Ve znamení vysokých rozlišení

Máte rádi hádanky? Pokud ano, mám tady jednu nepříliš zapeklitou. Co má pouze dva znaky – číslo a písmeno – a i přesto dovede v herním světě vzbudit tolik emocí, že by je na bázi jednoho pořadu nedovedl rozebrat ani moderátorský guru Jaromír Soukup? Bystřejší už asi tuší, že se budeme bavit o 4K.

Žijeme ve světě, kdy 4K televize pomalu vytlačují Full HD přijímače, a i telefony na malých úhlopříčkách nabízejí často více než klasických 1920 x 1080. Považte, první telefon s 2K displejem, tedy s rozlišením 2560 x 1440, nedávno oslavil již čtvrté narozeniny. Je však nutno na situaci nahlédnout i z druhé strany. Na rovinu si totiž můžeme přiznat, že rozlišení vyšší než Full HD na telefonu pozná a vyžaduje jen málokdo, větší počet pixelů má pak také negativní vliv na baterii. A to samé se dá říci o televizích – pokud se teď pustíte do průzkumu svých televizních kanálů, možná zjistíte, že najdete více pořadů v prastarém rozlišení 720 x 576, než v dnes již „zastaralém“ Full HD. Je tedy smutným faktem, že ve 4K vysílá jen pár providerů, a jedná se většinou o obskurní nebo demonstrační kanály. Majitelům 4K televizorů tedy nezbývá nic jiného, než sledovat Blu-Ray filmy nebo online videa s vysokou kompresí. Jak je to s UHD rozlišením u dnešních UHD konzolí pak asi není třeba vysvětlovat – bájná meta 4K bez checkerboardingu a podobných úliteb je s dnešní půlgenerací u většiny her stále jenom sci-fi, jak jsme si ostatně řekli v jednom z dřívějších témat.

ZAOSTŘENO NA XKŘEČKA

Víte, co mají společného 8 mm filmy, VHS, DVD a internet? Možná vás překvapí, že pionýrem a propagátorem nových technologií je z obrovské části pornografie – ostatně sex vždy spojoval. Na druhou stranu často i rozděloval – stačí se podívat na technologie jako Betamax a HD DVD, které nezájem podobných tvůrčích skupin odsoudil do záhuby. Otázkou tedy zůstává, jestli právě pornografický materiál bude stát i u většího rozšíření 4K „zobrazovadel“.

Pozici momentálního ambasadora rozlišení 3840 x 2160 pixelů tedy bez boje přejímají osobní počítače. Zobrazení takového počtu pixelů není problémem ani pro obyčejné kancelářské počítače, pokud se tedy bavíme jen o prohlížení internetu. U videí a filmů již situace není tak jednoduchá, z integrovaných grafických karet to zvládnou jen nepříliš rozšířené čipy Intel Iris a dále čipy novějších řad procesorů od Intelu, konkrétně Kaby Lake (7xxx) a výše. U dedikovaných grafických karet situace není příliš dramatická a postačí vám cokoliv výkonnějšího než šest let stará GTX 650 od Nvidie, případně podobně stará HD 7750 od AMD. Tomu všemu navíc musí sekundovat dostatečně výkonný procesor a dostatek paměti RAM, což ale v dnešní době není problém. Nebojte se, nezapomněl jsem na to, že se nacházíme na webu zaměřeném na hraní. Jak to tedy vypadá s rozšířením 4K ve hraní – kolik to stojí a chcete to vůbec?

OSTŘEJŠÍ NEŽ DOBŘE OŘEZANÁ TUŽKA

Pravděpodobně každý má ve svém okolí několik osob, které vždy zarputile tvrdily, že nerozeznají 576p rozlišení od HD. Postupem času se toto tvrzení aktualizovalo na nerozeznatelný rozdíl mezi HD a Full HD, no a dnes je tady to stejné, jen v boji Full HD a 4K. A zatímco věřím, že rozdíl z deseti metrů na televizi nemusí být ani při čtyřnásobném počtu pixelů tak znatelný, čím blíže se k zobrazovacímu zařízení dostanete, tím větší rozdíl bude. Netřeba asi připomínat, že u monitoru, který máte několik desítek centimetrů od hlavy, je ten rozdíl obrovský – jen se zkuste na vlastní oči v nějakém kamenném obchodě přesvědčit.

Ostatně jak lidem bez VR headsetů ukážete, jak vypadá virtuální realita?

Problémem 4K je totiž do velké míry fakt, že pokud dosud 4K monitorem nebo televizí nedisponujete, nemůžete ten rozdíl porovnat. Tyto technologie jsou velmi obtížně marketovatelné, podobně jako třeba virtuální realita – ostatně jak lidem bez VR headsetů ukážete, jak vypadá virtuální realita? U vysokého rozlišení nastává podobná situace – můžete se sice podívat na srovnávací videa na YouTube, ale na 1080p monitoru v kombinaci s webovou kompresí těch rozdílů moc nespatříte.

SYNCING THE CUE

Základním předpokladem pro 4K hraní je tedy adekvátní monitor nebo televize. Otázka, se kterou se často setkávám, je důvod vysoké ceny 4K monitorů, které často stojí podobně jako obrovské 4K televize – na takový monitor je totiž třeba vynaložit částku nad deset tisíc korun. Je však třeba si uvědomit, že obraz není jen o úhlopříčce. Ve hrách naopak oceníte vyšší obnovovací frekvenci, nižší input lag a lepší zobrazení textů, které nabízejí právě monitory. Minimálně ve srovnání s nejlevnějšími 4K televizemi, které se v domácnostech nacházejí nejčastěji. Nehledě na to, že 4K v nejnižších cenových hladinách často není opravdovým pravověrným UHD, ale jen šálením na bázi RGBW, která nedosahuje kvalit klasických technologií. Dalším příjemným bonusem monitorů jsou funkce spojené s grafickými kartami, tedy G-Sync u Nvidie a FreeSync u AMD. Dá se však říci, že pokud nebudete u UHD televizoru sedět tak blízko, jako je to běžné u monitorů, nemusíte ve kvalitě zážitku nutně poznat rozdíl. Se zvyšující se vzdáleností pak oceníte právě větší úhlopříčku televizorů.

FREESYNC, G-SYNC, N‘ SYNC?

Ačkoliv mají všechny tři pojmy stejný kořen, první dva nemají se třetím nic společného. G-Sync a FreeSync jsou technologií zajišťující plynulou synchronizaci snímkové frekvence mezi grafickou kartou a monitorem. Hlavním důsledkem je odstranění jakéhosi trhání obrazu. Zatímco řešení Nvidie je hlavně na hardwarové úrovni, FreeSync ke své činnosti nepotřebuje tolik propriet, proto jsou monitory s touto technologií obvykle levnější.

Neméně důležitý je pak hardware, který vlastně UHD obraz vytváří. Jízda autem je fajn, ale uznejte, že bez paliva bychom si moc nezajezdili. Komponenty, na kterých při (nejen UHD) hraní majoritně záleží, jsou tři – procesor, paměť RAM a grafická karta. A zatímco prvním dvěma jmenovaným se dostává podobného zatížení jako v nižších rozlišeních, grafická karta je komponentou, která dostane zabrat s přehledem nejvíce.

I to je důvodem, proč nároky na doporučené procesory pro takové hraní nejsou nijak krvavě vysoké a shodují se ve velké míře s tím, co potřebujete na hraní ve Full HD. Nejrozumnějším základem, který vás v ničem nebude limitovat, jsou nejnovější procesory řady Ryzen 5 u AMD a i5 u Intelu. Zatímco prvně jmenovaný bude mít výhodu v operacích, které využívají více vláken, a zatím také ceně základních desek, procesory od Intelu zase bodují vyšším výkonem na jedno jádro – budou tedy rychlejší ve starších hrách, případně hrách nepříliš optimalizovaných pro vícejádrové procesory (typicky MOBA a e-sportové hry). Tak či tak ale u hraní ve vysokých rozlišeních platí, že nejdůležitější vlastností procesoru je jednoduše nebrzdit grafickou kartu, netvořit „bottleneck“, který by mohl grafické kartě zamezit v dosahování lepších výsledků. V ideálním případě totiž ve vysokých rozlišeních platí, že by na 100 % měla být vytížena grafická karta, nikoliv procesor.

Tak či tak ale u hraní ve vysokých rozlišeních platí, že nejdůležitější vlastností procesoru je jednoduše nebrzdit grafickou kartu.

U operační paměti je situace obdobná jako u procesorů, hra si alokuje stejné množství prostředků jako v nižších rozlišeních. I tady tedy platí jakési nepsané pravidlo pro všechny herní počítače napříč všemi rozlišeními – použitelné minimum dnešního herního PC je 8 GB RAM, ideální hodnotou je potom 16 GB. Pokud stavíte herní stroj okolo procesoru od AMD, je dobré použít paměti vyšší frekvence, které mohou výrazně pomoci v dosažení vyšší snímkové frekvence.

PO TŘICÍTCE ŽIVOT NEKONČÍ

Alfou a omegou 4K hraní jsou samozřejmě grafické karty. Na začátku je třeba vyjasnit, že se budeme bavit o cílové snímkovací frekvenci 60 FPS. Jak již bylo mnohokrát řečeno, 30 FPS na konzoli se bohužel nerovná 30 FPS na počítači, bájná šedesátka je tedy takovou hranicí opravdové plynulosti. Kupříkladu u adventur je i ta nižší hranice bez problému akceptovatelná, ale kdo někdy hrál závodní hru zamknutou na 30 FPS na počítači, ten mi určitě dá za pravdu. Opravdoví fajnšmekři poté mohou namítat, že ke spokojenosti potřebují 120 nebo 144 FPS, což například v kompetitivních hrách opravdu hraje svou roli. Většina takových her je však nenáročných, a tak není dosažení vysokého frameratu takový problém ani v rozlišeních, o kterých se bavíme. Pro pořádek také připomínám, že tak vysoká snímková frekvence má pořádný smysl pouze v případě, že disponujete dostatečným zobrazovacím zařízením – plynulých 144 FPS na 60 Hz obrazovce není takovým zážitkem, jako plynulých 144 FPS na 144 Hz obrazovce.

JÁ NA KARTU PING, JÁ NA RAMku PONG

Při pohledu do českých obchodů vás určitě zarazí jeden ne zcela nepodstatný fakt – pokud chcete koupit lepší grafickou kartu než nižší střední třídy, máte momentálně smůlu. Nejedná se jen o lokální problém, je za tím zvýšený zájem těžařů kryptoměn, kteří využívají výkonu GPU . Dalším z problémů je také obrovská poptávka po pamětech, které se nestíhají vyrábět v požadovaných objemech.

Jak jsem tedy již předestřel, cílem je dosáhnutí konstantních 60 FPS. Absolutním minimem je tady GTX 1060 od NVIDIA a RX 580 od AMD. Ve 4K se pracuje s texturami ve vysokém rozlišení, proto je mimo jiných parametrů karty důležitá paměť VRAM – díváme se tedy pouze na modely s šesti, resp. osmi GB grafické paměti. Tyto karty ve většině her zajistí dostatečný výkon pro grafické nastavení okolo nižší až střední úrovně, což samo o sobě značí, že jsou vhodnější spíše na 2K, potažmo Full HD hraní, kde obvykle nemají problém s vysokými detaily. I to značí, že rozdíl v hardwarových požadavcích je při skoku v rozlišení opravdu markantní – zpracování čtyřikrát více pixelů pro kartu není žádná sranda.

Opravdovými grafickými kartami pro 4K jsou tedy karty výkonnějšího ražení – konkrétně se bavíme o modelech GTX 1070 a 1070 Ti u společnost NVIDIA, a RX Vega 56 a 64 u AMD. Zatímco v nižší až střední třídě je situace mezi výrobci vyrovnaná, je to právě vyšší cenový segment, kde se ukazuje momentální výhoda první zmíněné firmy. Výkon a cena jsou podobné, karty od AMD však bohužel nelze příliš doporučit díky jejich provozním vlastnostem. Všechny zmíněné karty však stačí na hraní ve středních až vyšších detailech.

V nejvyšší třídě se poté ukazuje nikoli výhoda, ale přímo dominance firmy NVIDIA – AMD jednoduše nic výkonnějšího ve své stáji nemá. V zeleném táboře můžete vybírat z vícero modelů, konkrétněji z GTX 1080 a GTX 1080 Ti. Dalšími možnostmi jsou pak Titan X, Titan Xp a Titan V, což ale nejsou karty do takové míry určené pro hráče – nejvyšší herní výkon ze všech jmenovaných má GTX 1080 Ti. Titan X je o něco slabší, Titan Xp na podobné úrovni a Titan V je zaměřen na spíše výpočetní oblasti, čemuž ostatně napovídá i cena – zatímco GTX 1080 Ti a Titan X začínají na hranici 20 tisíc korun, Titan Xp už vyjde na bezmála 30 tisíc korun, no a kvůli Titan V byste museli rozbít prasátko a vytáhnout ještě jednou tolik. Zatímco GTX 1080 je ideální kartou na hraní okolo vysokých detailů, s GTX 1080 Ti se již nemusíte bát ani vstupu do ultra nastavení. Další možností zvýšení výkonu je zapojení vícero karet do SLI (v případě AMD Crossfire), které ale nepodporuje každá hra a jedná se tak o riskantnější záležitost, která se nedá příliš doporučit.

ULTRA? ÜBER!

Pokud se člověk zadívá do benchmarků grafických karet, zjistí, že se v drtivé většině případů jedná o testy na nejvyšší možné nastavení. Realitou však je, že rozdíl mezi vysokým a ultra nastavením je často okem nepostřehnutelný, přesto může výkon výrazně ovlivnit. Stačí si vzpomenout na legendární Übersampling ve druhém Zaklínači. Hře nedodal vlastně nic, s ním mají ale i současné karty problém udržet plynulost.

A na kolik tedy v dnešní době vyjde takový set počítače (bez operačního systému) a monitoru? U hraní na střední až vyšší detaily to momentálně znamená investici okolo 40 tisíc korun (Ryzen 5 1600, 8 GB RAM, GTX 1070). Pokud se nechcete omezovat a spokojíte se víceméně jen s tím nejlepším (i7 8700k, 16 GB RAM, GTX 1080 Ti), přichystejte si ještě o 20 tisíc korun více.

OSMERO ROČNÍCH OBDOBÍ

Zde tedy tkví hlavní limitace 4K hraní. Na rozdíl od telefonů není vysoké rozlišení jen nepotřebným žroutem baterie, na rozdíl od televizí zde nehraje roli nedostatek obsahu. Ono je tomu vlastně právě naopak – počítačové hry se s nástupem nového standardu srovnaly velice rychle a již několik let toto rozlišení ve vysoké míře aktivně podporují. Také se rychle srovnávají s nástupem VR, tedy dalšího odvětví, kde je v hlavní roli grafická karta – ostatně dá se říci, že to, co stačí na 4K bez helmy, stačí na 2K v helmě – tam ostatně karta musí zpracovávat hned dva obrazy najednou, jeden pro každé oko. Technologie tudíž jde kupředu rychlým krokem, a je jen na vlastním uvážení, zda-li je lepší naskočit na vlak teď nebo až za nějaký čas, kdy přijdou nové generace grafických čipů. Ale opatrně. 8K už číhá za dveřmi.