Redakční rozloučení s PlayStationem 4
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Redakční rozloučení s PlayStationem 4

Redakční rozloučení s PlayStationem 4

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

18. 11. 2020 14:30 1
Reklama

Už jen hodiny zbývají do momentu, kdy od evropské distribuce oficiálně vstoupí konzole PlayStation 5. Ano, neznamená to, že by ihned v obývácích všech hráčů nahradila svého předchůdce, a to i v případě lidí, kteří by o to vážně stáli. PlayStation 5 je pořád velmi nedostatkovým zbožím a většina zájemců si počká až na příští rok. Na druhou stranu, dnešek nám umožňuje udělat nostalgickou, velkou tečku za jednou konzolovou generací, konkrétně za její částí, která nese název PlayStation 4.

Já osobně (Tadeáš) tíhnu spíše ke konkurenci a s PS4 jsem moc času nestrávil, takže jsem se nezúčastnil, pro většinu členů našeho redakčního ansámblu ale byl (a chvíli ještě bude) hlavní platformou. Jak na ta léta s jednou z nejúspěšnějších konzolí všech dob vzpomínají?

ZDENĚK PUDIVÍTR - NÁVRAT K HRANÍ

Pořízení konzole PlayStation 4 pro mě bylo v podstatě návratem mezi hardcore hráče. Po několika letech, kdy jsem o hry pomalu ztrácel zájem a maximálně si sem tam něco zahrál na notebooku, jsem se s nástupem do zaměstnání konečně odhodlal k pořízení první konzole. Jako dlouholetý PC hráč jsem viděl podobná herní zařízení jako ideální prostředek pro občasné rekreační hraní, které v mém případě ale přerostlo v něco, co jsem opravdu nečekal.

Po odehrání zmíněných titulů se výrazně zvýšil nejen můj zájem o hraní jako takové, ale o celý videoherní průmysl.

Od zakoupení konzole v létě 2014 jsem dodnes odehrál 185 her, což by mě tenkrát při závodění v Need for Speed: Rivals a poskakování s Raymanem ani nenapadlo. Pak ale přišlo Velocity 2X, The Last of Us a v neposlední řadě také Bloodborne. Po odehrání zmíněných titulů se výrazně zvýšil nejen můj zájem o hraní jako takové, ale o celý videoherní průmysl, který mě o několik let později dostal až na web, kde čtete tento text.

Nejsem si jistý, jestli se budu dlouhodobě hraní věnovat až do takové míry jako v posledních letech, a proto bych se nedivil, kdyby pro mě byla právě PS4 tou konzolí, na které jsem toho v životě odehrál nejvíc. Ale těžko říct. Třeba mi DualSense přiroste k ruce stejně, jako před šesti lety DualShock 4.

LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - HLAVNĚ TY HRY

Vybrat z toho nepřeberného množství her co na PS4 vyšlo, a to exkluzivních či nikoliv, se ukázalo jako docela náročný úkol. Nakonec jsem si přece jen vybral srdcovky, které jsem hrál několikrát či mnoho hodin a budu na ně s láskou vzpomínat i za pár let. Jako první nemůže být nic jiného než Uncharted 4: A Thief's End. Jako fanoušek, který považuje Uncharted Trilogii za „mustplay“ , jsem se nemohl dočkat posledního pokračování Nathana Drakea. Zmlsaný dokonalým vizuálem z trailerů jsem si užil tohle pirátské dobrodružství na tehdy vypůjčené PS4 a žasl, jací jsou v Naughty Dog vypravěči. Uncharted 4 považuji za nejlepší akční adventuru, co jsem kdy hrál a s chutí jsem si jí dohrál několikrát. A byla to moje první platinová trofej na PS4.

Druhou hrou je pro mě Horizon Zero Dawn. Tehdy mě donutil koupit Playstation 4 Pro a byla to první hra, kterou jsme na něm hrál. Kromě vizuálu musím zmínit i nádherný soundtrack, který Aloy doprovázel. Hratelnost pro mě byla tak chytlavá, že mi tehdy připomněla, proč hry vlastně hraji a proč mě tak baví. Třetí (a ve skutečnosti srdečně první místo) pro mě zabírá Bloodborne. Hra, kterou považuji za dost možná moji nejoblíbenější vůbec. Bloodborne hodně formovala můj přístup k hraní a bez ní bych možná nebyl takových hráčem jakým jsem teď. Tenhle tuhý, goticko-lovecraftovský horor je vynikající esencí videoher. Drsná obtížnost, parádní vizuál, opojný soundtrack a hlavně dokonalá hratelnost. Díky ní, jsem se do města Yharnam vrátil již několikrát a i když jsem si vydřel platinovou trofej, tak na mě stále z poličky smyslně volá.

Poslední zmíním The Last of Us 2. Je to pro mě vlastně stejné rozloučení s generací, jako byla před lety jednička. I tentokrát je pro mě Last of Us labutí písní téhle konzole a ač se mnohým ta hořká pilulka na konci (nebo ta na začátku) nemusela líbit, já považuji Part II. za naprostý etalon příběhových her. Opět bych mohl zmínit soundtrack, nádhernou grafiku či vyšperkovanou hratelnost. Ale já naopak zmíním příběh, který byl neskutečně emotivní, dospělý, brutální a nekompromisní. Líbí se mi, že tvůrci se nebáli ostré kritiky a vytvořili vyprávění, které se rozhodně vymyká všemu, co jsem dosud hrál. Každá ze zmíněných her má pro mě v mém srdci jistý prostor a rás usínám s myšlenkou, že jsem ušel těch několik let právě s PlayStationem 4. 

