Série Far Cry: Od mutantů k mamutům
Otevřete-li si anglický výkladový slovník a vyhledáte v něm výraz „far cry“, zjistíte, že se používá pro označení velké odlišnosti od něčeho známého. Mezi další použití pak patří popis značné vzdálenosti. Tento článek však nemá být lingvistickým okénkem. Namísto toho se chce věnovat herní sérii, která začala jako něco úplně jiného a urazila pořádný kus cesty.
Z NĚMECKA AŽ K DINOSAURŮM
Abychom se dostali na její počátek, musíme se vydat sedmnáct let nazpět do roku 1999. Tehdy totiž tři bratři tureckého původu Cevat, Avni a Faruk Yerli založili v německém Coburgu nyní světoznámou společnost Crytek. Netrvalo ani rok a na londýnské výstavě ECTS poprvé zaujali publikum svým technologickým demem, které mělo ukázat sílu grafických karet NVIDIA. Pamětníci mezi vámi si jistě vzpomenou na video X-Isle: Dinosaur Island, nad kterým jsme všichni kroutili hlavami a žadonili u rodičů o upgrade počítače. Právě z těchto kořenů vzešel v roce 2002 CryEngine, který se v nových iteracích objevuje na našich obrazovkách dosud. A zde také leží základ prvního dílu série Far Cry.
Grafické zpracování bylo pastvou pro oči, exotický ráj vás vybízel spíše k plavání v azurové vodě, než k tažení proti šílenému vědci a jeho obludám.
Ten spatřil světlo světa 23. března 2004 a právem vyvolal pozdvižení. Hra přinesla zbrusu nový přístup k FPS žánru, který do té doby neměl obdoby. Tropický ostrov, který byl dějištěm prvního dílu, totiž nabízel obří a pestré prostředí, ve kterém se hráč mohl do jisté míry svobodně pohybovat a řešit problémy různými způsoby. Umělá inteligence fungovala výtečně, nepřátelé používali složité postupy, jak se vám dostat na kobylku, navzájem se kryli a postupovali opatrně členitým terénem. Zkrátka dokázali to, co do té doby rozhodně nebylo samozřejmostí. Grafické zpracování bylo pastvou pro oči, exotický ráj vás vybízel spíše k plavání v azurové vodě než k tažení proti šílenému vědci a jeho obludám. Zde bohužel tkvěla zřejmě největší bolest hry - příběh byl pouhou znouzectností, abyste věděli, kdo a proč stojí na nesprávné straně vaší kouřící hlavně. Ve chvíli, kdy byly lidští protivníci vyměněni za mutanty, ztratila hra i část svého kouzla. Příběhové pozadí ale není to, co by měli hráči prvního Far Cry v paměti. Překrásná grafika, funkční fyzika, parádní gunplay a hlavně rogalo! Bylo skvěle si jen tak plachtit nad zelenými kopci a třpytící se hladinou, s vědomím, že kam vaše oko dohlédne, tam můžete s klidem vyrazit.
Sluší se poznamenat, že ve stejném roce vyšli i matadoři žánru Doom 3 a Half-Life 2. A přestože by vedle takto známých názvů mohlo Far Cry působit jako chudý příbuzný, opak je pravdou a německé překvapení své slavnější kolegy i v lecčem překonalo.
ANI KONZOLE NEPŘIŠLY ZKRÁTKA
Úspěch Far Cry samozřejmě neunikl francouzskému Ubisoftu, jeho vydavateli. Jeho manažeři si pospíšili a již dva týdny po vydání PC verze oznámili variaci pro Xbox, PlayStation 2 a GameCube s názvem Far Cry: Instincts. Hra nakonec vyšla v září 2005 pouze na původní Xbox, zbylé konzolové verze byly zrušeny. Nejednalo se přímo o port, byla to verze hry šitá na míru výkonu tehdejších konzolí. Používala sice stejný engine, ale byla mnohem lineárnější a rozhodně ne tak pohledná. Přidala několik nových aspektů, jako je třeba tvorba pastí nebo takzvané Feral Abilities, které byly implementovány do příběhu a propůjčily hlavnímu hrdinovi některé zvířecí schopnosti. Do vydání regulérního druhého dílu však stále ještě zbývalo mnoho času.
V březnu 2006 vychází pokračování Far Cry Instincts: Evolution pro Xbox a zároveň Far Cry Instincts: Predator pro Xbox 360. Druhá zmíněná hra v podstatě obsahovala Instincts a Evolution ve vysokém rozlišení. Obě tyto hry se setkaly s daleko méně nadšeným přijetím a řadí se k tomu nejslabšímu, co košatá herní série nabídla. Na konci téhož roku vyšlo ještě Far Cry: Vengeance pro Nintendo Wii, které mělo ukázat potenciál pohybového ovládání v FPS hrách. Vengeance však zcela propadlo, dílem kvůli podprůměrnému grafickému zpracování, dílem kvůli technickým chybám, špatné umělé inteligenci a nezábavnému multiplayeru.
NA KOPEČKU V AFRICE
Montrealská pobočka Ubisoftu však pilně pracovala na opravdovém pokračování. Far Cry 2 bylo oznámené v červenci 2007 a s ním i mnoho novinek. Jack Carver, protagonista první hry, se do zbraně již nevrátí, tropickou Mikronésii vystřídá prašná Afrika a po mutantech nezbyde ani stopa - tentokrát to celé bude pěkně navážno a realistické. Vývojáři nebrali svou práci na lehkou váhu, strávili dva týdny v Keni a snažili se pro svou hru zachytit jak lokální atmosféru, tak i typickou faunu a flóru.
Film je to prachšpatný, ale bohužel ne tak špatný, aby byl alespoň pro svou špatnost zábavný.
Vývoj takové hry ale trvá dlouho a fanoušci jsou lační utišit svou touhu po nových zážitcích. V té situaci přichází odborník na slovo vzatý, milovaný i nenáviděný Uwe Boll. Tento německý režisér, jehož životním posláním je zprznit filmovou adaptací co největší množství her, vyvrhl na světlo světa svůj snímek Far Cry v říjnu 2008, necelý měsíc před vydáním druhého dílu herní série. Film je to prachšpatný, ale bohužel ne tak špatný, aby byl alespoň pro svou špatnost zábavný. Hodnocení 3,1 na IMDB mluví za vše, snad jedinou světlou stránkou je Til Schweiger v hlavní roli, který je Jacku Carverovi ve tváři alespoň trochu podobný.
STRACH A HNUS NA ČERNÉM KONTINENTU
Znepokojení naštěstí trvalo jen pár týdnů, než na obrazovky našich herních strojů dorazilo Far Cry 2. Vývojáři z Ubisoftu pro něj vytvořili vlastní grafický engine Dunya, což pro zajímavost v arabštině znamená „svět“. Jedním z jeho hlavních lákadel je dynamický systém šíření ohně, takže hrátky s plamenometem nebo molotovy mohly eskalovat ve velmi rozsáhlý požár savany. Jak jsem již zmiňoval, hra zpřetrhala pouta s prvním dílem a nastolila svá vlastní pravidla. Namísto Carvera jste si mohli vybrat jednoho z devíti hrdinů rozličných národností a příběhových pozadí. Hra se odehrávala ve dvou afrických oblastech, Leboa-Sako a Bowa-Seko, které zmítala občanská válka. Vaším úkolem bylo především odstranit „obchodníka se smrtí“, nechvalně proslulého překupníka zbraní jménem Šakal. Bohužel jste se krátce po příjezdu do inkriminované oblasti nakazili malárií, která fungovala jako samostatný herní mechanismus, otravovala vám život a vy jste museli shánět životodárné léky. Ve vašem snažení vám tu a tam mohli pomáhat takzvaní buddies, kamarádi, kteří se rekrutovali ze zbytku hratelných postav, které jste si na počátku nevybrali. Hra sázela na originální, špinavou africkou atmosféru a představila černý kontinent tak, jak se to ještě žádné hře nepovedlo. Far Cry 2 přinesl systém léčení, který následně v sérii zdomácněl. Měli jste sice k dispozici lékárničky, některá zranění ale šla léčit řádně naturalisticky. Nebylo tedy výjimkou, že jste si během přestřelky dloubali kulku z nohy nebo narovnávali vymknuté zápěstí. Stejně jako vaše tělo se mohla porouchat i nošená zbraň, takže o zaseknuté kalašnikovy tu rozhodně nebyla nouze.
Takhle na papíře to zní skvěle a velmi svěže a hra se také setkala s velmi pozitivním přijetím. Bohužel ale zmíněné herní mechanismy přispěly k tomu, že hra už na tehdejší poměry trpěla značnou zdlouhavostí. Mezi zásadní bolesti hry patří dlouhé cestování za úkoly, během kterého se nic moc zajímavého neděje, neustálý respawn nepřátel v již osvobozených oblastech a ne zrovna poutavý příběh. Přes všechnu tuto kritiku je ale Far Cry 2 jednou z nejdospělejších her, se kterými jsem měl tu čest, pokládá mnoho zásadních otázek a ukazuje nelíčenou tvář konfliktů, o kterých možná ani nedovídáme ani z novin.
DOVOLENÁ S ĎÁBLEM
Vážná nota ale sérii nevydržela. Spíš právě naopak. Už jste někdy slyšeli definici šílenství? Šílenství je, když děláte totéž, pořád dokola, a očekáváte, že výsledek bude jiný. No, takhle to aspoň tvrdí Vaas Montenegro, ale věřte mu to, když je patrně sám šílený. Třetí díl Far Cry vyměnil vyprahlé pláně za dusnou džungli, drsné žoldáky za partu zlaté mládeže a malárii šířící komáry za…inu, třeba žraloky. Hra vyšla na samém konci listopadu 2012 a dodnes si pamatuji, jak jsem si ji nesl domů s plánem rychle ji zapařit do bezvědomí, kdyby se náhodou vyplnily ty zkazky o mayském kalendáři.
Nový skill se rovná novému tetování, které vám domorodý hipster umně vykreslí na ruku.
Far Cry 3 osekalo všechna nepříjemná a nepohodlná designerská rozhodnutí a výsledkem byla parádní open-world střílečka. Nádherné prostředí plné zabijácké fauny, psychotropní flóry a šílených nebo sjetých postav okolo hlavního hrdiny dokázalo spolknout mnoho hodin. V sérii se poprvé objevily skilly, které se odemykaly sbíráním zkušeností za plnění misí nebo zabíjení nepřátel. Nový skill se rovná novému tetování, které vám domorodý hipster umně vykreslil na ruku. Také se tu poprvé objevilo nechvalně proslulé šplhání na telekomunikační věže - trademark Ubisoftu, bez kterého si již dnes neumíme objevování nových oblastí představit. Místní zvířena tentokrát nesloužila jen jako další z nebezpečí, kterým musí mladý Jason Brody čelit. Z takových řekněme pěti buvolů si můžete spíchnout fešáckou peněženku, ze žraloka nové pouzdro na flintu nebo batoh na granáty.
NÁVRAT DO MODRÉ LAGUNY
Příběh se točil kolem podivuhodných Rookových ostrovů, na kterých řádili piráti a kam se vaše parta mladých amerických zbohatlíků vydala užívat si prázdniny. Již zmiňovaný Vaas, kolem kterého se Ubisoftu podařilo vykouzlit auru skoro až Bondovského padoucha, následně všechny zhýčkance pochytá a na Jasonovi, kterému se jako zázrakem podaří uniknout, leží tíha záchrany kamarádů a útěku z ostrova. Když ponecháme stranou palčivou otázku, jak se asi mladík, kterému z očí kouká dobro a mámin jablkový koláč, naučil tak rychle střílet a elegantně odpravovat celé zástupy zlovolných pirátů, je příběh docela zábavný, potkáte v něm zajímavé postavy, polonahé domorodé slečny a vydáte se i na nějaký ten drogový trip. A to samozřejmě všichni chcete.
Far Cry 3 za své klady nasbíral skvělé známky v recenzích a napříč platformami prodal téměř sedm a půl milionu kopií. To je více než dvojnásobek prodejů druhého dílu, takže všem bylo jasné, že šílenství je cesta, kterou je dobré následovat.
DO BUDOUCNOSTI JEDINĚ S COLTEM
Železo se má kout, dokud je horké, a tak na sebe další přírůstek do stále majestátnější rodiny nenechal dlouho čekat. Pravda, na počátku to vypadalo jako aprílový žert, protože první trailer na Far Cry: Blood Dragon spatřil světlo světa právě 1. dubna 2013. Hra samotná vyšla o měsíc později na PC, Playstation Store a Xbox Live Arcade. A byla to jízda.
Je rok 2007 – budoucnost. Tedy taková, jakou byste hledali v céčkovém bijáku z 80. let. Jaderná válka zničila svět, na každém kroku jsou kyborgové a na každém druhém kroku jsou neonoví ještěři střílející z očí laser. V této situaci nastupuje do akce seržant Rex „Power“ Colt, který hlasem Michaela Biehna trousí jednu tvrďáckou hlášku za druhou. Tento kybernetický supervoják má se svým parťákem Spiderem "vyřešit" Plukovníka Sloana, který zběhl na špatnou stranu barikády. Od prvních chvil, kdy vás oslní tisíce neonových záblesků při tradičním kropení nepřátelské základny z vrtulníkového kulometu, vám bude jasné, že tahle hra má všechno. A je to skutečně tak. Je tu Robocopova pistole. Je tu filmové zrnění z nekvalitní VHS kazety a boží hudba. Je tu tutorial, co si s vámi vytře zadek. A je tu Dr. Darlingová, která je ochotna přehlídnout kybernetické části hlavního hrdiny a mít s nimi sex. Blood Dragon je splněný sen všech milovníků akčních a sci-fi filmů jejich zlaté éry. Obsahuje tuny popkulturních odkazů, budete se u něj smát a hlavně to taky je pořád zatraceně dobrá střílečka, jež poskytuje za málo peněz hodně muziky. Herní mechanismy jsou velice podobné těm z Far Cry 3, do jisté míry je to vlastně jen reskinovaný stejný obsah. Jenže ve vší té záplavě laserových záblesků pod září rudého nebe vám to bude úplně jedno.
ANI V HIMALÁJÍCH NEJEZTE ŽLUTÝ SNÍH
Po tomhle akčním úletu se ale Ubisoft rozhodl, že to zase jednou zahraje na jistotu. A pokud jsem o Blood Dragonu prohlásil, že to byla jednohubka ve formě přeskinovaného třetího dílu, Far Cry 4 jde v tomto ohledu ještě mnohem dál. Hra k nám z himalájských výšin připlachtila v listopadu 2014 a mnoho nového věru nepřinesla. Dá se ale říct, že recept třetího dílu ještě nevyčpěl a hra samotná byla stále zábavná. Překrásné a členité prostředí vysokých pohoří a travnatých údolí zase jednou svírá boj mezi metrosexuálním uzurpátorem s otřesným stylem v oblékání a skupinkou odbojářů, mezi které patřili i rodiče hlavního hrdiny. Ten se v dospělosti vrací do domoviny, odkud ho ještě jako malé robě rodiče unesli do bezpečí Spojených států, aby tu našel tajemnou Lakshmanu, o které píše jeho matka v dopisu na rozloučenou. Co nebo kdo to je, se dozvíme až na samém konci, do té doby si na nás ale vývojáři znovu připravili mnoho zvratů, zajímavých postav, pomalovaných slonů a kouřících nábojnic. Far Cry 4 i s příběhovým přídavkem, v rámci kterého se hráč vydá do údolí sněžného muže, totálně potvrzuje rčení o tom, že když něco není rozbité, nemá se to spravovat. S počtem prodaných kusů přesahujícím osm milionů nebylo evidentně výraznějších změn zapotřebí. Hra kromě PC a současných konzolí vyšla i na starší generaci herních strojů, kde však znatelně narazila na možnosti hardware a připomínala tak předchozí díl ještě více.
No, a tak se pomalu dostáváme k závěru naší dlouhé poutě, byť si na její cíl ještě chvíli počkáme. Autoři jako by si rádi v mezičasech mezi „pravými“ pokračováními rádi zkoušeli nové věci. Už v květnu loňského roku naznačovali, že do konce prosince oznámí ještě jeden velký titul. Hlavu jsme si lámali čtyři měsíce, dokud se 5. října na serveru YouTube neobjevilo tajemné video se záhadnými pravěkými obrazci, které se postupně objevovaly v záři plápolajícího ohně. Odhalení na sebe nedalo dlouho čekat. Far Cry: Primal nás čeká již 23. února a slibuje být něčím víc, než jen standalone datadiskem, jako to bylo v případě Blood Dragonu. V kůži pravěkého lovce si máme užít všechny ty správně primitivní radovánky, jako je boj s predátory, mučení zajatců, roztínání lebek a možná i nějaké to erotické tahání za vlasy do jeskyně. Pravěk se zkrátka stal novým neprobádaným územím a právě taková neprobádaná území jsou pro sérii Far Cry typická a nesmírně jí sluší. Takové Rusko, Asie nebo některá z arabských zemí by také určitě stály za návštěvu. Necháme se překvapit.
