Reportáž z deskoherního veletrhu Spiel 18

Deskoherní průmysl rok od roku roste a v některých ohledech se už může směle rovnat i průmyslu deskohernímu. Třeba ve velikosti své výkladní skříně, veleterhu Spiel v Essenu, který přitahuje rok od roku větší množství návštěvníků. Na letošní ročník zavítalo už 190 tisíc deskoherních fanoušků a návštěvnost Spielu se tak začíná pomalu blížit i kolínskému Gamescomu.

Pravda, opulentnosti stánků Gamescomu většina essenské výstavy ještě nedosahuje – ale i v této oblasti je patrná inspirace videohrami a ochota deskoherních společností nasypat každým rokem do prezentace svých produktů více a více peněz.

FRONTA JAK NA BANÁNY

S Gamescomem essenský Spiel spojuje i skutečnost, že chce-li si běžný návštěvník něco zahrát, musí si buď vyčekat frontu, vyčíhat nějaký méně exponovaný čas a nebo zkrátka vzít zavděk čímkoli, co mu přijde pod ruku – případně se vydat do zadních hal plných drobných stánků nezávislých vývojářů a menších firem. Těch se v Essenu nachází opravdu hromada – vyvinout a zafinancovat deskovku je přeci jenom stále o něco jednodušší, než prorazit s videohrou.

I tak se ale na showflooru objevilo takové množství nových her, že i kdybyste za celou výstavy chtěli zahrát všechny, měli byste na každou pouhých devadesát vteřin. V Essenu jste totiž mohli narazit na celých 1400 novinek. A bohužel platí, že při takové inflaci nových titulů přibývá také her průměrných či dokonce ještě slabších a objevit skutečný klenot dá v té záplavě opravdu práci.

KDO NEHYPEUJE, JAKO BY NEBYL

I na tom můžeme ostatně pozorovat přibližování deskoherního průmyslu s dalšími zábavními odvětvími, jako jsou videohry, filmy, a nebo televizní produkce. Jelikož je čím dál snazší v lavině nových titulů zapadnout, investují vydavatelé stále větší množství prostředků a energie do období předcházejícímu a těsně následujícímu vydání daného titulu. Pryč jsou časy, kdy si hra mohla budovat reputaci několik měsíců, než nastal vrchol její prodejnosti. Ne, že by podobné tituly zcela zmizely, ale rozhodně jich dramaticky ubylo. Zato přibylo titulů, o kterých se před vydáním všude mluví, aby následně zazářily a zapadly.

V Essenu to můžete spatřit na vlastní oči – ty nejzprofanovanější tituly, jako byl letos Discover nebo třeba Everdell, s sebou vláčel každý druhý návštěvník – ale vsaďte se, že za rok už bude frčet zase něco jiného. Marketingový přístup jde se zkrácením životního cyklu deskovek zkrátka ruku v ruce.

ZAHRÁT A VYHODIT

Nahrává tomu i skutečnost, že na trhu výrazně přibylo, a essenský festival hraní toho byl dokladem, her „na jedno použití“ – titulů, které nabízejí příběhový zážitek za cenu toho, že si je patrně nikdy znovu nezahrajete. Herní systém „legacy“, který se vyznačuje trvalým upravováním herních komponent a někdy dokonce i jejich ničením, sice už žádnou novinkou není, ale stopu zanechal nesmazatelnou. Her, které využívají tento systém, nebo jiné systémy zaměřené na jednorázové zážitky, přibývá jako hub po dešti.

I to je dokladem toho, že deskohernímu průmyslu rapidně stoupá tep. Osvojil si smyčku koupit – odehrát – odložit – koupit a na výstavě v Essenu je to znát. Davy nákupu chtivých návštěvníků se snaží zalovit ty nejžhavější hity, aniž by si je třeba před tím vůbec zahráli. Zkrátka ví, že „to musí mít“. 

Essenský Spiel se tak čím dál více posouvá od akce pro nadšené fanoušky k akci pro ještě nadšenější zákazníky. A celý průmysl s ním. Jestli je to dobře nebo špatně, to už posuďte sami.