Medal of Honor Heroes 2 Recenze Medal of Honor Heroes 2

Medal of Honor Heroes 2

Michal Křivský

Michal Křivský

21. 12. 2007 23:00 2
Reklama

Představovat sérii Medal of Honor jistě pozbývá smyslu, a tak si pouze připomeňme mezník v „kapesním“ žánru – první PSP MoH s podtitulem Heroes. Ten jednoznačně zabodoval. Sice nepředvedl nic, co bychom už jinde neviděli a neměli v lepším provedení, ale zkrátka to byla první dobře hratelná PSP válečná akce. Nic na tom nezměnil fakt, že grafika byla obstarožního střihu a ani ovládání každému nesedlo. Nahradit druhý chybějící analog není u 3D akcí snadné. Autoři MoH se s tím poprali, ale za cenu toho, že pro rozhlížení byla použita akční tlačítka. Křížek, kolečko a spol. jsou sice rozmístěny do kříže, ovládání je intuitivní, ale zážitek z míření a rozhlížení už je horší. Mnohem lepší dle mého názoru bylo rozložení u Call of Duty: Roads to Victory. Komu ovládání prvních Heroes sedlo, bude potěšen, protože Medal of Honor Heroes 2 nabízí totéž. Je to toporné, nicméně design misí na tento handicap myslí a nepřátele rozmisťuje tak, abyste je dobře trefovali. Zakrátko si ze zdlouhavého míření nebudete dělat velkou hlavu. Naopak se plně ponoříte do „špionského“ příběhu.

Akce z druhé světové jsou už hodně vyčpělé a najít poutavě zpracovanou zápletku je těžké. Heroes 2 nevycházejí z ničeho reálného, tím odpadá vylodění v Normandii a podobná klišé. Respektive tu všechno je, ale protože se vžijete do kůže agenta speciálního komanda, budou tato dění zcela podružná a brzy se o nich odpoutáte. Že se jedná o akci klasického střihu, poznáte zejména ve chvílích, kdy dostanete za úkol zlikvidovat protileteckou obranu a podobné strategické cíle. V kampani složené ze sedmi misí budete muset postupně odhalit co tak tajného nacisté kutí. Samozřejmě na to brzy přijdete a následuje schema najdi a znič. Nic světoborného, ale budete se stále bavit. Vše totiž okořeňují bonusy v podobě vyznamenání a také plnění vedlejších úkolů, jež vás ženou kupředu.

Nepřátelé? Hloupí, pane!

Design levelů není něco, čím by se mohli autoři pyšnit. Nejde jen o poskládání úrovní a zpracování jednotlivých prvků. Hodně se na tom podepisuje kolísavá umělá inteligence nepřátel a místy zmateně rozmístěné checkpointy. Jakmile vstoupíte do mapy, pocítíte uzavřenost. Ano, všechny podobné 3D akce jsou lineární a hra vás vede k jedinému cíli, jedinou možnou cestou. To není výtka ani chyba hry. Když je porce akce rozumně dávkovaná, těšíte se za každý roh. V Heroes 2 sami bez dlouhého přemýšlení odhalíte hluchá místa. Jen procházíte, najednou narazíte na pár beden a fošen v cestě, a tak jako poslušný voják (rozuměj člen speciální jednotky) hledáte cestu oklikou, abyste tuto překážku obešli přes půl mapy. Ani takové pomocné berličky v „uzamykání“ hráče nevadí (pokud jste ochotni na takovou hru přistoupit). Ale korunu všemu nasazují naskriptované stráže.

Pokaždé, ve stejný okamžik vyběhnou, zaujmou pozice za sudy, bednami a čekají, co provedete. Nechají se odstřelit jako vzduchovkou na pouti. Příliš neprotestují. Na granáty také moc nereagují. Jen občas se rozhodnou dělat potíže, což spočívá v cyklickém probíhání určené trasy se zastávkou na střelbu. Vystřílíte trojčlennou hlídku, vyběhne druhá „sada“. Opět se jich zbavíte, vyběhne třetí a teprve pak se můžete pohnout z místa a projít dveřmi. Takové postupy se stanou záhy nudnými. Jenže „rambo“ styl moc uplatňovat nejde. Myš nebo rychlé rozhlížení zkrátka chybí a brzy za svou odvahu zaplatíte nejvyšší cenu – návrat k nejbližšímu kontrolnímu bodu. Checkpointy jsou někdy umístěny velmi nešťastně a občas se vrátíte velký kus zpět. Tím se také uměle navyšuje herní doba a zvyšuje se stereotyp při opakování stejné pasáže naprosto shodným postupem. Heroes 2 se dá sfouknout v řádu hodin a hra vám zatopí až v samotném finále.

Zbraně? Klasika, pane!

Už jsme si nakousli bonusy. Vedlejší úkoly musíte plnit sami od sebe, dopředu přesně nevíte kde a jak. Pouze v brífinku se dozvíte, že je vhodné zlikvidovat vůz důležitého důstojníka. Když si limuzíny všimnete a šoupnete pod ní jeden granát, máte splněno. Podobné to je s tajnými dokumenty v trezorech. Stačí se jen dívat a opravdu procházet každý kout úrovně. Další bonusy plynou z vaší zručnosti se zacházením se zbraněmi. Hra počítá přesné trefy do hlav, také se počítá zneškodnění granáty, stacionárními těžkými kulomety atd. Jakmile dosáhnete předepsaného počtu, hra vám to na konci úrovně oznámí spolu s udělením medaile. Je to spíš pro pobavení.

Zbraně už jistě všichni fandové druhé světové znají. V základním vybavení vždy máte pár granátů, nouzovou pistoli a pušku nebo samopal (v každé misi jsou jiné). Během hry je lze dále měnit. Někdy budete přinuceni vzít odstřelovačku či pancéřovou pěst, jindy si raději vezmete od padlého protivníka jeho lepší zbraň. Pokud se budete dobře rozhlížet, lze v úrovních objevit třeba brokovnici, na níž nemáte v základním vybavení nárok. Na zdraví hledět nemusíte. Náš superhrdina zemře pouze pokud se bude dlouho zdržovat v dostřelu nepřátel. Na žádné lékárničky a obvazy se už dnes nehraje.

Online? Ano, pane!

Není moc časté, abychom s PSP mohli vyrazit na internet a pustit se do klání s velkým počtem hráčů. Online multiplayer nabízí vyžití na jedné mapě až pro 32 hráčů. To je na poměry PSP velké číslo. Hraje se na mapách z kampaně, které zde dostávají zcela jiný rozměr a většina z nich zde funguje ještě lépe než v singleplayeru. Síťová hra se všemi módy (deathmatch, týmový deathmatch, infiltration) za to opravdu stojí. Medal of Honor Heroes 2 pro PSP je patřičným nástupcem svého předchůdce. Přináší oživení v podobě detailnější grafiky, parádního ozvučení (zde opravdu pochvala), poměrně dobrého příběhu a zábavného online multiplayeru. Na lepší hodnocení nemá kvůli zastaralému designu misí, topornému skriptování a ne zrovna povedené inteligenci nepřátel. I přes tyto dílčí nedostatky nemá problém dosáhnout na hodnocení, které s čistým svědomím udělujeme.

Medal of Honor Heroes 2
PlayStation PSP
Wii Wii

Verdikt

Důstojný nástupce předchozího dílu, který přináší mnohá oživení, ale zároveň se nevyvaroval dřívějších chyb. I když je hardware PSP v mnohém limitující, mohl být výsledek určitě lepší.

Co se nám líbí a nelíbí?

Stále dobrá válečná akce s povedenou audiovizuální stránkou, střízlivým arzenálem, a zejména zábavným multiplayerem až pro 32 hráčů.
Mizerný design většiny úrovní, okaté skriptování, špatná umělá inteligence nepřátel. To jsou největší nedostatky.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama