Před branami Morie

Stojím před skalnatými zdmi Morie, a i když by mě zrovna nejímala bázeň, nemůžu dovnitř. Nedávno tudy prošlo Společenstvo prstenu a teď je cesta zavřená. Západní bránu rozvalil Strážce, jehož přítomnost prostupuje každým okamžikem, který tu trávím s kumpanií trpaslíků. Durinovy dveře svítí do noci a krumpáče vousatých soudruhů neúnavně útočí na kámen. Mám čas rozpomenout se, co všechno jsem do téhle chvíle stihnul v krajích Středozemě prožít. A nebudu snad znít falešně a chvástavě, když prohlásím, že toho bylo HODNĚ.

Změřil jsem hloubky Velké mohyly. Stal jsem se přítelem hobitů i ošlehaných angmarských kmenů. Klouzal po zamrzlých pláních Forochelu a utkal se s přízraky ve Fornostu. Pochopil jsem, proč měli Radagasta Hnědého za pošetilce, a viděl Gluma! Pelášil proti proudu řeky a nakonec mi zmizel v kopcích jižně od Roklinky. Tam mi bylo umožněno asistovat u zkutí Narsilu a já při tom vzpomínal na kamarády, se kterými jsme na přání elfských kovářů vynesli královskou rudu silithar z Elendilovy hrobky. Tankzar tehdy obětoval svůj život, aby my ostatní mohli pokračovat v boji a porazili obří želvu Nornagol, opatrovnici silitharu. Já a Polák Elvindell, dva lovci deset úrovní od sebe, jsme se želvě vplížili do zad a nasázeli pod její krunýř nejspíš tisíc šípů.

Takhle se totiž věci ve virtuální Středozemi mají. Po třech letech existence je Lord of the Rings Online místem se zdánlivě nevyčerpatelnou zásobou zábavy pro všechny hráče, kteří si víc cení družného dobrodružství než pouhé autopilotáže podle webových návodů. Já se sem ovšem vracel ze zcela prozaičtějšího důvodu: pro účely recenze datadisku Mines of Moria. Ten funguje jako nadstavba pro zkušené hráče, veterány soubojů s obřími želvami a všudypřítomnými služebníky Temného pána. Datadisk přidává několik zásadních nových funkcí, ale do samotné Morie vás pustí pouze na akurátně vysoké úrovni. Podíval jsem se na web, abych našel bližší informaci ohledně téhle "akurátnosti" a potkal jen opatrné a nejasné zmínky o pětačtyřicítkách a výš. Nalogoval jsem se po dvou letech zpátky do hry a viděl svého věrného avatara Janchora na devětadvacítce. Pokud já měl být tím recenzentem, Hrej! mělo evidentně problém.

Nakonec jsme se ale v nekonečné redakční moudrosti rozhodli proměnit vodu ve víno a obrátit handicap v dobrou věc: vydám se zpátky do hry a poctivě svou postavu na potřebné úrovně vyženu. Teď stojím před Durinovými dveřmi a v levém horním rohu visí kulaťoučká padesátka. Zabralo to měsíc dřiny a podstatně víc pospíchání, než by se mi jako roleplayerovi (tedy hráči, který se plně poddává iluzi herního světa) líbilo, ale budiž — poznal jsem Lord of the Rings Online skrz naskrz, její obyvatele i skrytá tajemství. A než páni trpaslíci odkryjí nový vstup do hlubin Morie, bude mi ctí se s vámi o nabyté zkušenosti podělit.

Nové obzory

Co se za ty dva roky změnilo? Hra vstoupila na online scénu s razancí dotaženého produktu, postaveného na extrémně silné licenci, a jak se můžete dočíst v původní recenzi, dokázala nadchnout především zpracováním Tolkienova světa. Dvě klíčové stížnosti se týkaly sporných faktů: absence PvP (boje hráči proti hráči) v tradiční podobě byla průhledným designérským rozhodnutím a chybějící obsah pro postavy na vysokém levelu trápil jen ty, kdo mají tu zvláštní potřebu v MMO pospíchat dopředu jako splašený vlak. Je to samozřejmě jejich plné právo, ale stejně tak dá rozum, že smyslem online hry může být i prožitek světa, ne jeho totální pokoření.

