Propaganda

...a hned za chvíli ho použijete na tank, který projíždí ulicí. Pa-rá-da. Spojíte se s velením, vyžádáte si leteckou podporu a za chvíli to vrtulníky už pálí do domů na druhé straně náměstí. Kvičící nepřátelé skáčou z oken. Je to dobře, vždyť ti mizerové nám chtějí zdražit ropu a navíc jejich prezident potlačuje svobodu projevu a celkově lid trpí pod útlakem, kterému rozhodně nemůžeme říkat demokracie. Přeběhnete náměstí až k vlakovému nádraží, kde se píše: Gori, hlavní stanice. Jojo, ty moje milá Gruzie, říkáte si, díky mě tu na konci hry budou jezdit svobodné vlaky!

Klidně tak by mohla vypadat hra, jakou by za několik let mohl vydat ruský vývojář, který by popisoval dnešní události v Gruzii. Použil by volně šířený engine, grafiku dal dohromady s kamarády a hratelnost samotná by kopírovala úspěšné západní tituly. Průměrně zábavná vojenská hra. Jediný problém by byl v tom, že události popsané z jeho úhlu pohledu by neodpovídaly demokratickému požadavku na objektivitu. Hra by byla produktem ideologie, její jednobarevnost by nedovolila přemýšlet o tom, že věci byly jinak. Přesto by spoustě hráčů, kteří konflikt Gruzie a Ruska nesledovali v době jeho průběhu, podala interpretaci událostí, kterou by někteří mohli považovat za pravdivou. Zcela by tak odmítli, že hrají za morálně zpochybnitelnou stranu – za dobyvatele a agresory, kteří se snažili získat pozici v Gruzii pro ovládnutí trhu s ropou. Historie nás učí, že se dá jednak vykládat různě, a pak že se dá pro veřejnost celkem snadno modifikovat skrz zábavu. Knihy, filmy i hry jsou přiznaně využívány jako způsob ovlivňování veřejného názoru na určité události a veřejné mínění je pak v budoucnu více přikloněno bez přemýšlení kladně hodnotit i sobecké a morálně zpochybnitelné kroky režimu. Propaganda využívající zábavu je možná nejnebezpečnější z možných, protože ve chvíli, kdy se bavíme, tak máme obranné štíty a kritické myšlení vypnuté. A když k tomu přidáte, že hry se orientují na mladé a snadněji ovlivnitelné mozky... Ideální platforma pro propagandu!

Když před lety vyšla kniha se sebranými komiksy z komunistické éry časopisu ABC, byly jako bonusový materiál připojené rozhovory s autory komiksů. Čtenář odpustí, nepamatuji si jméno a internety mi momentálně nefungují, nicméně jeden z autorů nepřímo potvrdil, že existovaly pokusy ze západní Evropy ovlivnit obsah komiksů tak, aby do otevřených hlav mladých techniků a přírodovědců spadla trocha té kapitalistické ideologie – aby se, zatímco čtou komiks, naočkovali myšlenkami, které by mohlo vyvolat nesouhlas s rudou politikou a případně snahu dělat věci jinak.

Jedním z typických příkladů ovlivňování lidí skrz zábavu mohou být hollywoodské filmy zpracovávající americké války v celém světě. A tím nejtypičtějším příkladem budiž vietnamská válka, která je v podstatě ve filmových verzích přeroubována, aby odpovídala tomu, co si o ní máme myslet: Američané měli morální právo vtrhnout do cizí země, rozšířit konflikt do okolních regionů, měli právo zabíjet, přeorat krajinu a hrozně trpěli v neznámém prostředí. A ze stejného soudku: nedávno kiny prosvištěl snímek Válka Charlieho Wilsona o americkém senátorovi, který dodával zbraně Afgháncům, aby vyhnali sovětské vojáky ze své země. To, že tou samou dodávkou zbraní Wilson de facto podpořil Usámu bin Ládina se samozřejmě film – jinak kvalitní – nezmínil. Jsou věci, které se pro veřejnost nehodí. V podcastu z minulého pátku jsme se mimojiné bavili o tom, zda je America's Army propagandistickým nástrojem nebo ne. Samozřejmě je. Když samotný producent, tedy armáda Spojených států amerických, prohlásí, že herní efekt by měl pomáhat ve verbování lidí do armády, pak jde o propagandu. America's Army je jedním z přiznaných případů, kdy se vývojáři bez přetvářky přiznávají k propagaci ideologie pro ovlivnění veřejného mínění. Kolik z dalších her nese podobné motivy? Kolik her očkuje jedním světonázorem? Kolik her je ideologických? Kolik her deformuje historii? A nejdůležitější – kolik z nich to dělá vědomě?

Mluvíme o herní produkci západního světa – Evropy a severní Ameriky. Jakožto lidé odkojení zdejším způsobem uvažování a kulturou je pro nás těžké odhalit pravou propagandu, inklinujeme spíše rezonovat s tím, co odpovídá naší výchově. Proto je dobré podívat se na arabskou nebo asijskou herní produkci. Jde o stejný typ her, stejnou hratelnost, ale na první pohled rozpoznáme ideologické nebo propagandistické motivy. Střílet americké vojáky nebo osvobozovat Palestinu je přitom pro tamní hráče stejně normální, jako když střílíme arabské militanty v evroamerických hrách nebo nastolujeme mír v asijských zemích.

O nevinnost počítačové hry přišly již dávno. Dávno to není jen zábava, jde o multimiliardový průmysl, který poskytuje milióny pracovních míst a nabízí společensky akceptovanou zábavu, se kterou jde ruku v ruce vše, co se od zábavy očekává. Osobnosti, skandály, propadáky, hity, hvězdy, značky, politikaření.... A samozřejmě hry jako Mass Effect nebo Grand Theft Auto dokazují, že ideologie se dá prozkoumat drobnohledem a ukázat zlé i dobré stránky politických systémů a jejich jednání. Jenže ne všechny hry jsou takto propracované a cenzura se z neznámých důvodů zatím soustředí především na průtok krve, než na mnohem nebezpečnější podsouvání pravd a polopravd. Bylo by mnohem hodnotnější, kdyby se do ratingových tabulek uvádělo i jakým způsobem hra interpretuje buď historické události anebo k jaké ruce inklinuje. Pravice nebo levice? K smíchu nebo k pláči? Neřekl bych. Co vy?