Jsem Test Drive, chudý příbuzný

V souboji sérií Need for Speed a Test Drive je ten druhý dodnes považován za toho méně úspěšného. Test Drive si za to může sám. Kvůli své historii. Vždyť v klíčové druhé polovině devadesátých už nebyl pro právě nastartované Need for Speed žádnou konkurencí. Jeho pověst simulátorového revolucionáře byla ta tam, když značka prakticky sedm let nevydala nový díl, a proto NFS mohlo na Pentiích MMX a Playstationech zcela neohroženě prodat čtyři miliony kopií svých prvních dvou dílů. Test Drive se stal synonymem anachronismu. Zatímco Need for Speed II brousilo vedoucí příčky světových žebříčků, na nový Test Drive lidé stále jen čekali. A když se dočkali, rychle se zas vrátili k NFS.

Prakticky nikdo si v devadesátých letech nedokázal vybavit jakoukoliv důstojnou závodní alternativu k Need for Speed. A to paradoxně přesto, že bez Test Drivu by Need for Speed  nevzniklo. Ne snad proto, že Test Drive v roce 1987 ukázal, jak mají vypadat moderní motoristické simulátory. Společným jmenovatelem obou značek byl spíše  tým lidí, který za nimi stál. Ano, NFS i TD měly společné tvůrce. Konkrétně Distinctive Software.

Továrna na sny

Distinctive, to byla na konci osmdesátých let továrna na závodní sny. Díky ní lidé konečně použili své osobní počítače také na něco jiného než na tabulkové procesory. Jméno Distinctive bylo zlatě vytepáno například na prvních hratelných simulátorech jako Grand Prix Circuit.

Distinctive však bylo po završení úspěšné trilogie Test Drive koupeno vydavatelstvím Electronic Arts a přejmenováno na EA Canada. Akvizice v roce 1991 proběhla s jasným cílem - stále bohatší Electronic Arts chtělo získat monopol na poli licenčních sportovních a závodních her a Distinctive se jevilo jako ideální kandidát. Jedenáct milionů dolarů, které EA za studio dalo, se z dnešního pohledu jeví jako výhra v loterii.

Znáte-li logo a slogan "It´s in a game", asi víte, že se EA Canada stalo továrnou na miliardářské sportovní peníze. A to samé studio se také zhostilo úkolu vyvinout ultimátní závodní hru, jenž by efektivně spojila výhody arkády a simulátoru. Ano, podobně jako dříve Test Drive. Jenže teď už s jménem Need for Speed.

Lidi ničím nenahradíš

Na příkladu Distinctive Software alias kanadského EA dodnes dobře vidíme, jak je pro každou herní sérii mimořádně důležité, aby na ní pracoval jednotný, kvalitní a sehraný tým zkušených lidí. Nejsou důležité peníze, ani značka či ogo. Důležití jsou lidé. Zkrátka Test Drive utrpěl nejvíce tím, že ho Distinctive opustilo a Need for Speed  vydělalo na to, že si ho vzalo pod křídla. Tentokrát už jako EA Canada.

Test Drive na rozdíl od Need For Speed v devadesátých letech koncepčně tápal. A když na podzim roku 1997 konečně vyšel moderní čtvrtí díl, bylo to zklamání. Ve srovnání s NFS vypadal Test Drive 4 hůře a hůře se také hrál. Byl přehnaně arkádový s nepřesvědčivým jízdným modelem a téměř nefunkční fyzikou i umělou inteligencí. Prodal se ho sice solidní milion kusů, ale byla to spíše obyčejná lidská zvědavost, která zachránila značku od úplného komerčního fiaska. Lidé zkrátka kupovali Test Drive, protože chtěli vědět, co s ním léta hibernace udělaly. A nebylo to příjemné zjištění.

Získat slavnou licenci a postavit na ní opravdu důstojnou hru jsou dva odlišné problémy. Neznámí Pitbull Syndicate ve čtvrtém Test Drivu vyrobili jen chudou konkurenci k dávno rozjetému NFS. A cejch druhého v pořadí Test Drivu zůstal na dlouhá další léta. Prakticky až do příchodu úplně nové herní éry nazvané Unlimited. Ale to už byl jiný svět...

Příště si připomeneme všechny neslavné moderní díly, které Test Drivu Unlimited předcházely. Jaký byl Test Drive mezi léty 1997 a 2006? Nenechte si ujít druhý díl našeho retro tématu.

Test Drive 4

V době, kdy Need for Speed dráždilo první grafické akcelerátory, dostalo se k licenci konkurenční značky Test Drive nezkušené studio Pitbull Syndicate. Jaký byl čtvrtý díl znovuobnovené série?

Test drive 4 z roku 1997 prodal na Playstationu celkem 1,2 milionu kopií, což určitě nebyl špatný výsledek. Přesto byl tento díl zklamáním. Očekávání jednoduše předčila schopnosti vývojářů. Novodobý Test Drive byl sice remakem kultovních starých dílů, nicméně požadavky na kvalitu her se za roky zimního spánku zvýšily a především přibyla silná konkurence. Test Drive 4 byl v podstatě chudým příbuzným NFS. A to jak jízdním modelem a prezentací, tak technickým zpracováním.

Stejně jako soudobé NFS2: The Special Edition podporoval Test Drive 4 grafickou akceleraci od čipu 3Dfx, ovšem Need for Speed dokázalo první grafické karty využít mnohem lépe. Z dobových recenzí čteme: "Test Drive má slabší a hranatější grafiku, auta jsou bez sebemenších odlesků a hýbajících se stínu. Jediným znatelným efektem od akcelerátoru je dým od pneumatik a možná i déšť v Anglii," psal o Vánocích 1997 Tomáš Varošcák. "Zvláštní přitom je, že se hra na 3DfX trhá," dodal překvapeně a udělil hře "zasloužených" šest bodu z deseti. To by také celosvětový hodnotitelský průměr. Jistě, padaly i skvělé osmičky, na druhou stranu renomovaný Gamespot odstřelil TD4 pětkou a napsal, že jízda v téhle hře je jako řídit pod práškama. Krom grafiky totiž Test Drive ztrácel také jízdním modelu. Stejně jako NFS byl arkádou, ale nedokázal na silnice převést tolik zábavy.

Přese všechny vady získal Test Drive 4 během roku vydání i několik ocenění. Stal se například nejlepší hrou E3 1997. To však jednoduše proto, že se vůbec vrátil.