Reklama

Vezmeme-li v potaz, že launchové hry často bývají: a) technologická nedochůtčata a b) líným prodloužením dobře zajetých sérií nebo koncepcí, Kameo vynikne svou nadčasovostí a výjimečnou poctivostí. Není to náhoda. Titul pochází z dílen britského studia Rare, které převzal Microsoft od Nintenda za horentní sumu kolem 350 milionů dolarů (investice, která se do dnešního dne ještě patrně nezaplatila). Rare jsou známí vysokým standardem i nesmírnou vynalézavostí, s kterou přistupují k tvorbě originálních videoher. Kameo bylo ve vývoji dlouhá léta, původně se předpokládalo vydání na první Xbox (začínalo se vývojem hry pro GameCube), ale projekt byl nakonec přesměrován na next-gen stanici, aby se stal jedním z vlajkových lodí Xboxu 360. A ačkoli lze v jeho detailech odhalit prvky „stáří“ koncepce, bohatě vyvažuje pocit „tohle by v nižším rozlišení zvládnul i starý Xbox“ neprůstřelnou herní kvalitou a nádherným výtvarným pojetím.

Jedenáct v jednom

Nebyli by to Rare, kdyby se jejich hra nevzpírala snadné definici. V zásadě připomíná plošinovku respektive její moderní inkarnaci, tedy takzvanou akční adventuru. Ovšem ani prvky RPG či logické hry tu nejsou zdaleka jen pro okrasu, proto bude asi nejlepší, když se přidržíme obecného „fantastické dobrodružství“. Příběh elfky Kameo obdařené magickou schopností se transformovat v nejrůznější stvoření a pokoušející se zachránit svou rodinu i celé království z rukou odpudivého Thorna, nenaznačuje nic mimořádného, ale působí přesvědčivě v pevném sepjetí se základním hratelnostním prvkem. Aby dosáhla svého šlechetného cíle, musí Kameo postupně získat schopnost proměnit se v deset různých monster a využít jejích zvláštních schopností k překonání všech překážek. A vedle hlavní mise narazíte na spoustu drobných odboček, malých questů, které obohatí vaše znalosti o tomto světě, obeznámí vás s řadou vedlejších postaviček a propůjčí příběhu solidní přesvědčivost.

Elfka na cestách

Nepřeměněná Kameo má sice v zásobě pár útočných úderů, ale jen pro případ nejvyšší nouze. Její postava slouží spíše jako průzkumnice a zejména cestovatelka. Díky schopností se lehounce vznášet, dokáže rychle překonávat větší vzdálenosti v úrovních a významnou měrou eliminuje hrozící únavu, která plyne z nutnosti často se vracet na dříve navštívená místa. Kameo také dokáže osedlat koně a přemisťovat se z jedné herní oblasti do jiné přes masivní „středové“ pole světa, kde probíhají rozsáhlé bitvy s Thornem. Když však dojde na specifické úkoly a souboje, je vždycky vhodnější se přeměnit v některé z elementárních monster. Po prologu, kdy máte možnost si tři z nich vyzkoušet, Kameo ztrácí schopnost transformace a v průběhu celé hry se pak musí postupně snažit získat schopnost přeměny v deset elementárních kreatur. Design úrovní je relativně otevřený ale samozřejmě vymyšlený tak, aby přístup k unikátním schopnostem jednoho tvaru otevíral cestu k zisku dalšího.

Změna je život

S postupem ve hře se čím dál častěji objevují úkoly, ve kterých se musí Kameo přeměňovat v různá monstra v rychlém sledu. Například: odrazí se od plošiny ve formě Major Ruina (jakýsi ostnatý pásovec schopný se rychle pohybovat skulený do koule) a ve výskoku nad propastí se musí rychle proměnit v Chillu (připomíná trochu yettiho), aby se jeho drápy zasekla do protilehlé skály. Naštěstí máte možnost využít velmi pohodlného systému přístupu k jednotlivým tvarům přes analogovou páčku (něco jako klávesové zkratky) a časem se naučíte morfovat podle potřeby zcela instinktivně.

