Článek Prvních pár dní s PlayStation VR

Prvních pár dní s PlayStation VR

Jiří Bigas

Jiří Bigas

24. 10. 2016 09:00 20
Reklama

S PlayStation VR jsem strávil první víkend. A jsem plný dojmů. Současně mě ale tato zkušenost přesvědčila, že skutečně důkladný test si vyžádá i několik týdnů. Proto jsem se rozhodl, že se s vámi budu průběžně dělit o své postřehy a zjištění - textem i videem. Tímto článkem navazujeme na téma 90 minut s PlayStation VR. Tehdy jsme měli s Pavlem možnost každý strávit s novým headsetem od Sony půl druhé hodiny. Zkoušet cenově dostupnou virtuální realitu v laboratorních podmínkách předem připravené prezentace a přinést si ji domů a hrát si s ní dlouhé hodiny zcela bez omezení - to jsou dvě zcela odlišné zkušenosti. Měl jsem tak konečně možnost mnohem lépe si utříbit názory na celé zařízení a zkoumat jej zcela podle libosti. To, co jsem během uplynulého víkendu načerpal, bych vám nyní rád tlumočil.

JAKO KLUBKO HADŮ

Jak jste si možná všimli na našich sociálních sítích, PlayStation VR jsme obdrželi ve velkoryse pojatém balení, které obsahovalo množství launchových her, ovladače Move i kameru. Připojit zařízení ke konzoli sice není otázkou pár sekund, ale díky intuitivnímu návodu a množství výukových videí jej zvládne i sváteční uživatel. Je zřejmé, že Sony pamatuje na to, že se novinka dostane do rukou i lidem, kteří nejsou technicky příliš zběhlí, a pokusila se zapojení maximálně zjednodušit. Výsledkem je trochu odpudivá změť kabelů, jak jsme se s Pavlem obávali, kterou budete mít začnou práci nějak zamaskovat. Je třeba připojit kameru ke konzoli, HDM kabelem spojit výpočetní jednotku s PS4 a následně z výpočetní jednotky vede další HDMI kabel do televize. Kromě toho je samotná výpočetní jednotka připojena USB kabelem ke konzoli a má i vlastní napájení z elektrické sítě. Kabelů je prostě dost.

Sluší se v té souvislosti připomenout, že výpočetní jednotka nedokáže propouštět HDR signál.

Buď se smíříte s tím, že se vám budou trochu plést pod nohy, anebo zařízení budete připojovat a odpojovat pokaždé, když jej budete chtít využít, což je trochu nešťastné. Alternativně pak musíte trochu zabojovat a snad se vám povede většinu digitálních hadů nějak zkrotit a vměstnat mezi ostatní kabeláž. Sluší se v té souvislosti připomenout, že výpočetní jednotka nedokáže propouštět HDR signál. Pokud se tedy chystáte využívat výhod benefitu v podobě HDR zobrazení, musíte v takový moment výpočetní jednotku odpojit a televizi znovu spojit HDMI kabelem s konzolí přímo. Zmiňuji se o tom v této souvislosti záměrně, aby bylo jasné, že někdo nemusí být příliš spokojený ani s “trvalým” řešením a skrytými kabely, protože je dost dobře možné, že budete nuceni zařízení pravidelně přepojovat. Znovu ale zdůrazňují, že jedná výhradně o neschopnost propouštět HDR signál. Na fungování HD nebo dokonce 4K rozlišení nemá výpočetní jednotka žádný negativní vliv.

NÁHLAVNÍ CHOBOTNICE

No a když už je řeč o kabelech, nelze se nezmínit ještě o tom, který vede ze zmíněné krabičky o velikosti přibližně Nintenda Wii do samotného headsetu. Kabel je poměrně masivní a musím říct, že jde o jednu ze známek toho, že jde o zařízení z první generace. Bezdrátový headset budeme určitě brzy všichni netrpělivě vyhlížet. Kabel se vám neustále plete kolem hlavy a krku a chvíli si na něj a nepohodlí, které přináší, budete muset zvykat. To je podpořeno i tím, že se k ovladači, kterým se zařízení zapíná a přidává, respektive ubírá zvuk, připojují ještě sluchátka, takže nakonec máte kolem hlavy takovou malou chobotnici.

Prvních pár dní s PlayStation VR
i Zdroj: Hrej.cz

Samotné nasazení headsetu, spuštění, jeho první kalibrace a ladění je naproti tomu velice pohodlné a intuitivní. Na hlavě máte “helmu” hned, stačí tlačítkem povolit její upínací mechanismus, následně přitáhnout kolem hlavy kolečkem a samotný displej, si přitáhnout blíže k očím. Během pár kroků se konzole spojí s PS VR, zkontroluje, že vidí vás i ovladač a můžete se pustit do hraní. V tomto bodě existuje asi největší rozdíl mezi tím, když si budete headset zkoušet někde v obchodě, kde nebudete mít dost času, soukromí ani pohodlí. Protože nejspíš vaše obsluha nebudete mít tolik trpělivosti, aby vám vše pořádně vysvětlila a ukázala. Když si naproti tomu doma dáte načas, vše si pěkně vyzkoušíte a nastavíte podle svého, nejenže máte ze všeho mnohem lepší pocit, ale hlavně získáte jistotu, že zařízení používáte správně.

DEJTE SI NA ČAS

Během posledních dnů jsem nechával PS VR vyzkoušet několik lidí. A všechny jsem upozorňoval na jednu a tu samou věc. Zážitek ze hry a z obrazu, jeho hloubky i ostrosti, je extrémně závislý na tom, jak dobře si headset na hlavu usadíte a jak si displej srovnáte s vaším zorným polem. Může to znít jako banalita, ale nenechte se mýlit. Bohužel je tato zkušenost slovy jen těžko přenositelná a musíte si na to přijít sami. Ale ani jednou jsem v minulosti při různých příležitostech neměl možnost si vyladit obraz tak pečlivě jako doma. A výsledek? Rázem je mnohem ostřejší a příjemnější na pohled.

Přinést si VR domů a začít s ním experimentovat je něco docela jiného než ho zkoušet v cizím prostředí nebo si ho někde půjčit.

Určitě víte, že jsem se počítal do tábora rezervovaných skeptiků, kteří příliš ve virtuální revoluci nevěřili. S každou další zkušeností v posledních týdnech a měsících se mé přesvědčení nahlodávalo, ale teprve první hodiny s PS VR doma můj skepticismus zbouraly definitivně. Nebudu vám hned tvrdit, že je tohle něco jako příchod zvukového filmu nebo barevné televize, ale bez přehánění jsem v prvních hodinách opakovaně zažil chvíle, kdy jsem byl na pochybách, jestli nejsem svědkem něčeho, jako byl příchod prvního notebooku nebo tabletu. Přinést si VR domů a začít s ním experimentovat je něco docela jiného než ho zkoušet v cizím prostředí nebo si ho někde půjčit. Ten nápor na vaše smysly je skutečně odzbrojující. Jinak to snad ale nelze popsat.

GRAFIKA JE DOSTATEČNÁ

S každou další a ambicióznější hrou jako bych nacházel stále nové a nové hranice. Hloubka obrazu, příjemná závrať, kterou vám působí pohled do hlubiny pod vámi či iluze zhoupnutého žaludku - vše působí tak neskutečně skutečně! A přitom k tomu stačí relativně slabá grafika. Ano, bez jakéhokoli zastírání vám musím říct, že leckterá hra vás v akci svou podobou zklame. Nízké rozlišené, rozplizlé textury, hrubé objekty, minimum detailů. A přesto to stačí k tomu, aby tahle iluze dokonale ošálila váš mozek a vy jste uvěřili tomu, že jste skutečně “tam”. Lví podíl na tom má i skvělý prostorový zvuk, který vám nedovolí otočit se strachy v hororovém demu Kitchen, upozorní vás na dotírajícího soupeře v Driveclubu a zrychlí vám pulz sirénou, která se rozezní za vašimi zády při startu vesmírné stíhačky v Eve: Valkyrie.

Obvykle při psaní podobných testů a dojmů vážím každé slovo a text, jaký právě čtete, mnohdy vzniká i dost dlouho. Ale v tomto konkrétním případě přetékám dětinským nadšením a bez rozmyslu chrlím jeden postřeh za druhým. Ale nenechte se mýlit, tohle není podrobná recenze, nejde o zhodnocení skutečného potenciálu nebo konkurenceschopnosti PlayStation VR. Na to je příliš brzy. Nejsou to však ani první dojmy. Nahráno mám mnoho hodin, ale tím spíš je mi jasné, jak ošidné může být v tuto chvíli snažit se vyřknout finální verdikt. Člověk by se totiž neměl nechat unést prvotním nadšením, které může po několika týdnech vyprchat. Nadále také musíme mít na paměti, že jakkoli jde o cenově velmi dostupné VR řešení, stále to není levná sranda. Většina z nás zřejmě nevydělává tolik, aby investici do PS VR považovala za impulzivní nákup. A přirozeně, nakonec to nebude technologie samotná, ale dostupné hry, které rozhodnout, zda uspěje v dlouhodobém horizontu.

ZAPOMEŇTE NA KINECT

Můžete mi ale věřit, že už nyní se v novince skrývá i podle skeptika, jako jsem já, mnohem větší potenciál než v samotných pohybových ovladačích nebo 3D brýlích. Stereoskopie a pohybové ovladače byly jen krůčky na cestě za VR. Ne doslova slepé uličky, ale teprve tento hardware dává předchozím pokusům hlubší smysl. A snad dokáže přinést i delší zábavu, která se vývojářům i hráčům neomrzí po několika málo letech jako Kinect nebo 3D televize. Na hrách teď extrémně záleží a my si v tuto chvíli marně lámeme hlavu, jak přistoupit ke zhodnocení jejich první várky. Testovat každou zvlášť, přijít se souhrnnou recenzí nebo si je raději jen ukázat ve vysílání? Jak ale můžete lidem ukázat něco, co nejde věrohodně přenést? Faktem je, že musíme vzít také v úvahu, že drtivá většina čtenářů si v tuto chvíli VR nepořídí, nebo o tom ještě ani neuvažuje, takže vás nechceme zahltit recenzemi na VR exkluzivity, které vás nezajímají.

Na PlayStation VR Worlds ze všeho nejvíc sedne trefný popis, že jde o placená dema na hry, které neexistují.

Nicméně o první dojmy se podělit musíme. Nehledě na to, co vám bude chtít kdo namluvit, v tuto chvíli drtivá většina titulů představuje spíše hříčky a minihry než skutečné hry. Ty byste spočítali na prstech jedné ruky. Jistě, drtivá většina titulů také stojí méně, než je obvyklé. Hry do 550 korun mají jasnou převahu. Také ale v mnohém připomínají spíše experimenty, prototypy a koncepty. PlayStation VR Worlds je vzorovým příkladem - prodává se už ale přibližně za tisícovku. Nabízí větší množství různých aktivit, ale pořád ze všeho nejvíc na něj sedne trefný popis, že jde o placená dema na hry, které neexistují. Mezi skutečné velké hry se počítá Driveclub VR, i když nestojí plnou palbu a staví na osvědčených základech “2D” verze, akce RIGS: Mechanized Combat League, Battlezone a chytlavá vesmírná střílečka Eve: Valkyrie.

VR V KLASICKÝCH HRÁCH

Na cestě je pak třeba nedávno odložený Star Trek: Bridge Crew, Robinson: The Journey od Cryteku, který ale také nebude z nejdelších, a přirozeně hry s nějakou podporu VR, jež ale nejsou VR only. Někdy mohou nabízet jen nějaký malý VR bonus jako třeba nový Tomb Raider, jindy plnou podporu jako Resident Evil 7. Takových titulů snad bude časem rychle přibývat, otázkou je, jak se bude jejich VR podoba lišit od té klasické. Hovořit tu o nějakém downgradu grafiky bude zcela na místě a autoři podobných her budou mít jistě nepředstavitelně práce s tím odladit svůj produkt tak, aby fungoval stejně dobře bez VR jako s ním.

Prvních pár dní s PlayStation VR
i Zdroj: Hrej.cz

A jaké jsou mé dojmy z her? Zmíním jich pár jen namátkou. Demo Kitchen je šíleně krátké a stejně šíleně intenzivní. První náznak toho, že to nebude dlouho trvat a uslyšíme první skandální zprávy o hráčích, kteří prodělali ve VR infarkt. Velký příslib pro plný Resident Evil, ale i nápady jako VR Vetřelce. Horory budou ve virtualitě jednoduše hrůzostrašné a autorům se otevře zcela nové nezmapované pole, jak své nebohé oběti děsit. Driveclub VR… Je to ošklivá hra. Fakt. Zaskočí vás tím, jak špatně vypadá. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak nás mohli vývojáři takhle balamutit a tvrdit, že hra vypadá téměř úplně stejně jako původní titul. Na pohled byste jej skoro nepoznali. Vizuální mistrovství původní hry je pryč a screenshoty i trailery ze hry byly hooodně zavádějící. Skoro by bylo možná pro hru lepší, kdyby se k odkazu originálu tak vehementně nehlásila a šlo o svébytný projekt. Ale víte co? Vůbec vám to nebude vadit.

PROSTĚ TO FUNGUJE

Tedy, abych byl přesnější, hodně moc budete myslet na to, jak budou hry na VR vypadat za pár let, za rok nebo alespoň na PS4 Pro, kde mohou mít nějaký výkon k dobru. Ale stačí to, prostě to stačí. Což nikdy nelze z gameplay videa dokázat, musíte to mít před očima, abyste pochopili, proč vám nakonec nebude vadit pustá měsíční krajina, rozmazané prostředí bez života i vyblitá palubní deska. Jednoduše to funguje. A pro Driveclub VR více než pro kteroukoli jinou hru platí, že vám dokáže, jak díky VR může být hraní a zážitek skutečně lepší. I když je grafika o několik tříd horší, i ten nejhorší závodník se rázem cítí jako profík. Headset vám umožní mnohem lépe odhadovat vzdálenosti, zatáčky, brzdění i manévry, kdy těsně předjíždíte soupeře. A co je na tom všem nejlepší? Žádná nevolnost. Alespoň u mě, chválabohu. Zatímco některé zahraniční redakce měly problém najít autora, kterému by se do 10 minut neudělalo nevolno, já mohl nerušeně kroužit po tratích. Což platí o celém VR.

EVE: Valkyrie hezky naznačuje, v čem tkví největší síla a potenciál této technologie.

Asi mám štěstí, nebo vývojáři na potlačení kinetózy skutečně zapracovali. Protože jsem neměl problém strávit s helmou na hlavě vkuse třeba tři hodiny. Nebylo mi zle, nepociťoval jsem žádnou nevolnost, jen tu příjemnou při virtuálních závratích. Musím ale současně připustit, že hraní je trochu vyčerpávající a musíte se na něj hodně soustředit. Nějaké relaxování s PS VR na hlavě po těžkém dnu v práci by mi moc nedávalo smysl. A mám pocit, že ze snahy intenzivně vnímat obraz mě jednou dvakrát trochu rozbolela hlava. Ale nijak zvlášť. Battlezone zatím nevypadá nijak výjimečně. Je to celkem neinspirativní pokračování legendy, které jen stěží zakrývá, že jeho autoři jednoduše vsadili na to, že VR samo o sobě bude stačit a nepřišli s více zajímavými nápady. To EVE: Valkyrie naopak vypadá a funguje fantasticky. Pro mě jde zatím o jeden z nejpřesvědčivějších zážitků, který hezky naznačuje, v čem tkví největší síla a potenciál této technologie.

SÁZKA NA JISTOTU

Vývojáři všech her každopádně zatím trochu hřeší na to, že headset samotný je tak zajímavý, že díky němu můžete prodat i ten nejotřepanější nápad znovu. Třeba posté. A vážně vás bude bavit. I laciná tronovsko-enderovská variace na Pong. I ta nejobyčejnější hra dostane doslova díky PS VR nový rozměr. I ten nejvšednější nápad a design působí svěže. Uvidíme, jak s touto devizou naloží studia do budoucna. Byla by totiž škoda, aby se jen snažila do VR převést už existující tituly a recepty. Až teprve přijdou hry, které by bez VR nedávaly smysl, to bude to pravé ořechové. Už nyní lze ale prohlásit s jistotou jednu věc. Headset od Sony má velké štěstí v tom, že jde o hardwarovou novinku se zcela bezprecedentní náloží launchových titulů. Díky šíři portfolia si od prvního dne vybere každý. V tomhle PS VR překová logicky nástup jakékoli konzole na trh. A je to moc dobře.

PlayStation VR system seller nepotřebuje. Nepotřebuje ani killer app. Jde o novinku, která je sama o sobě tak silná a zajímavá, že se dokáže prodat i bez “must have” her.

Dostávám se tím ale závěrem k tomu nejdůležitějšímu poselství, které byste si dle mého soudu měli z těchto dojmů odnést. Všichni se neustále ptají na killer app, system seller PS VR. Kvůli čemu si máte tuhle nákladnou novinku koupit? Je to Batman: Arkham VR, Driveclub VR, RIGS Mechanized Combat League nebo snad Until Dawn: Rush of Blood? Ani jedno. PlayStation VR totiž system seller nepotřebuje. Nepotřebuje ani killer app. Jde o novinku, která je sama o sobě tak silná a zajímavá, že se dokáže prodat i bez “must have” her. Ne snad, že by na nich nezáleželo, ale PS VR je jednoduše jako zařízení tak výrazné, že není potřeba jeho výjimečnost demonstrovat jedním konkrétním titulem. Alespoň pro tuto chvíli. Do budoucna ovšem bude záležet právě na tom, zda vývojáři zužitkují tuhle technologii a podrží ji, aby lidi nepřestala bavit.

PŘÍCHODEM VR KLASICKÉ HRY NEKONČÍ

Jedna věc se totiž příchodem virtuální reality nemění. Nezmění nadobro způsob, jakým hrajeme hry. Tohle je jedna z možných budoucností, ale nikoli jediná. Za pět let určitě nebudeme hrát jen VR. Vždy budou existovat hry pro VR zcela nevhodné nebo takové, jejichž autoři dají přednost tomu, že veškerý volný výkon namísto do prostorového efektu vrazí do grafiky klasické verze. I díky tomuto vědomí jsem mohl po několika hodinách headset vždy s klidem odložit a užít si další hodiny v kůži digitálního rolníka ve Farming Simulatoru 17, aniž bych měl pocit, že o něco přicházím. Jistě, napadlo mě, jaké by to asi bylo se do farmaření ponořit ve VR. Ale skvěle jsem si užil hraní i bez helmy na hlavě. Sony tak možná zvěstuje revoluci ve hraní na konzolích, ale rozhodně nejde o jednosměrnou cestu, která nás trvale odstaví od klasiky. Ta přežije VR mánii stejně, jako klasické gamepady odolaly náporu pohybových ovladačů a 2D televize se ubránily zuřivému útoku 3D brýlí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama