Spore - příběh první

V rámci našeho velkého speciálu věnovaného hře Spore vám mimo jiné nabídneme tři příběhy - tři rozdílné cesty, jakými Spore prošli naši autoři. Dnes vám, den před tím než propukne sporešílenství naplno (a než vyjde naše recenze, videorecenze, atd.), nabízíme první z nich: Jde o zlatou střední cestu, aneb... PŘÍBĚH SLEEPLESSE.

Z korábu se kouří o sto šest, kontrolky blikají jedna přes druhou, atomové jádro selhává a za zády má ještě pořád desetičlennou nepřátelskou letku. A to všechno jen z neopatrnosti. Kdyby měl potomky, řekne jim: „Chlast do práce nepatří“. Děti však sleepless nemá. Sedí pohodlně ve svém velitelském křesle, pouští staré cajdáky, čeká na smrt a zahleděn do neznáma čelí přívalu dávných vzpomínek, jakoby listoval kronikou své rasy.

Ve vodě

Voda na dně malého jezírka byla pořádně studená a tmavá, plná odporných kreatur. Pepíček byl přesvědčený, že je nejhezčí. Dvěma kukadly mrkal na svět okolo sebe, svižně se díky dvěma tryskám a velkým ploutvičkám pohyboval od jedné bubliny k druhé, byl mnohem rychlejší než všechny ty mrchy okolo. Nejvíc však byl pyšný na kousadla a fousky okolo nich. Mohl si utrhnout z trsu mořských řas, ale nepohrdnul ani trochou čerstvého masa. Samozřejmě měl pocit, že mu to všichni okolo závidí, protože je všežravec a oni jen masožravci nebo býložravci. Občas našel podivný kámen s tenkou skořápkou, a když ho s námahou rozbil, pokaždé v něm našel dobrotu. Co z toho, že mu po tom narostla spousta podivných výrůstků na těle, bodák, další štětinky a bůhví co ještě. Nijak mu to nepřekáželo, naopak to upevňovalo pocit výjimečnosti. Nikdo nebyl tak vyšňořený jako Pepíček a nakonec mu to k ničemu nebylo. Potkal potvoru, měla jen jedno oko, jeden bodec, jedna ústa, ale stačilo, aby dvakrát kousla, dvakrát to křuplo a Pepíček už nebyl. Dojel na svoji domýšlivost a hamižnost. Být pouze býložravec, nebo jen masožravec, vedlo by se mu mnohem lépe. Může jen děkovat svým potomkům (Pepíček si často užíval a nemanželských dětí měl plno), že jeho druh nevymřel a nakonec se s vypětím všech evolučních sil vyškrábal až na břeh.

Na břehu

Smrtelná vize sleeplesse zavedla na souš. Pepíčkova potomka a svého předka poznal okamžitě. Neforemné tělíčko plné naprosto zbytečných údů popíralo zákony přírody. Takový jedinec neměl přežít. Pepíček mladší však nic podobného neřešil, vybudoval si na pevnině hnízdo, kde v nemanželském svazku s mnoha družkami plodil děcka jako na běžícím pásu, občas požral nějaké to spadlé jablko a pomaloučku spřádal své plány na ovládnutí světa. Pepíček mladší byl totiž vypočítavá svině a dobře věděl, že i když je k boji vybaven, moc škody by konkurentům nenadělal. Proto chodil na návštěvy k okolním kmenům a snažil se kamarádit. Zpíval, tancoval, pózoval, ale ani to mu moc nešlo. Uměl všechno, ale dobře mu nešlo nic. Přitom neměl na výběr, musel si nadělat co nejvíce falešných kamarádů, jen aby se s ním některé kmeny bavily, natož aby se je snažil přeprat. Sleepless ze školy moc dobře věděl, že Creature fáze vývoje u jiných druhů netrvala tak dlouho, jako u jeho rasy. Uvědomil si, že to byl právě tento předek – Pepíček mladší, který evoluci nejvíce zbrzdil. Kvůli němu byly jiné rasy ve vesmíru mnohem dříve. Sleepless se zastyděl.

Na vesnici

Mezitím už Pepíček mladší zmizel, sleeplessovi se promítaly obrazy primitivních vesniček a měl pocit, že v jedné z nich bydlí stejné bytosti jakou je on sám. Nikde však neviděl velké budovy, honosné bulváry a divadla, tak naznal, že to je ještě pořád výjev z doby dávno minulé. Rozhodně si však byl jistý, že to jsou jeho předci, které vedl Josefkruty. Jeho přezdívka však způsob jeho vlády nad kmenem absolutně nevystihla. Bojové nástroje vesničané nesnášeli, nejraději sbírali ovoce, ochočovali divokou zvěř a chodili k sousedním kmenům na bujaré oslavy. Strategie Josefkrutyho byla zjevná, se všemi se chce kamarádit, aby vzniklo sdružení a on se postavil do jeho čela. A brzy se mu to podařilo. A sleepless si všiml, že jeho předci v této fázi vývoje nadobro opouští cestu války a svých cílů dosahují vychytralostí a nenásilně. Ano, v tomhle už poznával současnou společnost, která však vychytralost nahradila mocným tokem financí. Nebylo třeba jednat vychytrale, stačilo hodně peněz a všechno šlo.

Ve městě

Sleepless vidí jak malé chajdy a chatrče mizí, na jejich místě roste velké město a tady je auto. Uvědomuje se, že moment jeho smrti se blíží s tím, jak ve vzpomínkách míří do současnosti. Pozoruje krásné velké město, kolem něj krouží letadla, pláněmi se prohání vozítka hledající nezabrané zdroje koření a hele, sleepless poznává svého prapraděda Josefprachateho. Říkalo se o něm, že to byl velký ekonom a odpůrce války. Jako starosta si vedl tak dobře, že si doslova koupil všechny ostatní vládce samostatných městských států a položil základ velkému impériu. To už ale sleepless zná, byl moc hrdý, když se to učili ve škole. Proto se rozhodl, že svůj život a ambice obětuje svému národu. Kdyby věděl, jak to skončí, nikdy by do toho nešel. Našel by si normální práci, oženil se a svůj život utopil v litrech chlastu.

V ři*i

Hrdina, který jako první osedlal vesmírný koráb a vydal se do nekonečného prostoru nad oblohou. Tak o něm psali v čítankách a už to nestihnou vymazat. Hned jak se nepřátelé vypořádají se sleeplessem, zaletí dokonat odplatu na jeho domovskou planetu. Sleepless raději nepřemýšlel, co všechno s ní provedou, jen se slzavým úšklebkem vzpomínal na dny plné dobrodružství, kdy se nejdříve snažil navázat ekonomické kontakty s jinými národy, ale protože nikdo neměl zájem, stal se z něj dobrodruh a teraformátor. Kolik planet vlastně přetvořil a přivedl na ně život, to už nedokáže spočítat. Doma mu to sice vyčítali, ale on byl pánem vesmíru. Nechtěl se stát jen vesmírným nákupčím a poslíčkem. On držel veškeré kontakty s jinými národy, on znal vesmírné cesty a cestičky, jen on mohl na pomoc přivolat lodě jiných národů, byl nenahraditelný. Ale k čertu s tím. Když teď zavolá, nikdo mu nepřijde na pomoc. Byl tak blízko svému cíli, středu všehomíra, nebo přinejmenším vesmíru. A pak se jednou opije, omylem upraví povrch obydlené planety. Smůla, že patřila vesmírem protřelé rase se spoustou spojenců. Teď má sleepless za zadkem půlku galaxie, a protože už procitl ze své smrtelné vize, moc dobře si uvědomuje, co vlastně způsobil. Pepíček, Pepíček mladší, Josefkruty, Josefprachaty, ti všichni se teď obrací ve svých hrobech. Miliony let evoluce, na kterou všichni tvrdě dřeli se promění v nic, jako když praskne bublina. Sleepless už v zrcátku vidí svoji smrt, naváděná střela se k němu blíží..tři...dva...jedna...

V nekonečnu

A jako když se nic nestalo. Sleepless zjišťuje, že je nesmrtelný. Ohmatává si svůj zobák, všechny své přebytečné údy a štětiny, které mu zanechal předek Pepíček. Teď už si dá pozor, už nikoho nezklame. Hází flašku z okna a okamžitě letí zpět na rodnou hroudu, aby požádal o náklad čerstvého koření. Bude z něj obchodník.