Operation Flashpoint: Dragon Rising Článek Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

Operation Flashpoint 2: Dragon Rising

David Sillmen

David Sillmen

14. 4. 2009 22:37 8
Reklama

Článek původně vyšel v Levelu č. 176. Na stánky se právě dostává aktuální číslo časopisu. Mezi hlavní taháky Levelu 177 patří plná hra Sam & Max: První sezóna, šest epizod bláznivých dobrodružství králíka a psa, které nenechají vaši bránici v klidu. Hlavním článkem je preview odhalující BioShock 2, mezi recenzemi najdete Resident Evil 5, Kmotra 2, The Wheelman, Riddick: Assault on Dark Athena, ale třeba i Popeláře... Více o obsahu Levelu 177 v tomto článku.

Je zajímavé sledovat, jak se jedna značka v určité oblasti může proměnit z opěvovaného klenotu v zatracované jméno, s nímž chce mít málokdo něco společného. Byť česká vláda bije na poplach proti protekcionismu, v herní branži je pachuť z toho, že nám někdo cizí sebral kus rodinného stříbra – podle mnohých navíc první či druhý nejlesklejší kus – nebývale silná. Jistě, přispěla k tomu i média, která si neodpustila něco téměř bojových poznámek na adresu Codemasters, když vyšlo najevo, že druhý díl Operation Flashpoint 2 nebude mít zhola nic společného s českým Bohemia Interactive Studiem. Těžko říct, jak se oba subjekty rozešly, je tu ale několik nepopiratelných fakt. V BI Studiu se s prvním dílem opravdu neuvěřitelně piplali a nebylo úplně citlivé jim jejich dítko odebrat. Druhá věc je ale to, kdo drží autorská práva. Zde se pravděpodobně projevila nezkušenost Čechů či nutnost při vývoji prvního dílu ustupovat z pozic, aby hru vůbec někdo vydal. A tak ani dříve anoncované žaloby nepomohou. V Mníšku pod Brdy zažili těžký šok, jehož otřesy se částečně promítly do z počátku hodně zabugovaného Armed Assault. Teď už jsou ale v plné polní a dělají na pokračování ArmA (velký šestistránkový článek najdete v Levelu 172). Ve zjednodušeném patriotickém žargonu jsou to ti hodní, zatímco Angláni z Codemasters se dají nazvat uzurpátory a Operation Flashpoint 2 je najednou výspou zla. Nebo tomu tak není? Proč hře věnujeme rozsáhlé preview? Asi proto, že se tady vyplatí hodit národní akcenty za hlavu a soustředit se na hru samotnou. Podle všeho totiž nebudeme chtít, aby u nás patřila k zakázanému ovoci.

Novináři kroutí hlavami, někteří obracejí oči v sloup. Co to ten Clive Lindop právě řekl? Senior designer Codemasters, jinak také chodící vojenský lexikon, sleduje s úsměvem jejich nedůvěru a údiv, aby následně potvrdil to, co stejně už všichni slyšeli. Před pár měsíci zvětšila americká armáda vzory svých maskáčovaných uniforem. Vojáci ve hře musí být samozřejmě oblečení úplně stejně, a tak bylo třeba uniformy mariňáků v Operation Flashpoint 2 upravit. Hmm, tohle bude zajímavá exkurze.

Novinářská banda stojí před obrovskou stodolou, jejíž původní zaměření se dá pozorovat jen zvenčí. Stodola se nachází nedaleko Southamu v anglickém panství Warwickshire, které turisté občas častují jako „Shakespeare County“. Kde ještě před několika lety stály zemědělské stroje a krávy rodiny Darlingů (zakladatelé Codemasters), hučí dnes ve dvou patrech a mnoha kancelářích počítače. Na téhle uzavřené síti se pracuje na virtuální válce, kterou by ani William Shakespeare nedokázal vykreslit v brutálnější podobě. Tady vzniká Operation Flashpoint 2: Dragon Rising. Podle všeho dosud největší projekt Codemasters, na němž pracuje více než stohlavý tým. Vždyť i taková důležitost projektu postaveného na českých základech může našince těšit, nebo ne?

