Tomodachi Life
Těžko říct, proč je tak složité uspět s čirou life sim hrou. Kromě pomyslného krále na trůnu sociálních simulací - megaúspěšné série The Sims - se nějakého většího uznání povedlo dosáhnout pouze Animal Crossing od Nintenda. Japonská firma opět zkouší vody žánru rozčeřit novou hrou, která se na rozdíl od fantasy šmrncnutým Animal Crossingem chce uchytit ve skutečnosti a do hlavních rolích staví vás, vaše kamarády a známé osobnosti.
V Tomodachi Life se stáváte správcem ostrova, který postupně zabydlujete vašimi kamarády v podobě nintenďáckých Mii. Tvorba Mii je prakticky totožná s tvorbou v základní aplikaci na 3DS nebo Wii - lze nastavit výška, šířka, barva vlasů a očí, styl účesu a pak výběr nosu, očí, úst, brýlí, rysů v tváři a několika druhů vousů. S jednotlivými prvky lze trochu manipulovat, zvětšovat je, či měnit jejich polohu, ale přílišnou hloubku v tomto editoru nenajdete. Pokud si ale nechcete příliš hrát, můžete díky kamerám na handheldu vaše kamarády vyfotit a hra jejich hlavu více či méně věrně převede do Mii podoby.
Novinkou v porovnání se základním editorem Mii je nastavení povahy a ozvučení vašich nových obyvatel. Pomocí několika posuvníků můžete ovlivnit výšku, kvalitu a zabarvení hlasu nebo rychlost dikce a svým obyvatelům tak dát unikátní hlas. Ten sice má do přirozeného lidského hlasu daleko, ale díky němu Miiové přečtou, s britským přízvukem, prakticky cokoliv, co lze ve hře napsat - ať už to jsou cizí jména, texty písní, nebo automaticky či uživatelsky generované průpovídky. Hotový Mii se pak přestěhuje do jednoho z volných bytečků a hra může začít.
JÁ SE RÁD KOUKÁM
Zvláštní na Tomodachi Life je, jak málo má hráč kontrolu nad osudy svých lidiček. Miiové se navzájem poznávají, na základě povahových rysů spolu kamarádí, občas se pohádají, objevují se v televizi, hrají si s věcmi, které od vás občas dostanou, případně se scházejí na pokec v kavárně či při grilovačce a každý večer se utkají v rapovém souboji u fontány. Většinu hry tak vlastně trávíte pozorováním vašich obyvatel, jak se ocitají v legračních situacích nebo jak spolu interagují, a Tomodachi Life tak spíše než simulátor života připomíná jakousi virtuální reality show, ve které figurují vaši známí.
Tahle hra totiž na rozdíl od The Sims nefunguje, pokud ostrov obsadíte smyšlenými postavami. Tomodachi Life je totiž o tom, že vy a vaši přátele tropíte hlouposti. Titul, který staví na prapodivném konceptu na pomezí šmírování a psaní lehce zvrácené fan fiction, ale dokáže svým ulítlým a často až absurdním humorem rozesmát i toho největšího skeptika. Vaši přátelé tak mohou vystupovat v muzikálu o Satanovi, vdát se například za Jasona Stathama nebo si vzít Halinu Malinu, válet sudy po pokoji, letět do vesmíru nebo třeba zoufat nad tím, že je nikdo nemá rád. Krátkým, až skečovitým výstupům pak korunu nasazuje pravidelné televizní zpravodajství, ve kterém se z řad vašich přátel například vyhlašuje král sezení na toaletní míse, hvězda filmu o obřím ještěrovi, případně místní hrdina, který zachránil koťákto z vysokého stromu.
Hráčův podíl, a tedy i další náznak hratelnosti, vyžadují Miiové, když svými virtuálními city zahoří ke svému sousedovi či sousedce.
Podobně jako kdysi tamagotchi po vás občas budou vaši kamarádi něco vyžadovat. Většinou jídlo, když dostanou hlad, někdy budou chtít nové oblečení a jindy si s vámi budou chtít zahrát malou hru, pexeso nebo třeba poznávání předmětů podle jejich stínů. Odměnou za splnění jejich přání vám tak budou peníze, za které nakoupíte další jídlo, šaty a nábytek, který pak v nekonečném kruhu dáte dalším Miiům za další peníze, a tak pořád dokola. Hráčův podíl, a tedy i další náznak hratelnosti, vyžadují Miiové, když svými virtuálními city zahoří ke svému sousedovi či sousedce. Hráč pak musí romantický vztah schválit a později při požádání o ruku celé akci aktivně napomáhat.
CO S NIMI?
Jak roste počet obyvatel a vaši Miiové navazují vztahy, otevírají se vám nové budovy na vašem ostrově. Buď se jedná o obchody, ve kterých můžete nakupovat předměty pro obyvatele, nebo o místa, která rozšiřují aktivity vašich svěřenců. V parku se o víkendu setkávají sousedé nad BBQ nebo vás může ve všední den dopoledne vyfotit Mii fotograf, v zábavním parku se jezdí na kolotočích a večer si můžete koupit překvapení, u tabule si můžete přečíst, kdo je nejbohatší nebo nejžádanější, případně v koncertní síni napsat k text k písničce a nechat ji někoho z obyvatel zazpívat.
Jenže to je prakticky všechno. Tomodachi Life není hra v klasickém smyslu a ani to není kolekce miniher. Tuhle hanheldovku nelze k ničemu přesněji přirovnat, neboť se jedná o vysoce originální titul, který v podstatě nemá konkurenci. Je trochu záhadné, že se takový... Inu, přinejmenším nestandardní počin dostal do západní distribuce. Nintendu nelze upřít odvaha a pro jednou chuť experimentovat.
Bohužel se experiment jako celek moc nepovedl, ačkoliv v jistých částech dosahuje nepochopitelné geniality. Zpívané písničky, ke kterým můžou hráči napsat svůj text, se staly hitem na YouTube. Třeskutě vtipné průpovídky Mii rozesmály spoustu hráčů po celém světě. A nakonec - možnost sdílet své Mii přes QR kódy pak způsobila záplavu internetu Kim Čong-unem, Šigeru Mijamotem, Lady Gagou, Mulderem a Scullyovou a takřka kýmkoliv jen trochu známějším.
A ačkoliv hra neobsahuje žádnou formu multiplayeru, přesto do velké míry záleží na tom, zda máte ve svém okolí další hráče s Tomodachi Life. Kromě toho, že si s nimi můžete vyměňovat obyvatele a získat nějaké speciální předměty, můžete s nimi především sdílet své zážitky z hraní, které nehráči zkrátka nepochopí. Na vině má podíl příliš vyhraněný koncept hry, který ji číní jak snadno přístupnou (neboť každý si může Tomodachi Life zahrát), tak i paradoxně špatně hratelnou (neboť ne každého bude Tomodachi Life bavit).
JDETE DOBŘE, ALE ŠPATNÝM SMĚREM
Tato life sim není úplně krok mimo, jako spíš krok do neznáma... Tedy alespoň pro západní publikum. Tomodachi Life je pokračování hry Tomodachi Collection pro DS, které vyšlo pouze v Japonsku a série se tak poprvé představuje i v ostatních zemí. Z našeho pohledu je spousta herních prvků v Tomodachi Life zábavná, ale často je přebíjí opakující se hratelnost a obsahová omezenost. Do hry se nelze prostě dlouhodobě ponořit, protože v ní nijak nezužitkujete svoji tvořivost. Není zde žádné stavění, žádná tvorba předmětů, většinou prostě jen své obyvatele pozorujete. Tomodachi Life tak funguje v malých dávkách, třeba třikrát za den se podívat, jak se virtuálním lidem daří, co potřebují, kdo se s kým pohádal, kdo má divné sny a třeba jakou má Zdeněk zrovna náladu.
Z vypsaných důvodů mi nepřijde, že je plná cena Tomodachi Life úplně obhájitelná a při nákupu bych doporučoval opatrnost. Tenhle nintenďácký pokus v mnoha ohledech nevyšel, ale přesto je vidět, že s Tomodachi Life Nintendo narazilo na něco velice zajímavého a neotřelého. Doufám, že se v budoucnosti setkáme s dalším pokračováním, které hru učiní stravitelnější i západním hráčům a rozšíří hratelnost o více aktivních prvků, jež by vyžadovaly šiřší hráčovu spolupráci. Pokud ne na osudech obyvatel ostrova, tak alespoň při jejich každodenním životě.
Recenze Tomodachi Life vychází v návaznosti na NDA bez číselného hodnocení.
