Příběh Chameleona, slovenského bratříčka české Mafie
V posledních měsících se hodně mluvilo o Mafii, za což mohl především čerstvý remake prvního dílu. Definitivní edice někoho potěšila více, někoho zase méně. Určitě ale úctyhodným způsobem připomněla klasiku z roku 2002. Možná jste v souvislosti s příběhem Tommyho Angela zaregistrovali také zmínku o titulu Chameleon. Hra, kterou potkal zcela opačný osud, hra, o níž se dnes prakticky neví. A přitom má s Mafií leccos společného.
Pokud byste si dnes Chameleona pustili, možná byste zjistili, že vám Mafii až podezřele připomíná, ať už vizuálem nebo některými zvuky. Za tímto pocitem stojí hned dva důvody. Jednak jde taktéž o dílo z produkce Illusion Softworks, stojí za ním slovenská pobočka v Bratislavě. Druhým důvodem je fakt, že jako základ posloužil modifikovaný engine LS3D, na němž běží právě Mafia.
Chameleon v recenzích posbíral velmi slušné známky, dodnes je považován za více než slušnou hru. Ani tak se ale bohužel nedá zařadit mezi komerčně úspěšné projekty. Pojďme si tedy jeho příběh připomenout.
SLOVENSKÁ NADĚJE
Už samotný název trochu napovídá, o čem Chameleon vlastně je. Autoři chtěli naskočit do žánru špionážních akcí, kde tou dobou úřadoval holohlavý Agent 47 po boku drsňáka Sama Fishera. Mezi ně chtěli vývojáři zařadit také bývalého agenta CIA, který se na vlastní pěst snaží objasnit atentát, při němž zahynuli oba jeho rodiče. Tíživý úvod se pokusím odlehčit malou zajímavostí – obličej otce hlavní postavy propůjčil Petr Vochozka, zakladatel Illusion Softworks.
Chameleon byl oceňován za atraktivní prostředí, bezejmenný hrdina ostatně procestuje téměř celý svět. Navštíví například Belfast, Havanu, Afghánistán nebo Kolumbii. Na cestách plní vcelku tradiční úkoly. Sem tam si díky speciálnímu odposlouchávacímu zařízení poslechne cizí rozhovor, občas někoho odpráskne, často se také musí nepozorovaně dostat na určité místo. Přeci jenom jde v první řadě o stealth hru. O přestřelky ale také není nouze. Ne vždy totiž plán proběhne tak, jak si jej hlavní hrdina naplánuje.
Špionážní pasáže se skutečně podobají Hitmanovi, například manipulace s mrtvými těly. Ta je lepší někam schovat, aby si jich nevšimli jejich kolegové, na které ještě nepřišla řada. Počítalo se i s možností nepřátele pouze omráčit. Recenzenti oceňovali i široký arzenál zbraní, krom pistolí a pušek umí hrdina zacházet také s kuší, vystačí si ale i s paralyzérem, případně s holýma rukama. Nakonec stejně záleží na tom, co si s sebou vezme do akce. Neobvyklé pak bylo přepínání do pohledu první osoby, především kvůli střelbě.
Chameleon byl zároveň poměrně hezkou hrou. Modely byly vytvořeny s citem pro detail, vývojáři zapracovali i na texturách a hezky si vyhráli se světly a stíny. V dobových recenzích však často zaznívalo, že celkově působí poněkud zastaralým dojmem. K tomu se ale teprve dostaneme. Díky slušným vizuálům, atraktivní hratelnosti a osobitému příběhu si Chameleon si vysloužil až překvapivě pozitivní hodnocení.
PROBLEMATICKÝ VÝVOJ
O hře se naposledy vyjádřil Dan Vávra během charitativního streamu k příležitosti vydání remaku první Mafie. V krátkém komentáři naznačil, že vývoj asi neprobíhal tak, jak by měl. „Chameleon byla strašně hezká hra, to dělali kluci ze Slovenska. Byl to krásný přiklad toho, že má někdo nápad, ale neumí ho zrealizovat. Měli krásnou grafiku, opravdu to bylo TOP, nádherný, ale nebyl tam nikdo, kdo by dokázal ostatní srovnat do latě, a dát tomu nějaký ksicht,“ prohlásil Vávra v odpovědi na dotaz týkající se Chameleona.
Spoluzakladatel Warhorse Studios také podotknul, že se zaměstnanci bratislavské pobočky neuměli shodnout na tom, jak by Chameleon měl vypadat. „Různí lidé se tam mezi sebou dohadovali, jak by to mělo být, pořád se nemohli dohodnout. Pak tam přišel můj kolega David Horák, který byl povolán, aby to vyřešil.“
Studio v Bratislavě bylo ještě před vydáním hry uzavřeno.
Pro pořádek si můžeme říct, kdo vlastně David Horák je. V Illusion Softworks nejprve začal pracovat na částečný úvazek, následně se studiu věnoval naplno. Přímo pod Danem poté pracoval na druhé Mafii na pozici designéra. Co se Chameleona týče, zde se podílel na scénáři, pravděpodobně právě ve chvíli, kdy bylo potřeba projekt rychle dokončit. Sluší se dodat, že v roce 2015 nastoupil do Warhorse.
„Ta hra měla rozhodně mnohem větší potenciál, ale bohužel už na to nebyly peníze,“ dodává Vávra na konto problematického vývoje. A právě peníze patrně sehrály důležitou roli v tom, jak bylo s hrou následně naloženo. Od začátku totiž byla považována za budgetový titul, byla ostatně vydána pod labelem Silver Wish Games, jehož prostřednictvím vycházely levnější hry, mimojiné letecký simulátor Wings of War, na němž pracovala zase pražská pobočka Illusion Softworks.
Jako budgetovku ostatně označil hru i výše zmíněný David Horák, který dle Vávry dostal za úkol špionážní akci rychle dokončit. Autoři bratislavského týmu snad v Chameleonovi viděli něco víc, s hrou se ale nakládalo trochu jinak.
OPOŽDĚNÉ VYDÁNÍ
Hra oficiálně vyšla 19. října 2005. I přes problematický vývoj se však podařilo vydat Chameleona v překvapivě dobrém stavu. Jak už bylo zmíněno výše, i recenzenti si špionážní thriller nakonec pochvalovali. Proč si na něj tedy dnes nikdo ani nevzpomene? K vysvětlení si vypůjčím rozhovor s dalším členem bratislavské pobočky, jímž je Viliam Korbel. Přiznává, že pro něj byla práce v Illusion Softworks první full time job v herním průmyslu. Nastupoval na pozici designéra na neoznámeném projektu. „Ten projekt, na kterém jsem dělal, byl Chameleon. To je podle mě takový trochu nedoceněný projekt tady v Čechách a na Slovensku. Což je škoda, protože podle mě měl velký potenciál. Nakonec ta hra sice vyšla, ale bylo to bohužel bez nějakého většího marketingu, nevyšla ani celosvětově.“
Zde už jde o zvláštní rozhodnutí ze strany Take-Two Interactive. Vydavatel zkrátka odmítl vložit odpovídající finance do marketingové kampaně. Hra navíc pouhý měsíc před vydáním dokonce ani nebyla oficiálně oznámena, což také trochu napovídá, jaký o ní jevil zájem. Nakonec vyšla pouze u nás, na Slovensku, v Rusku a v Polsku. Viliam Korbel naznačuje, že byl tímto rozhodnutím pohřben potenciál atraktivní hry. To, že to nakonec vyšlo jen v několika zemích, byla podle mě obrovská škoda, protože stejně jako Mafia zanechala nějaké jméno českého herního průmyslu ve světě, tak si myslím, že by Chameleon za sebou zanechal výraznou stopu. Bohužel se tak nestalo.“ Viliam se následně podílel mimo jiné na druhém a třetím dílu série Mafia.
Možná i z Chameleona mohla být s trochou štěstí známá mainstreamová značka, významný konkurent v žánru špionážních her.
Studio v Bratislavě bylo ještě před vydáním hry uzavřeno, stejný osud potkal také pobočku v Košicích, kde vznikal tycoon Circus Grande. Dle Petra Vochozky nedošlo k rozpuštění týmů kvůli nespokojenosti s jejich prací, nýbrž snaze o restrukturalizaci a přípravě na vývoj pro tehdejší next-gen (Xbox 360 a PlayStation 3, pozn. redakce). Vedení Illusion Softworks mělo zkrátka potíže efektivně řídit vzdálené pobočky na Slovensku, veškerou produkci tedy přesunulo do tuzemska. K tomu také najalo několik manažerů z Anglie, aby měli plánovaný růst firmy pevně pod kontrolou.
Jedním manažerů byl Marc Wilding. I on potvrdil, že uzavření poboček bylo čistě pragmatické rozhodnutí. „Důvod uzavření slovenských studií rozhodně neměl nic společného s kvalitou her. Bylo to ekonomické rozhodnutí, které se muselo stát, abychom se mohli koncentrovat na next-gen vývoj.“ Zdá se, že Chameleon zkrátka doplatil na problémy v komunikaci a opožděné vydání. To ostatně naznačil i Wilding. „Chameleon se mi opravdu líbil, a kdyby býval vyšel o rok dříve, myslím, že mohl být velmi úspěšný.“
KDYŽ CHYBÍ TROCHA ŠTĚSTÍ
Marc Wilding zároveň přiznal, že další plány ohledně Chameleona nejsou a pravděpodobně ani nikdy nebudou. Mnoho lidí vnímá toto rozhodnutí s těžkým srdcem. Kdo ví, jak by to celé dopadlo, kdyby hra vyšla včas, kdyby došlo k distribuci na další zahraniční trhy.
Je samozřejmě otázkou, zda by se dokázala vyrovnat Mafii. Té k popularitě u nás jistě pomohl dabing, v zahraničí zase uspěla díky ambicióznějším plánům. Možná i z Chameleona mohla být s trochou štěstí známá mainstreamová značka, významný konkurent v žánru špionážních her.
Snad se shodneme alespoň na tom, že potenciál rozhodně měla. „Opravdu si myslím, že to byla strašná škoda, protože ta hra měla dobrý nápad, krásnou grafiku. Stačilo málo a mohla to být dobrá hra,“ dodává na konto hry Dan Vávra s tím, že se z hry ve finále vyklubalo pouze slušné „béčko“. Tak snad někdy příště.
