Xbox Series X
Dlouhé čekání na novou generaci konzolí, tu, o které jsme byli přesvědčeni, že nepřijde, nebo že bude úplně poslední, konečně skončilo. Do rukou se mi dostala konzole Xbox Series X, která slibuje další masivní skok v kvalitě hraní her. I když to má spoustu úskalí. Ať už je to tvrdá konkurence v podobě PlayStationu, který v minulé generaci Xbox (prodejně) dost výrazně převálcoval, nebo obvyklá absence zajímavých titulů, které by byly systém schopny prodat hráčům, kteří se zajímají jen o herní nabídku. Pojďme se ale na nový kus hardwaru podívat trochu obšírněji. V následujících odstavcích se nicméně vyhnu přehnaným technikáliím a statistikám. Jednak proto, že “nemám nic společného s Digital Foundry” jak poslední dobou často zaznívá, jednak proto, že už jste si takové informace určitě vyčetli z tabulek jinde, a především proto, že jsou dle mého názoru pro koncového uživatele úplně bezpředmětné. Důležité je, jak se na konzoli hraje.
S KOMÍNEM NA VĚČNÉ ČASY
Začneme od úplné píky - vybalení Xboxu. To se totiž od minula značně liší, minimálně recenzní kousky jsou zabaleny do úhledné, dedikované krabice (mám teď na mysli přímo doručovací karton), ve které se skrývá podobně úhledné vyklápěcí balení samotné konzole. V té se na polystyrenovém piedstalu nachází macatý černý “komín” a v přidružených kapsách i potřebné doplňky v podobně nepřeberného množství kuponů, napájecího kabelu, vysokorychlostního HDMI a, samozřejmě, ovladače. Může se to zdát jako poměrně bezpředmětná součást zážitku, ale balení skutečně v majiteli může vyvolat pocit jisté kvality. Je totiž až překvapivě chytře vymyšlené a odpadá tradiční vytlačování zasekaného polystyrenu.
Ač se z obrázků může zdát, že komínový design zabere dost místa, ve výsledku jde o překvapivě kompaktní konzoli.
Nechme ale stranou spíše úchylné poznatky o balení. Stojí totiž před námi nejmodernější kus konzolového hardwaru, který slibuje leccos. Hodnotit design konzole je dost nevděčný úkol, jde totiž o zdaleka nejsubjektivnější položku celého hodnocení. Mně osobně se Xbox Series X líbí, zatraceně líbí. Je elegantní, jednoduchý a vrchní prohlubeň s otvory, skrývající obří ventilátor, doplněná jemným zeleným zbarvením, je velice decentní. Na stojato tak působí jako velmi vkusný doplněk nábytku. Na druhou stranu, přítelkyně jej označila za “hnusnou, velkou krávu”, prohlásila, že “se ty dyzajnéři konzolí museli úplně zbláznit jak jsou ty konzole hnusný” (i v souvislosti s konkurenčním PS5) a naznačila, jestli si nechci raději nechat Xbox One X, který se jí celkem líbí. Inu, pluralita.
Celkem objektivně lze hodnotit dílenské zpracování, i když to je zase zbytečné s ohledem na dnešní dobu. Už dávno jsou pryč aušusové vrzavé plasty, kvůli kterým konzole působily jako dost křehké hračky pro děti. Už Xbox One a PlayStation 4 byly velmi solidními výrobky a Xbox Series X působí ještě bytelněji. Snad ani není nutné dodávat, že vše přiléhá jak má a na konzoli byste jen těžko hledali nějaký výrobní defekt. Samotný stroj je poměrně hmotný, váží necelých 4,5 kilogramu. Hráčům s cestovatelskými vášněmi se tedy nepříjemně pronese. Na druhou stranu je celkem skladný. Ač se z obrázků může zdát, že komínový design zabere dost místa, ve výsledku jde o překvapivě kompaktní konzoli (přesvědčit se můžete ve srovnání na našem představujícím videu).
STARTUJEME
Po zapojení a nastartování vás čeká klasická melodie, která se výrazně podobá standardnímu Xboxu One. Prvotní instalace využívá dnes už obvyklé možnosti párování s mobilní aplikací, odpadá tedy nutnost vyplňovat mailovou adresu kostrbatě pomocí gamepadu. Samotné operační prostředí je ale identické s tím, které používá Xbox One (X, S). Poslední aktualizace, výrazně měnící vzhled dashboardu, totiž přišla jen před pár týdny a celý ekosystém je mezi konzolovými generacemi sdílený.
Ve výsledku tak lze hodnotit jen rychlost a odezva celého prostředí. To bylo po poslední aktualizaci i na Xbox One X velmi svižné a netrpělo na problémy se zasekáváním. A teď je ještě rychlejší a bezproblémovější. Procházení nabídek, záložek i obchodu je bleskurychlé, na druhou stranu ale některé záložky vyhazují záhadné chyby. Což je možná jen porodní problém, případně problém s kompatibilitou, která u předběžně přístupných konzolí není úplně vypilovaná.
Hned pár minut po zapnutí se mi povedlo konzoli úplně rozsypat. To když jsem připojil bezdrátová sluchátka a jal se zapnout klienta Dolby Atmos, který se zasekl a systém konzole úplně položil. I v tomto případě bych ale problém přisuzoval spíše nedotažené optimalizaci než vážnějším technickým potížím.
Důležité ale určitě bude, ostatně jako vždy, nabídnout konzoli dostatek dýchacího prostoru a nedusit ji v uzavřené skříni nebo nádobě.
Vraťme se ještě na skok mimo obrazovku. Stále důležitějším prvkem konzolí je totiž jejich hlasitost, tedy spíše projev chladícího systému. V režimu “komínu” je Xbox Series X naprosto mlčenlivou konzolí. Ať už brouzdáte nabídkou, nebo Series zatížíte hrou s next-gen aktualizací, svědčí o zapnutí konzole jen svítící tlačítko. Při důkladném poslechu, případně podrobnějšímu zkoumání z blízka samozřejmě jistý šelest ventilátorů uslyšíte. V případě umístění ve velkém obýváku ale konzoli naprosto hravě přehluší klidně i ambientní ticho. Uvidíme, zda budeme to samé moct tvrdit i za tři, pět let.
O fungování chladícího systému (a výkonu hardwaru) svědčí vylučované teplo. Vrchní polovina konzole se celkem rychle zahřeje, z ventilačních otvorů se pak žene skutečně výrazně ohřátý vzduch, který dost citelně ovlivňuje celé “víko” konzole (stále mluvíme o pozici vestoje). Teď to nevadí, i když se na internetu objevily nepotvrzené zkazky o tom, že umí Series X pěkně zatopit. I po pár hodinách běhu náročnějšího titulu s next-gen aktualizací (Forza Horizon 4) se teploty rozhodně nezačaly pohybovat v nebezpečných hodnotách. Důležité ale určitě bude, ostatně jako vždy, nabídnout konzoli dostatek dýchacího prostoru a nedusit ji v uzavřené skříni nebo nádobě. Nemluvě o dopadu, který může mít na takto přímočarý systém chlazení nadměrné zanesení prachem.
LETS PLAY
Series X už jsme si proklepli ze všech stran, ještě jsme se ale nedočkali k tomu nejdůležitějšímu - hraní. Na rozdíl od konkurence nemá Xbox k dispozici žádné next-gen launchové tituly v pravém slova smyslu. Vyzkoušet jsem si tak mohl jen pár starších her, některé s aktualizací vylepšující jejich výkon na Series X. U Gears 5 a Forzy Horizon 4 tak ubyly výběry preferencí grafiky nebo výkonu a hry defaultně běží v maximální možné kvalitě při 60 FPS, u Gears navíc s podporou ray tracingu. A ačkoliv se nejedná o žádnou revoluci, a pokud jste oba tituly současně hráli i na ultra nastavení na PC, dostanete identický zážitek, jde rozhodně o krok vpřed. To samé platí pro sexy moře v Sea of Thieves nebo akci v Gears Tactics, tady je ale pokrok znát ještě méně. Další hry bohužel v době testování podporu neměly (u nových Watch Dogs byla z technických důvodů odebrána), byl na nich tedy patrný pouze jeden efekt nového hardwaru. Na druhou stranu, asi nejstěžejnější.
V českých redakcích se rozmohl takový nešvar. Obligátní nicneříkající fotka s domácím hlodavcem, v tomto poměrně nezachytitelným a neřiditelným. :)
Kde by byla tahle generace bez SSD disků? Diskutovaná novinka slibovala velkou revoluci v načítání her, které bylo dodnes velmi úmornou záležitostí. Na rovinu - jde o gamechanger, ve všech slova smyslech. Na Xbox One X bylo načítání při zapnutí Forzy Horizon 4 doslova zoufalé, úmorné, nekonečné. Na Series X jde (pocitově, z hlediska čísel rozdíl až tak ASTRONOMICKÝ není, viz naše srovnání ve videu) o bleskovou záležitost. A to samé lze říct o načítání závodů v Dirt 5, naprosto neznatelných vstupech do misí v Master Chief Collection, konečně snesitelných načítacích časech Watch Dogs: Legion a tak dále. Je jen trochu škoda, že například u Gears 5 načítání velmi výrazně natahuje snaha o připojení k obrovskému množství služeb a “sociálních” sítí, případně umělé odpočty v lobby. S tím ale rychlejší střeva konzole nic nezmůžou. To je následkem dnešní snahy o maximální, až přehnanou konektivitu her.
Abych ale svůj pocit vyjádřil co nejvíce polopatě - už nikdy nechci používat konzoli bez SSD disku. Nikdy, nech si to všeci zapamatujú! Tohle je přesně ten pohodlný efekt, na který si člověk zvykne absurdně rychle a okamžitě ho rozmazlí. Staré načítací obrazovky pak způsobují s trochou nadsázky fyzickou bolest. I když jsem si naprosto jistý, že se postupem času zase pořádně natáhnou, to až se autoři vykašlou na nějakou optimalizaci a do paměti se bude načítat násobně větší objem dat. Ale kdo jsem já, abych mohl podobný verdikt vyřknout, v detailech hardwaru příliš kovaný nejsem a předchozí řádky berte s rezervou.
Specialitou je novinka v podobě služby Quick Resume. Ta má umožňovat volné přepínání mezi zapnutými hrami při zachování rozehraného postupu, a to dokonce i při vypojení konzole ze sítě. Při testování bohužel nebyla její podpora úplně široká, výrobce totiž těsně před rozesíláním narazil na vážnější chybu. Zkusit jsme tak mohli jen přepínání her bez aktualizace pro novou generaci. Nehledě na název technologie není přepínání úplně super rychlé, postup se totiž nahrává z uložené pozice na disku. Do Master Chief Collection jsem se z jiné hry dostal během zhruba 14 vteřin, a skutečně jsem mohl okamžitě vyrazit do akce. Jakkoliv tak novinku považuji spíše za gimmick, do budoucna si její využití u kombinací multiplayerových a singleplayerových her (a her “na odpočinek”) rozhodně představit dokážu.
CHYŤ MĚ KDYŽ TO DOKÁŽEŠ
Zbývá jen hodnocení ovladače. Nejdůležitější periferie každé konzole tentokrát prošla zdaleka nejmenším mezigeneračním vývojem. V mnohém připomíná gamepad Xboxu One, respektive jeho Elite verzi. Ovladač se tak dočkal nového D-padu, který je nově kulatější kolébkou a vypadá o něco elegantněji, praktické využití ale zatím hodnotit nedokážu. Potah analogových páček je dle mého názoru o něco hrubší, takže na něm prsty lépe ulpívají, a s tím souvisí i výrazně hrubší textura zadních triggerů a obou rukojetí ovladače. Prostě se designéři v Microsoftu snažili zabránit vyklouzávání ovladače z rukou při nadměrném pocení. Zadní triggery také díky tomu působí o něco odolněji, solidněji a přijde mi, že je i jejich odpor o něco tužší a příjemnější.
Jedinou velkou novinkou tak zůstává prokletý share button. Ačkoliv jsem srdcem i duší Xboxař, při recenzování jsem si vždy pomlaskával nad tím, jak zázračně jednoduché a funkční je pořizování a následné exportování screenshotů z PlayStationu 4. Oproti Xbox One alespoň odpadlo zdlouhavé vstupování do kontextové nabídky konzole, které navíc v lepším případě zapauzovalo hru, v horším vyhodilo ze stále běžící hry a v nejhorším hru úplně rozbilo.
Share button funguje přesně tak, jak byste čekali. Rychle, a účelně. Ještě by chtělo doladit stále kostrbaté sdílení screenshotů. Pro pohodlné stahování větších balíků stále funguje jen OneDrive a stále neexistuje možnost sdílení menších JPEGů. Na sociálních sítích jsem viděl stížnost na podobné nářky, prý je jednodušší využívat desktopovou aplikaci. Ano, i takto by to šlo, příliš intuitivní ale tento způsob není a navíc vyžaduje nahrávání na servery Xbox Live, což v případě her stále zatížených embargem není úplně šťastné řešení. To je nicméně čistě profesní problém a obyčejný uživatel asi žádným ze zmíněných neduhů netrpí. Klasické sdílení v sociálním feedu, případně na Facebook nebo Twitter, funguje stále bezproblémově.
Za pár měsíců, až přijdou hry, až se ověří spolehlivost technologie, a konzole možná malinko zlevní, pak bude mít pro obyčejného uživatele smysl výrazně větší.
Další podrobnosti se dozvíte v našem videopředstavení konzole, zároveň také připravuji článek, ve kterém se Xboxu jako značce věnuji v trochu osobnější rovině. Tak jako tak lze Xbox Series X hodnotit za povedený kus hardwaru, kterému ale naprosto chybí hry. Pokud jste hardcore fanouškem technologií, asi budete mít z nového kousku radost. V opačném případě je ale její brzký nákup (i kdybyste se náhodou v současnosti dostali k nějaké objednávce) naprosto nesmyslný. Navíc s přihlédnutím k tomu, že za rozšíření disku, v podobě malé paměťové karty, zaplatíte hotový majlant (ceny 1TB rozšíření začínají na 6500 Kč, případně méně skladný externí disk na 3500 Kč). Za pár měsíců, až přijdou hry, až se ověří spolehlivost technologie, a konzole možná malinko zlevní, pak bude mít pro obyčejného uživatele smysl výrazně větší.
Na druhou stranu. Je fajn pocit, když vám na stole/pod televizí stojí kousek budoucnosti. Budoucnost je opět sladká. A bleskurychle se načítá!
