Versus: Jak se vám líbí?

Oznámení nového Xboxu jsme pečlivě sledovali a komentovali pro vás přenos – to je naše práce, kterou děláme rádi. Všichni do jednoho jsme ale zcela obyčejní hráči a nebojíme se vyjádřit svůj názor. Zjistěte, jak konferenci a nový Xbox One vnímají dva z autorů Hrej.cz – Jarda Möwald a Petr Strecker. Položili jsme jim jednoduchou otázku: „Xbox One ano, nebo ne?!“

Jarda Möwald: NE

Moje běžná rutina s Xboxem 360, který se za posledních pár let stal mým primárním herním systémem, je následující. Zapnu, podívám se, kdo z mých přátel je online, připojím se k některému z nich do party chatu a hraju. Občas to prokládám listováním v seznamu Arcade a On Demand titulů, z nichž si kupuji pouze ty, které jsou oproti svým krabicovým protějškům extrémně levné. Sem tam si koupím hru za plnou cenu, ale většina z krabic, které vlastním, už prošla jinýma rukama, nebo se ocitla ve slevě. Sem tam si některou z nich půjčím od kamarádů a rád se honím i za těmi nejnesmyslnějšími achievementy. Troufám si říct, že jsem zcela běžný spotřebitel, pro něhož jsou hry to hlavní, co na Xboxu 360 konzumuje.

Tisková konference Microsoftu k oznámení Xbox One ale byla pro někoho úplně jiného. Pro člověka, který se na Xboxu bude dívat na televizi a začne na něj mávat, když ho bude chtít zapnout. Takový člověk zřejmě vidí hry jako vítanou, ale nikoliv nezbytnou součást života. Při pročítání diskuzí a ohlasů přímo z řad lidí z Microsoftu se moje deprese jenom prohlubuje. Bude tohle ještě vůbec herní konzole? Nejsem v jádru skeptik, ale moc tomu nevěřím. Pouze doufám. Xbox One má ještě jednu šanci zaujmout a minimálně pro mě to bude šance definitivně poslední. Pokud se za tři týdny na E3 během svého press eventu ani jednou nezmíní o čemkoliv jiném než o hrách, jsem jim ochoten částečně odpustit. Pokud ty hry budou stát za to, budu dokonce uvažovat o koupi. Ale jestli do nás budou cpát další nic minuty neříkajícího „zážitku“, budu první, kdo si stoupne do řady na PlayStation 4!

Petr Strecker: ANO

Líbila se mi konference Microsoftu a jeho způsob představení Xbox One? Ne, nelíbila. Popravdě, naposledy ve mně takto smíšené pocity zanechala snad jen poslední E3. To ale neznamená, že by se mi nelíbila nová konzole. Naopak, z pohledu hardwarového řešení jde o parádní kousek. Nemá smysl se v tuto chvíli zaobírat specifikacemi, z hlediska designu je černé provedení v kombinaci se zářícím logem na předním panelu naprosto parádní a všeříkající.

Asi vybočím z řady lidí, kteří Microsoft i novou konzoli odsoudili na základě 55 minut ničeho. Ale už jen fakt, že se dočkáme páté Forzy Motorsport a nové slibné značky Quantum Break ve mně zanechává příjemně hřejivý pocit naděje. Právě Quantum Break od tvůrců her Alan Wake a Max Payne působí svou mysteriózní atmosférou odlišně a nebál bych se ji účinkem a zajímavostí přirovnat k Watch Dogs – kdyby byla odpovídajícím způsobem představena.

Neustálé mlžení o časové exkluzivitě a přetahování partnerů lanem svázaným stodolarovými bankovkami na mě už nějakou dobu nefunguje. Byť je v našich končinách myšlenka jednoho unifikovaného zařízení vládnoucího celé domácnosti stále ještě příliš utopická, fakt, že ke sledování televizních programů potřebujete jen konzoli a malý modul, je zkrátka příjemný. A Call of Duty: Ghosts? Chápu obavy Activisionu cokoliv radikálně měnit u série, která je stejnou měrou milovaná a nenáviděná. Díky svižné hratelnosti a arkádovému přístupu si cením toho, že dostanu staré dobré CoD v hezkém grafickém kabátku. Víc zatím nepotřebuju.