Name: EA Playground
Item: EA Playground
Rating: 6
Author: Tomáš Krajča

Reklama

Stavitelé virtuálních dětských hřišť mají větší možnosti, než ti reální. EA Playground tak tvoří víc než malé pískoviště a dvě otřískané houpačky mezi paneláky (s finalisty soutěže Česko hledá superpedofila vyskládanými na lavičce opodál). Dětem otevírá kouzelné, komiksově vykreslené prostory, velkou zahradu s bludištěm ze živého plotu, roztomilé keříky i travnatá prostranství – a na nich spoustu kamarádů, kteří lákají ke hře. Na rozdíl od velkého medvěda nepodvádějí, ale nechybí jim jeho charisma? Jinými slovy, jak si EA Playground vede v konkurenci Wii Play, Rayman Raving Rabbids, WarioWare či Mario Party 8, vesměs vydařených miniherních sbírek?

Nálepkománie

Na první pohled není úplně zřejmé, zda chce být EA Playground víc hrou pro celou rodinu, nebo party zábavou. Na druhou kategorii jí schází větší variabilita miniher. První vyhovuje víc, základní hrací doba singleplayerového režimu je ale velmi krátká a jednotlivé hříčky příliš snadné. Čtyřmi lokacemi projde zkušenější hráč jako nůž máslem. Hodnoty a cíle jsou na EA hřišti prosté. Posbírat co nejvíce pytlíků se sladkostmi. Porazit všechny soutěživé kluky a holky v jejich sedmi oblíbených minihrách, obrat je o cukrovinky a získat od nich nálepky do soukromého alba je spíš pochybná motivace. Když jsem během pár desítek minut základní režim dokončil, mnoho nadšení ve mně nevzbudil.

Pak se ale ovladače chopila sestra. Druhý den okupovaly rodinné Wii její dvě kamarádky. A když se táta, místo aby pustil fotbal a usadil se do křesla s pohárem vína a gorgonzolou na vidličce, vrhnul do driblování s basketbalovým míčem a lítých bitev v Tetherballu, napadlo mě, že bych měl nad hodnocením ještě zapřemýšlet.

Švihnout a máchnout

Sedmička miniher v EA Playground byla vytvořena podle velmi podobného mustru. Jde o hry, které nijak významně netěží z gyroskopického ovládání a fungovaly by velmi dobře i na gamepadu. Vrcholem využití schopností wiimotu je variace na plážový fotbal, která rozeznává švihuntí směrem vzhůru (výskok) a máchnutí do strany (útočný kop). Jinde se raději autoři do náročnější simulace reálného pohybu nepouštěli. Třeba takový Wall-ball, kde si dvojice hráčů pinká míčkem o zeď, namísto rozlišení jednotlivých druhů úderu (lob, drajv, rychlá smeč) směrem máchnutí využívá tlačítek A a B. Vinou toho je řada miniher se vzrůstající obtížností čím dál méně zábavná, dlouhé výměny unavují a nudí.

Na druhou stranu, tohle řešení zpřístupňuje EA Playground i nejmenším dětem, jejichž motorické schopnosti nejsou ještě úplně na výši. Pro ně by bylo obtížné rozlišovat, zda máchnou shora dolů, zleva doprava, nedej bože, zda přitom ovladač natočí. Alespoň nějak ovladačem trhnout v klíčový okamžik už ale zvládnou.

Šipky nebo vybiku?

Nabídka miniher není třeskutě originální. Najde se v ní průměrně záživná odnož vybíjené, dvě basketbalová cvičení (náročný driblink a trefování šestek), obdoba first person minihry z Raymana (tentokrát namísto záchodových zvonů se šipkami), či zpočátku asi nejchytlavější mix fotbalu a nohejbalu. K nejvydařenějším patří Tetherball. V něm dvojice hráčů strká do koule zavěšené na vysoké tyči – jeden ze soupeřů se snaží ji poslat po směru hodinových ručiček, druhý proti, cílem je dosáhnout určitého počtu otoček správným směrem. Naopak zklámáním jsou minihry s evidentně nevyužitým potenciálem: závody na autodráze a létání s papírovými vlaštovkami. První by prospěl výraznější efekt power-upů a větší počet tratí, druhému zase přidání náročnějších úrovní a citelnější penalizace za nárazy do překážek.

Jako z pohádky

Komiksový styl grafiky, který EA použili kromě Playgroundu také v MySims, se zdá být pro Wii ideální. Není náročný na výpočetní výkon, přitom vypadá perfektně. Přestože je pohyb po hřišti poměrně nešikovný (nepřesný směrový kříž v kombinaci s nevypočitatelnou kamerou dělá své), není procházení se jen otravnou vatou mezi hříčkami, právě proto, že zahrada, stadion či lesík jsou tak krásné. Za prezentaci má EA Playground jedničku s hvězdičkou.

Hodnocení hratelnosti se velmi liší s věkem. Pro malé děti je EA Playground perfektní. Ty odrostlejší pobaví, ale časem prokouknou jeho mělkost. Ještě o něco starší a zkušenější hráči pak zřejmě dají přednost jiným miniherním kolekcím – na Raymana totiž Playground ztrácí v humoru, na Waria zase v tempu, spádu a kreativním využití ovladačů. Přesto jde o nadprůměrnou hru.

A prohrát souboj s videokazetou Pojďte, pane, budeme si hrát není žádná ostuda. Nazdar, kedlubny!

Verdikt

Malé děti si EA Playground určitě zamilují. Je kouzelný, nenáročný a motivuje sběrem pěkných nálepek. Zručnější hráči budou mít ale ke kvantitě i kvalitě obsažených miniher výhrady.