V případě Operation Flashpoint není úplně jednoduché žánrové vymezení. Nazývat hru taktickou střílečkou, to je asi trochu málo. Sami vývojáři z Codemasters tvrdí, že Dragon Rising bude něco mnohem většího. Něco, co si máme představit pod souslovím enormně přesná válečná simulace. Inu, to zase vypadá na obvyklé marketingové nadhodnocování vlastních cílů i schopností, na druhou stranu – proč u toho nezůstat a hypotézu si na následujících řádcích nepotvrdit, či nevyvrátit?

V dnešním ožehavém světě je hodně těžké si představit zpracování reálného konfliktu. To by bez nadsázky mohlo prohloubit jeho trvání (stačí se podívat na výroky Venezuely či Severní Koreje na adresu reálných kulis používajících titulů). Problémy si chtějí v Codemasters ušetřit, tudíž je základem fiktivní strkanice, jež vyústí v pořádnou válku. Celé to ale nepůsobí vůbec nepravděpodobně. Vzhledem k aktuálním událostem to skoro vypadá, že mají autoři ve svých řadách nadanou věštkyni. Ostatně, pozadí realistické je. V Codemasters kašlou na známá bojiště a nepřátelské archetypy. Obrací se na Dálný východ, konkrétně k severnímu Tichomoří.

Právě tam leží nepříliš známý ostrůvek Sachalin, kde se od roku 1996 těží zemní plyn a ropa. Jako obvykle se na tom podílejí japonské a americké firmy, které však drží pod palcem státem ovládaný koncern Gazprom. Ponechme teď stranou, že na tenhle ostrov si historický nárok dělají Japonci. Středobod konfliktu je někde jinde. S Čínou totiž sachalinské konsorcium firem uzavřelo před jistou dobou smlouvu o dodávkách plynu. Stane se ale jedna – stále častější – nepříjemnost. Rusko vypne kohoutky (konkrétně v tomto případě ani nedovolí dostavbu plynovodu). Jeho pohlaváři se ohánějí ekologickými krédy. Odborníci však předpokládají, že se Gazprom nasmlouvané suroviny rozhodl využít sám. Tolik realita.

A teď fikce Codemasters – realita je upravena jen v detailech. Podle scénáře jsou nerostná bohatství umístěna na ostrov Skira, který autoři pohodili mezi jižní cíp Sachalinu a ruskou pevninu. Na jednu stranu je ostrov fiktivní, na druhou nikoliv. Skira totiž existuje, i když ne pod tímto názvem. Vývojáři se prostřednictvím satelitních snímků zaměřili na stovky ostrovů a rozhodli se pro 220 čtverečních kilometrů velkou ostrovní masu Aleutských ostrovů (pás ostrovů mezi Aljaškou a Ruskem v jižním Beringově moři). „Díky tomu jsme našli přesně tu míru, kterou jsme v otázce terénu potřebovali: písečné pláže, mírné pahorkatiny, strmá skaliska, bohaté zalesnění, bažinaté oblasti, řeky, potůčky, jezírka a na východě ostrova dokonce malou sopku,“ vysvětluje okouzlení právě tímhle kusem světa vedoucí vizuálního oddělení Mike Smith.

Do této úžasné přírodní idylky, která je jen minimálně osídlená, zasadili autoři americký konzulát včetně hrstky vojáků, kteří se tu starají o bezpečnost zaměstnanců amerických ropných společností a jejich rodiny. A pak nechají vývojáři, jak už podtitul Dragon Rising napovídá, povstat čínského draka. Čínská lidově osvobozenecká armáda obsadí cennou půdu a donutí Američany k útěku. Krátce na to obdrží americká vláda volání o pomoc od Rusů. Moskva prosí o vojenskou podporu proti přesile Číňanů. USA potvrzuje pravidlo, že když jde o ropu, tak se spojím třeba s ďáblem, souhlasí a do vod Skiry vysílá letadlovou loď USS Iwo Jima, na jejíž palubě jsou jak obojživelná vozidla, tak letouny schopné kolmého startu.

Pro hráče však začíná šest dní trvající kampaň na straně Američanů útěkem ze Skiry. Každý jeden den by přitom měl obsáhnout zhruba tři až čtyři mise. Jednotlivé role se ale budou neustále měnit, a člověk tak zažije konflikt z několika odlišných perspektiv. Například ve druhé misi nazvané Blinding The Dragon (Oslepení draka) jste v kůži pěšáka, který spolu se svými kamarády paragány přistane na pobřeží Skiry. Cíl vypadá jednoduše: vyřadit protiletadlovou obranu a artilerii, kterou se podařilo Číňanům umístit a aktivizovat. Úspěch této akce je zásadní pro další jednotky, jež potřebují uvolnit regionálně a strategicky nesmírně důležité letiště.

Zdá se, že autoři mají hodně velkou zálibu v destrukci všeho možného. Ať už jsou to letištní haly, vesnice, malé statky, stromy, lesy nebo fabriky, všechno bude zničeno. Respektive půjde to zničit. A nepochybujeme, že se najdou hráči, kteří si dají tu práci, vezmou do ruky pořádný kvér a namísto záchrany se jen tak pro radost rozhodnou rozsévat chaos. Proč ne, úžas nad použitou technologií je zcela legitimní a hra by ve volnosti neměla klást žádné překážky. Dělej si, co chceš, ale nejvíce se budeš bavit předepsanými úkoly, zní od autorů nepsané pravidlo. Nebojte se, že by vás za destrukci někdo penalizoval – leckdy je to ostatně nejschůdnější řešení. Představte si situaci, kdy obklíčíte důležitou jednotku Čínské armády v tovární hale. Šikmoocí bojovníci jsou odhodláni pálit do posledního dechu, a tak je vtrhnutí do budovy přinejmenším riskantní řešení. Tehdy pomůže definitivní odstranění haly, například přivoláním leteckého bombardování. Není to sice řešení nejelegantnější, ale účinné. Jste zkrátka ve válce a nemusíte pracovat na milimetr přesně. Jednotlivé budovy mají mít odlišnou statiku, a to díky svým propracovaným modelům poškození. Záleží na tom, kde utrpí zásah, zda ještě mohou stát apod. Každý barák má hned několik stupňů devastace, přičemž v poslední instanci je skutečně možné srovnat ho se zemí. Na druhou stranu, na něco takového už budete potřebovat velkou palebnou sílu. To samé, i když ne s takovým dopadem na hratelnost, platí o stromech. Ty se dají podobně jako v Crysis rozmlátit na třísky, ačkoliv to nepůjde tak, že byste jim dali pěstí a ony se kácely. Když jsou ale v palebné linii těžkého kulometu, uvidíte, že dřevorubci by mohli pouvažovat nad výměnou motorové pily za jiné náčiní. Ale pozor! Z jiných her jsme zvyklí, že co jednou zlikvidujeme, to zanedlouho magicky vyroste znovu – prostě se to obnoví, aby byla zachována jakás takás vyváženost hry. To však pro Operation Flashpoint 2 neplatí. Co je jednou zničeno, to zůstává nepoužitelné či nevyužitelné navždy, respektive po dobu jednoho rozehrání kampaně. Samozřejmě se počítá s tím, že málokdo zdevastuje celý, 220 kilometrů čtverečných velký ostrov. Na druhou stranu, podíváte-li se na vojenské tažení určitých hráčů, zjistíte, kudy asi šla fronta už podle zničených budov či přírody. Porovnáte-li přitom výsledky většího množství hráčů, zjistíte, že fronta mohla jít pokaždé úplně jinudy.

Operation Flashpoint 2 nemá disponovat pouze střídáním dne a noci, což už je dnes víceméně povinný prvek. Pyšní se také dynamickým povětrnostním systémem. Občas zaprší, a hráč se tak bude muset vypořádat s blátivým terénem. Bláto znamená i zamazané stroje. Ostatně, v Dragon Rising zjistíte, že válka není čistá. Naopak, špíny je tu habaděj a je zajímavé, jak moc její věrná simulace podporuje atmosféru. Nejrůznější vehikly sice na ostrov dorazí hezky umyté a čerstvě nalakované, ale uběhne pár misí a budou pěkně špinavé i oprýskané. Tanky svými pásy rozrývají zemi, bláto stříká na všechny strany a na kapotách vozidel se usazuje. Válka neobejde ani zbraně. Kvéry, zpočátku naprosto přesné a naleštěné, se odřou, zmatní, takže se nelesknou na slunci a v neposlední řadě se jim bez patřičné úpravy zhorší vlastnosti. Kdo prý hrál Colin McRae DIRT, ví, o čem je řeč. Tady by však špína měla mít údajně mnohem trvalejší charakter. Je to jedna ze záležitostí, kterou interní Ego engine zvládá fantasticky. Zdaleka ale ne jediná!

Bojovat by se mělo jednou tam, podruhé zase jinde. Frontová line má být neustále v pohybu, slibují vývojáři. Velkou otázkou ovšem je, nakolik bude singleplayerová kampaň dynamická. Tady se autoři staví překvapivě opatrně, na rozdíl třeba od BI Studia a jejich ArmA II, kde by kampaň měla být skutečně výsledkem mnoha proměnných. Dynamičnost v Operation Flashpoint 2 ale pravděpodobně takovou roli hrát nebude. Měly by se tu každopádně objevit vedlejší úkoly, a to v dostatečném množství, které pakliže je zvládnete, zjednoduší plnění hlavních misí. Na vedlejšáky se pochopitelně můžete úplně vykašlat nebo je jen zkusit. V případě, že v nich neuspějete, nic moc se neděje, na druhou stranu se musíte smířit s tím, že o pár kroků, ale i hodin dále budete mít ztíženou výchozí pozici. Podobně tomu bylo už v první Operation Flashpoint. Cíle misí, zejména těch hlavních, budou naprosto jasně stanovené a bez jejich splnění cesta dál prostě nepovede. Skoro to zavání lineární střílečkou. Tou ale Dragon Rising už z podstaty svého konceptu být nemůže. V misích samotných vás nečekají absolutně žádné skripty ani vedení za ručičku. V jejich plnění tak máte zcela volnou ruku a způsobů vyřešení by mělo být samozřejmě dostatek. Rozhodně ne jen dva protikladné, ale klidně čtyři nebo pět. Zpočátku se však budete muset smířit s danou armádní hierarchií a zejména s tím, že jste zelenáčem, který si nemůže příliš otvírat ústa na velitele a určovat taktiku. Nechcete-li být označeni za dezertéra, nezbude vám než poslouchat rozkazů. Ale i tady by měla být slušná míra volnosti v tom, jak je naplnit. Na druhou stranu, nesrovnatelně větší bude, když se později dostanete do rolí tankového velitele, pilota vrtulníku či velitele vlastní jednotky. Autoři hráčům sice přiznávají možnost vzdálit se od jednotky, dodávají však, že takový krok se rovná sebevraždě. Celý ostrov je plný skupinek Čínské lidově osvobozenecké armády. Šance na přežití je tak víceméně nulová. Zhruba tolik ke skutečné volnosti pohybu po mapě. Jakmile budete šéfem jednotky, můžete chlapům poručit, aby se z doporučeného plnění mise odchýlili s vámi. Rozhodně se ale nevyplatí jednotku coby šéf opustit, protože úspěch mise závisí ze sta procent na vašich rozhodnutích. To znamená, že vaši muži sice budou mít slušnou umělou inteligenci a dokážou se v pohodě krýt i efektivně pálit, jsou však naprogramovaní tak, aby sami nic moc nevymysleli.

