Výběr her pro konzoli Ouya

K recenzi samotné konzole dnes přidáváme i redakční výběr her, které nás zaujaly. Neberte je jako sofistikované recenze, spíše jako vhled do toho, co všechno si můžete na OUYA zahrát. A jestli se vám nechce číst, pusťte si video! Pro zájemce o tuto konzoli ještě připomínáme, že OUYA nemá přímý přístup do Play Store, tudíž neexistuje přímá možnost, jak si zahrát ostatní Androidí hry, které znáte ze svých tabletů a mobilů. Na druhou stranu, komunita, která se kolem konzole sdružuje, je i snahami vývojářů o maximální otevřenost konzole poměrně aktivní a určitě existují cesty, jak si zkusit na OUYA zahrát třeba i to GTA!

Save the Puppies

Jediná logická hra v našem výběru je sacharidový Save the Puppies. Jak napovídá název, ve hře v roli jezevčíka zachraňujete uvězněná štěňata. Barevná grafika a roztomilá zvířátka hru přibližují dětskému publiku, ale věřte nám, že po pár úrovních by vaši prcci mohli být docela v koncích. Vysvobodit pejsky není zas tak těžké, avšak sesbírat v úrovních všechny zlaté kosti vyžaduje pořádně potrápit mozkové závity. Jezevčík posouvá krabice, staví si mosty, nahání si kočky do potřebných míst a po sežrání párku se prodlouží – každých několik úrovní se objeví nový prvek, který obtížnost posune nahoru. Prodloužit jezevčíkovo tělo a udělat si tak z něj most? Zahnat kočku na ocas spícího psa a otevřít si tak cestu dál? Tenhle promyšlený mix Sokobanu a klasického Hada rozhodně nemusí svojí stylizací sednout každému, ale fanoušci logických záležitostí by rozhodně Save the Puppies přehlédnout neměli.

DubWars

Wubwubwub… Spojení vesmírné střílečky a populárního dubstepu zní jako zvláštní kombinace a upřímně řečeno, ani my jsme od toho nečekali velkou bombu. O to větší pak bylo naše překvapení, že solidní beaty určovaly tempo povedené akce utopené v neonových barvách. Ovládání je primitivní – jedním analogem se raketkou pohybuje po obrazovce, druhým se otáčí a míří - a to je vše. Střílení je automatické a dokonale kopíruje rytmus hudby. O soundtrack se postarali méně známí ale dobří DJové, takže nechybí žádné oblíbené prvky dubstepu včetně masivních dropů. Současná trial verze obsahuje jednu úroveň a jelikož je hra stále ve vývoji, zaplacením $15 dostanete přístup do otevřené bety a později i kompletní hru. Vyšší cenu obhajují vývojáři nutností poplatit honoráře pro hudebníky, i tak by to ale měla být skvělá zábava. Ostatně i my jsme na vlastní kůži v redakci zjistili, že se nic nevyrovná vyčištění obrazovky megalaserem při pořádném bass dropu!

Fist of Awesome

Se side-scroller hrou Fist of Awesome, která připomíná zlaté doby mlátiček typu Double Dragon a GoldenAxe, brnkáme na nostlagickou strunu. V roli mužného dřevorubce Tima Burra cestujete v čase a bijete se s nepřátelskými zvířaty, která jakýmsi způsobem zotročila lidstvo a je jen na vás a na vaší mluvící pěsti, abyste je všechny zbušili a svět zachránili. Fist of Awesome vsadil karty na pixelovou grafiku a humor, který je zastoupen snad ve všech částech hry. Od nepřátel v podobě chodících medvědů v kostkovaných košilích, po prostředí Bearhattanu (se striptýz barem Bare Bears) i beatboxově ozvučenými souboji... Hra je prostě vtipná. Tradiční mechanismy postupu zleva doprava a primární dva typy útoků (box a kopání) jsou zachovány a pamětníkům tahle beat’em up akce určitě připomene množství mincí zanechaných v útrobách videoherních automatů. Navíc knockoutnout medvěda je prostě awesome.

No Brake Valet

Znáte ty hry, u kterých si říkáte: „Ještě jedno kolo a jdu spát!“ Nemusí být bůhvíjak chytré, nemusí být bůhvíjak nápadité a střízlivým pohledem je nutné přiznat, že se stále dokola opakují. Jenže to je na nich paradoxně to nejzábavnější. A přesně do tohoto ranku spadá i hra No Brake, ve které... no zkrátka, parkujete auta. Ze dvou tunelů po sobě přijíždějí sporťáky, malá prdítka i dodávky se slepicemi a vy se je snažíte nacpat do jednotlivých parkovacích míst. Ke konci se na scéně zjeví i ministerský předseda, kterého je nutné poslat k VIP místu, a pak už čekáte na součet peněz. Aby to nebyla nuda, hra se navzdory svojí minimalistické retro grafice pyšní povedenými zvukovými efekty bouraček a nechybí ani natřásání celého obrazu. Připočtete-li k tomu fakt, že zmiňované modré sporťáky vjíždí na scénu opravdu hodně rychle, a že se čas od času objeví auto, kterému nefungují brzdy, vznikají opravdu komické situace s hromadícími se auty na jedné velké hromadě. Hra má navíc i multiplayer, který všechno zdvojnásobí - počet aut a hlavně míru zábavy. Nutno vyzkoušet!

Vector

Pokud hledáte výzvu, možná i trochu staromilského ražení, kde se opravdu NIC neodpouští, pak určitě vyzkoušejte Vector. Jde v podstatě o Cannabalt na steroidech, kdy sice jen běžíte se siluetou panáka stále kupředu a skokem nebo skluzem zdoláváte překážky, ale příjemně se zvyšující obtížnost jednotlivých úrovní vás udrží u televize opravdu dlouho. Kromě toho, Vector není jen o běhání a naučení se jednotlivých map, celou dobu vám totiž na záda dýchá člen zásahové jednotky, který vás nesmí dostihnout, jinak to schytáte elektrickým obuškem a můžete začít znovu. Kvůli tomu je velký důraz kladen na načasování veškeré akce a také využívání speciálních pohybů, které se vám během hraní postupně odemykají. Vector je navíc pěkně stylizovaný a nejen svým příběhem o „velkém bratrovi“ připomíná například Mirror’s Edge.

Chrono Blade

Většina her, které si můžete na konzoli OUYA momentálně zahrát, dokonale splňuje kriteria mobilních her, jenže vzhledem k tomu, že OUYA cílí i na tradičního hráče, nabízí se i propracovanější tituly, ke kterým byste tak jako tak potřebovali ovladač. Jedním z hodně povedených je Chrono Blade, trojrozměrné hack’n’slash RPG, ve kterém vás čeká pěkná grafika, horda nepřátel a spoustu možností, jak upravovat svojí postavu. Aktivní schopnosti, pasivní schopnosti, komba... Všechno můžete ladit podle potřeby a když se vám vaše postava znelíbí, můžete všechny naklikané skilly resetovat a zkusit to jinak. Na začátku jsou na výběr sice jen dvě postavy, ale časem by měly přibýt další, čímž se záběr ještě rozšíří. V kombinaci s chytlavými souboji, v nichž uplatníte jen dvě tlačítka a přitom stále zůstanou dostatečně variabilní, to je takřka must have titul. Alespoň my po chvilce úplně zapomněli na to, že hrajeme Androidí hru a ne nějaký XBLA nebo PSN tituly, který žhavě recenzují všechny přední weby.