Sherlock Holmes vs The King of Thieves Recenze Sherlock Holmes vs Arsene Lupin

Sherlock Holmes vs Arsene Lupin

Jana Luhanová

Jana Luhanová

24. 2. 2008 23:00 14
Reklama

Aby se na cestě za očistou jména své říše necítil příliš osamělý, dovolil si poslat upozornění Sherlocku Holmesovi, který by snad jediný mohl zkřížit či alespoň z uměleckého hlediska ocenit Lupinovy plány. Nepodceňuje pana Holmse natolik, aby mu poslal stručné, k věci směřující psaní, kdepak. Na Sherlocka čeká k rozluštění první z mnoha hádanek, které Lupin zanechává na nenápadných, na sebe navzájem odkazujících místech. Chudák milovník hry na housle a čaje typu lapsang souchong přes své geniální úsilí jako by přicházel na odpovědi vždy o malinko později, než je zapotřebí, a zastavení krále zločinců není vůbec tak jednoduché, jak se může zdát přihlížejícím, jako například inspektoru Lestradeovi.

Sherlock Holmes vs Arsen Lupine se zdá být typickým případem současných ekonomických postupů. Místo pracného vymýšlení nového hrdiny vezmeme dvě oblíbené knižní postavy a abychom zastřeli nedostatek invence, splácneme je do jediného díla pod záminkou, že setkání největšího z lupičů s největším z detektivů musí být nutně zajímavé, nehledě na původní stylové odlišnosti knih. I z toho možná vyplývají některé problémy, se kterými se hra potýká.

Skautská hra dospělých mužů

Hráči jsou střídavě k dispozici těla Watsona a Sherlocka, vyjímečně i inspektora Lestradea. Je příjemné se cítit chytře, hrajete-li zrovna za Sherlocka, a prohlašovat věty jako “To je prosté,” nebo “Už vím, proč se to stalo”. Watson se za vámi stále jen kolébá s důvěřivým “Co budeme dělat teď, Holmesi?” i když hráč absolutně netuší, která bije. Lupinovo řádění zavede postupně vyšetřování do Britského muzea, Buckinghamského paláce nebo Toweru. Všude Homes najde v určitém bodě dopis báseň hádanku, naznačující umístění důležitého důkazu nebo napovídající, co vlastně chce francouzský darebák ukrást. Lupinovy zločiny jsou tradičně fantasticky propracované a nepraktické, na omráčení stráží používá hračky na dálkové ovládání, natírá holuby na černo, umisťuje dopisy do výšin, vše mu zázračně vychází. Tato nerealističnost ale celkem zapadá do našeho typu detektivky, která je spíše mýtem. Nejde už o vystrašeného jedince, který na pokraji vlastních sil spáchá zločin, nejde o morálku ani anatomii zla. Co zbývá je hra mozků dvou legend s podobným smyslem pro humor.

Hůř už je na tom hráč, který pochází ze světa, kde je tolik různých lidí, že znát někoho podobného Holmesovi je vysoce nepravděpodoné a zdědit jeho detektivní instinkty už teprve. V knihách o Holmesovi se vždy snoubila atmosféra vyšetřování zločinu s až skoro legračními schopnostmi pyšného detektiva. Tady jako by se zločin kamsi vytrácel a zůstávala jen tato rádoby logická hra, hádanka odkazující k hádance, běh po předem vytyčené trati. Jako příklad linearity poslouží začátek hry, kde každý větší čtenář detektivek odhadne, že francouzský malíř, který navšítví v předvečer zločinu ředitele galerie, je Lupin v převleku, ale nemůže nic dělat, protože hra s tím evidentně nepočítá. Je Holmes opravdu tak inteligentní, když se nechá tak snadno oblafnout? Řešení Lupinových hádanek nejde nijak obejít, protože čas od času se stane, že se někdo na jejich řešení zeptá a hra nepokračuje, dokud hráč nenapíše do dialogového okna správné slovo. Obtížnost přitom variuje, občas je odpověď celkem zřejmá, někdy jde odvodit spíše z doprovodných objektů, než z hádanky samé, což může mást.

Radost každodennosti

Zbyde tedy radovat se z malých věcí. Člověk by nevěřil, jak osvěžující je pro jednou možnost volného pohybu po lokacích a jak malé věci, jako kočár, který projede ulicí a udělá město na okamžik o něco realističtější, hráče potěší. Milý je i nepořádek v některých lokacích, poházené papíry, knihy na zemi, hlavně proto, že ho nevidíme tak často. Vymalovat chaos tvořený mnoha drobnými věcmi je - narozdíl od reality - o dost pracnější, než stvořit lesklé přímé linky nábytku, na který snad ani nepadá prach. Dialogy, když už nějaký příjde, taky nejsou úplně špatné a spoluutvářejí povedenou atmosféru Londýna, jak ho známe z detektivek. Příjemné je navštívit Barker Street a představovat si, že tady se tedy odehrály všechny ty velké příběhy, o kterých člověk slýchá od lidí, kteří ještě čtou knihy, být jako Watson poslán zamávat Holmesovi na drožku, nebo se jen procházet po galerii a číst si názvy obrazů. Otázkou však zůstává, zda takové drobnosti hráčům postačí, aby se rozhodli věnovat hře něco ze své smrtelnosti. Jestli totiž chtějí klasickou detektivku a ne šachovou partii nelidsky inteligentních jedinců, nebudou asi úplně spokojeni.

Sherlock Holmes vs The King of Thieves
Windows PC

Verdikt

Bavily vás v mládí bojovky? Běhání od vzkazu ke vzkazu, prokládané nutností řešit hádanky? Nechce se vám běhat a radši než les byste rádi shlédli něco vznešeného Londýna? Sherlock vs. Lupin je tu právě pro vás.

Co se nám líbí a nelíbí?

Anglie, špinaví dělníci, bílé skály Dowerské. Holmes. Pohyb v prostoru, ne prolínající se interaktivní obrázky, jak je někdy u adventur pořád ještě ve zvyku.
Někdy obtížnost. Linearita. Hravý přístup hrdiny i antagonisty působí, že člověk zapomíná, že se snaží zabránit hrozivému zločinu a nejde jen o přihlouplou hru.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama