Call for Heroes Pompolic Wars

Za devatero horami a devatero řekami, žil byl hrdina beze jména. My mu budeme říkat třeba Hráč. Hráč 01. A tenhle hrdina byl opravdový chlap. Uměl švihat šavlí, sekerou a když přišlo na věc, dokázal si poradit i s dvěma meči. Také si občas povyskočil, zasekl se nohou ve zdi nebo vytuhnul uprostřed mostu. Ale to mu nikdo nezazlíval. Ani to, že si neuměl čupnout. Každý věděl, že má po letech tvrdé práce odrovnaná kolena. To mu však nebránilo, aby střídavě běhal a chodil, což vážení, uznejte sami, se vidí jen v dobrodružných pohádkách. A my se právě v jedné takové nacházíme…

Amazonka nebo bojovník - všechno stejná bída

Příběh hry se sice odehrává na Zemi, avšak v dávné minulosti a po zásahu přisluhovačů zla. Ti na naši planetu před dávnými časy vtrhli skrz portál a většinu lidstva buď rovnou zabili, nebo kouzly proměnili v další jednotky své hrozivé armády. Hordy vedené temným pánem Pompolicem (což nicméně není příliš hrozivé jméno) musí někdo zastavit a posbírat temné duše, do kterých zaklel životy lidí. A světe div se, ten někdo budete právě vy a váš hrdina.

Nabídka postav je ještě slabší než chudá, na výběr dostanete pouze z bojovníka nebo amazonky. Naštěstí se jejich herní rysy, schopnosti a síly velmi podstatně liší, takže pro nějakého sebe-trýzniče je tu velká příležitost si celou tu hrůzu prožít hned dvakrát a vždy jinak. Nutno však dodat, že „jinak“ neznamená vždycky dobře a i kdybyste mohli hrát za svou oblíbenou porno hvězdu, hře by to příliš nepřidalo. Jádro pudla totiž vězí v samotném stylu hraní, v nespočtu znepříjemňujících aspektů a naprostém stereotypu a nudnosti celých Pompolických válek (což také nezní dvakrát dobrodružně).

Náš hrdina s jemnými, zrzavými vlasy, se kterými si vítr pohrával jako s ocelovými tyčemi, procházel světem a rozséval smrt do řad nepřátel. Bojoval ve stoje, ve stoje a poté i vyskočil nebo vyskočil a hned potom bojoval zase ve stoje. Svou zbraň vedl vždy přesně a zcela stejně, prostě jako zkušený bojovník. I když párkrát dostal pořádnou přes hlavu, nikdy se neuchýlil k příliš rychlým pohybům nebo kombinacím úderů. Ty by ho totiž mohly vyvést ze správné rovnováhy…

Stereotyp především

Pod pojmem akční RPG se dá představit ledasco, u Pompolic Wars však musíte jít s fantazií ještě mnohem dál. Ne, že by se jednalo o tak převratný herní systém. Spíše vás vůbec nenapadne, že by někdo s podobným herním stylem mohl vyrukovat a ještě ho honosně nazvat RPG. Jak se tedy celé to zábavné pobíhání hraje?

Začnete se svým hrdinou na začátku určité mapy. Na nějakou spojitost mezi jednotlivými úkoly můžete rovnou zapomenout. Prostě kam vás hra vyhodí tentokrát, tam bojujete. Jakmile se ocitnete na místě, již se musíte začít rychle ohánět, protože především na dvou vyšších ze čtyř nabízených obtížností je nepřátel vskutku požehnané množství. Se svým hrdinou sekáte, zuřivě bušíte do myši a vraždíte jednu potvoru za druhou. Sbíráte po nich duše a na mapách občas naleznete nějaký ten peníz, speciální schopnost a výjimečně i novou zbraň. Splnění dané mise je přitom ještě časově omezené, což je však pouze doplněk a většinou budete mít po ukončení ještě pořádnou rezervu. Jakmile naleznete všechny černé duše, rozmístěné po dané mapě (jejich počet je v každé misi jiný), můžete vesele odkráčet otevřeným portálem vstříc dalším dobrodružstvím. A nebo také ze hry vyjedete a rychle najdete to kouzelně znějící slovíčko Uninstall. A věřte, že druhá možnost je o mnoho pravděpodobnější.

...a tak prošel skrz zasněžené vesnice, monumentální chrámy, ale i rozlehlé travnaté pláně. Zvláštní bylo, že kamkoliv přišel, krajina okolo něj vypadal stejně jako v předchozí vesnici, jen se na zemi objevil jiný povrch. Náš Hráč 01 byl totiž hrdina takových rozměrů, že i matka příroda se uzpůsobovala podle jeho přání. A jelikož byl především horda svalů, někde se u jeho zrodu šetřit muselo. A bylo to na fantazii.

Zbraně, speciální schopnosti a audiovizuální zpracování

Oba charaktery mají rozdílnou výzbroj. U amazonky se dočkáte lehčích kousků jako šavle, krátké meče, účinný luk, kuše nebo kopí. Bojovník naopak disponuje těžkou výzbrojí, takže budete bojovat především s palicí, sekerou (i házecí verzí) a různými druhy mečů. Nechybí ani nabídka zbraní v obou rukou a obecně mi výzbroj bojovníka sedla více. Protikladem je sice rychlost úderů, ale oproti amazonce mají zase podstatně vyšší damage. A ta v boji hraje prim. Bojovník disponuje osmi smrtelnými nástroji, amazonka dostala do vínku pouze šest.

Kromě studených zbraní ovládají vaši hrdinové různé druhy speciálních schopností (jednu z nich si zvolíte již při vybírání postavy). Tyto schopnosti se učíte na nových úrovních vaší postavy nebo nacházíte jednorázové specialitky na mapách. Každá sranda ale něco stojí, takže i vyvolání stojí manu. To stejné platí o využívání pokročilejších zbraní, s kterými bez potřebné many (k naleznutí v různých koutech misí), nedáte ani ránu. Doslovně. Schopností je poměrně slušné množství a kromě klasiky, jakou je magie na dálku (fireball atd.), si vyzkoušíte u amazonky neviditelnost, u bojovníka zase lepší resistence, či brnění.

Audiovizuální zpracování. Co k tomu dodat. Hra by se měla prodávat zhruba za 500 Kč, což je faktor mluvící za vše. Engine je nepovedenou prácí, nedisponuje žádnými převratnými technologiemi, textury nezaujmou ničím jiným než různými odstíny šedé, zelené a modré a na nějak slušně rozpohybované postavy můžete rovnou zapomenout. Audio jsem téměř nevnímal, což je možná dobře, ale nějaká výraznější středověká muzika by jistě působila lépe. A hrdinovo stále stejné vzdychání a nevýrazný zvuk zbraně, vám jistě do noty také nepadne. Jedním z mála povedených faktorů tedy zůstává slušná různorodost prostředí, což však stereotyp oddálí zhruba o jednu misi.

A jednoho krásného dne – to bylo trošku pod mrakem – se Hráč 01 vydal na úpatí obsazeného hradu. Bojoval statečně, bil se s pavouky, příšery plivajícími oheň, ale i velkými obry a rytíři zla. Až většinu temna v okolí pobil, hrdě si kráčel pro zaslouženou černou duši, uloženou na plošině přes útes. Jenže nohy ho zklamaly, z metrové skoku se stalo dvaceticentimetrové škobrtnutí a náš hrdina skončil v hradním příkopě. Řekl si, že přece musí existovat nějaká cesta ven. Jenže chyba lávky. A tak se vydal dokola obcházet vodní příkop a jestli mu někdo nedal ránu z milosti, brouzdá se tam vodou, milé děti, dodnes.

Call for Heroes Pompolic Wars je titulem, který nemůžu doporučit téměř nikomu, nehledě na věk, žánrovou oblíbenost nebo množství financí v peněžence. Je to hra, která by byla ztrátou času i v případě, že by se zdarma rozdávala ke vstupence na příští Invex a jen těžko byste s ní vydrželi více než několik misí. Jedinými klady tak zůstává slušná různorodost prostředí, dostatek speciálních schopností a silné zbraně, které jediné dokáží, jinak naprosto nudou ubíjející boj, trošku oživit. Ale bohužel ani to nestačí.