XYZ 5 bude zřejmě dost blbá hra
Nerad se v komentářích vyjadřuji přímo k úskalím novinářské práce v herním sektoru, ale tentokrát to jinak nepůjde. Ostatně, nebude to za několik uplynulých dní poprvé, co práci herního novináře někdo komentuje. Tomáš Krajča se ve videoblogu z Lipska ostře ohradil proti snaze udělat z novinářů fanoušky a na Kultuře kriplů vyšel podnětný článek s inspirativním titulkem o tom, že hry jsou komerční produkty a je potřeba se k nim tak chovat. Sice nejde o nic objevného, ale není občas na škodu si připomenout, že cíl recenze komerčního produktu je ohodnotit a zdůvodnit čtenářům, proč si jej koupit (nebo ne). Recenze popisuje, uvádí do souvislostí a doporučuje. To, že si lidé hry nelegálně stahují zdarma, rozhodně z recenzenta nesnímá zodpovědnost za to, že si hru někdo koupí – bohužel, často to tak působí. Čím je recenzent zkušenější a starší, tím více se mu srovnávací úhel pohledu rozšiřuje, tím vybíravěji působí a tím spíše se dostává do ideového konfliktu se čtenáři. Proč? Okamžik, vysvětlím.
Na Games Convention byla oznámena hra XYZ, díl pátý. Vrátili jsme se z prezentace s protáhlými obličeji. Důvod, proč XYZ 5 vznikla, shodli jsme se, je, že minule ještě hardwarová evoluce neumožnila enginu, aby zobrazil tolik domečků najednou a vlající vyprané prádlo na šňůrách. Teď si trochu zaspekulujme a posuňme se do budoucnosti, kdy hra vyjde. Předpokládejme, že půjde o to samé jako v předchozím díle XYZ 4. Recenzent, který jej nehrál, bude pochopitelně nadšen a dá hře vysoké hodnocení, zatímco ten, co sleduje celou sérii od začátku, bude v koncích. Hra pro něj bude dalším vydáním již známého, jen v lepším grafickém kabátě. Podobně, jako když se díváte na moderní remake starého černobílého filmu: remake je o tom samém, jako padesát let stará klasika, jenže ho nelze hodnotit jako původní umělecké dílo, dají se z něj hodnotit jen dílčí technické části. Dobré kostýmy? Dobré světlo? Dobrý střih? Dobrá kamera? Nebo skvělý film, protože ho mladí uvidí poprvé? A co u her? Dobrý engine? Dobrý interface? Dobrá hra? Hned se k tomu dostaneme.
Pakliže budeme souhlasit s tím, že herní publicistika je prací a nikoliv koníčkem, tak se dostáváme k problému: jako každá práce, i tato je na několik let. Zatímco redaktoři zůstávají víceméně stejní, jejich publikum se – až na část – neustále mění a udržuje se na hranici určitého mladého věku. Hry jsou ostatně cílené na mladé publikum, takže to není nic divného. Při vydání XYZ 5 budeme v prekérní situaci. Pakliže nám nový engine a lepší grafika nepřijdou dost dobré pro hratelnost a hru oceníme podprůměrným hodnocením, které si z objektivního pohledu zaslouží, bude řada čtenářů nesouhlasit, protože pro ně půjde o první hru v sérii a nadprůměrný herní zážitek. A právě ta neustála obměna čtenářů/hráčů a setrvávání na stejné věkové hranici může za to, že herní firmy produkují pokračování velkých her. Opět se můžeme v analogii obrátit na filmový průmysl a podívat se na sérii Piráti z Karibiku a klonované úspěšné scény, kterých se producenti báli dotknout: jde o momenty, jež vydělají peníze. Stejně tak ve hrách v druhých a třetích dílech zůstává především to, co vydělává peníze, marketing se nemění a oslovuje nikoliv ty, co hráli předchozí díl, ale ty, kteří s hrou neměli co do činění. Dává to smysl.
Mezi uvedením her na trh jsou několikaleté pauzy, během kterých stačí dospět nové publikum, jež bude kupříkladu cíleno výrobci XYZ 5. Producenti moc dobře ví, jak funguje masový trh. Po XYZ 4, která je pár let stará, se nikdo nebude shánět, kromě zanedbatelné části kupní síly. Masový trh tak často definuje i recenzentovo uvažování. Ve finále tedy recenzent, který má nárok srovnávat s XYZ 1-4, udělí XYZ 5 hodnocení 7, které je tak neutrální, jak jen neutrální může alibistické hodnocení být – a přitom jde jen o maskovanou pětku. Samozřejmě, vždy se můžu mýlit a XYZ 5 bude skvělá hra. Jenže řekněte sami – jaká je šance že páté pokračování v sérii přijde s převratnými změnami v hratelnosti, které by ze hry vlastně udělaly nový, původní titul? A sami řekněte: stojíte o takové XYZ 5?