Kniha kouzel

Velkou poklonu si zaslouží level design, kde je téměř vždy na první pohled jasné, jakou ze zvláštních schopností potřebujete k překonání té a té překážky. A co je ještě důležitější, téměř vždy okamžitě identifikujete místa, která jsou pro vás zatím nedostupná kvůli chybějícímu monstru, takže nebude zbytečně ztrácet čas pokusy, které nemají nejmenší naději na úspěch. Úrovně a jejich těsná sepjatost s herními mechanismy jsou skutečnou vizitkou mistrovství řemesla Rare. Jakmile získáte novou elementární transformaci, objeví se nový „bojovník“ na stránkách knihy, kterou při sobě nosíte a rovnou i vidíte, jakých upgradů a přídavných pohybů je forma schopna. Za upgrady se platí „elementárními ovoci“, vzácnými plody, většinou dobře ukrytými v zákoutích všech úrovní. Každý upgrade má svou cenu vyjádřenou v počtu kusů ovoce a je čistě na vás, zda rozšíříte bojové schopnosti toho či onoho monstra, či zda se vůbec sběrem ovoce budete zabývat. Motivace v podobě silnějších a na pohled velmi atraktivních pohybů je však mimořádně silná. Navíc poctivá práce v terénu může ulehčit některé náročné pozdější fáze, zejména souboje s bossy.

Obludárium

Systém elementárních monster je postaven na pěti prvcích (země, rostlina, oheň, voda a led), přičemž každý je zastoupen dvěma formami. Klíčem k úspěchu je dokonale využívat jejich vzájemné výhody (v boji lze využít různé tvary, ale hodně záleží, proti komu bojujete) a naučit se umění rychlé transofrmace. Rubble je hromadou kamení, které je schopen vystřelovat jednotlivě na cíl nebo se najednou rozprsknout na všechny strany. V obou případech vypadá fantasticky. Major Ruin díky schopnosti proměnit se v kouli a rychle akcelerovat směrem k skokánkům i nepřátelům, je ideální v překonávání propastí. Pummel Weed, rostlinka opatřená boxerskými rukavicemi, má silné fyzické útoky a rychle se vypořádá s tupými Thornovými vojáky. Navíc se dokáže zahrabat pod zem a vynořit na druhé straně zavřených vrat nebo obrátit na záda do krunýře zalezlého protivníka. Druhou rostlinou v sestavě je Snare disponující silnými čelistmi (z fleku by se mohla angažovat ve filmu Adéla ještě nevečeřela). Našim oblíbencem byl Ash, pohybově sice trochu nemotorný ale v plamenných útocích úžasně působivý drak. Nejmenším tvarem je Thermite, ohnivý tvor vybavený lávovými projektily. Z vodních hlubin pochází Deep Blue, hrouda studeného rosolu, která funguje současně jako zdatný požárník i podvodní torpédo. Jeho elementární kolega Flex je daleko agilnější (spousta chapadel a zubů) a umí klouzat po vodní hladině. Ledový Chilla je jedničkou přes slézání kolmých stěn a 40 Below obšťastňuje okolí mimořádně mrazivím dechem.

Potěcha pro oči

Předností Kamea je nejen úžasná pestrost, kterou disponuje díky principu „11 hratelných postav v jednom“, a mistrovská vyváženost designu úrovní, jejich zajímavých puzzlů a příjemně vynalézavých nepřátel. Alespoň krátkou pochvalu si zasluhuje i výtvarná stránka věci. Možná, že z čistě technického hlediska nesplňuje ideu next-gen hry tak úplně dokonale, ale z uměleckého hlediska nelze grafice vytknout vůbec nic. A nakonec je estetické hlediska podle našeho názoru nesrovnatelně důležitější než puntičkářsky realistické stíny. Což ovšem neznamená, že by si na své nepřišli i příznivci efektů. Animace trávy vlnící se ve vánku i lesk kovových objektů nebo vlhkých skal zaujmou na první pohled.

Jediné, co bychom mohli designérům z Rare vytknout, je nastavení celkové obtížnosti. Zatímco průzkum úrovní, řešení rébusů a boje s řadovými nepřáteli jsou dokonale vyvážené a zábavné, obtížnost soubojů s některými bossy nepříjemně vylétává do frustrujících výšin. Někteří šéfové představují tak náročnou kombinaci taktiky, koordinace pohybů a agresivity, že se u nich může i zkušenějších akční adventurista zaseknout na nepříjemně dlouhou dobu. Tu a tam je tedy třeba zatnout zuby, ale stojí to za to, protože odměnou vám bude jedinečně pestré a vtahující dobrodružství. Doufejme, že do budoucna bude takových víc. Katalog plný závodních her, sportů a vojenských stříleček na Xboxu 360 by to potřeboval jako sůl.