To všechno už je ale dnes minulostí. Instancí a raidů pro zkušené hra nabízí víc než dost, a pokud jste nedejbože nováčci, je před vámi nachystaný nehorázně velký svět se stovkami questů. S prvním rozšířením (v LOTRO se jim říká Knihy) se hráčům otevřely Soumračné vrchy včetně překrásného jezera Nenuial (ovšem přeplavat ho je někdy za trest) a v Mlžných horách došlo (respektive dochází) k bitvě o Helegrod. Ten pravý nášup ale přichází s 11. Knihou, kdy se na severovýchodě Angmaru objevuje impozantní padlé město Nûrz Ghâshu a v jeho nitru první balrog ve hře — samozřejmě jiný než morijská Durinova zhouba. Zatímco i do těch nejdelších instancí si vystačíte s dobře poskládaným společenstvem, na balrogy a podobnou havěť se chodí zásadně v několika partách zároveň. Uživatelské rozhraní vám v obou případech vychází vstříc a fungování společenstev je v LOTRO vůbec jedna velká pohádka: společné útoky dokážou obrátit průběh bitvy a stále patří k vrcholům hry. A kdo snad trucuje a nechce se mu umírat, ten mezitím honí módu pomocí nových úprav avatarů a systému oblečení, který dovoluje výrazněji se odlišit od ostatních hráčů. Také si už konečně můžete koupit dům a vybavit ho jednak nábytkem, jednak trofejemi z dobrodružství, kterými jste prošli. Samotářské vlky v tomhle ohledu jistě přitáhnou schopnosti, které lze získat jen vydatným cestováním krajinou a poznáváním světa. No a konečně reputační mechanismy poskytují vyžití pro hráče, kteří i tak zažívají dlouhou chvíli. Určité typy cenností, získaných z padlých nepřátel, lze totiž směňovat u příslušných frakcí, například Strážců Annúminasu nebo u hobitů ve Velké kopanině. Odměnou jsou přístupy k unikátním předmětům nebo službám.

Důležité je, že nový obsah vesměs drží laťku kvality, posazenou v době otevření hry nebývale vysoko. Že si autoři vytkli za cíl věrnost Tolkienově předloze, je jedna věc, ale že opravdu dokázali přinést vlastní pohled na Středozem bez toho, aby fanoušek knih skřípal zuby (jako se mu to děje u filmové verze), to je v časech ždímání dojných krav skutečný zázrak. Příběhová linka se vkusně vine napříč celým herním světem a je kouzelné tu a tam přidat svůj díl do osudu Společenstva prstenu. Pletl by se ale ten, kdo by považoval LOTRO za hru zajímavou pouze pro znalce knižní předlohy. Turbine jsou profesionálové MMO žánru, a tak je samotná hratelnost pevně ukotvená ve fungujících modelech boje, výroby a hráčské interakce. Místo řečí, jak je tu všechno pohodlné a přehledné, si stačí připomenout běžnou situaci na roleplay serveru Laurelin, který je plný "obyčejných" hráčů ze všech koutů Evropy. Nezajímá je tajný vstup do skřetích slují z Hobita, co se stalo na polích Fornostu a kdo je vlastně Černokněžný král. Stačí jim, že Carn Dûm je sakra působivé místo nezávisle na vašich znalostech středozemské historie. Ty jsou ve hře přidanou hodnotou, jaká dělá z výborného online zážitku skutečnou virtuální lásku.

Prsten putuje k jihu

A já nebudu lhát, že jsem se do Lord of the Rings Online zamiloval, ale stejně tak nebudu lhát, že by šlo o idylický vztah plný něžných elfských slůvek a juchání u Skákavého poníka. Nejspíš právě pro krásu virtuální Středozemě mi nepřestane vadit, jak zbytečně ji vývojáři přecpali hordami nepřátel k pobíjení. Je pochopitelně nabíledni, že třeba procházka Angmarem musí být tak trochu sebevraždou, ale postavit monstrum nebo alespoň rozčileného vlka či jelena (!) na každý kopec je tu v některých krajích k uzoufání. Zlézání bělostných svahů Mlžných hor okamžitě ztratí polovinu svého kouzla, když člověk buď pospíchá s "vláčkem" nepřátel za sebou nebo co chvilku odráží útoky nějaké sněžné bestie. Už jen ten pohled na prostor zaplavený jmény je v přímém protikladu s pocitem rozlehlosti. Zdá se, že Turbine se za každou cenu snaží udržet hráče v napětí a akci, jenže to se jim přece skvěle daří i bez nepřátelských hord. Jejich práce s atmosférou je totiž něčím, co v žádné jiné MMO nezažijete, a nese i přímé důsledky na hratelnost. Hráč tak musí počítat nejen s obvyklými starostmi, jako je počet lektvarů v inventáři a čas do vypršení toho či onoho posílení — musí počítat především se světem kolem sebe. Jestli něco hru výrazně odlišuje od konkurence, je to právě role, kterou představuje samotné prostředí. Když ho pak jen mechanicky projíždíte podle instrukcí z internetu, připravujete sebe sama o většinu zážitku.

Jsem tuze rád, že i po návratu ztraceného syna Janchora se tahle skutečnost ani o píď nezměnila a naopak nabobtnala pod tlakem stabilně dávkovaných rozšíření. Mines of Moria je první, za které si musí hráč připlatit. Čekám před skalnatými zdmi Morie a jsem napjatý zvědavostí, jestli tajemství pohřbená v kořenech hor za to budou stát...