DAVID PLECHÁČEK - ZA VŠÍM HLEDEJ HOKEJ

Důvod, proč jsem se prvně rozhodl pro PlayStation 4, jsem opakovaně zmiňoval v podcastech, vysíláních, zkrátka všude možně, kde jsem se objevil. Od roku 2008, kdy vyšlo NHL 09, jsem si totiž nemohl užít herní adaptaci mého nejoblíbenějšího sportu. Doba pokročila, Dion Phaneuf už nebyl tou nejzářivější hvězdou z obalu hry, Jágr už nekroužil po evropských letištích s dresem Avangardu Omsk, ale v době vydání konzole už několik měsíců těžce rozdýchával neúspěšnou finálovou sérii v dresu Bruins proti Chicagu Blackhawks. Smrsknout moji cestu za zkonzolovatěním jen do jednoho titulu, potažmo jedné série, je prostě hrubá zkratkovitost, ke které se nechci uchýlit.

Každý další rok se hry zbavují stigmatu, že jde jen o zábavu pro náctileté, pro nerdy bez společenského života.

Celá éra PlayStationu 4 je pro mě totiž mnohem osobnější, než bych možná býval čekal. Změnil jsem se. Za těch sedm let, co se PS4 prodává, jsem se změnil jako člověk, a hry v tomto procesu hrají nezastupitelnou roli. Nechci vypichovat jednu, dvě, nebo tři z nich. Nechci tu hodnotit úspěšnost konzole, protože subjektivně to není to nejdůležitější. Možná jsem moudřejší, doufám, že jsem trochu vyspěl, ale změnil jsem se i jako hráč. Dá se částečně říct, že jsem zlenivěl. Už mě zdaleka tolik nebaví sedávat u počítače, ke kterému jsem dostal možnost se vrátit, možná i proto, že před ním trávím tolik času jak v současné, tak předchozí práci na Hrej. Baví mě si sednout na gauč, nebýt izolovaný od světa okolo a užít si prostě jen to, že se hra stáhne, spustí, a pak vás už ruší snad jen nepříjemně hlasitý ventilátor konzole.

To jsou věci, které jsem v éře „před“ touto generací nepostrádal. Rád jsem usedal k počítači, hrával jsem dost možná i trochu odlišnější žánry a užíval si, že si můžu nastavit, co chci. Ovladači jsem jakživ k chuti nepřišel, a teď jsem se s ním tak sžil, že mi na něm nevadí hrát i strategie, stejně tak střílečky, přestože v obojím je jistě přesnější myš v ruce. Chápu, že pro někoho tohle představovala generace předchozí, pro někoho ta ještě dřívější, a někdo si s počítačem vůbec nikdy nepotykal, čistě subjektivně mám ale pocit, že v tomto směru představuje éra PlayStationu 4 (a tudíž logicky i Xboxu One) jistý posun pro celou veřejnost, nejen pro mě osobně.

Redakční rozloučení s PlayStationem 4
i Zdroj: Hrej.cz

Navíc, nevyvinul jsem se jen já, změnila se i doba – každý další rok se hry zbavují stigmatu, že jde jen o zábavu pro náctileté, pro nerdy bez společenského života. Průmysl každý rok roste, zvyšuje se jak nabídka, tak poptávka, a fakt, že za sebou máme úspěšnou generaci, tomu samozřejmě pomáhá. Je však pravdou, že se nebavíme o devíze Sony, tohle je i o Microsoftu, o celém herním kolotoči, o každé konkurenci, která se objevila, a o způsobech, jak trh posunout dál. Já vím, že budu i u dalšího posunu. Jsem si jistý, že hry budou i po další roky nezastupitelnou částí mého života. A, abych byl konkrétní, že jím bude i PlayStation.

KUBA ŠTĚPÁNEK - SEZNÁMENÍ S OVLADAČEM

PlayStation 4 jsem si pořizoval poměrně pozdě, šlo snad až o začátek roku 2017. Důvod ke koupi byl čistě pragmatický – počítač už nebyl schopný udýchat nové hry. Pamatuji si, že mě tou dobou překvapily progresivní funkce, například míření gamepadem na obrazovku a vybírání písmenek při zadávání textu, fungování party a celého multiplayeru nebo repráček na gamepadu. Ten když na mě poprvé promluvil, málem jsem ho leknutím prohodil oknem. Na společném vztahu zkrátka bylo potřeba zapracovat. Já si musel zvyknout na ovládání pomocí DualShocku, konzole si zase občas musela dupnout, když jsem se k ní nechoval hezky. Třeba když jsem ji bez varování odpojil ze sítě. Tehdy výhružně zapískala, načež mi jasně vysvětlila, že tohle jí už nikdy dělat nemám.

PS4 mi vrátila chuť k hraní, které se opět stalo malým rituálem.

Velmi příjemné bylo také dohánění restů. Velkou radost mi udělaly pecky od Naught Dog, u Red Dead Redemption 2 mi dokonce ukápla slza. PS4 mi vrátila chuť k hraní, které se opět stalo malým rituálem, událostí, na níž jsem se těšil. Stejně jako když jsem byl malý, když se početná rodina sešla v obývacím pokoji a sledovala, jak se s bráchou střídáme u prvního PlayStationu. Snad i proto budu mít ke konzolím od Sony vždy maličko blíž.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama