Hry pod vánoční stromeček

Až na ty nejsvědomitější jedince to známe všichni. Neúprosný tikot hodin symbolizuje blížící se vánoční svátky a čas, který se v dětsví při čekání na nadílku tak nesnesitelně táhl, nyní běží jako o život. A vy ještě pořád nemáte dárky pro své nejbližší. Pokud máte to štěstí, že se ve vaší domácnosti nachází nějaký hráč, můžete se zaradovat. Redakce Hrej.cz pro vás totiž už poněkolikáté připravila několik tipů, které by vaši ratolest nebo partnera měly zaručeně potěšit. 

PAVEL MAKAL - PRO KAŽDÉHO NĚCO

Mám tu výhodu, nebo možná smůlu, to podle vašeho úhlu pohledu, že jsem letos hrál skoro všechny opravdu velké hry. Tedy kromě těch, které vyšly pouze na PC. Pokud se vám ale u televize skrývá některá z kouzelných herních krabiček, jsem váš člověk. Na každou z platforem vám dám tři tipy, které by žádnému majiteli neměly uniknout.

Nemohu začít jinde než u fenomenálního Horizon Zero Dawn, který se už v březnu stal mou osobní hrou roku a až dosud jej na této pozici nic nevystřídalo.

V případě PlayStation 4 je vybírání docela jednoduché, na téhle platformě se letos urodilo spoustu skvělých her, které si určitě zaslouží vaši pozornost. Nemohu začít jinde než u fenomenálního Horizon Zero Dawn, který se už v březnu stal mou osobní hrou roku a až dosud jej na této pozici nic nevystřídalo. Recenzi si můžete přečíst pod tímto odkazem, v současné době si lze hru pořídit i v kompletní edici spolu se skvělým rozšířením The Frozen Wilds. Majitelům PlayStation 4 by ale nemělo uniknout ani Uncharted: The Lost Legacy, spin-off veleoblíbené série, která je na PlayStation doma už deset let. Je nicméně velmi pravděpodobné, že obě hry už doma máte, však také patří ke korunním klenotům své platformy. O třetí místo se tedy podělí vynikající horor Resident Evil 7, který nedávno rovněž vyšel v kompletní edici se všemi přídavky a můžete si jej užít i s headsetem PlayStation VR, a atmosférický Hellblade: Senua's Sacrifice, jeden z nejsilnějších zážitků tohoto roku.

Ani v případě Nintenda Switch nebude vybírání nijak těžké. Pokud ještě čirou náhodou nemáte doma The Legend of Zelda: Breath of the Wild, rozhodně byste to měli napravit. Ačkoli sám nepatřím k nekritickým obdivovatelům, stále se podle mě jedná o zásadní titul posledních let. Svou pozornost byste ale měli upřít i k Super Mario Odyssey, hře, která oplývá tolika nápady a množstvím skvělé zábavy, až vám budou oči přecházet. Navíc si ji mohou užít prakticky všechny věkové kategorie. Ve svém třetím tipu možná půjdu trochu proti proudu, ale nedá mi to. Já si totiž letos na Switchi nejvíce užil šest let starý Skyrim, který na nové platformě ukázal, že ještě zdaleka nepatří do starého železa.

Nejtěžší výběr mě nakonec čekal u platformy se zeleným X ve znaku. I tady si ale samozřejmě můžete zahrát spoustu skvělých her, byť s největší pravděpodobností nebudou exkluzivní. Rozhodně se sluší zmínit Forzu Motorsport 7, hru, která oslní na první pohled i nás, kteří závodům jinak pramálo holdujeme. Mým dalším tipem je roky očekávaný Cuphead, jenž kromě ojedinělé a krásné stylizace nabídne i pořádně tuhou výzvu. A můj třetí tip je trochu šalamounský, rovněž ale podle mě udělá pořádnou radost. Xbox se totiž chlubí skvělou službou Game Pass, díky níž si za jednorázový poplatek můžete zahrát spoustu her z aktuální i minulé generace konzolí. Takové roční předplatné vám za cenu jedné nové hry otevře dveře k mnoha hodinám zábavy.

DAVID PLECHÁČEK - O SKŘETECH A LIDECH

Letos nebyla nouze o vysoce kvalitní tituly, které nelze fanouškům všech zastoupených žánrů nedoporučit. Ale za zmínku stojí i jiné tituly, takové, které jsou buď menší, nebo nejsou tak dokonalé. To však nutně neznamená, že by právě vám nebo vašim bližním neudělali radost. Právě naopak. Následující hry by totiž za určitých konstelacích ocenil každý, kdo splňuje určité podmínky. Máte mezi sebou například někoho zapáleného do Středozemě a osudů světa, jenž načrtl John Ronald Reuel Tolkien? Pak by mu udělalo radost Middle-earth: Shadow of War, i za cenu, že se nejedná po všech směrech o dokonalou hru, která navíc boří určité představy a fakta daná samotným autorem před více než šedesáti lety.

Samotná zvědavost ale určitě sehraje svou roli, a tak těch několik přešlapů dokáže většina milovníků pořádného fantasy (a zběsilého zabíjení skřetů) přejít, jako by neexistovaly. Neděste se toho, že existuje předchozí díl Middle-earth: Shadow of Mordor, na nějž letošní novinka navazuje. Jednak je příběh snadno uchopitelný i pro nováčka, ale především můžete využít staršího dílu jako určité zkušební verze. V obchodech se totiž prodává mnohem levněji a pokračování je sice rozsáhlejší, ale po hratelnosti velice podobné.

Pokud si doma hýčkáte někoho, kdo má nejradši taktické přemýšlení a tichý postup, zcela jistě přejde několik drobných chyb v Sniper Elite 4 z druhé světové války, nebo nedokonalejší, zato modernější Sniper: Ghost Warrior 3 s moderními prvky.

A tak bychom mohli s nedokonalými hrami pokračovat. Pokud si doma hýčkáte někoho, kdo má nejradši taktické přemýšlení a tichý postup, zcela jistě přejde několik drobných chyb v Sniper Elite 4 z druhé světové války, nebo nedokonalejší, zato modernější Sniper: Ghost Warrior 3 s moderními prvky, v nichž bude z dálky zpracovávat jednoho nepřítele za druhým. Ani jedna z her se nedá stoprocentně doporučit každému, ale znáte-li svůj protějšek tak dobře na to, abyste věděli, že odstřelovací puška je něco pro něj, nemusíte zdlouhavě váhat a zvolit podle preferovanějšího zasazení.

No a v neposlední řadě by mohl mít rád hutné thrillery: pokud by obdarovávaný hrál raději sám za sebe a užil si především akci na vlastní pěst, mohla by ho zajímat psychologická akce Get Even, pokud si ale chcete užít společného řádění (a máte-li PlayStation 4), zvolte titul Hidden Agenda. V něm totiž o vašem osudu rozhoduje až šest přátel najednou prostřednictvím chytrých telefonů, prostřednictvím kterých vedete vyšetřování série vražd, ale sami se můžete stát jejich obětí. Záleží jen na vás.

VOJTA DŘEVÍKOVSKÝ - PLNÉ RUCE RADOSTI

Pokud letos Vánoce berete podobně jako já, dárky vybíráte tak nějak spíše pro sebe. Uplynulý rok byl opět zase docela divoký a trocha #selfcare nikomu ještě neublížila, takže se nebojte utratit nějaké ty peníze i pro svoji radost. Pokud máte rádi střílečky a chcete něco, co vám dlouho vydrží, tak nemohu než doporučit... loňský Overwatch. To jste nečekali, co? Jenže Blizzard již rok a půl zdarma rozšiřuje svoji zatím poslední hru takovým způsobem, že by se od něj mohly jiné tituly učit. Nové postavy, nové mapy, nové režimy, spousta eventů během roku. Přes všechny ty aktualizace a úpravy si ale Overwatch stále udržuje svoji přehlednost a schopnost chytit hráče sváteční, profesionální i ty někde mezi tím. Pokud týmové střílečky máte rádi a Overwatch jste ještě nehráli, děláte velkou chybu. Zkuste ji letos napravit. 

The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Super Mario Odyssey jsou dva silní kandidáti na hru roku.

Zároveň u mě stále panuje naprosté okouzlení Nintendem Switch, který se v průběhu roku čím dál tím víc stával moji oblíbenou platformou na hraní her. The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Super Mario Odyssey jsou dva silní kandidáti na hru roku a neměli by chybět ve výbavě každého hráče s touhle konzolí. K nim bych ještě doporučil Splatoon 2, který se množstvím nového obsahu a aktualizací za těch pár měsíců rozrostl do robustního online titulu s nadšenou komunitou hráčů. Switch jako takový je můj nový domov i pro menší a středně velké hry, které mi na jiné platformy už tak nějak nesedí.

The Flame in The Flood, SteamWorld Dig 2, Snake Pass, Overcooked, Stardew Valley nebo The Sexy Brutale jsou bezvadné multiplatformní indie tituly, které nižším výkonem Switche nijak netrpí a naopak vás nadchnou tím, jak dobře fungují při cestování, v posteli, ve vaně, v mulťáku na rande nebo kdekoliv, kam se hybridem od Nintenda vydáte. Až vlastní zkušenost mi dokázala, jak skvělé je mít možnost si zahrát plnohodnotné hry opravdu všude a kdykoliv. Je to budoucnost pro hraní takové nebo gimmick ve stylu pohybového ovládání a VR? Netroufám si hádat, ale prostě mě to baví a naplňuje radostí, jako máloco jiného. Není nad #hygge se Switchem v rukou.

JIRKA BIGAS - SÁHNĚTE PO NEZÁVISLÝCH HRÁCH

Rozhodně nejde o trend posledního roku, ale každá další sezóna se pro mě osobně nese v duchu převažujícího zájmu o nezávislé hry. Jejich podíl v mé knihovně ve srovnání s vysokorozpočtovou produkcí roste každým rokem a nebál bych se odhadnout, že už v posledních letech čas strávený s menšími hrami a jejich množství překonalo odehrané blockbustery. Na vině ani tak není obyčejná přesycenost dlouholetými sériemi jako spíš snaha vyhledávat originálnější kousky, jejichž autoři mají ambice posunout toto médium o značný kus dál.

Stačí se jen podívat, kolik nezávislých, nebo alespoň částečně nezávislých titulů se objevilo v posledních letech na stupních vítězů v Invazi.

Nezávislé hry dávno nepůsobí jako laciná alternativa pro odvážné. Pyšní se mnohdy skvělou grafikou a rozsahem, aniž by přitom ztrácely na naléhavosti a výjimečnosti. Ostatně stačí se jen podívat, kolik nezávislých, nebo alespoň částečně nezávislých titulů se objevilo v posledních letech na stupních vítězů v Invazi. I proto nemá dnes smysl selektovat tyto kousky do zvláštní kategorie. Byla by to pro ně urážka. Zaslouží si být poměřovány s těmi nejlepšími hrami, protože také patří mezi ty nejlepší.

Letos bych vám tudíž doporučil nadělit si pod stromeček hry jako Observer nebo Rime, patří mezi to nejlepší, co rok 2017 přinesl. A pokud bych měl zabrousit do vod titulů, které z nezávislé scény vzešly, ale už se stačily etablovat na poli mainstreamu, nemohu nezmínit trojdílný epizodický prequel k sérii Life Is Strange s podtitulem Before the Storm. Jakkoli na poslední dějství v tuto chvíli stále ještě čekáme, věřím, že se už nyní jedná o jednu z největších událostí roku. A také bezesporu o největší překvapení. V tom nejlepším slova smyslu.

DAVID ROZSÍVAL - BITKA POD STROMEČKEM

Co si přát pod stromeček, když už ne úplně nové auto, evolution robota nebo nový pořad Jaromíra Soukupa? Já doporučuji především jednu z nejlepších bojovek všech dob – Injustice 2. Ta hra má všechno – rozmanitý multiplayer, oslnivou grafiku, zdařilou a poutavou kampaň, která rozhodně strčí do kapsy Ligu spravedlnosti. Pokud ale držkovaná není váš oblíbený žánr, mrkněte na Prey – i když se Pavlovi až tak nelíbila, pořád musí nadchnout každého, komu konvenuje nezaměnitelný rukopis studia Arkane.

A co takhle nějakou pohlednou „jednohubku“? Supergiant Games vydali třeskutě originální „sportovní“ RPG Pyre, Thunder Lotus zase výtvarně dokonalou metroidvanii Sundered. Chcete-li uctít talentované autory, sáhněte po labutí písni tvůrců Torchlightu z Runic Games – puzzle záležitosti Hob. No a pokud se rádi řežete mezi sebou, nezapomeňte, že si po stromeček můžete nadělit i druhý díl svérázného šermířského klání v Nidhogg 2.

ADAM ZÁMEČNÍK - MÉ SRDCE PATŘÍ TÉ JEDINÉ

Divinity: Original Sin II je ta nejlepší hra o zaříkávání koček, psů a jiné zvířeny. A taky je to jedno z nejlepších a nejvelkolepějších RPG za posledních několik let. V mnohém je podobné legendární RPG sérii Baldur’s Gate, ať už se jedná o roztodivné postavy nebo hromady textu, a v mnohém je nesmírně nové a osvěžující. Důraz Larian Studios na svobodu volby a sandboxovou hratelnost chvílemi neustále překvapuje a bere dech. Zabili jste omylem nějakou důležitou postavu, která by vám pomohla s questem? Nezoufejte, stačí si popovídat s jejím duchem! Nebo se na danou postavu naprosto vykašlat a najít si vlastní cestu, i to je možné.

A to povídání se zvířaty? I na to přijde čas. Stejně překvapivý je i samotný příběh, který si bere na paškál všemožná fantasy klišé a využívá je k vybudování opravdu epické ságy. Z útěku z vězení se záhy stává spletitý kolos o pomstě, boji za svobodu a záchraně světa. Nebo vlastně ne, Divinity: Original Sin II je díky jednotlivým postavám totiž mnohem více nežli klišé o temné magii pohlcující vše živé. Je to příběh o osudu a předurčení, o návratu na trůn a o naleznutí sebe sama. A pokud vám je vrstevnatý děj šumafuk, tak Divinity: Original Sin II nabízí i naprosto znamenitý soubojový systém, který nikdy nepoleví na obtížnosti a hráče nutí k využití prostředí a taktických manévrů. A hlavně…Na začátku se sice zmůžete na slabé ošlehání plameny, ke konci ale rozdrtíte každého soka vlastním zemětřesením a když tak ho ještě spálíte na popel laserovým paprskem. A to je taky dost boží.