Q&Hrej: Ty nejlepší virtuální večírky
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Q&Hrej: Ty nejlepší virtuální večírky

Q&Hrej: Ty nejlepší virtuální večírky

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

27. 12. 2020 17:00 9
Reklama

Silvestr se nezadržitelně blíží. I když je letošní rok v mnoha ohledech zvláštní a letošek se s nejvyšší pravděpodobností neponese ve víru divokých oslav nebo odpalování petard připomínajícího pouliční válku, nějaká ta sklenka a setkání v menší (legálně) či větší (ne úplně legálně) partě určitě padne. Na bujaré večírky občas vzpomínáme s láskou, jindy studem, ty virtuální ale bývají pořádně pamětihodné. Jaké jsou ty nejlepší virtuální “kalby”, na které v redakci vzpomínáme? A jaké jsou ty vaše? Dejte nám vědět do komentářů a přejeme vám hodně štěstí do příštích měsíců.

ZDENĚK PUDIVÍTR - POŘÁDNÁ DÁVKA ADRENALINU

Ať už se jedná o romantické večírky ve dvou, nebo naopak početnější akce s náhodnými lidmi, sociální interakce nikdy nebyly zrovna chloubou videoher. Co jim jde naopak výtečně je akce. A právě proto volím jako nejlepší herní mejdan průchod hrou Hotline Miami. Ano, jedná se v podstatě o večírek pro jednoho blázna ve zvířecí masce a místo alkoholu se rozlévá adrenalin, v ostatních směrech už se ale drží osvědčených standardů. Vynikající taneční hudba, drahé obleky, kokain na stole a odjezd jak jinak než ve sportovním autě. Na tuhle párty jen tak nezapomenete.

LUKÁŠ ČERNOHORSKÝ - LENNYYYY #1

Já se přiznám, že herním kalbám moc neholduji. Ať už pijete tvrdý alkohol nebo jen pár piv, je to vždy otrava. Ve Stormwindu máte rozmazanou obrazovku… A ve Staré Wyzimě jste se plahočili rychlostí šneka. Ale pamatuji si jednu, která byla naprosto skvělá. Arthur Morgan, neohrožený pistolník jde popít do baru s kamarády. Ovšem něco se zvrtne a jeho kamarád se ztratí. Rockstar tímhle příběhem vytvořil pro mě naprosto skvělou opilou scénu.

Nejen že se Arthur ve vašich rukách plouží od postavy k postavě a ve všech vidí svého kamaráda. Samozřejmě jakmile přijde blíže, pozná, že se jedná o zcela někoho jiného. Při prvním průchodu misí jsem se neskutečně bavil a považuji ji za nejlepší z celé hry. Dojde i na útěk před zákonem a tady kvituju, že prkérní situace může skončit několika konci. Zatímco já se v opileckém poblouznění snažil přeskočit plot, když jsem utíkal před šerifem, přítelkyně oběhla salloon jinudy a probudila se na kopci za Valentinem. Já ovšem v přeskakováním plotu selhal, tak nějak logicky, a probudil jsem se až v cele u šerifa. Byl to ale skvělý večer!

KUBA ŠTĚPÁNEK - PO ŠICHTĚ LEGRACI

Památných večírků se v mých oblíbených videohrách uskutečnilo hned několik. Abych se ale s kluky netrefil do stejného, zavzpomínám na trestaneckou kolonii prvního Gothicu. Tam se totiž pařilo každou noc. Kopáči byli rádi, že přežili další úmorný den, že se nestali potravou důlních červů. Náladu si vylepšovali levnou kořalkou, po níž se pouštěli do tvrdých rvaček. A že měli pořádnou ránu. Ne každý tyhle taškařice přežil, v takovém případě se o tělo postarali krysokrti.

Pravidelně se stávalo, že nebožáci ve snaze najít vlastní chajdu zabloudili do nedalekého lesa, kde se stali potravou pro smečku vlků.

Chlastem samozřejmě nepohrdla ani zdejší tlupa žoldáků, pařilo se ale i v bažinách, kde tábořili fanatici se slabostí pro halucinogenní rostlinu. Jointy kouřili od rána do večera, což mělo velmi zásadní vliv na jejich orientaci v čase a prostoru. Pravidelně se stávalo, že nebožáci ve snaze najít vlastní chajdu zabloudili do nedalekého lesa, kde se stali potravou pro smečku vlků.

Pod magickou bariérou se pořádaly večírky také mimo hlavní tábory, to už ale šance na bolestivou smrt hraničila s jistotou. Ještě aby ne. V okolí totiž pobíhaly daleko horší potvory než vlci. K ohni se občas přicoural kostlivec, do vlasů se čas od času zamotala harpyje, do lýtka se tu a tam zakousnul chňapavec nebo mrchožrout. A to nesmíme zapomenout na armádu skřetů. Pařby v trestanecké kolonii jsou zkrátka pouze pro otrlé.

ALEŠ TIHLAŘÍK - JAKO DOMA

Když jsem přemýšlel nad tím, kterou herní párty jsem si užil ze všeho nejvíce, bylo mi hned jasné, že to bude párty polská, resp. zaklínačská. Zábavná byla ostatně už ta v prvním díle, která se stala nezapomenutelnou hlavně díky svérázné babce ze Shaniina skromného příbytku. Musím se však přiznat, že jsem si ještě více užil jistou „pařbu“ ve třetím díle.

Ano, opíječka na Kaer Morhen byla super, ale já bych rád zmínil ještě trochu jinou – konkrétně svatbu z datadisku Srdce z kamene. Shodou okolností opět zahrnovala Shani (ano, je tam jistý opakující se vzor), v kůži Geralta s ní ale tentokrát komunikoval rázovitý duch Vladimíra von Evereca, jehož tu přisprostlé, jindy šarmantní hlášky orámovaly jeden z nejzábavnějších úkolů herních dějin.

Bylo tam prostě všechno, co má správná svatba mít. Pití? Samozřejmě! Tancovačka? Jako víno! Chytání vepřů? Jasně! Lovení střevíců z jezera? Máte je mít! Gwent? Že váháte! A pokud jste své karty vyložili správně, večer jste mohli stylově zakončit na rozvrzané loďce (hehe). Na tuhle svatbu se prostě nedá zapomenout – ostatně možná i proto, že přesně takhle probíhají svatby u nás na jižní Moravě.

TADEÁŠ PEPŘ - LENNYYYY #2

Když přijde na virtuální večírky, hned si vzpomenu na spíše negativní příklad. Společenské akce v sérii The Sims. Jak už výše zmínil Zdeněk, virtuální verze setkání více lidí většinou nevypadají příliš přirozeně, zábavně ani realisticky. Ve většině her však jde o divadýlko pečlivě naaranžované tak, aby hráč získal alespoň dojem okolní zábavy. V případě The Sims jste ale sami strůjcem. Upřímně nevím, jak je na tom současná verze čtvrtého dílu, ale vzpomínám si na všechny svatby, oslavy narozenin nebo obyčejné party, které působily směšně, hosté buď nedorazili, nebo jen zmateně postávali v rohu a jediným vzrušením byl občasný požár nebo smrt utopením. Inu… skoro jako skutečné party nás, nerdů.

Na tenhle večírek budete vzpomínat ještě dlouho především díky fantasticky detailnímu zpracování, perfektnímu střihu, dabingu i kreativnímu hernímu designu.

Abych ale letošní rok nekončil na negativní notě, zavzpomínám i na přesný opak. Asi nejpřirozenější kalbu v historii videoher. Nejde o nostalgický pokec s parťáky v DLC Citadel pro Mass Effect 3 nebo pompézní bál v Dragon Age: Inquisition (oboje jsem zmínit prostě musel), ale o pamětihodnou pitku v Red Dead Redemption 2. To, co začíná malým odreagováním v místním saloonu končí hromadnou rvačkou, tancovačkou, honičkou s muži zákona a nekonečným hledáním souputníka Lennyho. Na tenhle večírek budete vzpomínat ještě dlouho především díky fantasticky detailnímu zpracování, perfektnímu střihu, dabingu i kreativnímu hernímu designu.

A co je nejlepší? Ta parta virtuálních postav podroušená virtuálním alkoholem prostě vypadá uvěřitelně. Přesně takhle si (ne)pamatujete i své osobní eskapády v pochybných podnicích.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama