Retro Remakes Competition 2008 - část 1.

Což nemíním nutně zle. Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je základní téma celé soutěže (totiž, tvorba předělávek her z hluboké minulosti), jež je dále filtrováno šesticí kategorií. Jednotlivé kategorie pochopitelně vybízejí k nespoutané tvůrčí fantazii, leč kdo mohl čekat, že sami autoři přitáhnou s až takovými vykopávkami? Ale… ono to má hlavu a patu. Upřímně, koho dnes baví programovat klony nejrůznějších Arkanoidů, Asteroidů, Pac Manů, Sokobanů, Space Invaderů nebo Tetrisů, když se jich na Síti poflakuje tolik? Pokud klon, tak originální a jinak podchycený, což dá práci na palici a to je pak rovnou jednodušší pouštět se do ještě neprobádaných vod herního vřesoviště a lovit zapomenuté perly. Ročník 2008 nachystal výbušný koktejl směsi vynikajících, nápaditých (a především hratelných) remaků. Objevilo se i pár excentrických, pološílených libůstek, a jak to tak tradičně bývá v téhleté branži, povedlo se i vyplodit kusy, na které se jednak špatně kouká a které se jednak špatně hrají. Záměr nebo mýlka? Čert ví.

Plus pár faktických údajů závěrem úvodu a skočíme na to. Soutěž odstartovala přesně v 00:00, 1.září 2008 a skončila ve 23:59, 13.prosince. O porotcování se postaraly stálice serveru Retro Remakes: Ian Price, GeeKay, Oddbob, Spraydough a Oogy Boogy. Předběžné datum ohlášení výsledků stanovili chlapci na 6.ledna, ale vzhledem k nenadálému útoku na server Retro Remakes ze strany hackerů (při kterém došlo ke kompletnímu kolapsu), si budeme muset počkat. S touto nešťastnou novinou souvisí jedna drobnost, a tou jsou odkazy v následujícím textu. Mnohé směřují na naše stránky; tady není problém. Bohužel ale mnohé z nich odkazují (momentálně neplatně) na stránky RR. Omlouvám se tímto všem čtenářům za způsobené komplikace a pokusím se, jak nejrychleji to jen bude možné, nahodit alternativní linky na náš server.

Kategorie 1: Retro remaky

Název mluví za vše: udělat předělávku jednou vymyšlené/vytvořené hry. Na autorech pak bylo, jak se poperou s kompletní stylizací díla (jestli ho nechají v původní podobě, s drobnými změnami či ho zkrášlí k nepoznání). Porota dá nicméně na to, a ocení, budou-li v remaku odstraněny drobné nebo větší bugy, jež se nacházely (pokud se vůbec nacházely) v originálu. Na tom bude stavět své hodnocení. A jak je již dobrým zvykem, jsou v této kategorii zakázány výše zmiňované „nadbytky v Síti“, od Arkanoida po Tetris.

Určitě vyzkoušejte:
The Empire Strikes Back (Star Wars: The Empire Strikes Back, 1988) – arkáda založená na akčních scénách z druhého Star Wars filmu. Připravte se na vražedné císařské droidy, spoustu střílení a hraní si na cowboye.
Lords Of Conquest (Lords of Conquest, 1987) – remake klasiky od Electronic Arts, kterou si můžou užít až čtyři hráči naráz. Výtečná strategie z pohledu shora, ovlivněna deskovou hrou Risk.
Mini-Saboteur (Saboteur, 1986) – stařičká plošinovková hopsačka, v níž jste se vžili do kůže mokrého nindži, nepřátele knockoutovali jediným úderem a kradli flopáče s tajnými informacemi. Předěláno do barev, hardkór elementy ponechány.
Monuments Of Mars (Monuments of Mars, 1991) – futuristická sci-fi platformovka, původně běžela na enginu od Apogee, s nízkým rozlišením. Vtipné je, že moderní předělávka je hozena do rozlišení vysokého a na soudobou indie scénu vypadá víc než vymazleně. Sice bez hudby, ale ono to na každém Marsu nevyhrává jako v Total Recall…
Sorcerer Lord (Sorcerer Lord, 1988) – opět předělávka staré tahovky, a opět vynikající. Bojujte za Galanorijce proti slavným uzurpátorům zlého Shadowlorda v této středověké fantasy taktické řeži.
Space Fury (Space Fury, 1982) – na našich stránkách jsme vás již dostatečně masírovali, abyste okusili onu výtečnou (lehce zapomenutou) arkádu od SEGY. Odolávejte lavinovitým přívalům šmejdu z vesmíru a dokažte, že na chechtajícího masterminda prostě máte.
Ultimate Bruce Lee (Bruce Lee, 1984) – platformovitá chodičko rubačka, ano! vžijete se do Bruce Leeho a ano, budete mlátit o106. Předělávku mají pod palcem hoši: Stu C, Smila a Ovine, což samo o sobě zaručuje kvalitu.
Zektor (Zektor, 1982) – volné pokračování klasiky Space Fury. Asteroidová hrací plocha se proměnila do arénovitého stylu, a mimo pobíjení nekonečného zástupu nepřátel osvobuzujete duchaplně galaktická města.

Zkuste okusit:
Bandits At 3 O Clock (Bandits 3 O’Clock, 1983) – vyhrabáno, oživeno živějšími barvami, ale především doplněno o nádhernou hudební linku. Bandité o třetí, to je střílení z dvouplošníků pro dva a další důkaz, že hry z minula byly víc do stylu „elektrického křesla“.
Deathchase (3D Deathchase, 1983) – Honička smrti je zrádná v tom, že nevidíte takřka na metr, a proto musíte jet se svou motorkou na plný céres. Do toho se vám po lesích prohánějí narušitelé na svých mašinách a ty je zase třeba skalpovat. Vystihnout slovem? adrenalin.
Dingo (Dingo, 1983) – švihlá arkáda původně od Ultimate Play The Game (možná vám spíš naskočí, když řeknu Rare) se snaží o jakýsi pacmanovský komplex, jen si odeberte pizza koláč a nahraďte ho prohánějící se pandou, co sbírá ovoce. Místo bubáků vás budou strašit oslové.
Dizzy - The Lost Island (Treasure Island Dizzy, 1987) – vajíčko Dizzy je zpět a tentokrát ve třetím rozměru. Objevujte, sbírejte, ale hlavně nepadejte… do vody.
Electro Freddie (Electro Freddie, 1984) – další ze zapomenutých, zaseklých her minulosti. Cílem je nakládat na pás staré herní mašiny a přitom se vyhýbat svému šéfovi, co vám funí za krkem.
KickleC (Kickle Cubicle, 1990) – na první pohled dětsky vypadající arkáda. Kdo ale jednou okusí, ten zjistí, že barevná slupka ještě neznamená „pro děti“. Náročné arénové sbírání předmětů.
Kick Off (Kick Off 2, 1990) – trávník je zelený, míč je kulatý, jen ti hráči se chovají jaksi toporně. Fanouškům fotbalu předkládám coby zajímavost.
Parallax (Parallax, 1986) – kultovka od Sensiblů. Počítač (s přezdívkou Velikán) má v hrsti celý svět a na vás bude jeho systémy cracknout. Na to pochopitelně sami nestačíte, bude zapotřebí skupinky vědců, které napřed napícháte drogami a posléze předvedete před samotný Počítač. Remake v třetím rozměru.
RetroBoxing 3d (Boxing, 1980) – hra pro dva hráče. Jednoduchý ring, boxeři v bílém a černém a vyhrává ten, který druhému uštědří více ran. Box ve své nejtradičnější podobě.
Sabre Wulf (Sabre Wulf, 1985) – coby průzkumník se brodíte hustou džunglí, vyhýbáte se nahodilým překážkám (povětšinou zvířatům) a snažíte se najít na čtyři kusy rozštěpený amulet. Už pro 256barev a vlnící se keře doporučuji alespoň okusit.
SEUCK (Shoot ‘em up Construction Kit, 1989) – kdo preferuje aktivní tvorbu, může dát všem shmupům na chvíli pohov a pustit se okamžitě do stavění vlastních map a vlastních shooterů. Nejen na svou dobu originální. A hádejte, od koho to je? Sensible Software.
Super Mario Kart (Super Mario Kart, 1992) – Mario a závody, netřeba komentáře. Pecka ve své době a kdo k tomu navíc vlastní SNES, určitě si po večerech občas zařádí.

Pro majitele NintendaDS:
Blocksmania DS (Puzznic, 1990) – remake založený na stařičkém a náročném originálu, u něhož jste řešili nejrůznější puzzle za použití otáčení a posouvání kvádříků. Kdo si chce namáhat mozek, může, a ještě k tomu v hezké grafice.
Starquake DS (Starquake, 1985) – další logická hříčka. Coby BLOB (bio-logical operated being) jste vysláni na nestálou planetu, jíž hrozí exploze. Za použití mnoha předmětů a jejich vzájemného kombinování se snažíte opravit samotné srdce planety.

Kategorie 2: Hry, co nikdy nebyly

Zadání nebylo namířeno na projekty, které by si mohli remakeři vycucat z prstu. Říct si: tohle tady ještě nebylo, tak to udělám. Potom by se nejednalo o herní remaky, no ovšem. Šlo o to, zapátrat v historii videoher a vylovit právě ty projekty, jež byly buď tzv. na půl cesty, nebo šlo jen o rozpracované skici, ale nikdy nespatřily světlo světa v oběhu. Nápad pak pochopitelně oprášit a dovést do konce. Jako vůbec jediný se do této kategorie přihlásil Lobo (přezdívku nenosí pro nic za nic) se svým Sigue Sigue Sputnik. Jak to jen charakterizovat? Přeneste se do hlubokých 80.let, kdy se rodila subkultura individuí čtoucích po neonových nocích Williama Gibsona. Fantazírovalo se o miniaturních destičkách, které se hravě napíchnou na Metaverz a umožní hodiny a hodiny serfování po datových vlnách. Umožní vymazávat lidi z evidence, že už je na živo nikdo nepozná. Umožní čerpat z neomezených kont a platit z cizího. Ano, to byly vlhké sny každého správného kyberpankáče s růžovým čírem, jehlou v nose a Billy Idolem na uších. Lobo zapracoval hodně na barevných konturách, bezostyšné akci a výtečným sound-mixem. Kokainové retro, jak má být. Posuďte sami.

Kategorie 3: Sequely, které nebyly

To, že je ježek Soník známý na míle daleko a že i svět dneška zažívá Mario-Mánii, to všichni víme. I lidé z retro komunity, kteří touto kategorií dávají druhou šanci zapadlým vlastencům, si jsou toho vědomi. Co se tedy urodilo?

Hamurabi 2 (první díl Hamurabi vyšel roku 1995) – berete si na starost starou Sumerskou říši a ve stylu SimCity ji v kůži vznešeného Hammurabiho obhospodařujete. Klasicky výtečný manažer.
Kung Fu 2 (první díl Kung-Fu Master vyšel roku 1985) – příběhem hodně do noty Double Dragona: tajemný chlapík X unese Sylvii, vaší holku, a vy se posléze snažíte probouchat a prokopat až na samotný konec. Zachránit ji… konec příběhu, jasné jako facka.
Pauline’s Way (spin-off Donkey Konga, jenž vyšel roku 1982) – tudíž se mu vůbec nepodobá. Věc se má tak, že zatímco se Donkey Kong kočkuje s Mariem, Pauline si vyrazila na lov krys. Je to šílené, nedá se na to moc dívat, ale pro tu chvilkovou srandu, proč ne?
Raid On Fort Apocalypse (první díl Fort Apocalypse vyšel roku 1982) – řídíte helikoptéru, kličkováním a menévrováním se snažíte co nejefektivněji zničit Pevnost Apokalypsu, a v závěsu zachránit zajatce. Letmá podobnost s Choplifterem.
The Kiwi’s Tale (první díl The New Zealand Story vyšel roku 1989) – dobrodružství opeřenců kmene kiwi v barevné z boku viděné plošinovce.