Q&Hrej - Naše nejoblíbenější zasněžené světy
Posledních pár dnů nás za okny provází krásný pohled. Zasněžené ulice, bílé lesy plné sněhem obtěžkaných stromů... v horším případě pak ranní nedobrovolná rallye po cestě do práce. Při té příležitosti tedy vzpomínáme na naše oblíbené hry, alespoň částečně zasazené do zasněženého prostředí.
Jako první mi vyskočily vzpomínky na začátek Uncharted 2 a zasněžené Himálaje. Vykolejený vlak a brodění ve sněhu. Tehdy na staré PlayStation 3 to byla doslova pastva pro oči . Uličníci po vás vzápětí střílejí a vy musíte odehrát podstatnou část hry, než se dozvíte, jak úvodní scéna vlastně dopadne. Tenkrát to byla jedna z nejlepších pasáží v akčních hrách. Samozřejmě dokud nepřijel tank. Hned bych si zase celou tuhle akční sérii dal od začátku.
U tvůrců Naughty Dog bych i zůstal, protože mě vzápětí napadla i ZIMA v prvních Last of Us. Věřím, že u hry staré letos už neuvěřitelných osm let, mi odpustíte nějaký ten spoiler. ZIMA byla specifická v tom, že jste vlastně vůbec neměli ponětí, co s Ellie bude. Byla to první chvíle, kdy neměla u sebe Joela a vy jste nebyli schopni ani ulovit jelena. Jak jsme se postupně dozvěděli, Joel ležel v horečkách v jedné garáži, ale ty pocity mrazu, sněhu a beznaděje ve mně zůstaly. Navíc celá pasáž neuvěřitelně graduje a končí, tak jak končí… Ale ta atmosféra ve mně už navždy zůstane.
A jako perličku jsem si ještě připravil jednu hru. Když se mě totiž někdo zeptá na mráz a sníh, tak mě nenapadnou Vánoce, ale Carpenterova Věc. Tenhle sci-fi horor z roku 1982 má mrazivou a děsivou atmosféru doteď. A v roce 2002 dokonce vyšla i hra stejnojmenná hra. A pokud se jí tehdy něco povedlo, byla to atmosféra polární stanice. V momentě, kdy nevíte, kdo z vašich kolegů je infikovaný, máte zaděláno na pořádný hnědý alarm. A tak jako filmová Věc, dokáže i ta virutální skvěle dopřát pocity beznaděje, sněhu i mrazu. Kdo nehrál, zkuste. Nebudete litovat. Jen doporučuji balení spodního prádla s sebou navíc.
Při vzpomínání na sníh ve hrách se mi okamžitě vybavují dva tituly. Prvním z nich je rozšíření Frozen Wilds pro Horizon: Zero Dawn, u kterého jsem udělal výjimku ze svého přístupu, že DLC obvykle nehraju. Dlouho jsem se nechal pozitivními recenzemi přemlouvat, až jsem nakonec zhruba rok po dohrání základní hry podlehl. A jsem za to strašně rád. Frozen Wilds je stejně jako původní Horizon zkrátka geniální, a i když už si z hraní nevybavuji mnoho detailů, některé, jako třeba ztvárnění Aloy na skále pomocí posbíraných pigmentů, mi zůstanou v hlavě ještě hodně dlouho.
Jednoduchá 3D plošinovka založená na sbírání poztrácených vánočních dárků pro mě je a vždycky bude jednou z nezapomenutelných částí dětství.
Druhá hra je o poznání starší. Jedná se o freeware titul z roku 2002 s názvem Santa Claus in Trouble. Jednoduchá 3D plošinovka založená na sbírání poztrácených vánočních dárků pro mě je a vždycky bude jednou z nezapomenutelných částí dětství, ať už kvůli otravnému soundtracku nebo třeba kvůli podivnému faktu, že si Santa doplňuje životy sbíráním loga vývojářského týmu, který ho přivedl na svět.
Asi bych to nebyl já, kdybych hned na první místo nenapálil Assault on the Control Room (případně zrcadlovou Two Betrayals) z Halo: Combat Evolved. A skutečně, první zmíněná byla totiž po dlouhou dobu tou nejzašší misí, kam jsem dokráčel, a kvůli neznalosti angličtiny nikdy nepochopil, jak narušit energetická pole a jít dál. No jo, jak jsem měl tehdy tušit, že musím vkročit do paprsku energie a téměř se nechat zabít? Každopádně jde o jediné dostaveníčko s famózním tankem Scorpion, a fanoušci mi dají za pravdu - v jeho útrobách se cítíte jako ten nejnebezpečnější muž pod slun... prstencem.
Posledních pár dní se bohatě věnují závodění, vrátil jsem se totiž k Dirt Rally 2.0, a tak nemůžu opomenout zimní rallye. Ať už jde o legendární Švédsko nebo třeba ulítlý Aspen (Dirt 3), tanec na zamrzlých tratích má prostě něco do sebe. Je krásný a zatraceně obtížný, kluzké tratě vám totiž nedarují nic. NIC! Nejvíce nostalgických vzpomínek pak přináší okruhy z rallykrosové části RalliSport Challenge. Ten úplně poslední, v husté sněhové bouři, s layoutem připomínajícím auto, se mi prostě vštípil do paměti.
Zdaleka nejživější vzpomínky jsou ale ty nejstarší. Spojené s nedostatkem spánku, nočními můrami a nenápadnou hříčkou SkiFree. Modří už vědí, ti ostatní nechť věří, že větší hororovku ještě nikdo na obrazovky nepřinesl. Přitom jde o zdánlivě nevinný "simulátor" lyžování, ve kterém můžete mimojiné zapálit stromeček (což v mých třech letech byl vrchol videoherní zábavy a veškerých hráčských ambicí). Záměrně zamlčím, co že je tím strašidelným prvkem, jen připomenu, že hra letos oslaví 30 výročí. To je let...
Země za vysokými horami, celá sněhem pokrytá, malými zelenými mužíčky osídlená, kteří žijí ve svých malých chaloupkách v opevněném městečku. Jedinou možnou cestou, jak se tam dostat, je dlouhý tunel nebezpečný pro všechny, kteří nejsou přátelé. A když se tam dostanete, čeká vás spousta dárků. Ne, nepíšu tu o Severním pólu, vy amerikánofilové. Ale o Winterspring. Tuhle oblast jsem si ve World of Warcraft zamiloval na první dobrou. Není to nic extra. Nehrají tam barvy jak třeba v Eversong Woods nebo Ashenvale. Není tam nádherná příroda jak v Nagrandu nebo Barrens. Celé je to jen plné sněhu a sem tam se najde nějaký les. Ale nevím proč, prostě mě ta oblast pohltila a rád se tam vracím ve vzpomínkách na má divoká středoškolská léta ve WoWku.
Každopádně běhat s Ratohablablablatonem s tomahavkem v ruce po zasněžených stromech a na tajňačku zabíjet Anglány (nebo už to byli Amíci?) bylo fajn.
A jelikož jsem velký fanda americké historie (myslete si o Amících, co chcete, ale kolonizování a následný vývoj Nového světa jsou prostě bezva dějiny), tak rád vzpomínám na Assassin’s Creed 3. Teď si tedy nejsem jistý, jestli je sníh jen v DLC nebo i v plné hře (no, odehrává se v něm jen asi polovina hry, pozn. redakce). No, co si budeme nalhávat, zas taková pecka to nebyla, aby mi to zůstalo všechno v hlavě. Každopádně běhat s Ratohablablablatonem s tomahavkem v ruce po zasněžených stromech a na tajňačku zabíjet Anglány (nebo už to byli Amíci?) bylo fajn. Vždy jsem se divil, že mu tu neuklouzne.
Jo, a ještě vzpomínám na každoroční týden, když napadne sníh v GTA Online. To je aspoň sranda. A teď se mi ještě vybavuje ta krátká miste v GTA: San Andreas, kde vás pošlou oddělat kohosi do Liberty City. Taky krásná nostalgie.
No ty jo, teď se mi najednou začaly vybavovat všechny ty zasněžené a zmrzlé oblasti, co mě příjemně zahřály u srdíčka. Tak ještě Ardeny v Call of Duty: United Offensive. V té době jsem akorát poprvé viděl seriál Bratrstvo neohrožených, takže je vám jasné, jak má fantazie při hraní CoD pracovala.
A ještě taková mladší vzpomínka. V Ori and the Will of the Wisps je taky překrásná zasněžená oblast. No nic, asi si to zas zahraju… všechno!
Ze zasněžených světů mám asi nejraději městečko Empire Bay, kam se ostatně pravidelně vracím právě během zimních měsíců, abych načerpal tu správnou atmosféru. Ke štěstí mi bohatě stačí několik prvních misí, pak už se jen bezcílně projíždím městem. Občas doplním nádrž na benzínce, v bistru zakousnu poctivý sendvič. Den většinou zakončím v baru, kde uhasím žízeň vychlazeným pivem.
V tomto podání se mi čtyřka líbila mnohem víc.
Rád také vzpomínám na mrazivou atmosféru z prvního Division. Se svým agentem jsem se snažil trochu ohřát v opuštěných bytech, kde se našlo alespoň nějaké útočiště před neřády, kteří neúnavně korzují zdejšími ulicemi.
Už několikrát jsem mluvil o modifikaci pro čtvrté GTA, zmíním ji ale i tentokrát, jelikož jde o parádní předělávku, díky níž Nico Bellic uprchne před unaveným podzimem. V tomto podání se mi čtyřka líbila mnohem víc.
