RECENZE: PS4 – Software
V první části recenze konzole PlayStation 4 jsme zhodnotili vzhled konzole, ovladač a příslušenství, abychom se mohli v dalším článku podrobně zaměřit na to, jak PlayStation 4 funguje, co nabízí po stránce doprovodných aplikací, jak je to s hrami v obecné rovině a další záležitosti, spojené čistě se softwarovým vybavením. I vzhledem k tomu, že máme konzoli v redakci více než dva týdny, mohli jsme otestovat spoustu věcí a podrobně je zhodnotit tak, abyste se mohli co nejlépe rozhodnout, zda si PS4 pořídit, či vyčkávat.
HLAVNÍ NABÍDKA
Bez zbytečných řečí, pokud jste měli co dočinění s PS3, pak pro vás nebude vstup do hlavního menu PS4 žádným velkým překvapením. Na jednu stranu vítáme snahu o evoluci, nikoliv křečovitou snahu cokoliv od základu měnit, na druhou stranu se ale nevyhneme kritice. Abyste rozuměli, menu vychází z rozložení předchozího XMB zpracování, nově se jmenuje PDM, neumí česky a opět střídá horizontální nabídky s vertikálními. Vylepšení PS4 spočívá v tom, že se horizontálně můžete v nabídce pohybovat po několika úrovních, občas ale do nejrůznějších menu a podmenu zabloudíte a chvíli trvá, než najdete přesně to, co hledáte. Týká se to bohužel i řazení her, pro které se v menu vytváří záložky do nekonečného horizontálního proužku bez možnosti je filtrovat. Vzhledem k tomu, že se ale jedná spíše o zvyk nežli chybu designu, není proč panikařit.
Naopak, vyzdvihnout zaslouží rychlost a plynulost, která dostává zabrat jen v momentě, kdy ještě instalujete hru a přitom už ji hrajete. Funkci rozhodně oceňujeme a je to správný krok vstříc nové generaci hraní, mnohdy až několikavteřinové záseky celé konzole však nejsou ničím příjemným a člověk spíš než ze vzteku kroutí hlavou v mírné panice nad tím, co se to vlastně děje. Vše je dáno tím, že vám PS4 dovolí téměř instantně začít hrát a během úvodních sekvencí na pozadí kopíruje zbytek potřebných souborů na pevný disk. Poté, co se celá procedura dokončí, běží vše bez sebemenších záseků.
Velice příjemné je, že ze hry můžete po jednom stisknutí PS tlačítka vyskočit, cokoliv změnit a opět se na jedno stisknutí tlačítka vrátit do hry. Multitasking tedy funguje na výbornou a je rozhodně příjemnou změnou oproti strnulému chování PS3. Ruku v ruce s operacemi na pozadí pak jde i stand-by režim, novinka kterou se chlubí i konkurence. Pohotovostní režim udržuje některé procesy, jako je stahování her či aktualizací z PSN a ponechává napájené USB porty. Tím pádem je možné nechat dobíjet ovladače, případně použít konzoli v obývacím pokoji jako nabíječku pro další zařízení. Oceňujeme, že v tomto režimu o konzoli skutečně nevíte – větráčky jsou vypnuté a nic nenaznačuje, že konzole dále pracuje. Celkově se nám nicméně nabídka jeví poněkud stroze a vzhledem k tomu, že si kromě her a DVD/BR (bez 3D) nepřehrajete ani písničku, zůstává lehce za očekáváním.
PLAYSTATION NETWORK
Další nedílnou součástí (s PS4 už skutečně nedílnou) je PlayStation Network, začněme tedy od hráčských profilů. Jste-li zcela noví majitelé konzole PlayStation, můžete hrát na své vlastní konzoli v režimu host a nepřipojovat se k internetu, samozřejmě ale dřív nebo později dojdete k tomu, že si založíte účet na PlayStation Network, abyste se dostali do obchodu a mohli využívat všechny funkce konzole. Proces je rychlý, jen jsme během něho narazili na to, že PlayStation 4 zná pojem „Czechoslovakia“, což nám přijde v roce 2013 přinejmenším k zamyšlení. Pokud už účet máte, stačí se jednoduše přihlásit a používat konzoli sám za sebe. V tomto ohledu potěší i fakt, že můžete na cizí konzoli dočasně stáhnout vlastní profil, využívat své nastavení a hrát hry s tím, že po odhlášení se data z konzole zase bezpečně smažou. Ideální třeba pro hraní u kamaráda nebo na veřejném místě.
Připojení k PlayStation Network ale není jen pro personalizaci vašeho nastavení, s účtem samozřejmě dostáváte přístup k PS Storu a v případě zakoupení prémiového PS Plus účtu i k multiplayeru. Ano, pokud to ještě náhodou nevíte, hraní her ve více hráčích je na PS4 zpoplatněno, rozhodně si ale nemyslíme, že tím vzniká prostor pro prvoplánový hate a naštvání vůči Sony. Placení přístupu k online infrastruktuře alespoň prozatím znamená bezproblémový chod a revanš v podobě plných her zdarma. Že Sony netroškaří, už víme z her, které byly dostupné v rámci programu pro PS3 nebo PS Vita, bylo by proto nepříjemné, kdyby měla nadílka kvalitních titulů skončit. K tomu všemu vás měsíční platba přijde na pouhých 180 Kč, které můžete zcela pohodlně a bez problémů zaplatit platební kartou (s podporou platby přes internet – tedy dnes v podstatě každou) i z České republiky. Jediné, v čem podpora (zatím?) nefunguje, je přeložení nabídky PS Store do českého jazyka, ani začátečníci by ale neměli mít potíže.
Žít v USA, na tomto místě bychom pro vás měli ještě dlouhý odstavec o podporovaných službách pro sledování televize, seriálů a poslouchání hudby. Bohužel, v tomto ohledu musíme jakožto lidé z východní Evropy (nic jako střední Evropa neexistuje, opravdu…) šoupat nohou a nechat si zdát. Anebo také ne, jak už padlo dříve – i absence doprovodných služeb může být prospěšná k tomu, že se při hraní nemusíte ničím rozptylovat, jen ten YouTube, kterému se v Sony křečovitě brání, by mohl být aplikací zastoupen, takhle se můžete obrátit maximálně tak na ne zrovna rychlý internetový prohlížeč, abyste zjistili, že ani ten nepodporuje flash a máte smůlu.
REMOTE PLAY
PSN účet vám nicméně otevírá cestu k poměrně zajímavé funkci, kolem které postavili například lidé z Nintenda část celé kampaně konzole Wii U. Jde o streamování obrazu z konzole do ovladače, v tomto případě tedy do handheldu PS Vita. Pokud jej vlastníte, stačí se s ním přihlásit ke stejnému PSN účtu, spárovat ho a během několika vteřin se můžete vydat se svou oblíbenou hrou třeba na záchod nebo do postele. O přenos obrazu se stará internet, takže nemusíte na konzoli „vidět“ a přesto si pohodlně zahrajete. Vše bez ztrát nebo jakékoliv latence, což jsme nečekali ani v tom nejlepším snu. Tímto způsobem pak můžete teoreticky hrát i na dálku mimo domov, s horším internetovým připojením se ale rozpadá obraz, ovládání je zpožděné a celkově si spíše nezahrajete.
Vrátíme-li se ale mezi zdi vlastního bydlení, musíme vedle skvělé konektivity vzpomenout i rezervy v ovládání. Jak určitě víte, VITA nemá L2/R2 tlačítka, čímž vznikají problémy zejména se střílečkami či závodními hrami. I přes to, že nad Remote Play v Sony přemýšleli a namapovali je na hardwarové tlačítka handheldu, museli někam pro změnu umístit L1/R1. Vcelku logicky se svého využití dočkala zadní dotyková plocha, jde ale o nešťastné řešení, protože musíte konzolku chytnout vcelku nepřirozeně a ještě se mít na pozoru, abyste si „nehrabali“ do ovládání. Ergonomie tu bohužel dostává na frak, celkově jsme ale s funkcí spokojení a cítíme v ní velký potenciál, zejména v mnohačlenných rodinách, kde se pravidelně svádějí bitvy o televizi.
Zapomenout také nesmíme na druhou funkci Remote Play, kterou je možnost používat PS VITA jako druhou obrazovku. Vývojáři tak mohou handheld využít podobně jako konkurenční Smart Glass, využití ale dosavadní hry spíše nepodporují, proto necháváme hodnocení ke konkrétním hrám tak, jak se budou v budoucnu objevovat.
SDÍLÍŠ, SDÍLÍM… NEBO NE?
Jelikož žijeme v době sociální, v Sony chtěli tuto myšlenku podpořit, a jak jsme už psali v první části recenze, opatřili ovladač tlačítkem Share. Podle toho, jak byl tento prvek prezentován, bychom čekali opravdu jednoduchou možnost, jak se podělit o herní úryvky s ostatními se vším všudy, i na tomto místě ale musíme znovu vytáhnout slůvko – zatím. V Sony totiž mají očividně na všechno dostatek času, a tak sdílení herního obsahu, ať už v podobě obrázků nebo videa, hráče značně limituje. Zatímco screenshotů si můžete natípat kolik chcete, videa se ukládají v patnáctiminutových sekvencích s tím, že je můžete spolu s obrázky poslat výhradně na Facebook nebo Twitter. YouTube zastoupen není a s přihlédnutím k tomu, že se videa streamované živě přímo z konzole neukládají do archivu ani na Twitch.tv ani na Ustreamu, na nějaké pozdější využití či editaci (zatím…) rovnou zapomeňte.
O streamování a problémech s touto funkcích spojených jsme psali v samostatném článku, jen ve zkratce proto vypichujeme nedostatky, které brání tomu, abyste uspokojili své diváky. Video streamované přímo z konzole je ve výsledku velmi nekvalitní, kvůli nemožnosti podrobnějšího nastavení není možné například nastavit buffer, či uzamknout dynamický bitrate, proto se v rychlejších scénách obraz na výstupu rozpadá a kvalita kolísá od uspokojivého k naprosto nesledovatelnému. Pranic na tom nemění ani možnost opatřit video komentářem, případně zapnout kameru a být ve videu v podobě vlastní mluvící hlavy, streamování jednoduše nefunguje a nedá se v tuto chvíli kloudně využít.
KŘIŠŤÁLOVÁ KOULE
Abychom ale neskončili na negativní vlně, musíme vypíchnout základní myšlenky, s nimiž byla konzole uvedena na trh. V Sony chtěli vytvořit herní konzoli, která nemá suplovat multimediální zařízení a poskytnout přesně to, co chtějí převážně hardcore hráči. Rychlost, funkčnost a dostupnost herního obsahu. To všechno už několik dní po launchi konzole splňuje takřka bezchybně a stává se hodně povedeným nástupcem slavných předchůdců. Pokud vyčkáváte na novoroční slevy, pak se vaše přání takřka stoprocentně nesplní, až ale zase bude tahle šikézní krabice dostupná v obchodech, měli byste její nákup zvážit i bez případné slevy. Těch několik málo titulů se rychle rozroste, nový firmware zřejmě odstraní většinu softwarových nedostatků, a pak už neexistují žádné podstatné objektivní argumenty proti.
Pařbě, zdar!
