Reklama

I oprášili jsme staré DVD a vstrčili ho do mechaniky, abychom našli příběh mladé dámy, dcery slavného archeologa, která se vydává z Francie zpátky na rodnou Maltu, ostrov s historií zahrnující intriky, spoustu krve a tajné rytířské řády. Papá ale zmizí dřív, než se nebojácné děvče dostane před dveře jeho domova, a tak nezbývá než začít s pátráním po tom, co se mu stalo, proč byl z vykopávek odvolán a kam zmizely starobylé artefakty. Dívce samotné se navíc stále vrací vidina rytířů, umírajících kolem jisté truhly. Ne, ani tentokrát se příběh hry neobejde bez laciného mystična.

Bouchající okénka

Malta není tak často používaným místem, ostatně i mezi turisty dosáhla zvláštního postavení malinko odstrčené země mezi všemi těmi evropskými velikány, zapomenuté země zaslíbené. Hra ale exotičnosti příliš nevyužívá. Kromě přímořské architektury je člověku prezentováno jen několik zjednodušených legend. Grafika je ale poměrně vyvedená, hlavně v městských scenériích, kde se mezi statickým pozadím pohybují některé malé věci jako okenice nebo větráčky a visící prádlo, několik najednou a v různých rytmech, některé věci dost malé na to, aby si jich hráč nevšiml hned, a tak ozvláštní scénu. Příroda a interiéry jsou mnohem střídmější a méně zajímavě vyvedené. Později se podíváme i do jiných zemí; netřeba však poznamenat, že ve všech se mluví anglicky a ani lidská povaha a zvyky se nemění. Je příjemné hrát za cestovatelku, protože hráč stejně jako postava nezná lokace a spolu s ní je objevuje. Hra má také hudbu, která je dost rytmická, ale nepůsobí rušivě.

Přehledná jednoduchost

Lokací ani NPC není moc a každá má své využití. Nikdo se nemusí bát, že ve městě zabloudí, nebo že něco přehlédne. Stačí si všechno projít, s každým promluvit a protože ani není mnoho kombinací, je snadné určit, co udělat dál, jak se zbavit bodyguardů hlídajících zadní vchod do galerie nebo policie, hlídající opuštěné vykopávky. A aby toho nebylo málo, kliknutím na malý otazník si můžete ověřit, jestli jste neminuli nějaké to interaktivní místo na obrazovce. Na jednu stranu to vypadá jako příliš lehká práce, na druhou příběh alespoň příjemně plyne kupředu a člověk se nemusí každou chvíli trápit tím, co zas kde přehlédl, nebo zoufale hledat na googlu návod. A řešení problémů samých není vždycky úplně intuitivní, což hru malinko ztíží, ale vzhledem k přehlednosti inventáře a lokací to nevadí. Ovládání je klasické click and point, rozhovory i děj lineární.

Bezpečné klouzání po povrchu

Hlavní problém této hry je, že ve všem klouže po povrchu. Nedostatek zajímavých myšlenek se snaží napravit exotickým settingem, který je ale exotický jen na povrchu, a malou dávkou jednoduché mystiky, která ale hrdinku neovlivní víc, než že se otřese a řekne "Hm, zase ta divná vidina!", jako by nešlo o nic zas tak neobvyklého. Jako by se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli ve hře chtějí nějaké podivné prvky nebo ne, a vložili tam tenhle kousek, jen aby splnili povinost každého trendy vývojáře mít ve hře ze současného světa nějaký mystický prvek, protože to pak bude pro současnou, Harry Potterem a nejistými ateisty odkojenou generaci mnohem zajímavější. Jinak jde o typickou sešitovou detektivku, která nenabídne nic neobvyklého, ale i v tom může být určitá krása. Pro jednou může být příjemné pobýt v zjednodušeném, bezpečném, vypolštářovaném světě, dívat se jako děti, které každý den sledují na ten samý film pořád dokola, na chvíli v něm žijí, snaží se ho pochopit. Pro ty však, kteří hledají něco víc, nemůžu tuhle hru dost dobře doporučit. Pokud by zůstala jako poslední památka po lidské civilizaci, bytosti, které by ji našly a pečlivě prozkoumaly, by si jistě myslely, že lidstvo bylo zvláštním typem velmi jednoduchých robotů, něco mezi tousterem a odšťavňovačem.