Práce velitele byla v prvním díle hry opravdovou řeholí. Hráč se musel proklikávat mnoha menu, aby vojákům zadal přesné rozkazy. Principiálně vás to samé čeká i v Dragon Rising, ovšem doba přece jen pokročila, a tak vám hra umožní dívat se na bojiště z jakoby strategického pohledu, jenž by se dal srovnat s perspektivou velitele v Battlefieldu 2. Odtud máte jednak lepší přehled o celkové situaci, jednak se tu rozkazy udělují snáz. Spousta hráčů ale bude chtít zůstat uprostřed dění. Autoři je nechtějí nutit neustále přeskakovat do strategické perspektivy, a tak implementovali poměrně intuitivní a pokud možno rychlé ovládání, tedy rozkazování prostřednictvím křížového menu (podobné jako v Rainbow Six: Vegas). Tady sice najdete jen poměrně hrubé rozkazy, jako je útok na to které místo, právě tehdy se však projeví slušná umělá inteligence vojáků, kteří rozkaz vykonají v závislosti na vojenské taktice. Využijí tak například terénu apod.

Počítačem ovládaní vojáci totiž pracují na několika úrovních. Jednak neustále zkoumají terén, zda by se v rámci rozkazu či předepsané taktiky nedal nějak využít, dále si všímají nejrůznějších ruchů, ale i menších pohybů (stejně jako hráč však mohou udělat chybu, pokud nepřítel jedná lépe). Vojáci zkrátka jednají podle realistických vojenských taktik, jež byly získány na základě konzultací s pravými odborníky. Boje by nikdy neměly probíhat podle jednoho mustru, ale budou se odvíjet podle hráčových akcí, jeho rozkazů a daného prostředí, ve kterém se zrovna nachází. Autoři to dokreslují menším experimentem, který provedli v editoru. Opravdu dobře to vykreslují zážitky ze Skiry. Přitom nešlo o nic většího než malý zalesněný úsek mapy. Na jedné jeho straně byl umístěn mariňák, na druhé potom čínský voják. Oba byli ovládáni umělou inteligencí a byli vysláni proti sobě. Stačilo skočit do perspektivy jednoho z nich a viděli jste, jak realisticky se chovají. Jen co jeden druhého zaregistroval, snažili se dostat do co nejlepší palebné pozice, aniž by sami sebe vystavili nebezpečí, respektive aby ho co nejvíce redukovali. Nastalo poměrně dlouhodobé ostřelování. Pak přišel druhý experiment, kdy nebohý Číňan stanul proti celé jednotce mariňáků, jež se ho snažila obklíčit. Dokud to šlo, pobíhal čínský voják kolem stromu, čímž maximálně redukoval možnost, že ho mariňáci trefí. Působilo to opravdu uvěřitelně. Ostatně, uvěřitelnost a pravděpodobnost je pro vývojáře Operation Flashpoint 2 důležitější než co jiného. Je to taková jejich mantra, kterou si den co den předříkávají. Její nasazení pak přichází i na místech, kde by to laik vůbec nečekal. Tak například: celé dva roky se autoři soustředili jen a jen na výzkum toho, s jakou technikou by asi tak čínská armáda mohla na Skiru vyrukovat. Číňané mají totiž sice největší armádu na světě (2 300 000 aktivních vojáků), ale mnohé se o ní neví. Takže došlo k prohledávání archivů a dotazování se odborníků i veteránů atd. Autoři se domnívají, že se zejména tahle rešerše vyplatila a že hráči budou hodně překvapeni mírou realističnosti.

