Caesar IV

Alea iacta est. Třetí gladiátor právě vstoupil do arény a my nyní konečně můžeme vyřknout verdikt nad tím, zdali si zaslouží více uznání a obdivu než jeho dva konkurenti, jež už mají svůj boj za sebou. Oba dva se bili více než statečně, a tak bude pro Caesara velmi obtížné dokázat, že pouze ON je ten nejlepší. V rukou chlápků ze studia Tilted Mill však měl ty nejlepší předpoklady pro úspěch – jedná se o tým složený převážně z vývojářů předchozích dílů série, který ukázal svoje možnosti již titulem Immortal Cities: Children of the Nile. A hned na úvod nutno říci, že tito borci skutečně nezklamali, ALE...

Těžký život stavitelův

Značka Caesar znamená v herním světě již řadu let to samé: vytváření co nejlépe prosperujících měst, která zaplní hluchá místa v aktuálních potřebách Říma. Ovšem ať už se jedná o těžební kolonii, kulturní středisko s Koloseem a divadlem nebo třeba obchodní přístav, pokaždé je kvůli provázanosti hospodářského systému nutné postavit všechny důležité budovy, neboť bez fungující ekonomiky se můžete jít leda tak klouzat. Poněkud mi však vadilo, že v každé misi hráč začíná od nuly, a tak se při nutnosti stavět stále ty samé budovy stává v pozdějších levelech zejména začátek dosti stereotypní. Tvůrci zřejmě chtěli docílit toho, aby si každý mohl uzpůsobit město po všech stránkách k obrazu svému, ale já osobně bych tuto výhodu směle oželel ve prospěch většího spádu hry.

Po zvládnutí úvodního tutoriálu (mimochodem velmi dobře zpracovaného) vám bude zcela jasný jeden fakt, a to sice že římští obyvatelé na vás budou klást zhruba tak vysoké nároky, jako Oblivion na výkon hardware. Pro vytvoření fungujícího města je třeba využít výhody všech společenských vrstev a zároveň uspokojovat specifické požadavky jednotlivých kast. Konkrétně takoví plebejové sice makají na farmách a v dolech až do úmoru, ale když jim skončí práce, chtějí mít možnost nakoupit si poblíž svých domů dostatek jídla a základního zboží. Střední vrstvy už požadují více luxusu, ale na druhou stranu se z nich dají vycvičit dobří herci nebo gladiátoři. Ti pak baví vrstvy nejvyšší svými vystoupeními, což je kromě nákupu vysoce kvalitních (popřípadě rovnou exotických) předmětů hlavní záliba vysoko postavených občanů Impéria. Patricijové totiž nechodí do práce, zato však odvádějí nemalé daně, které pro vás znamenají velice důležitý zdroj příjmů.

Bohové nám nejsou nakloněni

Předchozí řádky jsou pouhým nastíněním úkolů, které budete muset v průběhu hry řešit, abyste udrželi spokojenost občanů a vševidoucího Říma na přijatelné hodnotě. Docílit stability všech tří vrstev není žádný med, navíc se nesmí zapomínat ani na pokrytí všech obydlí vodou, lékařskou péčí, náboženskými svatyněmi a případně i dekorativními prvky, pokud jsou nablízku nějaké továrny nebo vojenské budovy. V tomto ohledu však série Caesar zaujímá k hráčům poměrně vstřícný postoj - pomocí velké skupiny specializovaných poradců se můžete kdykoliv dozvědět, kde vás právě tlačí bota a co dělat, aby se situace zlepšila. Můžete dokonce vyslechnout i rady občanů, pokud na některého z nich kliknete myší.

Pojem splnit misi znamená ve slovníku tohoto počinu dosažení předem určených hodnot v pěti různých kritériích, signalizujících prosperitu vašeho města (populace, kulturní rozvinutost, přízeň Říma...). Právě poslední zmíněný faktor je velmi vrtkavý, ale lze ho vylepšovat plněním vedlejších misí, které spočívají v dodání určitého počtu peněz, surovin nebo vojáků Říši během stanoveného časového limitu. Císař například může akutně potřebovat posílit vojenské legie v Galii, a tak je velice výhodné mu včas vyhovět, jinak upadnete v nelibost. Ale ani poté nemusí být vše ztraceno: stačí věnovat Římu hodnotný dar a pomazané hlavy si uvědomí, že to s vámi nebude zas tak zlé.

Budovatelská, nebo válečná strategie?

Když už jsem nakousl téma armády, zastavím se u něj ještě trochu déle. Vojenský prvek bývá v budovatelských strategiích často podrobován kritice a já se k těmto hlasům musím tentokrát přidat také. Caesara a kousky jemu podobné hraji proto, že mě na nich baví právě stavitelská část a pozorování mumraje běhajících farmářů, řemeslníků a umělců ve funkčním a soběstačném městě. Výcvik legionářů a především jejich nepraktické ovládání při boji mi tady však opravdu přišlo spíše za trest.

A propos, ovládání. I přes dobrou přehlednost interfacu bych měl k jeho zpracování jednu velkou výtku – při otevření některého pop-up menu, například seznamu objektů v kategorii dekorací, zaplní ovládací rozhraní téměř půlku obrazovky, což v některých situacích dokáže hodně znepříjemnit život. Vcelku nešťastně je vyřešen i způsob otáčení budov při jejich umisťování, jenž se provádí podržením levého tlačítka myši a následným točením v požadovaném směru. Háček je v tom, že při stisku levého tlačítka se budova po natočení okamžitě umístí, takže pokud zrovna nemíříte na správné místo, můžete vzápětí hned kliknout na tlačítko Undo (díkybohu za něj!) a začít znovu.

Král je mrtev

Po grafické stránce trpí Caesar IV problémem většiny 3D strategií – zdálky vypadá vše krásně, ale jakmile zazoomujete na menší vzdálenost, vizuální hody jsou ty tam. Pokud zrovna nevlastníte hodně silnou mašinu, jež zvládá maximální detaily a rozlišení, doporučuji ve hře pouze oddalovat. Zvukově se jedná spíše o průměr, ze kterého sice svoji kvalitou vybočuje poměrně slušná hudební složka, ale jen do té doby, než začne býti otravná svou malou variabilitou. Takže: uhájil Caesar svoje pozice? Bez delšího váhání mohu konstatovat, že ano. Vzhledem k nezanedbatelnému počtu chyb se žádná spanilá jízda navrátivšího se krále nekonala, ale navzdory stejnému hodnocení jako v případě CivCity Rome bych na vašem místě sáhl raději po pokračování osvědčené klasiky. Oproti konkurenci jde mnohem více do hloubky a nabízí bohatší obsah, který i přes repetitivní hratelnost celého titulu vydrží bavit přece jen o něco déle. Navíc menu v podobě dvou kampaní, samostatných scénářů a přiloženého editoru levelů (jenž početná fandovská komunita určitě nenechá zahálet) je vskutku výživné a pokud si hru oblíbíte, budete se od ní odtrhávat jen velmi těžko. Král je mrtev, ať žije král!