Vládci temných duší - první část
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Vládci temných duší - první část

Vládci temných duší - první část

Pavel Makal

Pavel Makal

14. 4. 2016 07:25 17
Reklama

V době, kdy čtete tyto řádky, se pravděpodobně už poněkolikáté nořím do šílené mysli Hidetaky Mijazakiho a nejspíše se mnou není kloudná řeč. Ještě předtím bych ale rád složil hold těm stovkám hodin, které jsem dosud strávil ve světech jeho her a zavzpomínal na ty nejsilnější momenty, které z nich v mých očích dělají krále herní zábavy. Bylo by velmi těžké oprostit se od osobních dojmů a přinést vám jen strohý popis toho, co dělá ze Souls, potažmo Bloodborne, tak silný zážitek. Proto v následujících odstavcích očekávejte mnoho niterných vyznání. Doufám, že ve vás zarezonují jako zvuk zvonku, nesoucí se napříč časem a prostorem, a třeba vás nalákají na vaši vlastní, osamělou pouť smutnými světy. Vzhledem k obsáhlosti tématu jsme se rozhodli rozdělit článek na více částí, aby bylo možno postihnout jak samotný děj, tak i herní mechanismy a nejrůznější zajímavosti. Můžete se tedy v následujících dnech těšit na pořádnou nálož informací. Nuže, vydejme se na cestu.

LEKCE POKORY

Stejně jako v Lordranu bude i v tomto článku čas nelineární, a nezačneme tedy u Demon’s Souls. Moje první setkání s FromSoftware totiž přišlo ve chvíli, kdy mi tehdejší kolega začal popisovat zvláštní, dle jeho slov až úchylnou hru, která hráče trestá za sebemenší chybičku, ve které se na každém kroku umírá a jeden z bossů je třeba obří pes s mečem v tlamě. Protože zmínil, že se jedná o japonskou produkci, rovnou jsem si to v mysli zařadil do škatulky JRPG, která mě nikdy ani trochu nezajímala a na vyprávění jsem brzy zapomněl. Zanedlouho poté se jsem ale při pravidelném okounění v herním obchodě objevil krabici s povědomým názvem Dark Souls a obrázky na zadní straně mě nakonec přesvědčily, že tohle třeba nebude barevná, stylizovaná šílenost s uječenými školačkami. A tehdy se zrodila láska na celý život. A taky nenávist. Pro každého nováčka v sérii Souls je samozřejmě nejtěžším úkolem přijmout holý fakt, že smrt je nevyhnutelná. Že neznamená ultimátní selhání, ale způsob, jakým vás hra vychovává. Možná si vzpomenete na tutorialového Asylum Demona, proti kterému vás hra postaví se zlomeným mečíkem. Až po mnoha pokusech jsem si uvědomil, že jeho čas ještě nepřišel, a raději utekl nenápadnými dveřmi pryč z arény. Když se na to podívám z dnešního pohledu, je to naprosto typický důkaz pro tvrzení, že Mijazakiho hry nejsou v konečném důsledku tak těžké, jak se jim přisuzuje. Jen na své hráče kladou trochu větší nároky a umí mu velmi razantně ukázat, že tady ještě nemá co pohledávat. Pamatujete na první návštěvu Firelink Shrine? Tři cesty z ní vedly, ale jen jedna byla pro nováčky schůdná. Kolikrát jen jsem se s urputnou neústupností vydával do zatopeného New Londa, jen aby mi místní záhadně nezranitelní duchové dali znovu a znovu najevo, že si s nimi nemám zahrávat. Cesta do hradu se nakonec zdála o tolik schůdnější…

 Pak přišel oheň a s ním mnohé nové. Teplo a chlad, život a smrt, a především světlo a tma. 

Není a nebyla to ale pouze hratelnost, která mě vábila vstříc další a další smrti a znovuzrození. Daleko více jsem chtěl tomu celému prostě přijít na kloub, proniknout stěnou husté mlhy až na dřeň příběhu, cudně skrývanému a v celé kráse odhalenému jen těm nejvytrvalejším. Sám Mijazaki strávil dětství ve velmi chudých poměrech a jeho nejmilejší zábavou bylo čtení knih z místní knihovny. Ne všem slovům v cizojazyčné literatuře však rozuměl, a tak si příběhy prostě pro sebe doplňoval vlastní fantazií. Totéž se do jisté míry očekává i od vás. Na počátku se dozvíme o věku mlhy, ve kterém žili jen nesmrtelní draci ve větvích prastarých stromů. Ale pak, pak přišel oheň a s ním mnohé nové. Teplo a chlad, život a smrt, a především světlo a tma. Z temnoty se zrodily bytosti, které v Plamenu nalezly silné duše vládců. Gwyn a jeho věrní rytíři, Čarodějka z Izalithu a její dcery chaosu, Nito, první mezi mrtvými, a pak nenápadný človíček, tak snadno zapomenutelný. Ti díky zradě Seatha, draka bez šupin, porazili a vybili prastaré, věčné draky a započali Věk ohně. Jenže oheň slábne, svět se znovu pomalu hrouží do tmy a světem se šíří kletba nemrtvých. Nepředstavujte si nemrtvé jako tradiční zombie. Kletba spočívá v neustálém, opakovaném ožívání, kdy každá smrt znamená ztrátu dalšího kousku lidskosti, až nakonec zbyde jen prázdná, rozumu zbavená a vyschlá schránka.

PRÁZDNOTA V NITRU

Tito nemrtví jsou ve svých domovech nenáviděni, opovrhování a místní církev je nechává transportovat na sever, do vězení, kde mají očekávat konec světa. A tady přesně začíná náš příběh, v holé cele kdesi v horách. Těžko říct, kolik času tam náš hrdina strávil, ale podle vizáže už má za sebou mnoho smrtí. I v tak neutěšené době se však na jednoho může usmát štěstí, a to má tentokrát podobu neznámého rytíře, který do cely vhodí mrtvolu s klíčem od mříží. On sám však tolik štěstí nemá a za několik okamžiků ho naleznete smrtelně zraněného na hromadě suti, kam jej srazil místní strážný démon. Ještě vám ale stihne předat staré proroctví, které se dědí v jeho rodině – proroctví o vyvoleném nemrtvém, který má vykonat pouť do země starých vládců a rozeznít Zvon Probuzení. Pak mu má být vyjeven jeho osud. Budete tím vyvoleným zrovna vy? V rukou třímáte klíč a léčivý lektvar, poslední dary na rozloučenou, a v uších vám zní varování, abyste se sem již nevraceli. Následující souboj s oním zmíněným strážným démonem je již daleko snazší. Nejen proto, že už máte opravdovou zbraň, ale zejména proto, že máte poslání. Dokud má nemrtvý poslání, má proč žít, čeho se držet. Když jsou veškeré naděje ztraceny, přichází prázdnota.

Jakmile vás obří havran, zřejmě sluha bohyně Velky, o které ještě možná bude řeč, přinese do Lordranu, začíná vaše pouť naostro. Ústřední lokace Firelink Shrine vám kromě krásného hudebního motivu poskytne další stopy k vaší cestě. Zvon Probuzení není jen jeden, jsou dva a přístup k nim nebude právě snadný. Úvodní hodiny pak strávíte prozkoumáváním hradu a místní farnosti, aby se vám konečně po lítém boji s obřími chrliči podařilo rozeznít první z nich. Už v tu dobu ale budete znát dvě další pozoruhodné postavy. Solaira z Astory, excentrického rytíře, který se snaží nalézt své vlastní slunce, a Lautreca z Carimu, zavřeného kdovíproč v cele. Zatímco Solaire je přátelský, od první chvíle družný a nápomocný, Lautrec vede podivné řeči a přesto, že vám za své osvobození poděkuje a slíbí odměnu, okamžitě víte, že nemá za lubem nic dobrého. Oba dva vám mohou pomoci se zmiňovanými chrliči a oba je budete na svých toulkách dál potkávat na různých místech.

DRUHOVÉ ZE SMUTNÉHO SVĚTA

Dark Souls nemají vedlejší úkoly v tom pravém slova smyslu, ale to asi proto, že tu není žádný quest log. Příběhy vedlejších postav se budou vyvíjet podle toho, zda jim pomůžete, zabijete je nebo spustíte chod nějaké události, která je ovlivňuje. Každý tu má nějakou svou silnou motivaci a ne všichni vám říkají pravdu. To ale neznamená, že byste s nimi neměli mluvit co nejvíc. Sice vždy utrousí jen pár vět, ale každý střípek informací pomáhá tvořit fungující mozaiku příběhu gigantických rozměrů. Až se vám po dalších mnoha hodinách podaří rozeznít druhý zvon v hlubinách odporného, jedem a lagy zamořeného Blighttownu, budete už seznámeni s celou řádkou zajímavých postav a hlavně se budete těšit na to slíbené vyjevení osudu. No, čeká vás grandiozní budoucnost! Stanete se dědicem plamene, nástupcem Gwyna, novým vládcem. Z úst podivně zubatého hada Frampta to zní opravdu báječně. Tak skvěle, že ani finální test v podobě pevnosti Sen, šíleného místa plného pastí a silných nepřátel, vás nezastaví. A když na střeše pevnosti padne obří golem poražen a zvláštní létající tvorové vás uchopí za paže a vyzvednou do oblak, očekávání dostupuje vrcholu.

V tu dobu už dávno přestanete lpět na nasbíraných duších, budete mít za sebou ztrátu desítek tisíc jednotek tohoto zvláštního platidla.

Až se vaše nohy znovu dotknou země, bude to v městě bohů, v Anor Londu. Vaše oči, dosud zvyklé spíše na přítmí kobek, oslní prudká sluneční záře, odrážená mramorem katedrál a dómů. Cesta po krásných širokých cestách i úzkých parapetech je sice lemována značnou spoustou nepřátel a zejména pasáž s lukostřelci na úzké římse (pamětníci pokývou hlavou) mě připravila o značnou porci duševního zdraví. V tu dobu už dávno přestanete lpět na nasbíraných duších, budete mít za sebou ztrátu desítek tisíc jednotek tohoto zvláštního platidla. V Anor Londu už budete statečným, ošlehaným bojovníkem, který si zkušeným pohledem měří své nepřátele a ví, co na kterého platí. Tahle zkušenost se vám bude věru hodit, protože hlavní katedrálu hlídá opravdu povedená dvojka. Kdybych měl jmenovat jen jeden souboj s bossem za celou sérii „Fromovek“, byli by to oni. Drakobijec Ornstein a Popravčí Smough, jinak též Dlouhý a Široký, Laurel a Hardy nebo Tyčka a Buřt. Hned dva bossové naráz, výborná aréna, naprosto dokonalá hudba a skvěle vybalancovaný boj. Navíc záleží na tom, kterého zabijete jako prvního, neb ten přeživší pak převezme některé jeho schopnosti a boj pokračuje.

Až se vysoké stropy katedrály přestanou třást pod údery těžkého kladiva, smíte vystoupat nahoru do komnat a setkat se s princeznou Gwynevere. Tato obří bohyně, velmi pozoruhodně obdařena na těch správných místech, vám předá Lordvessel, speciální nádobu na opravdu silné duše, navíc umožňující rychlé cestování mezi jednotlivými ohníčky. Váš úkol tak evidentně pokračuje, ještě zdaleka není konec. Nyní je třeba pobít ty, kteří stáli na začátku příběhu. Čarodějku z Izalithu, která se pokusila duplikovat prvotní plamen a tato troufalost měla za následek zničení Izalithu, šeredné znetvoření jejích dcer a její vlastní přeměnu v Lůno Chaosu, ze kterého vzešli démoni. Nita, vládce mrtvých v temných katakombách. Holého draka Seatha, kterého pátrání po šupinách nesmrtelnosti připravilo o rozum a nyní dlí ve svých archivech, unáší mladé dívky a experimentuje na nich. A konečně čtyři krále, kteří od samotného Gwyna dostali úlomek duše, ale rozpínající se temnota je teď drží v hlubině pod zatopeným Novým Londem. Duše těchto čtyř pak odemknou cestu k samotnému Gwynovi a jeho koruně. Ale o tom si povíme až v příštím díle.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama