Report z Gamer Pie Level 3
Zase po roce jsou tu letní Vánoce! Tedy s tím malým rozdílem, že sotva začalo jaro a místo Vánoc si dneska řekneme o právě proběhnuvším třetím ročníku brněnské herní akce Gamer Pie. Nějak se ta reportáž ale uvést musí, tudíž se Bohdanovi Tůmovi srdečně omlouvám za zneužití díla, a směle do toho.
Již na začátku je nutno podotknout, že organizátoři ze spolku Masaryk University Game Studies opět vylevelovali úroveň celého festivalu o stupínek výše. Poněkud stísněné prostory Kina Art a postaršího Sálu Břetislava Bakaly vystřídal moderní Impact Hub, který jako by svou svěžestí určoval ráz všech přednášek i autorských hraní – a to i přesto, že hlavní téma festivalu, tedy staré české adventury, svoji svěžest zažily již před nějakým tím pátkem. Ačkoliv s nostalgií v srdci vzpomínám na velmi pohodlná křesla z kina, jakožto i všudypřítomnou tmu, nahrávající kvalitě projekce, po organizační stránce tentokrát nemám tvůrcům co vytknout, což v minulosti nebylo vždy pravidlem.
STRASTI GAJBRAŠE TRÍPVŮDA©
Celý herní svátek započal s předstihem ve středu, kdy se v podzemních prostorech ArtBaru Druhý Pád odehrálo retro vysílání Pavla Dobrovského a Honzy Olejníka, kteří si k sobě přizvali i jednoho ze zakladatelů herní scény v Brně – Jarka Koláře. Měli k tomu ostatně dobrý důvod, poněvadž právě Jarkovo dílo bylo hlavním hrdinou onoho večera.
Studentský projekt, tvořený na cizích počítačích a za pomoci naprosto nevhodných nástrojů, oslaví tento rok již své 25. narozeniny, což je dle Jarka také ideální příležitostí k oživení této značky.
Tajemství Oslího Ostrova bylo první českou komerčně prodávanou hrou, a poslouchat o strastech tehdejšího vývoje z úst toho nejpovolanějšího je jedním z důvodů, proč stál letošní Gamer Pie za to. Studentský projekt, tvořený na cizích počítačích a za pomoci naprosto nevhodných nástrojů, oslaví tento rok již své 25. narozeniny, což je dle Jarka také ideální příležitostí k oživení této značky. A v duchu filozofie „Víme první“ mohu do éteru vypustit informaci, že jeho hlavní autor v současnosti opravdu pracuje na scénáři ke druhému dílu.
BUĎTE VE STŘEHU PŘED SVÝM NÁBYTKEM
Po výživném prologu již následoval sobotní zlatý hřeb, tedy konference, sestávající se z celkem dvaceti přednáškových, herních či kvízových bloků a dvou workshopů, to vše v celkem dvou přednáškových místnostech se simultánním programem. Sobotní výkop obstaral Radim Jurda z Amanita Design, který představil novinku Creaks. Stejně jako osazenstvo Gamer Pie, i vás jistě překvapí, že se hra neovládá jen kurzorem, a nejedná se tedy o klasickou klikací adventuru, na které jsme od tohoto studia zvyklí. Pokud bychom chtěli Creaks škatulkovat, pravděpodobně mnohem lépe zapadne do kategorie platformovek – jistě však potěší fakt, že soudě dle asi 40 minut dema hra nepostrádá žádné ze známých a oblíbených prvků, kterými jsou brněnští tvůrci proslulí.
Těšit se tedy můžeme na vypiplanou grafiku, podmanivou zvukovou stránku od hudebního dua Dva, klasicky roztomilé animace i propracované minihry. Dílo vzniká na základě studentského projektu, a kromě úplné změny žánru se můžeme těšit i na podstatné změny v herních mechanismech. Creaks jsou totiž příšerky inspirované dětskou fantazií – ve tmě jsou děsivé, na světle se však mění na neškodný nábytek, což bude základním stavebním kamenem hry. Těchto jejich vlastností bude třeba chytře využívat k postupu hrou, poněvadž neopatrnost se u Amanity historicky poprvé bude trestat smrtí hlavního hrdiny. A té se budete chtít vyhnout nejen z principu – vzhled zatím bezejmenného hlavního hrdiny je inspirován naším kolegou Lukášem Kuncem, který vás v případě neúspěchu bude strašit ve snech.
BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE? INU, NĚKDY ANI S PRACÍ…
Poté se slova ujali dva veteráni herní branže. Vláďa Chvátil se rozpovídal o své herní i deskovkové minulosti, a dal mj. k dobru i až tragikomické historky z vývoje legendárních Fish Fillets, Original War nebo série UFO. Ačkoliv se Vláďa časem uchýlil spíše k méně punkovému oboru deskovek, snad nikdo po jeho přednášce nepochyboval o tom, že stát u zrodu videoherního vývoje v Čechách vyžadovalo kromě umu i notnou dávku naivity a taky toho pověstného „srdíčka“. A pokud snad v tuto chvíli někdo stále pochyboval, v rámci post mortemu k Horkému Létu byl Viktorem Bocanem opět konfrontován s tehdejší „profesionální“ vývojařinou.
Dělali jsme na hře zadarmo, protože nás ani nenapadlo, že bychom si měli říct o nějaké peníze.
Kromě Viktorova poutavého přednesu s mnoha narážkami a vtípky si z této přednášky pamatuji zejména kouzelnou větu „Dělali jsme na hře zadarmo, protože nás ani nenapadlo, že bychom si měli říct o nějaké peníze.“ Realita vývoje, kdy se každý z členů týmu nacházel na jiném místě republiky a ke komunikaci sloužily dopisy, případně setkání, naplánovaná po dvou týdnech, je dnes úsměvná – ostatně stejně jako celý vývojový proces, kdy byl jediný scénárista postaven před polohotovou hru, do které měl zpětně vymyslet příběh. Příběh, který se nakonec ukázal jako příliš komplikovaný na převedení do hry…
„PŮJDEŠ ALESPOŇ NA PŮL HODINY NA PROCHÁZKU“
Po krátké vsuvce v menší přednáškové místnosti, kdy se Michaela Dvořáková z Beat Games rozpovídala o famózním úspěchu celosvětově nejprodávanější VR hry, Beat Saberu, jsem opět spěchal do hlavní haly, kde se s poněkud techničtější přednáškou představila další legendární postava české herní scény, František Fuka. Strasti s kvalitou herní hudby, která se dříve musela pohybovat v rámci maximálně stovek bajtů, aby nezabírala zbytečné místo, jsou v současnosti těžce uvěřitelné, programování vlastního enginu na tvorbu takové hudby už ale vyžaduje opravdové zapálení, patrné i na jednom z dobových videí, o které vás prostě nemohu ochudit.
Zatímco Jarek Kolář v hlavním sále dále vzpomínal na své videoherní začátky, přesunul jsem se opět do menších a intimnějších prostor, kde se Miroslava Gutwaldová rozpovídala o taktéž poněkud intimnějším tématu – sexu ve virtuálních světech. Ačkoliv se jednalo o opravdu zajímavé povídání, do jisté míry suplující sondu do stále poměrně populárního a velmi chlípného světa Second Life, prezentace obsahovala i obrázky, které bohužel budu z hlavy dostávat ještě dlouho.
JE WALKSCARE DĚSIVĚJŠÍ NEŽ JUMPSCARE?
I proto bodlo vhod autorské hraní ambiciózního brněnského projektu Someday You’ll Return, který je mnohem šetrnější k očím i psychickému zdraví – i když v tom druhém případě by se o tom dalo polemizovat. Dynamické duo Jan Kavan a Lukáš Medek předvedlo publiku exkluzivní záběry z dosud nikdy neprezentovaných pokročilejších částí psychologického hororu a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že chvilkami mi opravdu padala brada. Usoudil jsem však, že než abych abstraktně popisoval všechny části hry, bude lepší, když si autory pozveme do studia, aby vám své dílo již brzy představili sami.
I večerní program pak byl nadmíru bohatý – o herní novinařině přijela povykládat Bětka Trojanová, Marty Pohl a Lukáš Pekárek představili svébytný projekt Život Není Krásný a své místo v programu dostal i dokument o Kingdom Come. Celý den pak završila afterparty, sponzorovaná Game Accessem, tedy další brněnskou herní akcí, která se odehraje již za necelé dva měsíce.
Na třetím ročníku Gamer Pie tedy nebylo o zábavu nouzi, a to jsem ani nedisponoval bájnými Hermioninými hodinami, tudíž jsem se nemohl zúčastnit dalších přednášek či workshopů. Po celou dobu akce navíc byly k dispozici i bazárek, retroherna, VR herna či ochutnávka studentských herních projektů.
A pokud to máte do jihomoravské metropole blízko, na zdech již zmíněného Artbaru Druhý Pád můžete až do 13. dubna obdivovat skromnou herní galerii, ve které naleznete obrázky z klasických herních adventur, doplněné o exkluzivní komentáře jejich vývojářů.