Podobně pedantsky se Codemasters pustili do zkoumání americké strany konfliktu. Tady však bylo obstarávání informací o poznání snazší, což se zračí v maximálním důrazu na detail. Třeba když tvůrci ukazují novinářům některé ze strojů, člověk se nestačí divit, jaké všechny diferenciace jsou možné. Ve hře se rozlišuje například mezi obyčejným vrtulníkem třídy Black Hawk a jeho modifikovanou variantou s elektronickým systémem varujícím před nalétávajícími raketami. Laik přitom sotva oba modely odliší. Samozřejmě, ve vzduchu už je situace s pomocníkem či bez něj o poznání rozdílná. Ale rozeznat odlišnost na první pohled? To byste se museli zaměřit na střechu vrtulníku, kde je malý výběžek, který není ničím jiným než oním radarem. Napříště už budete vědět, do jakého stroje si sednout a v jakém spíše riskujete zásah. Technika v Dragon Rising rozhodně není opomíjena. Na hráče čeká třicet základních strojů, přičemž do tohoto čísla nejsou započítány variace jako v uvedeném příkladu vrtulníku. Užijete si třeba tanku M1A1, který je hlavní těžkou zbraní americké armády už opravdu dlouho. Pod zkratkou M2A3 se skrývá zase moderní transportér, jenž převáží vojáky přes ožehavá místa. Potěší i útočný vrtulník AH-1Z pro dvoučlennou posádku a s maximální rychlostí 300 kilometrů za hodinu.

Ještě větší počty zaznamenáte v oblasti zbraňového arzenálu. Tady je rozdílných kousků celkem sedmdesát. Marně si vzpomínáme, kde bychom viděli tolik kvérů pohromadě. Je jasné, že perfekcionističtí vývojáři zaručují realistické vzezření a funkčnost zbraní. Ohromují opět spíše detaily, třeba tím, jak moc se snaží vyladit pohled přes mušku či přimontovaný dalekohled, aby odpovídal poměrům té které zbraně. Na druhou stranu přiznávají, že u vybraných zbraní se nevyhnuli úpravám, protože s některými zkrátka nebylo zábavné zacházet. Platí to například pro raketomet FGM 148, jehož ovládání je v reálu tak složité a nudné, že se neslučuje s podstatou hry. Ovšem nečekejte, že budete pálit rakety jako v nějaké doomovce. Základní schéma zůstalo zachováno i u tohoto kousku, a před použitím je tedy nutné složit ho ze dvou částí. Tomu pochopitelně předchází rozhodování, zda použít, nebo nepoužít. Skládání stojí samozřejmě čas a ne vždy je chytré ho ztrácet či se vystavovat nepříteli. Při sestavování totiž nemůžete bojovat. Jinak si užijete plně automatických kulometů, skutečně přesných sniperek se zásahem na několik kilometrů. Opravdové monstrum je potom Mk 16 Mod 0, což je automatická puška zahrnující celou řadu kalibrů. Zatím se pořádně nezačala využívat, ale ve hře jistě oceníte fakt, že se v ní dají použít prakticky jakékoliv náboje, které najdete.

Žít a především přežít, to bude i v Operation Flashpoint 2 jeden z nejdůležitějších a zároveň nejtěžších úkolů. Jakmile je hráč postřelen a o ránu se nepostará, tak prostě vykrvácí. Že jste zranění, nepoznáte na nějakém ukazateli, nýbrž třeba na krví se pomalu zabarvujících kalhotách. Záleží také na kalibru, který vás zasáhl. Když to do nohy dostanete nějakou obyčejnou konvenční zbraní, můžete ještě pajdat, ale nepřejte si vidět následky zásahu pořádným kvérem. Samozřejmě že se pak hrou neplazíte bez kusu nohy. V takovém případě prostě končíte. S tím souvisí i propracovaný systém částí těla vojáků a následky v nejrůznějších kombinacích se zbraněmi. Smrt by na druhou stranu neměla být takovou tragédií jako v prvním díle s omezeným ukládáním. Autoři velmi vážně uvažují o svobodném savování. Každopádně nechtějí hráče nijak přehnaně frustrovat.

Tím se možná trochu prořekli. Neustále se sice ohánějí formulacemi o realističnosti a uvěřitelnosti, na druhou stranu nám něco říká, že se budou snažit vyhovět i masovějšímu publiku. Přece jen, je to Codemasters, které dohnalo k dokonalosti „zmasovění“ závodních sérií jako Colin McRae či ToCA (dnes Race Driver). Rozhodně však nepředpokládáme, že by šlo o primitivní střílečku. Nakonec, kdyby určité odlehčení oné těžké realističnosti vyšlo, nemuselo by to být na škodu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama