Tehdejší počítače disponovaly několika kilobity paměti, disketovou mechanikou a schopností reprodukovat až 16 či 256 barev v extrémně kostičkované grafice. Přesto dnešní třicátníci, kteří v patnácti letech začali hrát hry, častokrát podotýkají, že nebýt počítačových her, bylo by pro ně objevování dnešního světa mnohem komplikovanější. Čím jim hry pomohly a čím neustále pomáhají se pokusíme shrnout v následujících odstavcích.
Anglicky snadno a rychle
Drtivá většina her vychází v angličtině anebo je do angličtiny překládána. Překlad titulků, nebo přímo dabingu do místního jazyka, třeba češtiny, sice hraje svoji roli, ale vzhledem ke kvalitě překladů – alespoň v našich zeměpisných šířkách – zvolí mnoho hráčů originální verzi hry. Na trhu existuje množství takzvaných adventur, které nestaví svůj obsah na střílení a agresivitě, ale na pomalém odkrývání příběhu skrz dialogy s herními postavami. Obsah textu v takových hrách bývá srovnatelný s knižním románem. Pakliže chcete ve hře uspět, musíte na texty adekvátně reagovat – jsou totiž důležitým vodítkem! Skrz hraní her je tedy možné nejen se v cizí řeči procvičit, ale také se naučit slovíčka, fráze a gramatiku. A navíc – angličtina je jako mezinárodní jazyk používána nejen ve hrách, ale v řadě dalších médiích, které si tak skrz hraní můžete zpřístupnit. Mluvíme-li o naučení se angličtině skrz hry, jedná se o znalost pasivní, která často koliduje s praktickým používáním jazyka v reálné konverzaci.
Na to je tu také řešení: online hry. Online hry okupují herní trh řadu let a milióny uživatelů z desítek zemí jsou jejich fanoušky. Jako všeobecný dorozumívací kód slouží angličtina, případně němčina, či francouzština. V jedné hře se najednou nacházejí až tisíce hráčů, kteří spolu potřebují komunikovat, často ve stresových situacích – potřebují tedy okamžitou reakci od spoluhráčů. V tomto typu her je procvičení aktivní angličtiny jednoznačné. Samozřejmě, dochází k deformaci jazyka a používání novotvarů nebo zkratek, přesto vstup do online světa nabízí možnosti bezprostřední komunikace v angličtině, k níž byste se jinak dostávali složitěji.
Jak bylo na Bílé hoře
Řada her, zejména strategií a titulů akčních, se odehrává v historických kulisách. Alexandrovy a Pattonovy bitvy, které známe z učebnic a historických filmů, jsou na našich monitorech a my jako virtuální vojevůdci 
můžeme jít ve stopách reálných veličin. Historické hry se snaží být co nejvěrnější, ať už v grafické prezentaci nebo v pečlivém studování staletí starých taktik, nebo ve vypočítávání rychlosti jednotlivých jednotek. Suchopárná data a jména známá z lekcí dějepisu se tak změní v atraktivní reprezentaci, která se snadno zapamatuje. Uvědomují si to nejen vývojáři, kteří takové hry vyrábějí, ale také velké televizní společnosti.
Například History Channel využil Rome: Total War pro historický dokument o slavných vojenských tažení římské říše. Podobně použil hru z druhé světové války, Brothers in Arms, k vizuálnímu podepření dokumentu o dni D o spolupráci na Civil War nemluvě. Historické hry jsou nezanedbatelnou součástí trhu a mají velký potenciál právě ve vizualizaci slavných událostí.
Stejným způsobem seznamuje řada her s historickými umělci a jejich dílem. V takzvaných „alternativních historiích“ jsou často jména a díla používána pro ukotvení pocitu realističnosti. Jde například o prolnutí středověkého prostředí s vědeckofantastickými prvky. Třináctiletý hráč, který hraje hry orientované na historii, má pak oproti spolužákům podstatný náskok – protože si dovede představit mnohem lépe probíranou látku. V případě starší generace hráčů, kteří dějiny znají, pak hraní nabízí potěšení z dobře zpracovaných reálií.
Hry = knihy, filmy, komiksy
Jednotlivé hry kolem sebe vytvářejí vlastní mediální množiny, které se ostře promítají do současné kultury. Obcování filmu s hrami a obráceně je viditelné na všech stranách, ale mnohem podnětnější jsou přechody 
herních motivů do knih a obráceně. Slavný román Dana Browna, DaVinciho kód, byl přepracováván do hry. Když zůstaneme u slavných literárních děl, která se projektovala do her, poslouží jako nejlepší příklad Pán prstenů. Podle trilogie se hry vytváří již několik dekád a pokaždé o trochu více rozšíří původně literární svět.
Tím, že se ponoříte do kvalitní hry máte velkou šanci dostat se k zajímavým knihám, komiksům, filmům, nebo i deskovým hrám (hry Doom a World of Warcraft a Railroads posloužily za předlohu sofistikovanějších verzí Člověče, nezlob se). Dochází i k průnikům do hudby – v českých luzích a hájích dobře známé Nanoalbum skupiny Tata Bojs, nebo několik písniček od Znouzectnosti čerpá inspiraci i z počítačových her. Již bez jakéhokoliv odporu znávají kulturně zaměření lidé dneška silnou pozici her jako tažného koně popkultury jednadvacátého století. Hry se rozhodně vyplatí hrát, abyste zůstali „in“.
Vojákem virtuálním i reálným
Často diskutovaným přínosem her je zrychlení reflexů hráčů akčních her a rozvinutí jejich instinktů. Podle řady odborných studií dochází u hráčů Counter-Strike k výraznému zlepšení ostražitosti, rozlišovacích schopností a motorických funkcí. Pakliže se hře věnuje jedinec dostatečně dlouho, může se pak projevit přínos například v aktivně provozovaném sportu, nebo v armádě. Ano, speciální hry, jako je America’s Army, podporují skrz akční hratelnost reflexy hráčů a z nejlepších pak vybírají případné nováčky do armády Spojených států. I tímto směrem mohou být hry využívány: jako trenažéry pro rychlejší reakce v reálných fyzických aktivitách.
Světy fantazie bez hranic
Počítačové hry před námi otevírají virtuální světy plné možností, jak je využít k vlastnímu obohacení. Jsou logickým krokem vpřed v evoluci diváckého prožitku: po beletrii a vizuálních filmech přicházejí interaktivní hry, kde se konečně tím hrdinou můžete stát, aniž byste si o něm četli, nebo se na něj jen dívali. Fantaskní a realistické světy jsou vám zcela k dispozici: tak neváhejte a vstupte do nich.
Kam dál?
21. listopdu 2010
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
Ubral napsal 12. 1. 2007 v 23.25
já hraju od 4 let na pc zaačínal jsem na zimních hrách a DOOMovi a ted je mi 15 a nemyslím si že bych byl nějaký dmnt který by musel zabíjet kvůli toho že hrál DOOMa nebo CS
buresm2 napsal 12. 1. 2007 v 22.50
Ja uz v osmi paril resident evil,a nemam tendenci zabijet.Svy ratolesti nekoupim nic,ale sobe ps 3.Co nejdriv.
heaad napsal 12. 1. 2007 v 21.51
Pokud je člověk "zdravý" tak tím že např. v DOOMovi 3 vybije pár nepřátel tak to určitě nepůjde zkoušet ven......Něco jinýho je třeba takový Hitman který je jen o zabíjení lidí a to jak zlých tak i "dobrých"...Já sám hraju takové hry od 13let.Nikoho sem nezabil,a myslím že je to lepší než od 14-15 fetovat s parku s nějakýma špínama...rozhodně svý ratolsti koupím minmálně xbox :-)
Fruity1 napsal 12. 1. 2007 v 20.46
Já jsem celej čerejšek propařil,v noci mě honil nesmrtelnej Emzák a taky necítím potřebu jít někoho zmasakrovat :D
DaVca napsal 12. 1. 2007 v 22.41
Pocitace delaji z lidi nasilniky. Treba ja uz treti den cekam na vetracek na chipset, ktery mela dovezt ceska posta do 24h a mam tendence zabijet... ;o)
K.i.ng napsal 10. 1. 2007 v 13.46
Tvrzeni, ze hry vedou k nasili, je blbost. Ledaze by k nemu byli lide vedeni i filmy, knizkami, komixi apod...
Jsem schope akceptovat fakt, ze nasilni lide muzou brat hry, filmy apod jako napad, jak neco oskliveho provest, rozhodne mi prijde ale ujete, aby to byl duvod, proc se nasilnym stane.
Zase neco jineho je to u hodne malych deti.., ale malym detem se musi vzdycky rikat, co smi a nesmi, co je realita a co jen hra.
ubersexual napsal 10. 1. 2007 v 16.03
Když jsme u toho násilí, neberu to osobně jako "blbost". V zásadě cokoli nás může ponoukat k vraždě, drogám, znásilňování a tak dále a tak dále..podle mého toho na nás z toho vnějšku působí tolik, že nemůžeme mít ani tušáka, děláme-li to či ono ze "své" iniciativy nebo ze své iniciativy kvůli/díky "něčemu". Tohle podle mě nelze vyvrátit. Jste-li rovněž zastánci "gen-ových teorií", kdy si myslíte, že děláte přesně to, co chcete a co byste chtěli, leč mozek vás oblbuje na základě genů, co máme všichni svým způsobem jedinečný - kódem, který ovlivňuje chod myšlení vašeho mozku. Čili děláte přesně to, co chtějí geny v závislosti na vyvolané reakci u mozku. A vy ten svůj názor/záměr považujete za svůj, ale on není! Jinými slovy, jste v zajetí myšlení někoho "třetího" :-) Je-li to pravda nebo ne, to se jen tak nedozvíme..rozhodně na tom ale něco bude.
Co mi spíš přijde podstatné zmínit je fakt, že politici a samozvaní sociologové v souvislosti s násilím u lidí vidí (neříkám že všichni - mám pochopitelně na mysli jen ty, kteří se otírají o herní scénu) jakožto primární příčinu právě "ty" hry. To mi přijde jako uhozený a zcestný. Je to strašně povrchní a předevšim pitomý - si to myslet.
13_11
Robotron3 napsal 10. 1. 2007 v 16.23
Primarni vliv na agresivitu, nebo na jakykoli jiny povahovy rys cloveka ma rodina a prostredi, ve kterem dite vyrusta. A rodina predevsim. Ne vsak v ramci vychovy, pravidel - prikazu a trestu, ale v ramci prikladu vlastniho chovani rodicu, ktere dite odkoukava a bere si za svuj vzor, vedome i podvedomne. Hry, filmy, hudba, pop kultura, maji vliv druhorady, mozna az mnohorady.
Spolecnost vzdy utocila na formy zabavy a umeni z hlediska spatneho vlivu, protoze to jsou snadne terce. Je snadne oznacit za vinika Jazz, Rock'n'Roll, Heavy Metal, Televizi, Pocitacove hry a sam davat spatny priklad svym detem - Hadky mezi rodici, cigarety, alkohol, hulvatstvi, sobectvi, neucta k druhym lidem, neucta k sobe sama, za vsechno pak mohou ty nejmene vyznamne podnety...
Lide jsou pokrytci.
Editováno: 10. 01. 2007 v 16.25
Robotron3 napsal 10. 1. 2007 v 16.48
Jen doplnim: Tim nechci obhajovat agresivitu ve hrach, ale jen poukazat na fakt, ze socialni problemy se vzdy resi v te nejlehci rovine, ostatne jako vsechno za jakekoli doby, povrchne oznacit toho nejviditelnejsiho radoby vinika a vsem se zije radostne dal. A kazi svoje deti s dobrym pocitem, ze zlo je nekde tam venku a kdyz uz o nem vime, ukazali jsme si na nej, my budeme v poradku. A problem trva. Pokrytci.
Jinak nektere hry jsou brutalni, pro me je nepripustne pro deti uz i GTA3, ale od toho tu mame rating her a vsechny mozne pravidla. Hry jim podlehaji a je to dobre, protoze nikdo nepotrebuje samoucelne nasili a brutalitu. Je ale neco jineho hledat si obetni beranky, nez rozumne patrat po skutecnych vlivech vychovy deti a mladych lidi.
Editováno: 10. 01. 2007 v 16.55
mickthemage (seznam.cz) napsal 10. 1. 2007 v 16.34
s tymto sa neda nic ine len suhlasit, ja som sa nedavno nad nasilym pozastavil na blogu (ale povodny impulz sa tykal televizie) (http://mickmage.bloguje.cz/460897-nasil… ), sice som to zobral trocha zo zjednoduhseneho pohladu, ale zaver bol zhruba podobny tomu co napisal robotron3.
Jedna vec je pozitivna reklama hier, druha vec je negativna reklama hier, ktora ale obvykle byva spojena prave s poukazovanim na nasilie v nich - a priznajme si obvykle to byva prave a tento jediny argument proti hram, obcas sa pridruzi aj nieco dalsie.
yablko (seznam.cz) napsal 11. 1. 2007 v 12.39
Nie, pretože to sa týkalo Sadáma a vecí okolo toho. Nemalo to žiadnen súvis s hrami, ťahať to sem nebudem.
buresm2 napsal 9. 1. 2007 v 14.52
Tyyyyyyyyyyy vole,tak to je nejdelsi komentar,co sem tu zatim videl.Blahopreju,ale chtel sem hlavne rict,ze sem slysel,ze uz tri deti si hrali na husajna a obesili se,ja si mysli,ze prave kvuli takovym se rika ze hry sou nebezpecny,ale neni to pravda.Ja hraju odmalicka a sem normalni(aspon doufam).Ale je pravda,ze sou magori,ktery videj jak litas a do skakat z panelaku.
yablko (seznam.cz) napsal 10. 1. 2007 v 12.33
Na toto pozor, lebo sem nechtiac zatiahneš aj politiku :) Popravde už som sa chystal reagovať na to, že...ehm..nechám to radšej tak, lebo sem tú politiku nakoniec zatiahnem ja :)
ubersexual napsal 8. 1. 2007 v 17.10
Jak tak na to koukám - ocitli jsme se všichni ve vzájemné křeči. Označení válka/boj, jste zavedli vy - mně to přijde zhola zbytečné, takhle se tady rubat hlava/nehlava. Ale stalo se - možná to bylo jen k užitku věci...
Rány se zahojily, modřiny ztrácejí svou modř, napětí opadá a diskuze cítí svou tečku. Po přečtení všech příspěvků zde zmíněných cítím takový klid před bouří. Kdo ví, který z vyčerpaných táborů vyšle své zvědy, potažmo sešikuje formace do opětovného útoku s válečným povykem :-)
Opravdu, diskuze tohoto typu je velice obohacující (čtete-li vše pozorně a snažíte-li se oněm slovům porozumět). Po davidovi-novotnymu i já děkuji; s robotron3m jsem zajedno s tím, že i na poli diskuzním se najdou vlaštovky s pěknými názory. Ta krev v bitevních mokřinách byla prolita bezpochyby lidmi mající "páru"
Cítím chuť se jen tak projít mezi těmi všemi tlejícími a do chřad zapadlými a pronést též názor svůj :-)
Kniha, dle mého, může být interaktivní, pracuji-li momentálně na ní. Přemýšlím, jak se příběh bude vyvíjet, v zápětí se po mne sápe ledová fantazie - já mažu ve wordu a měním, posouvám příběh jinými směry. Líbila se mi též připomínka ke game-bookům (už už jsem čekal, že to nikoho nenapadne) ale přece! Bože, jaký to byly časy, kdy jsem dostal do pařátů svých prvního LoneWolfa..přiznám se, bylo to poprvé, kdy jsem u knihy cítil, že jsem tak zvaně "in". Že jí mohu ovlivňovat, že příběh si píšu jen já sám. Jasně, nic není bez hranic, vše má své omezení - ale tenkrát, když jsme byli všici malými prďoli - na tohle se nehrálo. Tak, jako dnes to nikdo nepojímal. Kdepak. Dneska, mluvím-li s čiperou (tak kolem 10-11 let) a on se mě ptá, jak to že ve hře (PC) nejde to a ono a jak to že právě tohle zase jde - odpovídám většinou z legrace: "to víš, no, to nás chtěli páni vývojáři trošku potrápit a udělali to schválně takhle blbě.." Celý zmatený se mě dotazuje, kdo že jsou ti vývojáři :-) Na mou odpověď reaguje zcela samozřejmě: "blbost, tomu nevěřim" a dodává něco ve stylu, že vývojáři nenesou dík za vytvoření hry a přesvědčuje mne, že ta hra "zkrátka je" a nikdo jí k tomu nepomáhal :-)
Kdepak páprdové, dětská fantazie..měli bysme se od dětí víc učit, a neřešit tak moc všecko do hloubky. Jinými slovy, proč o tom mluvím, dokážu tě pochopit davide-novotny (tvůj náhled na neskutečně hutně propíraný termín). A ty bys měl taky robotron3 ;-)
Jinak mi přijde, že jste vystihli vše podle nejvyššího svědomí a vědomí - velice dobře! Pokud jde o hry, nepovažuji je rozhodně za přízemní záležitosti. I podle vás ta nejstupidnější herní hříčka může být pro někoho takovým přínosem, že bysme jen valily bulvy. Jestli jde o vnímání času a smyslu vkládáného do našich nejrůznějších aktivit - na tom přeci vůbec nezáleží. Už přesně nevím, který z těch antických filozofů to pronesl (Platón?), ale důležité přeci je - abychom žili naplno! a ve všem, co děláme, viděli ten nepopiratelný smysl. Neuvidíte-li, umírat se vám bude opravdu bolestivě. A taky mě s touto připomínkou napadá jedna věc - nikdy nelitujte toho, co jste v minulosti provedli/udělali. Život pak rovněž ztrácí smysl, ve finále vše, u čeho si to říkáte, ztrácí smysl. A tak by to nemělo být. Myslím si. Žijme s minulostí, připomínejme si jí, ale moc na ní nelpěme.
V jedný chvíli, když jsem četl davida, zarejval se mi názor "fantazie nade vše" hluboko pod nehty. Pak tuším někdo zmínil něco o slově "umřel". Bylo to nejspíš u kritiky k tomu, že ve hrách je všechno dáno - tác je naservírován, co si dáte pane? a pak ty odkazy k tomu světu tam venku. Nevím, možná je to jen můj soukromý feel (bude to hodně ad absurd), ale já si třeba nedokážu představit život bez zraku. Bez chuti, bez hmatu..a ani nechci. Všecko si představovat jen z toho, jak nám to ten či onen vyloží - a zase to budou jen jeho subjektivní pocity. Já chci mít možnost cítit sám! i když jsem obklopen pomyslnou bariérou neonové duhy. To jen tak, co to ve mně evokovalo.
Tímto gratuluji Pavlovi, který svůj článek tak brilantně oprášil z disku a vložil tady na hrej! Hodnota toho článku nespočívá ani tak ve slovech samotných, jako spíše v nás, kteří jsme cítili potřebu se vypsat a podělit se o své názory se zbytkem. V tomto případě platí všechny body, které Pavel vyjmenoval.
Vzájemná interaktivita, schopnost třídit myšlenky, reprodukce utříbených názorů, gramatika, vypotit se :-), umělecký náhled..to vše jsem v této diskuzi nalezl.
Pavle dík, patří ti zcela určitě vavřín lišáka; všem ostatním náleží neménně velký aplaus. A pamatujte - nezapomínejme na to nejdůležitější - myslet! ;-)
13_11
Editováno: 8. 01. 2007 v 17.14
-Rob- napsal 8. 1. 2007 v 21.59
tolik omáčky v jedný A4 sem fakt ještě neviděl... to je taky umění :)
Editováno: 8. 01. 2007 v 21.59
Robotron3 napsal 8. 1. 2007 v 17.53
Clovicku, ty ses idealista! S neukojenou dusi.
Editováno: 8. 01. 2007 v 17.55
DaVca napsal 7. 1. 2007 v 16.23
Smekam pred vsemi, kteri zde prezentovali nejaky ten svuj nazor na toto tema. Je to opravdu uzasna diskuze - clovek se mnoho priuci. Uznava, ze je dulezite jak chapeme slovo interaktivita. Diky predevsim uzivatelum Kanka.Patrik, robotron3, triple.t za rozsireni meho okruhu vedomosti (alespon v nekterych smerech). Kez by tady bylo podobnych diskuzi vice - jsem potesen tim, ze nekde na internetu jsou lide, kteri dokazi docela civilizovane diskutovat. A ted mne omluvte ArmA ceka ;)
neon4 napsal 7. 1. 2007 v 11.15
Nechápu lidi co si myslí že hry jsou nějaké zlo a kazí lidi když to neni prvda.
I když je pravda že hry by měli hrát jen lidi, kteří rozeznají realitu a virtuální realitu od sebe, protože si to pak lidi co to podvědomě nedokáží rozlišit skloubí dohromady a pak jdou třeba v převleku Batmana vraždit lidi a myslí si že dělají třetí misi a musejí se setkat s partákem.......
Kvůli takovým lidem jsou normální lidé odsuzování a hry společně s nimi. I když jak každý z nás normálních lídí ví, že to pro normálně inteligentního člověka nemůže způsobit nějakou vadu v chápání.
Dolnman33 napsal 9. 6. 2007 v 11.43
já už ani nevím od kolika hraju na pc, ale pamatuju si když mě byly 4 tak mě umřel strejda a ten mi vždycky nosil hry na disketě (ať žije DOS :-D). Takže hraju asi tak od...asi 2-3 let...začínal jsem s takovejma formulema, byly tam na výběr 3 formule, ferrari, McLaren a BMW...tuhle hru mimochodem mají na www.starehry.cz, můžete se kouknout...no dooma jsem hrával od malička (potají protože mi to taťka nechtěl dovolit :-D) a tyhle hry kde se strřílí do lidí i příšer a lítá všude krev hraju prostě už od malička a právě proto že tyhle hry hraju tak si myslím že nemám tendenci někam jít a někoho zabít protože mě to vlastně nabízí ta hra...proč bych chodil někoho zabíjet ven když to můžu uděla ve hře a nebude to trestný že :D neříkám že bych někdy někoho zabil v reálu aji bez her....ale stejně si myslím že hry nás vlastně chrání před tím abysme to udělali
Editováno: 9. 06. 2007 v 11.43