Reklama

Pro Craiga Derricka nastala perná chvilka. Do zasedací místnosti měl již za několik minut přijít Ron Gilbert, autor adventury The Secret of Monkey Island ze začátku devadesátých let. Derrick mu jako producent měl prezentovat přepracovanou verzi pro PC a Xbox 360. Gilbert, známý kritik a škarohlíd? To rozhodně nedopadne dobře, pomyslel si Derrick. A pak Gilbert vstoupil. Položil své mohutné tělo na křeslo, nechal si hru ukázat a po chvilce nervózního ticha řekl: „To vypadá úžasně.“ A tak by se dala recenze remaku legendární hry uzavřít. Po téměř dvaceti letech se ve speciální edici SMI vrací v moderním audiovizuálním kabátku kulisy karibských ostrovů obydlených výstředními charaktery pirátů, kteří nemohou provozovat své raubířské řemeslo. Pobřežní vody totiž sužuje strašidlo strašlivého piráta LeChucka a kazí všem byznys. Na mladém Guybrushi Threepwoodovi leží zodpovědnost za ukončení blokády – a k tomu se potřebuje stát pirátem, procvičit ostrovtip v konverzacích, zapařit mozek při používání předmětů a v neposlední řadě získat srdce guvernérky Elaine. Víc než jakýkoliv jiný autor definoval Gilbert skrz scénář a přístup k uživatelskému rozhraní budoucnost celého adventurního žánru. Kombinace příběhu, charakterizace, vtipu a logiky udělaly ze hry kousek hodný předního místa v muzeích interaktivní zábavy – jenže muzejní kousky se na dnešních počítačích těžko spouštějí. Proto přišel remake.

Není to poprvé, co zevnitř monitorů klepe na sklo legendární hra v novém zpracování. Vzpomeňme na výroční edice Tomb Raider a Settlers, ve kterých autoři zlepšili grafiku, zvuk a samotný remake využili pro upravení zastaralých herních mechanismů. V novém Opičím ostrově takové změny nejsou, až na odlišnou práci s inventářem a akcemi. Čas otestoval hru na výbornou, není tedy potřeba nic měnit. O to větší úsilí vložili autoři do grafického zpracování, dabingu a nově nahraných hudebních motivů Michaela Landa. Z každé obrazovky čiší úzkostlivá snaha dodržet grafickou kompozici, která je podle původních skic ozdobena dodatečnými detaily, které se do původní grafiky 320x200 pixelů prostě nemohly vejít. Autoři dobře věděli, že mají v ruce poklad herní historie a hráči, ať už pamětníci nebo nováčci, ho budou detailně zkoumat. Proto připravili instantní roubík do všech škarohlídských úst. Stiskem jednoho tlačítka kdykoliv přepnete do dvacet let staré verze, která navíc běží skutečně na „enginu“ SCUMM (!). Jednoduše tak můžete porovnat, kde se grafici odchýlili od předlohy – a těch míst věru mnoho není. To samé platí o hudbě a dabingu.

Nehledě k věku je Guybrushovo tažení univerzálním dobrodružstvím, stejně jako knihy Karla Maye nebo Julese Vernea. Hrdina jde přes překážky za svým cílem a poznává při tom soudržný herní svět a jasně motivované vedlejší postavy. Podobně jako u Monty Pythonů tu seriozní charaktery provádějí nečekané „kroky stranou“ pro vyvolání komediálních situací. Nejslavnější příklad za všechny je pirátský souboj, který sice probíhá s pomocí kordů, ale bojuje se urážkami a správnými odpověďmi. Nebo troll hlídající most zničehonic sundá hlavu a objeví se mladý George Lucas v převleku. O podobné gagy není nouze ani při řešení problémů s pomocí kombinování předmětů. Tam, kde ostatní dnešní adventury často ztrácejí tempo a začíná se v nich projevovat únava scénáristů, tam teprve Opičí ostrov nabírá dech a neustále překvapuje něčím novým – a jistota, že další situace nebo konverzace bude minimálně stejně dobrá jako ta předchozí, je tím definitivním drajvem pro plynulé dohrání až do konce.

The Secret of Monkey Island je všeobecně známou hrou, rozebírat tedy humor nebo kultovní hlášky nemá moc smyslu. Namísto toho se podívejme na hodnotu remaku jako takového v dnešních dobách. Zmiňoval jsem se o něm v komentáři před několika týdny. Dvacet let je dlouhá doba, aby některé hry technologicky zastaraly, přitom se stále používají jako měřítko kvality moderních kusů. Jde o nadčasové příběhy, které spustily lavinu adaptací (samotný Opičí ostrov se dočkal uvedení na divadle, dokonce je považován za inspiraci filmových Pirátů z Karibiku) a vstoupily do kulturního prostoru, který hráči společně sdílejí. Přitom řada z nich měla šanci zahrát si teprve pozdější pokračování, aniž by přitom přesně věděli, jak se legenda Threepwood narodila. S pomocí korektních remaků mají šanci se (nejen) s Guybrushem seznámit, ale nahlédnout i do geneze žánrů, které jsou dnes o několik světelných let dál. A že tu podobná žízeň je, dokazuje prodejní úspěch hry na Steamu a Xbox 360 Live. Kdyby všechny remaky měly vypadat jako speciální edice Guybrushových eskapád, rozhodně bychom se nezlobili. Právě naopak!