Souboj titánů: C&C3 vs. Supreme Commander
Lidé srovnávají rádi a často. Srovnávají filmy, kapely, zpěváky, účesy, oblečení, barvu chrupu... srovnávat se dá prostě všechno. Cílem obvykle bývá přesvědčit toho druhého, že něco je lepší. O to tady ale dnes nepůjde. O tom, která z obou zmíněných her je lepší, tedy Command & Conquer 3: Tiberum Wars, nebo Supreme Commander, jste si už nejspíš rozhodli sami podle svých dojmů, anebo tak můžete učinit za pomoci našich recenzí.
Zdánlivě prostým cílem dnešního článku je obě hry porovnat pokud možno v objektivní rovině a zjistit v čem jsou stejné, v čem se naopak liší a na závěr učinit doporučení, pro koho je která hra vhodná. Ostatně, vášnivá debata srovnávající obě dvě hry se rozhořela na mnoha českých i zahraničních fórech a recesisté vyhlásili už předem za vítěze StarCraft.
Jablka a... jablka
Nejprve se podíváme co mají obě hry společného. Předně, jde o pokračování realtime strategií, které vznikly za zlaté éry žánru, tedy kolem poloviny 90. let minulého století. Ale zatímco v případě C&C3 jde o přímého následovníka původního C&C, Supreme Commander navazuje na legendární Total Annihilation nepřímo, zejména z důvodů handrkování o trademarky. Obě hry se také dodnes těší obrovské přízni hráčů. Série C&C zejména díky všem odnožím (Red Alert, Generals), Total Annihilation především pro své dosud neohrožené kvality.
Herní principy
Supreme Commander byl od začátku ohlašován jako revoluce žánru RTS. Electronic Arts vypouštěli podobné zkazky i o C&C3, ale tomu nikdo ve skutečnosti nevěřil. Pojetí obou her je zcela odlišné. Zatímco SC nabízí skutečnou strategickou hloubku, C&C3 je pořád spíše jednoduchá, rychlá akční taktická hra, která nijak nevybočuje z více než deset let starého schématu RTS. Což samozřejmě není chyba, ale a) prohlašovat pak cokoliv o revoluci je nemístné, b) to neznamená, že starý herní styl nelze okořenit novými prvky, jak dokazují mnohé jiné RTS současnosti.
Supreme Commander nabízí obrovské množství velmi různorodých jednotek rozdělených mezi tři odlišné rasy. C&C3 obsahuje o poznání menší množství jednotek rozdělených taktéž mezi tři odlišné rasy. Zatímco tvůrci C&C3 se pořád ještě nedokázali vypořádat s pojmem, resp. pojetím měřítka a vojáčci jsou velcí jako patro domu nebo bugina, SC již měřítko nabízí, a to ve zcela grandiózním zpracování. Pojí se totiž i s rozlohou herních map, která je ve srovnání s C&C3 obrovská. Tvůrci dávají hráči absolutní svobodu v tom z jaké výšky se bude na hru dívat. Může zazoomovat až k nohám nejtitěrnějšího robota, anebo celé to válečné peklo sledovat z maximální výšky, kdy už se jednotky stávají názornými ikonkami.
Ekonomika, základ státu
Supreme Commander a C&C3 přistupují zcela odlišně také k budování základen i ekonomickému systému. Zatímco v C&C3 stavíte spíše menší, kompaktní základny, rozlehlost map v SC a ekonomický systém postavený na neustálém přísunu surovin dovoluje (či spíše nutí) budovat rozlehlé základny na různých místech mapy. Na druhou stranu, herní prostředí SC je ve srovnání s C&C3 velmi chudé. Kromě základen se ve hře prakticky nevystkytují jiné budovy nebo jakékoliv jiné objekty vyjma stromů. C&C3 je v tomto ohledu mnohem bohatší, v každé misi nabízí velmi propracovaná a živá prostředí, se kterými lze do určité míry pracovat - např. obsazovat a ničit civilní budovy nebo mosty.
V SC lze většinu produkce automatizovat. Do front můžete naskládat jak jednotky, tak i budovy. Co víc, do značné míry lze automatizovat výrobu i pohyb jednotek, například zcela automaticky může probíhat výroba a přesun jednotek na bitevní pole. To v C&C3 není možné, kromě jiného i díky menším a rychlejším mapám. Zatímco průměrná mise v C&C3 trvá od půl hodiny do hodiny, mise v SC trvají minimálně hodinu, častěji však déle. Postupně se objevují nové a nové úkoly, to je stejné pro obě hry, ovšem pouze v SC se spolu s tím také zvětšuje herní mapa (i když náznaky jsou vidět i v C&C3). Mimochodem, C&C3, stejně jako původní Command & Conquer, stále nemá námořní jednotky, a v SC je stejně jako v Total Annihilation možné znovu zpracovat vraky jednotek.
Herní dynamika
Obě hry kladou přibližně stejný důraz na singleplayer a multiplayer. Rychlost a akčnost hraní je u obou her přibližně stejná, mimo jiné i v tom, že průběh hraní se může velmi dynamicky měnit. V jednu chvíli tlačíte protivníka zpět k základně a napadáte jeho obranu, ale za pár minut už může být vše jinak a vy se musíte zuby nehty bránit v obranném perimetru vlastní základny. To platí pro obě hry a přispívá to ke skvělé atmosféře. Umělá inteligence obou her je na úrovni, zejména co se týká protivníků. C&C3 pokulhává v okamžicích, kdy si jednotky hledají "cestu" složitějším terénem, SC má zase problémy s přesuny velkých skupin členitým terénem.
Každá rasa v obou hrách disponuje speciálními superzbraněmi, které dokážou nadělat obrovskou paseku. Pouze SC je však i v této oblasti vyvážený - zatímco efektivní obrana proti Ion Cannonu v C&C3 neexistuje (až na ničení elektráren), v SC jsou dostupné funkční obranné prvky, kterými se lze například jaderným hlavicím bránit.
V neposlední řadě je tu grafické a obecně technologické zpracování obou her. V obou případech se dá mluvit o nejmodernějších technologiích. Bohatší vizuální pozlátko bezesporu nabízí C&C3 běžící na vylepšeném enginu LOTR:BfME2, který se blýská a třpytí na všechny strany. Na druhou stranu, Supreme Commander jako jedna z prvních her přišla s plnou podporou pro multijádrové procesory (dvou- i čtyřjádrové, platí čím více, tím lépe). Supreme Commander také podporuje připojení druhého monitoru a zobrazení druhé mapy.
Modifikace
Už původní Total Annihilation byla herním modifikacím nesmírně otevřená hra, což je také jeden z důvodů, proč přežila v srdcích hráčů tak dlouho. Chris Taylor si vzal poučení a Supreme Commander učinil pro moddery ještě přístupnější. "Kdybych měl hodnotit Supreme Commander na škále od 1 do 10 v ohledu na modifikovatelnost, řekl bych tak 8 až 9. SupCom nejenže byl přímo navržen pro podporu modů, ale dokonce jsme do něj zabudovali něco čemu říkáme mod manager," komentoval modifikovatelnost Taylor v jednom z rozhovorů.
C&C3 je pravým protipólem SC, jeho modifikační možnosti jsou velmi chudé, na což si stěžuje prakticky celá mod scéna. Vynalézaví tvůrci si jistě sami časem vypomůžou, nicméně oficiální podpora modifikací ze strany Electronic Arts je tristní. Podpora obou her ze strany vývojářů samozřejmě neutuchá, dosud je venku několik patchů pro obě hry a v budoucnu lze očekávat další.
Kdo s koho?
Obě hry, Supreme Commander i Command & Conquer 3: Tiberum Wars nabízejí velmi odlišný zážitek. Fanoušci rychlejších, taktických her raději sáhnou po C&C3, zatímco zarytí stratégové se budou tetelit blahem u Supreme Commandera a jeho stovek jednotek. C&C3 je ostatně na první pohled přístupnější, jak začátečníkům, tak i zkušenějším hráčům, nabízí osvědčený herní styl a kvalitu. SC představuje inovaci, hloubku a strategickou výzvu, která si žádá dostatek času i trpělivosti, abyste k novému přístupu přičuchli.
Malý tip na závěr: pokud se vám nechce hrát ani Supreme Commander, ani Command & Conquer 3: Tiberum Wars, co takhle zkusit Faces of War, Company of Heroes nebo Warhammer 40,000: Dawn of War - Dark Crusade? Všechny tři hry taktéž patří mezi absolutní špičku žánru RTS současnosti a každá z nich nabízí ojedinělý zážitek.
