépe volant s pedály, a to ne proto, abyste si hru užili, ale abyste ji vůbec dokázali uřídit. Když do výčtu přidáme ještě starší, ale stále nepřekonané Richard Burns Rally, musíme vás dopředu varovat, že koupě je velkým závazkem. Na jednu stranu sice můžete před kamarády slintat pentli, jak propracované hry máte, ale pokud se v nich nedokážete orientovat a hlavně, závodit, budou vám k ničemu. Na to tedy pozor.
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
Veti napsal 29. 11. 2009 v 10.48
Zdeňo Zdeňo, je pěkné, že píšeš o automobilových hrách, ale ještě by bylo dobré se naučit pořádně řídit. Na některém z posledních Levelů ve videorecenzi jsi řídil, ale já osobně bych se i styděl to video publikovat. Bylo pěkné, že jsi tam měl naznačené linky kudy kam a jak brzdit, kdy meziplyn a kdy plný, ale i tak ses tím neřídil. Zkus na sobě trochu zapracovat. Ale i tak je článek celkem pěkný.
Xspy napsal 21. 10. 2009 v 23.48
Rád jezdím ve hře ve vlastnoručně upraveném vozidle ... takže co ? Nic ? Ale ano ... Legal Street Racing /Redline .
Hmmm ale ta hra je stará , neoptimalizovaná , ale opět bez konkurence v dnešních arkádách :(
Pinocchio napsal 20. 10. 2009 v 23.20
Mám rád simulace, ale nemyslím si, že pocit ze řízení skutečného auta lze bez kompromisů převést do hry. Taková Forza 3 (hraju i GT5, ale fandim víc Forze, škoda jen toho MS volantu co za moc nestojí) je podle mě vrchol toho co se dá do hry dostat. Nikdy nemůžou do hry převést pocit z toho, jak se auto naklání, ujíždí atd. - a z toho potom plyne takové nepředvídatelné ustřelování, jaké předvádějí ty "hardcore simulace" Taková hra je potom akorát frustrující pro hráče a není vlastně ani realistická...
Na E3 se mluvilo o tom, že do Forzy bylo implementováno chování pneumatiky (kromě přilnavosti hlavně její deformace) - a ono to tam vážně je! Až ji budete hrát, podívejte se schválně zboku na auto a zmáčkněte brzdu - uvidíte realistický průběh brždění auta, o kterém si v těch hypersimulacích můžete nechat zdát. V čem je vlastně ta simulace? V nepředvídatelném a nevyrovnatelném ustřelování to rozhodně nebude... GT5 i Forza nabízejí dostatečně uvěřitelný jízdní model, časy zajeté ve hře se rovnají časům skutečným, auta dosahují stejných jízdních výkonů, driftování odpovídá realitě a jedině vyrovnání smyku bylo v rámci kompromisu mezi sedačkou v autě a křeslem v obýváku zjednodušeno.
Xspy napsal 21. 10. 2009 v 23.52
O tom není pochyb Forza i GT jsou hry které jako PC hráč prostě závidím . Nevím jak Forza ,ale je už v GT i něco jako pořádná kariéra a hnací motor jako byl v GT2 (město , nákupy a postup od nejmenších aut po speciály pouze na okruh) ? ... Nejen mně se zdá , že díky realističnosti se čím dál víc zapomíná na hratelnost :(
deloix napsal 20. 10. 2009 v 21.39
Opravdu nezaujatě byxh řekl, že forza je realností spíš někde kolem NFS SHIFT než u GT... má to arkádovej jizni model a to ze se zacalo rikat ze je to simulator, za to muzou ty velký koule co měli na E3, že tvrdili, že je to GT5 Killer titul. Demo je průměr, spíš bych to řadil k Ridge Racer 5
www.SKACE.cz napsal 20. 10. 2009 v 22.36
Už jenom přirovnání k RR ukazuje, na jaký konzoli hraješ, takže shut up
leco77 napsal 20. 10. 2009 v 22.04
tak nevim ale vsichni tvrdi ze forza ma o neco lepsi jizdni model nez GT5 (prolog)... nesmis si forzu nastavit na nejlepci obtiznost a pak to je jina...
red-icius napsal 20. 10. 2009 v 22.30
Me by zajimalo, kolik lidi co mluvi o realnym modelu u GT5 a forzy vubec hralo s poradnym volantem a ne na ovladaci. Vetsina ma plnou hubu kecu a argumenty a hraje na gamepadu. Tech, tkeri to berou vazne, maji doma volant a treba i sedacku, je minimum ;)
Xspy napsal 21. 10. 2009 v 23.56
JJ a kolik jich má doma reálný kokpit v pokojíčku jako já , ... že se vůbec opovažují mluvit o reálných simulacích ;)
www.SKACE.cz napsal 20. 10. 2009 v 22.35
na to nepotrebujes volant pokud nejsi blb, co s analogem mlátí 3x za sekundu na doraz vlevo a vpravo... (A ze takovejch lidi je)
A nepleť si ty, co to myslej vážně a ty, kteří maj zbytečný peníze na investování do samoúčelnýho plastovýho kola. Ano bylo by to fajn, ale já nemám problém cokoli hrát jak na klávesnici, gamepadu, volantu... Nebudu dávat XY peněz jak za 3 a víc her, když to zvládám. Kdo s tím má problém je ignorant, "nepřizpůsobivý" a nešikovný člověk.
Editováno: 20. 10. 2009 v 22.43
svincent napsal 20. 10. 2009 v 18.28
pekny clanek... hral sem tak polovinu her o kterych se tu pise a musim rict ze takove nfs nebo burnout me prestali pochvili bavit....Rfactor sem chvili hral a je to opravdu hardcore s velkym H. Asi nejvic zabavy co sem si kdy s autama uzil bylo u Richard Burns rally...stale ji mam v pc a obcas vytahnu z pudy zapraseny volant s pedaly a radici pakou a zapnu svoji oblibenou trat ( 3. ve Francii) a jezdim to treba pul dne dokud nejsem dost vycachtanej... RicharBurnsRally Rulez :)
www.SKACE.cz napsal 20. 10. 2009 v 13.09
Tak takovýhle dělení mohl vymyslet jen.......... Zdeněk Princ :D
Z výše jmenovaných hraju pravidelně Burnout, Trackmanii, Forzu, RBR, co tedy jsem?
A mimochodem, hrát něco jako RBR na ostro (realisticky všechno nastavení) na šipkách je v pohodě možný a dají se zajíždět hodně dobré časy (překonávat rekordy RB). Stačí u toho nežrat bagetu a trošku víc rozpohybovat prsty.
Editováno: 20. 10. 2009 v 13.13
Cerealkiller napsal 20. 10. 2009 v 16.57
Rekl bych ze je to v "pohode mozny" po dlouhodobem treninku. Tezko bys tu hru doporucil svatecnimu (hernimu) ridici, ze si skvele zahraje a nebude potrebovat volant. Burnout se da jezdit i s tou bagetou...
S Trackmanii je to slozitejsi. Ovladani je sice arkadove, ale trate jsou komplikovane, s misty, kde neni zadna tolerance pro chybu. A zajet trat na prvni pokus.... Ono nestaci se jen rozjet na plny a nekam skocit... o verzi Nations ani nemluve, tam sice dojedete, ale abyste prekonali rekordy, to stoji OPRAVDU VELKE usili.
www.SKACE.cz napsal 20. 10. 2009 v 17.28
Burnout to bez diskuzí, ale Trackmanie je opravdu jiná. Ano původní traťě jdou jezdit s prstem na plynu odezdi kezdi. Další tratě ne. (Vzpomínám si na kur*vsky těžkej server, kde byly mapy, kde se odjelo 10 map a za celou tu dobu některou z ní dojeli pouze 2 lidi z 50)
Ale jak bejt dobrej existuje jen jedna možnost - naučit se ovládání auta.... A tím nemyslím obyčejné, ale co umí a co neumí.
Neumí jezdit po 3 a méně kolech (jen kdyz je na všech 4 nazemi), proto je lepší za letu přestat rotovat v momentě rovnoběžnosti se silnicí pomocí šipky dozadu. Nikdy nepouštět plyn pokud to není nutné, nikdy nebrzdit. Jezdit nejkratší cestou (aneb jak projíždět zatáčky a esíčka) Jezdit na milimetr od zdí a sloupů, nepouštět plyn ve vzduchu, nebrzdit ve vzduchu (jen jeden ťuk je dovolenej) Zrychlovací pruhy pokud možno projíždět šikmo pro maximální zrychlení. Zpomalovací projíždět dvěma koly u zdi. Ze skákací quaterpipe vyletět vždy o nepatrný kousíček výš než vodorovně a na druhou dopadat né na kolmou stěnu, ale až na spodní zaoblenou část. Na trávě nezatáčet pokud to není nutné a ještě jednou nebrzdit ani nepouštět plyn - nejrychlejší způsob jak ve víc jak 500kmh projíždět dlouhé zatáčky (které nejdou vybrat v plné rychlosti o malinkatý kousek) je hodně lehký "drift", poři kzterém se auto nepootočí ani o 5 stupňů (držet stále šipku dopředu a dostrany a ťuknout na šipku dozádu). A milion dalších tipů
Udělejte to přesně takhle a budete jezdit jak já. První závod nerozehranej a hned 2-3 místo z 50 ... a takto každý závod. V nejhorším se dá prohrát pouze o setinky (pro trať na 1 minutu času zhruba)
Xspy napsal 22. 10. 2009 v 00.01
nebrzdit ve vzduchu (jen jeden ťuk je dovolenej)...,..... nejrychlejší způsob jak ve víc jak 500kmh projíždět dlouhé zatáčky.... Trackmania - arkáda s vlastními pravidly .
Deadmann napsal 1. 6. 2010 v 01.22
Carmageddon.