Článek Test Drive a jeho cesta mimo trať

Test Drive a jeho cesta mimo trať

Ondřej Švára

Ondřej Švára

3. 8. 2012 22:00 4
Reklama

V roce 1997, kdy Need for Speed dráždilo první grafické akcelerátory, dostalo se k licenci na zaprášenou konkurenci jménem Test Drive studio Pitbull Syndicate a po dlouhých sedmi letech dokázalo vydat nové pokračování hry, jenž kdysi lidem ukázala, co je to závodní arkáda. Bylo to však Pyrrhovo vítězství. Test Drive byl v nové době jenom stínem své slavné minulosti.

Tohodle nestopujte

Pitbulové nebyli jediní, kdo se pod dohledem vydavatelství Accolade a později Infogrames na zrenovovaném simulátoru vystřídali a právě vysoký počet nesourodých vývojářských týmů se stal pro sérii fatálním.  Všechna studia, která po roce 1997 získala právo na Test Drivu pracovat, spojovala nezkušenost v oboru a nekvalita práce způsobená velkým tlakem distributora na rychlé vydávání. V produkci  Test Drivu na přelomu milénia bohužel platilo, že co nemůžeš dohnat kvalitou, předstihneš množstvím, a to byl důvod, proč se Test Drive stal opravdu definitivně jen chudým příbuzným pro konkurenční Need for Speed.

A vy jste kdo?

Že produkce novodobých Test Drivů má k ideálu daleko a že v distributorském managementu sedí lidé, jenž o vzkříšení značky nemají upřímný zájem, svědčila zejména výroba nezajímavých nebo nekvalitních spinoffů ke třem hlavním dílům (4,5,6) . Už první offroadová odnož z roku 1997 nazvaná Test Drive: Offroad zklamala. Vyrábělo ji studio Movetime, jenž sice stálo za mnoha solidními konzolovými porty, ale málokdy šlo o závodní arkády. Jak mohl vypadat terénní Test Drive od studia, které si udělalo jméno na převodu interaktivního filmu Dragon´s Lair, svědčí řada negativních recenzí. Upřímně řečeno, Test Drive: Offroad byl dobrý pouze ve chvíli, kdy jste nic jiného nehráli.

Movetime zklamalo fanoušky i vydavatele, a tak se na dalších dvou terénních dílech vystřídaly samotné Accolade s Infogrames, což je taková zajímavá perlička doby. Obě firmy se totiž zabývaly především distributorstvím, bylo to tedy jako by dnes vyvíjel Call of Duty přímo Activision a Bobby Kotick kreslil levely. Těžko uvěřitelná situace dokládala, v jakém rozkladu se série Test Drive na přelomu milénia ocitla. Pracovalo se na ní všelijak, jenom ne koncepčně.

Dalším druhem spinoffů pro novodobý Test Drive bylo okruhové závodění. Na hře Test Drive: Le Mans pracovali jistí Eutechnyx Limited. Ti do roku 1998 sice vyprodukovali asi čtyři sta her a většinou dokonce závodních, ovšem jen málokterou doopravdy znáte nebo ji máte rádi. Eutechnyx byli mistři průměrnosti a průměrné bylo i Le Mans. Kdo ví, zda by se nějakému renomovanějšímu týmu nepodařilo ze hry udělat hit. Potenciál existoval, na přelomu milénia byl o okruhohé závodění velký zájem především díky sérii TOCA.

Musí být všude

O Le Mans ale nebyl právě kvůli tvrdé konkurenci TOCy velký zájem. Je tedy trochu s podivem, že hra byla vydána na velké množství systémů, tedy jak na PC a konzole, tak i na některé menší, třeba na Game Boy Color. Bylo to proto, že v Infogrames pochopili, že proti Need for Speed se dá bojovat jedině platformovou univerzálností a rychlou produkcí. K Le Mans se tedy na Game Boyi rychle připojil i spinoff nazvaný Test Drive 2001 od neznámých Xantera Studios a abychom měli sbírku všech testdrivovských odnoží kompletní, nesmíme zapomenout také na poslední terénní záležitost nazvanou Wide Open od dalších anonymů Angel Studios a také na restart celé série pro Playstation 2, Xbox a PC z roku 2002 nazvaný Override.

