Dragon Quest: Journey of the Cursed King Článek Dragon Quest VIII: Journey of the Cursed King

Dragon Quest VIII: Journey of the Cursed King

Dalibor Franta

Dalibor Franta

1. 2. 2006 23:26 11
Reklama

Vlastně by se mohlo jednat o jakýsi návrat do slavné minulosti. Vždyť až do příchodu série Final Fantasy na PSone byl Dragon Quest v žánru RPG božskou ikonou, která jen těžko hledala konkurenci. Zvláště v Japonsku, kde hra odjakživa patřila k nejlépe prodávaným titulům a dopracovala se až do pozice neotřesitelného kulturního fenoménu své doby. Větší úspěch mimo potrhlé Japonsko se však zatím nedostavil – má Dragon Quest VIII šanci to napravit? Inu…dělá pro to všechno a nenechal se tentokrát ukolébat ani fenomenálním úspěchem v zemi vycházejícího slunce. Západ má totiž, jak známo, jiné chutě a požadavky.


A že si Dragon Quest své největší trumfy neschovává až na nejhorší, o tom se člověk přesvědčí prakticky okamžitě. Zejména dvě karty v rukou Square Enix mají podle našeho názoru svou nezpochybnitelnou váhu – je to neuvěřitelně rozlehlý 3D svět a naprostá volnost která vás v něm provází. A že to panečku zvládá s bravurou. Během svých cest otevřenou krajinou se nedočkáte jediné loadovací obrazovky (hra se nahrává pouze ve městech), každý kopec, každičký les prostě cokoliv na co se na mapě zadíváte je volně dostupné a pokud máte dostatek času na dlouhé putování, můžete si to taky řádně otestovat. S postupem času navíc získáte k dispozici i nějaké ty dopravní prostředky, takže se pohyb po okolí podstatně urychlí. Výsledkem je naprosto neopakovatelný a autentický zážitek, který dosud v japonských RPG nemá konkurenci. Zvlášť když je všechno podbarvováno v Dragon Questu již tradičním denním cyklem a vy můžete, sedě na kopci uprostřed pustiny, pozorovat jak obloha nabírá nachových odstínů a postupně se zasypává hvězdami. Dodejme ještě, že se Dragon Quest pyšní nádhernou a detailní cel-shadovou grafikou, a nejeden fanoušek RPG jistě ukápne nějakou tu slzičku nedočkavosti. Co do vizuální prezentace vývojáři z Level 5 skutečně neponechali nic náhodě.


Nutno však podotknout, že náročná grafika působí i menší obtíže. Obzvlášť patrné je to zejména ve městech, kde se při větších davových skrumážích zpomaluje frame rate a hlavně kolem poledne herního času tak může ve městech nastat menší problém. A proč zrovna v poledne? Inu to dá rozum, v tuto dobu vládne na rynku největší ruch, postavičky míří za prací, na nákupy, aby až se hodiny nachýlí k večeru zase zalezly do svých domků (popřípadě do nejbližší hospody) a nabíraly energii pro další rušný den. Herní čas skutečně neplní pouze doplňkovou úlohu, však se také v několika questech musíte řídit přesně určenou hodinou a čekání na kýžený okamžik bude třeba vyplnit něčím užitečným.


Změny se však neudály pouze ve vizuálním zpracování. Jemnou modifikací prošla také správa družiny a bojový systém. Přibyla například možnost na základě receptů vytvářet nové a účinnější elixíry a také kombinovat jednotlivé předměty z inventáře k získání co nejlepších vlastností. Upgradování postav zůstalo věrné systému skill pointů, ty na základě svého postupu přerozdělujete mezi vlastnosti které je třeba popohnat - jak budou členové vaší družiny získávat na zkušenostech, naučí se nová kouzla a útoky. Systém soubojů zůstal z větší části při starém (když něco funguje, není třeba to měnit). K tradiční trojici, útoku, speciálního útoku a magie, však přibyl ještě element tzv. napětí. Ten by měl fungovat zhruba tak, že jedna z vašich postav si během kola naboostuje svůj tradiční útok, aby ho v kole následujícím naservírovala protivníkovi ve zdrcující a mnohem ničivější formě. Ovšem není to samozřejmě jen tak – stejnou možnost mají i vaši nepřátelé a buďte si jistí že s ní nebudou nijak šetřit. Obzvlášť vypečené potvůrky tak mohou během jediného útoku nadělat z vaší party nedobrovolné zákazníky nejbližšího pohřebního ústavu.

Celkově však bojový systém působí familiérním dojmem a člověk má tak nějak dobrý pocit, že se nikdo nepokoušel experimentovat s tím, co šlo Dragon Questu vždy nejlépe. Ostatně tento poctivý přístup je vlastní i příběhu hry. Journey of the cursed king si nepotřebuje nic dokazovat cyber punkovým nádechem, který se v poslední době v RPG hrách tolik rozmohl. Naopak, vrací se k nejjednodušším základům žánru, do pohádkového světa zakletých princezen a králů bez království. Hlavní hrdina je bezejmenný (skutečně, musíte si ho na začátku sami pojmenovat) a tak trochu Square podezříváme, že nebýt náročnějších západních hráčů, nikdy by nepřistoupil ani k nadabování postav – vždyť v Japonsku hra vyšla pouze s textovým doprovodem. Jednotlivá zákoutí celé zašmodrchané story se před hráčem odvíjí jen velmi zvolna a než se člověk dopracuje k prvním velkým zvratům (kterými bychom zvídavé hráče neradi rozptylovali), projde si opravdu tvrdou zkouškou. Dragon Quest VIII, ač pohádkový a co do vzhledu líbezný, je totiž RPG ze staré školy a při plnění některých questů si člověk sáhne až na dno svých pečlivě získávaných schopností. Bestie vám zadarmo nic nedají, zkušeností poskytují co by se za nehet vešlo a drahocenné zlaťáky? Ty se za každým rohem taky neválejí. Tuto hru si prostě musíte zasloužit…

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama