Vzpomínka na Zimní olympiádu

V životě každého hráče přijde okamžik, kdy vypálí pojistky v bytě svého kamaráda, anebo zanechá daktyloskopickou stopu v útrobách promáčknutého gamepadu. Mně osobně se obojí stalo mnohokrát. Nezapomene na mě domovnice Tůmová, běhajíc střídavě s pískem a manželovým kabátcem k doutnajícímu trafu, ani provozní z videopůjčovny, které jsem vracel vykloktané joysticky. Byl to zápal herní extáze, který mě už před dvaceti lety nutil ničit herní vercajk? "Stará vražda", jak jsme ženě v modrém kropenatém úboru z véháeskového království přezdívali, by souhlasila. Ale asi by se trochu pletla...

Pro mě totiž odjakživa existuje jednoznačná kategorie ničitelských her. Tento herní "žánr", ve kterém trpí nejen herní hardware ale i vaše bezprostřední okolí, je kouzelný v tom, jak umí spojovat nespojitelné. Co jiného než promáčknuté klávesy a zlámané joysticky k sobě váže například Winter Challenge, Grand Prix Circuit nebo Mortal Kombat? Prvně jmenovaný zimní "olympijský" simulátor je také hlavním tématem dnešního vzpomínkového článku. To on mě naučil rozdělovat hry podle toho, jestli u nich něco zničím.

Nekončící přátelství

The Game: Winter Challenge - superlativy ověnčená simulace zimního sportování z konce roku 1991, se nesmazatelně zapsala do světové i české herní historie. Přitom je paradoxně hrou, která přes svojí nezpochybnitelnou a časově neomezenou kvalitu nikdy nedostane regulérní druhý díl či alespoň remake. Nikoliv proto, že Mike Benna, hlavní programátor z původního týmu MindSpan, dnes dělá do finančnictví. Důvod je jiný. Z odkazu Winter Challenge čerpá každým druhým rokem alespoň jedna licenční olympijská hra a mezitím i bezpočet dalších "RTL" sportovních ptákovin, a proto po Winter Challenge 2 není poptávka. Historický odkaz tuhle hru ctí a zároveň je jejím nespravedlivým břemenem.

Zima tající pod hřejivou hratelností

Pamětníci dodnes dobře vědí, jaká síla se v původním balíčku zimních dat ne větším než tři megabity skrývá. Zní to jako klišé, ale Winter Challenge je opravdu hrou, která nezestárla. "Mezi našimi uživateli je suverénně nejoblíbenější z kategorie podobných zimních sportů, " dosvědčuje neutuchající zájem o WCH Martin Schmidt z retrospektivního slovensko/českého serveru DJ OldGames.

Je to snad nostalgie, co drží některé lidi dodnes u zasněženého monitoru? Anebo poetická paleta studených i hravých barev z intra? Nebo simulační model, co neustále motivuje a nutí překonávat sebe i kamarády? A nebo hrajete Winter Challenge prostě jenom proto, že toužíte po křeči v ruce?

Nadšení recenzenti

Z Winter Challenge udělala skutečnou legendu především hratelnost. Winter Challenge dodnes patří k nejlépe hodnoceným hrám svého druhu. S ohledem na soudobé požadavky sbírala ve světě i v prvních herních československých magazínech superlativní hodnocení.  Jen si to přečtěte: "Winter Challenge se po všech stránkách podařila a patří mezi nejlepší počítačové hry se sportovní tématikou vůbec," psal časopis Bit v červenci 1992. Hra od něj dostala devadesát procent. Který olympijský titul na takové hodnocení později dosáhl?

Bit přeháněl jen v tom, že hru automaticky poslal i na platformy Atari a Amiga, čímž se dokonale znemožnil, neboť na ně hra nikdy nevyšla. To vyvolalo podezření, že autor hru ani neviděl v chodu a složil recenzi pouze z reklam a zahraničních preview. Tehdy se to dělo poměrně často. Pro pocit stoprocentní důvěry jsem tedy pročetl nejméně tucet dalších a cizích textů a mohu citovat některá zahraniční hodnocení. Třeba z časopisu Mean Machine. Ten Winter Challenge věnoval 85 procent a mimo jiné dodává: "Můžete si stěžovat, že některé disciplíny není těžké dokončit, ale smysl hry tkví hlavně v překonávání svých vlastních rekordů a rekordů ostatních hráčů v multiplayeru. To je nejlepší vlastnost hry..." sršel úžasem renomovaný časopis. V podstatě orámoval všechna typicky kladná hodnocení k Winter Challenge v celém světě.

Bez licence, bez Albertville

Winter Challenge bylo skutečně vysoce hratelné a v mnoha aspektech překonávalo své následovníky i po deseti letech usínajíc v herním depozitu. A dnes, objektivně řečeno, alespoň dýchá všem dalším olympijským hrám na záda.

Přitom Winter Challenge vlastně olympijskou hrou není. Mindspan sice původně chtěli vytvořit hru věnovanou zimním hrám v Albertville 1992, nicméně podobně jako všechny předchozí sportovní hry (Winter Games od Epyx z roku 1985) anebo současně vycházející SuperSki od Microids 1990, nezískalo Winter Challenge licenci od mezinárodního olympijského výboru. Zatímco tedy diváci u televizních obrazovek v únoru 92 sledovali, jak se šestnáctiletý skokan na lyžích Tomi Nieminnen stává nejmladším mužským olympijským vítězem a jak Čechoslováci vezou domů tři bronzové medaile, Winter Challenge od MindSpanu si se skutečnou olympiádou nikdo nespojil. MindSpan nemohli použít žádné olympijské logo ani symbol. Jenom národní vlajky. Bohužel, ta československá mezi nimi chyběla.

Na můstku beze stopy

A tak tedy nezbývalo, než aby Čech zase jednou dobýval velká vítězství pro slávu cizích národů. Oblíbili jste si severského "lundgréna" N. Harkena? Nebo sympatickou kanadskou černošku Dereuxovou? Jména sportovců tak trochu připomínala vtipné zkomoleniny z Grand Prix Circuit. Ostatně, vydavatelem obou her bylo známé Accolade - viz popisek u jedné z fotografií.

Winter Challenge bylo vůbec plné úsměvných momentů ba kuriozit. Na které závodní sjezdovce můžete vylétnout z tratě až do lesa? A kde najdete můstek, který nemá stopu?  Winter Challenge komolilo detaily, avšak většinou pro dobro hratelnosti. Vždyť právě skokanská disciplína anebo další technické sporty nabízely nekončící zábavu a motivaci, protože člověka nutily balancovat na hranici , na které hra stále ještě poslouchala povely, ale za ní už spouštěla nemilosrdný skript nehody.

Ale i vytrvalostní sporty jako běh na lyžích nebo biatlon mohou dodnes nést punc legendárnosti.  Právě tím, jak těžce se ovládaly.  "Neznám zarputilého hráče, který by nemusel dříve či později vyměnit alespoň membránu u klávesy Enter. Jedinou výjimkou byli šťastlivci s digitálním joystickem, protože ti, co měli normální analog, si ho za chvíli vykvedlali tak, že ho museli taky vyhodit," píše autor stránek Kubas Old Games. Dokonale vystihuje typický nostalgický pocit z Winter Challenge. Ten, na který se při pohledu na promáčknutou klávesnici prostě nezapomíná.

Nenápadná nedokonalost

Ne ve všem se samozřejmě Winter Challenge drželo na čele. Každý herní sportsmen například časem zjistil, že na nejtěžší obtížnost prakticky nelze vyhrát, protože o obtížnost se autoři starali až s brutální péčí. Památné je například třetí kolo v rychlobruslení, kde hráč povinně líbá žíněnku, nejede-li v kritické zatáčce skutečně jenom krokem. Je to bug, nebo tvůrčí zákeřnost?  "Drobné chyby v programu a značně nevyvážená obtížnost sportů byly opraveny až další hře na stejném enginu - v Summer Games. Letní olympiádu tak můžeme celkově považovat za mnohem hratelnější kousek," říká Martin Schmidt z DJ OldGames.

Stokrát stejně a špatně

Faktem zůstává, že k dalšímu olympijskému zlepšování už v MindSpan po Summer Games nedošlo. Ačkoliv studio ve spolupráci s Accolade mělo nadále ambice vyvíjet sportovní hry, omezilo se prakticky jen na Hardball a po roce 1999 úplně zmizelo z tvůrčí scény. Společně právě s Accolade. Šéfprogramátor Mike Benna se dnes ve volném čase dostává ke hrám už jen skrz malé indie studio Blitzoo...

Zůstal tak jenom odkaz. Princip simulace zimních sportů se totiž od Winter a Summer Challenge prakticky nezměnil. Dodnes je založen především na rychlém nebo přesném mačkání správných kláves a to ať na obrazovkách běží staré Winter Olympics: Lillehammer 94 od U.S Goldu anebo moderní RTL Biatlon (P.S. všimntěte si na videu, jak primitivně je v Lilehammeru zpracována například jízda v bobech, Winter Challenge opět boduje).

Proto také dodnes nevznikl žádný doopravdy zábavný a dobře prodejný sportovní simulátor individuálního fyzického sportu. Ten pokud se objeví, jde zase jen o trpěnou disciplínu uvnitř nějaké oficiální olympijské videohry. Ironií osudu je, že žádný licenční titul počínaje Barcelonou 92 a konče Vancouverem 2010 nedosáhl takových kvalit a hráčského ohlasu jako právě neoficiální Winter Challenge...