Ten se stal trochu překvapivě nejprodávanějším dílem z celé historie Test Drivu s 1,8 milionem kopií. Nad tuto hranici se Test Drive ani předtím ani potom nedostal a to ani v roce 2004, kdy vyšel již zcela poslední odřezek série pojmenovaný Eve of Destruction. Ten je přitom považován za to nejlepší, co pod nálepkou Test Drive kdy vzniklo. Ovšem špatná pověst značky způsobila, že hra prosvištěla médii aniž by si jí někdo doopravdy všimnul. Autoři si museli připadat jako v parádním kabrioletu, kterému se před průtrží zasekla střecha. Kvalitu spláchl nezájem.

Vyšvihákovaný chuďas

Abychom byli konkrétní, Eve of Destruction vyrábělo jisté Monster Games, takže Test Drive se z produkční spirály bezejmenných autorských studií v podstatě nikdy nevymanilo. A to ani v roce 2006, kdy jej do nové herní generace poslalo Eden Games a vyrobilo solidní otevřené závodění, příhodně pojmenované Unlimited.

Test Drive Unlimited byl zřejmě tou hrou, jakou by dnes asi chtělo udělat i staré Distinctive Software, autorské studio zcela původní trilogie z konce osmdesátých let. Nicméně pro budoucnost celé závodní série Unlimited mnoho neznamenalo. TDU totiž komerčně neuspělo. Druhý díl se na konzolích dostal sotva nad milion prodaných kusů a ten první zůstal hluboko pod ním. Není tedy překvapivé, že z Eden Games mnoho vývojářů odešlo a že na žádném novém dílu se v něm oficiálně nepracuje.

Zatím poslední Test Drive: Ferrari si tedy jako melouch vzali Slightly Mad Studios a vytvořili mix Shiftu, Projectu Cars a nikdy nevydaného Projectu Ferrari. Pokud má být velký počet studií a snaha o lacinost výroby už navždy synonymem pro kdysi slavný Test Drive, může nás těšit alespoň to, že kvalita her pod jeho značkou vydávaných alespoň zlehounka stoupá. Nejme ale jen na vrcholku jedné sinusoidy?..

Jaké byly plnohodnotné díly?

Test Drive 4, o kterém jsem psal minule, následovaly ještě dva plnohodnotné díly, které se však kvalitativní laťce čtyřky nepřiblížily. A vzhledem k tomu, že ani Test Drive 4 rozhodně nebyl na svou dobu převratnou arkádou, hodnota a význam všech dalších Test Drivů spadla až do bahna beznaděje.

Test Drive 5

Pátý Test Drive z roku 1998 na tom s více než jedním milionem prodaných kusů nebyl vůbec špatně. Prodat milion her byl tehdy stále ještě velký úspěch. Nicméně v porovnání s konkurencí to bylo kočičí zlato. Zatímco Test Drive 5 prodal 1,3 milionu her, soudobé Need for Speed III: Hot Pursuit dokázalo mezi lidi poslat dokonce 3,2 milionu a to jenom na Playstationu. Počet prodaných PC verzí už dneska ani nikdo nezjistí.

Test Drive 6

Test Drive 6 z roku 1999 už neměl závodníkům co nabídnout. Série se už více soustředila na spinoffy, a tak TD6 zaznamenal mohutný kvalitativní propad. IGN vypoklonkovalo hru třemi a půl bodu z deseti. Velký počet tratí a licencovaných bouráků nemohly zakrýt mizernou grafiku, ještě horší, doslova surrealistický jízdní model a bídnou hratelnost bez jakékoliv výzvy a satisfakce. Příšerně naprogramovaný jízdní model se na krkolomných tratích projevoval i tím, že některá auta zrychlovala na tachometrovou stovku za méně než jednu vteřinu. "Infogrames by si měli najmout někoho na kontrolu kvality," napsal recenzent Matt White o Vánocích 1999. Test Drive potřeboval seřídit.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama