Crusaders: Thy Kingdom Come Recenze Crusaders: Thy Kingdom Come

Crusaders: Thy Kingdom Come

taltos

taltos

14. 5. 2008 22:00 1
Reklama

Za hrou Crusaders: Thy Kingdom Come stojí neznámé maďarské studio Neocore Games. Jejich prvním počinem se tedy nestala nenápadná plošinovka, 2D tahová strategie nebo céčková first-person akce. Svůj první projekt hned zasadili do poměrně náročného žánru strategie, a navíc ne ledajaké. Svůj titul hrdě popsali jako epické dobývání starého kontinentu s armádami Křižáků. Na papíře se to čte dobře, nicméně tvrzení o epičnosti se po první bitvě asi jen zasmějete.

Nelehká cesta Evropou

Příběh se odehrává v roce 1095, tedy v době první křížové výpravy. Po nájezdech nemilosrdných Turků vyráží z Konstantinopole na zteč armáda chrabrých rytířů a jejich plánem není nic menšího než obsazení Jeruzaléma. Což se jim nakonec podaří, ale s tím si budete muset ve hře poradit sami.

Děj hry opravdu není příliš důležitý. Na začátku se pouze dočkáte nic neříkajícího intra, vyberete jednoho z pěti rozdílných hrdinů a vyrážíte vstříc nástrahám kampaně. Žádné další filmečky kromě průletů nad mapu již nečekejte. Pokud se chcete cokoliv o probíhajících bojích dozvědět, musíte mezi boji skočit do záložky věnující se právě průběhu vaší cesty, kde naleznete poměrně hezkou 2D mapu znázorňující vaše dosavadní úspěchy. Kromě kampaňové části můžete vyzkoušet i 5 samostatných misí.

Těžko na bojišti…

Ještě před samotným spuštěním kampaně si vybíráte hlavního hrdinu. Výběr z celkem pěti rozdílných charakterů nemá na děj zase tak veliký dopad, nicméně vyplatí se přečíst si informace o jednotlivých postavách, které mají k dispozici odlišné schopnosti a kolikrát i jednotky pod svým velením. Jistá možnost znovuhratelnosti tu tedy je.

Mise se odehrávají na rozsáhlých mapách, kam jste se svými jednotkami vhozeni a po oddálení ihned vidíte úkoly a východiska. Hra je velmi lineární a jen těžko najdete při opětovném spuštění jiné řešení situace. Celkem 15 singleplayerových misí si je bohužel podobné jako vejce vejci, a tak budete většinu času šlapat do určitého místa, kde se utkáte s nepřítelem, obsadíte strategický bod, šlapete dál, kde čeká jiný protivník. A tak dále, a tak dále. Občas narazíte na město, lukostřelce nepříjemně umístěné na kopci, nepřátelské jednotky ukryté v lese, ale nic natolik zásadního, aby vás to vytrhlo z mírné letargie, do které po několika misích chtě nechtě upadnete.

Mírným pozdvižením je možnost přece jen trošku se svými jednotkami taktizovat. Autoři si dali záležet na rozdílném povrchu a terénních nerovnostech, tudíž protivník stojící na vyvýšeném místě má oproti vám v dolině nespornou výhodu. Stejně tak se hůř šlape těžkooděncům v lese. Ve hře dostanete také možnost nepřítele překvapit tím, že své jednotky schováte v lese. Po přiblížení nepřítele na něj pak uděláte baf, polovině jeho vojákům se stane nehoda do kalhot, a tak jsou celý překvapení, slabší a vůbec máte výhodu. Alespoň to píší ve statistikách.

A to je vlastně celý boj a náplň misí. Střety s protivníkem vypadají velmi nezajímavě, vojáci k sobě přijdou, začnou se řezat, několik jich padá na zem - a je dobojováno. Trošku nesmyslný ukazatel zdraví vám kolikrát způsobí smrt vašeho hrdiny a tedy nutný restart mise. Soubojům bohužel na zajímavosti nepřidává ani možnost změnit formaci a přepínat módy, či zbraně jednotkám.

…lehko na cvičišti

Mezi každou misí vás hra zavede do tábora, ve kterém máte možnost trénovat nové jednotky, vybírat rozličné schopnosti a pozorovat postup v kampani. Tato fáze hry je poměrně propracovaná a oproti bojové části v misích i poutavější a originálnější. Kromě vylepšování vašeho hrdiny a jednotek a trénování nových vojáků, si budete moci zvolit sekundární úkoly, které chcete během mise splnit. Jejich úspěšným splněním pak kromě zlaťáků získáte i kladné body od frakce, která vám úkol zadala. Za dobré vztahy s jednotlivými frakcemi (celkem pět) pak získáváte bonusy jako nové jednotky, jejich uzdravení po misi nebo možnost „získat“ nového hrdinu.

Kromě aktivních nebo pasivních schopností, které můžete s hrdinou nebo jednotkami využívat přímo v misi, vylepšujete obecně i útok a obranu o jistá procenta. To vše ale stojí peníze a čím dál se v kampani dostanete, tím je vše samozřejmě dražší a náročnější.

Zoom in, zoom out

Graficky je na tom Crusaders: The Kingdom Come pouze průměrně. Slušné možnosti pohybu s mapou (zoomování, rotace, atd.) značně zhoršuje špatné ovládání kamery. Obrácené ovládání zoomování myší než jste zvyklí, velmi citlivý pohyb směrovými šipkami a podivný posun nad bojištěm pomocí myši vám dozajista zkazí náladu. I přes nepříliš výraznou kvalitu okolního prostředí, nedetailního a stejného zpracování modelu vojáků, hra vyžaduje poměrně vysoké HW nároky. Konkrétně by vaše sestava měla odpovídat procesoru s výkonem 2,4 GHz, 1 GB RAM a výkonné, alespoň 128 MB grafické kartě.

Multiplayer již nemá šanci situaci zachránit. Hra online po internetu není prakticky možná, kvůli prázdnotě všech dostupných serverů. Proto se nabízí alespoň možnost LAN, z kterého budete mít lepší pocit minimálně díky kvalitnější a různorodější inteligenci protivníkovy armády. Nezajímavost misí a stejnorodost okolního prostředí (les, hora, dolina, potok, les,…) však bohužel nezmizí ani ze hry více hráčů.

Crusaders – The Kingdom Come toho nemá příliš co nabídnout. Pokud i tak máme jmenovat, musíme zmínit poměrně kvalitní mezi-bojovou část, která nás ironicky zaujala více než ta hlavní. Zajímavé tvoření vlastní armády, vylepšování atributů, vybírání nových schopností a v neposlední řadě nápad s frakcemi a rozdílnými sekundárními úkoly, se povedly. Takto natěšení pak ale skočíte do samotné mise a… je po zábavě. Strohý boj, pomalý pohyb (děkujeme alespoň za možnost čas zrychlit) a absolutní linearita a stereotyp. To vše na vás čeká právě v té časti, která by měla být pro celý titul stěžejní. A kam se vytratila propagovaná epická atmosféra, když se na bojišti pohybujete s malou hrstkou jednotek? Po tom raději pídit nebudeme.

Crusaders: Thy Kingdom Come
Windows PC

Verdikt

Velmi neepická, trošku sterilní a celkově dosti nudná strategie, která chtěla být něčím víc než jen klonem Total War. Za zkopírování některých herních principů ze zmíněné série bychom ale byli v tomto případě jen vděční.

Co se nám líbí a nelíbí?

Slušná a poměrně zábavná část mezi misemi, vylepšování jednotek, jejich trénink, nápad s výběrem sekundárních úkolů, rozdílné frakce a jejich výhody
Celková hratelnost, stereotyp, nudné souboje, podivné ovládání kamery, na slabší grafiku vysoké HW nároky, nevýrazná hudba, chybějící zvuky boje, atd.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama