RECENZE: PlayStation 4 - Hardware
V symbolický pátek 13. prosince se konečně i do České republiky dostala nová generace herní zábavy v podobě konzole PlayStation 4. Redakce Hrej pro vás zařízení v předchozích dnech testovala a vynáší ortel nad tím, jak se Sony podařilo vplout do next-genových vod. K dispozici jsme měli základní balení konzole, přesně takové, jaké si mohli čeští zákazníci odnést v pátek z obchodů, včetně první sady her k prozkoumávání. Mnohé bylo již řečeno během našich streamů i v prvních recenzích her, na hardware se podíváme nyní.
NEZÁVISLÝ START
Hned v úvodu je nutné poukázat na to, do jakého prostředí se nová konzole narodila. V porovnání se situací, která panovala v roce 2006, nemusí PS4 oproti svému předchůdci plnit spoustu dalších úloh, jako výrazně pomoci zavedení Blu-ray disků, připadně dalších technologií. I z toho důvodu se mohli inženýři a designéři plně soustředit na to, aby byla PS4 orientována výhradně na hry, což ostatně poznali a následně i komentovali sami hráči. Výsledkem je proto zařízení, které vás má primárně pobavit, nezruinuje váš bankovní účet a pravděpodobně nebude odvádět vaší pozornost od her.
Tím samozřejmě netvrdíme, že by PS4 neměla jiné nežli herní využití, podobně jako v případě konkurenčního Xbox One nabízí, anebo v blízké budoucnosti nabídne doprovodné služby, které jsou bonusem pro ty, kdo by chtěli využít PS4 také jako multimediální centrum. V České republice to nicméně půjde poměrně ztuha, protože kanály jako Netflix, Music & Video Unlimited nebo Hulu nejsou v našem regionu nativně podporovány, a tak se obloukem zase vrátíte k hlavnímu poslání konzole. V tomto ohledu nám to ale ani tolik nevadí a s přihlédnutím k tomu, jakou rétoriku kolem nové konzole Sony zvolilo, je čistě herní funkcionalita akceptovatelná.
KONZOLE
SPECIFIKACE
CPU: x86-64 AMD Jaguar, 8 jader
GPU: AMD Radeon GCN, 1,84 TFLOPS
RAM: 8 GB GDDR5
HDD: 500 GB
Optická mechanika: BD 6x, DVD 8x
I/O: USB 3.0, AUX
Konektivita: Ethernet, IEEE 802.11 b/g/n, Bluetooth 2.1
AV výstup: HDMI, Digital Audio
Jak už bylo zmíněno v úvodu, obdrželi jsme standardní balení PS4 určené pro koncový prodej, které vedle konzole a jednoho ovladače DualShock 4 přichází s nutnou kabeláží a brožurkami k používání. Vše je úhledně zabaleno do středně velké krabice, přibližně jako od 24" LCD monitoru, takže s transportem z obchodu do herního doupěte nebudete mít sebemenší problém. Rozbalení a první nastavení vám nezabere více než pár minut, i s přihlédnutím k tomu, že se v balení nachází vlastní HDMI kabel, USB -> microUSB kablík pro nabíjení ovladače a samozřejmě i napájecí kabel, úplně stejný, jaký používala tenká PS3, PS2 a v podstatě i PS1. Retro pocit ale tímto pouze začíná.
Až totiž vybalíte samotnou konzoli, vzpomenete si na PlayStation 2, kterému se čtyřka až nápadně podobá. Liniemi, použitým plastem i velikostí, která je v porovnání s první revizí PlayStation 3 až úsměvně malá. Samozřejmě, ono zkosení je prvkem zcela novým, hodnotíme ho ale jednoznačně kladně. Jediné, v čem by mohlo zkosení a obecně malá velikost vadit, je riziko postavení konzole na výšku. Ačkoliv si můžete dokoupit stojánek, raději jsme konzoli položili. Ostatně, díky gumovým prvkům na spodní straně konzole je horizontální pozice nepřímo doporučena.
Pokud bychom měli kritizovat, výtky půjdou směrem k lesklému plastu, použitém na přibližně třetině těla konzole. Ano, jako na všechno se i na PS4 práší a prach je logicky na lesklém plastu vidět víc, než na matném, což platí také o otiscích prstů. Bohužel, lesklá část je i velmi náchylná na drobné oděrky, které "vykouzlíte" obyčejným hadříkem ve snaze konzoli vyleštit (vyzkoušeno). Ve výsledku se nám ale konzole opravdu líbí a bude zajímavé sledovat přímé porovnání s větším a robustnějším Xbox One.
Pohledem konektivity toho konzole nabízí tak akorát, oproti předchozí generaci tkví největší rozdíl v absenci kompozitního výstupu obrazu. O něj se v případě nové generace stará pouze HDMI opatřené dočasně ochranou HDCP, více jsme o tématu psali v samostatném článku. Standardem je rovněž optický audio výstup, ethernetová zdířka, AUX port pro připojení kamery a pouhá dvojice portů USB 3.0 na přední straně konzole. Z modulů, které nejsou vidět, musíme samozřejmě zahrnout i Bluetooth, a Wi-Fi adaptér, k oběma ale bohužel máme kritické poznámky. Zaprvé, Bluetooth si nerozumí s third-party headsety, takže pokud žhavíte naději, že vaše drahá sluchátka budete moci využít i pro hraní na PS4, pak se radši porozhlédněte po nějakém USB řešení. V tomto ohledu totiž PS4 funguje bez problémů a dvojice sluchátek společnosti Razer a Ozone fungovala bezchybně. K Wi-Fi pak máme technologický dodatek - pokud sledujete dění na scéně bezdrátových sítí, pak vás zřejmě nepotěší fakt, že adaptér v PS4 stále běží na starším rozhraní v pásmu 2,4 GHz a příjem signálu je poměrně slabý.
Pohled na konzoli zepředu pak rozhodně potěší všechny, kdo ctí moderní jednoduchý design. Nikde nic nevyčuhuje, linie není ničím narušena, štěrbinová mechanika je pro PlayStation v posledních letech spíše výsadou, takže ji bez problému přijímáme i zde a přičteme-li k tomu všemu pěknou svítivou linii, je zkrátka radost na černé tělo pohledět.
OVLADAČ
Zmínkami o sluchátkách a audiu se mírnou oklikou dostáváme k ovladači, který je pro hráče ještě důležitější, než konzole samotná. Právě s DualShockem 4 v ruce budete trávit stovky hodin času u oblíbených her a jak už jsme několikrát naznačili, designéři si dali opravdu záležet. Ovladač je větší a těžší nežli jeho předchůdce, i přes to z něj ale nebolí ruce ani po dlouhé herní seanci. Nejvýraznější změnou prošly tlačítka R2 a L2, které po vzoru konkurenčního Xbox ovladače svým tvarem skutečně připomínají spouště, nesjíždí z nich prsty a navíc je stisk velmi plynulý a přesný. Další změnou je vysunutí D-padu a PS kříže nahoru a do strany. Jednak je toto rozhodnutí ve výsledku ergonomičtější a jednak tím vzniká místo pro dotykovou plochu. Z našeho hlediska je ale právě dotykový obdélník tím největším kazem na kráse nového ovladače a ani jedna hra, kterou jsme zatím měli pro testování k dispozici, jej nedokázala opravdu pohodlně a funkčně využít. Zatím nám snaha o křečovité ozvláštnění ovladače prvkem, který hráči spíše nechtějí, připomíná osud zadní dotykové plochy PS Vita. Zatímco na handheldu ale plocha nepřekáží ani vzhledově, tady jde o velký zásah do designu.
Až tak velký, že musela novému prvku ustoupit i dvojice standardních tlačítek START a SELECT, která se nově jmenují SHARE a OPTIONS a plní poněkud jinou funkci. Nachází se na horní hraně ovladače, čímž je problematické i jejich ovládání, neboť od palců jsou obě tlačítka až příliš daleko a ukazováčky obyčejně využíváte pro trochu jiné účely. V tomto případě by ale nebylo příliš fér strefovat se do Sony za designovou nemohoucnost, bude jen zkrátka nutné uvědomit si, že funkci pauzy nadobro přebírá kulaté PS tlačítko. Nově se nad ním objevuje také malý reproduktor, ze kterého se mohou linout zvuky podle přání vývojářů. Ve hrách, které jsme měli možnost vyzkoušet, šlo například o pokyny udílené vysílačkou hlavnímu hrdinovy hry a.k.a. vám samotným. Pokud hrajete na televizi bez sluchátek, pak jde o vtipné řešení, které může v určitých situacích pomáhat budovat atmosféru, jinak si ale neumíme praktičtější využití představit. Co se nám naopak zamlouvá opravdu hodně, je fakt, že se v Sony vydali směrem ergonomie a opatřili ovladač 3,5mm jackem tak, jako znáte už nějaký ten rok u X360 gamepadu. Můžete do něj připojit jakýkoliv headset, anebo sáhnout po tom, který se dodává v krabici s konzolí jako základní přislušenství. A pokud vám jednosluchátkový headset připadá na první pohled jako laciný kus plastu, který ihned nahradíte za něco vlastního, pak možná budete překvapeni, jak skvěle funguje především mikrofon. Ostatně jste to byli vy sami, diváci naší HrejTV, kdo jste nebyli schopní poznat rozdíl mezi malým mikrofonem u PS headsetu a velkým studiovým mikrofonem Rode Podcaster, který používáme pro většinu našich přenosů nebo pro natáčení podcastů.
Všechny výše uvedené klady i zápory mají však jednoho společného jmenovatele, kterým je krátká výdrž na jedno nabití. Vlastníte-li PS3, jste určitě zvyklí na to, že vám ovladač vydrží nabitý klidně i 25-30 hodin, což je hodně slušné číslo a ničemu nepřekáží. Bohužel, životnost DualShock 4 počítáme na cca 7 hodin, pak budete muset připojit kablík a vrátit se o pár let dozadu. V mnoha případech by šlo jen o maličkost, věříme ale, že ne všechny obývací pokoje jsou dimenzovány k tomu, abyste mohli pohodlně sedět a ještě tahat energii po kabelu, nemluvě pak o tom, že se s konzolí dodává jen 1,5 metrová šňůra, která jen případné problémy podtrhuje. Mějte proto na paměti, že se něco podobného může stát během hraní i vám a raději se vybavte předem.
Pokud se ptáte na zpětnou kompatibilitu v rámci PlayStation, tedy možnost připojit nový ovladač k PS3, pak se rovněž obraťte na Google.
Celkově ale zastáváme názor, že se design DualShock 4 povedl na výbornou, a byť si zachovává základní tvary svých předchůdců, díky výše vypsaným změnám je skutečně radost s ním hrát. Pokud jste měli, podobně jako já, předchozí problém s tím, že DualShock 3 působil až moc lehce, pak vás robustnější zpracování nového ovladače jednoznačně potěší. Pojí se s tím i vibrace, které jsou silnější a opravdu je ucítíte, nejedná se však o nic revolučního, případně něco, co by vám hraní nějakým způsobem ulehčovalo nebo zpříjemňovalo. V případě konektivity se pak nemusíte omezit jen na PS4, ovladač lze totiž připojit kabelem k počítači a využívat ho pro hraní dalších her na jiné platformě, jen mějte na paměti, že (zatím) nejde o plně podporovanou funkci a budete tak muset využít neoficiální drivery. Pokud se ptáte na zpětnou kompatibilitu v rámci PlayStation, tedy možnost připojit nový ovladač k PS3, pak se rovněž obraťte na Google. Stejně jako v případě použití na PC platí, že to sice jde, ale Sony dělá, jako by nic. Poslední věcí, kterou je nutné zmínit, je svítící plocha na horní straně ovladače - pokud jste už měli co dočinění s pohybovým ovládáním PS Move, pak vám je jasné, k čemu slouží. Kamera PS Eye umí zpracovávat světlo z ovladače a sledovat tak gamepad v prostoru. Reálné, či dlouhodobé použití pro hardcore hráče sice opět nevidíme, ale jako prvek navíc, který se dá v určitých případech kreativně využít, je fajn mít řešení pohybového ovládání přímo na ovladači a ne v separátní periferii.
KAMERA PLAYSTATION EYE
Poslední částí této HW části dvojrecenze PS4 je již zmiňovaná kamera, která se však ve standardním balení nedodává a je nutné ji dokoupit zvlášť. Její cena se pohybuje kolem 1600 Kč, což není rozhodně málo, buďte proto při rozhodování pečliví a přemýšlejte, k čemu byste ji chtěli doopravdy využít.
Design kamerky opouští zaběhnuté tvary Eye Toy kamery z předchozích dvou generací konzole PlayStation a přichází s přibližně 20centimetrovým kvádrem s dvěma čočkami a robustním kabelem, se kterým si užijete spoustu legrace. Je totiž natolik tuhý, že kvůli němu lehounké zařízení takřka nepostojí a je nutné řešit způsob, jak jej připevnit nad nebo pod televizi. Existuje sice stojánek, podobný těm, které se dodávají s web kamerami, ale z nepochopitelných důvodů není součástí balení a opět si jej musíte pořídit zvlášť. Vtipné rovněž je, že pro trackování ovladače Sony přímo doporučuje mít kameru přibližně ve výšce kolen, což ale nekoresponduje s tím, chcete-li snímat vlastní hlavu například při streamování.
Sedíte-li totiž blízko, úhel kamery, uváděný jako 85°, dohlédne maximálně tak na břicho, z čehož vaši diváci zřejmě radost mít nebudou. Na druhou stranu ale musíme podotknout, že kamera konečně nesnímá obraz v SD rozlišení, ale v 1280x800, takže váš obličej, případně celý obývací pokoj, nebude vypadat ošklivě a u her s augmentovanou realitou si nebudete připadat jako v době PS2. Kameru je navíc možno natáčet v poslední části o 35 stupňů nahoru a dolu, takže si snad každý po chvíli najde správné nastavení, které bude vyhovovat jak pohybovému ovládání, tak snímání obrazu. A zapomenout samozřejmě nesmíme ani na to, že kamerka má čtyři vestavěné mikrofony, pomocí kterých můžete konzoli ovládat hlasem. Funkcionalita je ale (zatím...) poměrně omezena, takže žádné složité fráze uplatnit nemůžete. Konzoli hlasem neprobudíte ze stand-by režimu jako v případě konkurenčního Xbox One a jediné, k čemu se po chvilce námahy propracujete, bude spuštění hry. V kombinaci s rozpoznáváním obličeje, fungujícím pouze pro přihlášení se k vašemu profilu, se proto jedná o zklamání.
JEDNO VELKÉ „ZATÍM“
Abychom už ale první část recenze PS4 neprotahovali, uzavřeme hardwarovou část konstatováním, že se design konzole povedl a uspokojí vás jak po stránce funkcionalit, tak po stránce vzhledu. V Sony ale žehrají na sliby, které hráčům dali a nebyli je schopní k zahájení prodeje splnit. V hodnocení se mnohokrát opakuje slůvko zatím, takže je jisté, že většina problémů po čase úplně zmizí, hodnotíme-li však aktuální stav, působí PS4 v mnoha směrech polovičatě. A to jsme se ještě nedostali k operačnímu systému a fungování softwaru jako takového, kde na povrch vyplouvají další kompromisy a nedostatky, které teprve čekají na své odstranění či vyřešení. Bez ohledu na to všechno je ale kombinace výkonu, možností a ceny naprosto fantastická, takže pokud tápete, co si přát k Vánocům, PlayStation 4 může být poměrně zajímavá volba. Jen mějte na paměti fakt, že kvůli omezenému počtu kusů a blížícím se svátkům bude nová várka konzolí dostupná v českých obchodech až na přelomu roku, pokud ale zapátráte, možná ještě objevíte nějaký zapomenutý kousek.
Druhou, neméně podrobnou část recenze, která hodnotí prostředí konzole a software obecně, přineseme v průběhu zítřejšího dne.
