Po stopách ztracené konzole
i Zdroj: Hrej.cz
Článek Po stopách ztracené konzole

Po stopách ztracené konzole

Jiří Bigas

Jiří Bigas

23. 7. 2015 10:00 41
Reklama

Přibližně před půl rokem mi jediná noc převrátila život naruby. Tu noc jsem nestrávil doma a zatímco já v blažené nevědomosti usínal někde jinde, do bytu se mi "nastěhoval" zloděj. Když jsem se příštího dne vrátil, čekal mě šok, který bych nepřál zažít ani nejhoršímu nepříteli. Určitě se může stát mnoho horších věcí, než že vás vykradou, ale rozhodně to není příjemná zkušenost. Vrátit se do místa, které instinktivně považujete za vlastní bezpečný prostor, a najít jen spoušť a rozhrabané věci po celém bytě je zážitek, který vás docela poznamená. A pocit, že se vám někdo producíroval ve vašem domově, je stejně depresivní jako skutečnost, že si ze své nezvané návštěvy odnesl téměř vše, co mělo alespoň nějakou hodnotu. Stačilo jednou nebýt doma a v ten moment jsem přišel o většinu věcí, kterých jsem si cenil - počítače, konzole, zálohovací disky a s nimi rodinné fotografie i videa, o téměř celou sbírku her, filmy ve sběratelských edicích…

NAŠEL JSEM KONZOLI A S NÍ I ZLODĚJE

Dnes už se s odstupem času naštěstí můžu ohlédnout a říct si, že je to za mnou, a život jde zase dál. I když jsem samozřejmě v řadě ohledů naprosto přehodnotil svůj přístup k tomu, jak něčemu podobnému předcházet. Během té doby, co jsem se snažil vypátrat, kde skončily mé věci, a zkoumal možné příčiny toho, co se stalo, jsem přišel na řadu nápadů, jak se v podobné situaci zachovat anebo se alespoň snažit zmírnit následky takového zásahu do vašeho soukromí. O tyto postřehy bych se s vámi rád podělil ve víře, že třeba někomu jinému usnadní tento strastiplný proces, pokud by se už dostal do stejné nezáviděníhodné situace jako já.

Řadu moderních zařízení je možné vystopovat na dálku. Takových jsem postrádal hned několik. Jenže samotná schopnost zařízení lokalizovat nestačí.

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše a začnu tím nejdůležitějším. Mezi zcizenými věcmi byla mimo jiné konzole PlayStation 4. Ta se stala mému nezvanému nočnímu návštěvníkovi osudnou. Z mé iniciativy a s pomocí anglické pobočky společnosti Sony se podařilo české policii nejprve vypátrat samotnou konzoli a posléze díky ní přijít na stopu i pachateli. Řadu moderních zařízení je dnes možné na dálku vystopovat. Takových jsem postrádal hned několik, například starší iPhone, MacBook nebo iMac. Jenže samotná schopnost zařízení lokalizovat na dálku nestačí, jak jsem měl brzy zjistit. Musíte znát sériové číslo výrobku, to je jasné. Je dobré, pokud je spárovaný s nějakým vaším uživatelským účtem. Ale především musí být aktivní. Počítač nebo notebook od Applu by mělo být snadné vypátrat, nicméně i když máte možnost jej na dálku z jiného zařízení nebo přes web lokalizovat, uzamknout nebo dokonce úplně vymazat, aby někdo nezneužil vaše citlivá data, pokud se viník nepřipojí k internetu, nic z toho se nestane. A k internetu se nepřipojí, pokud se nepřihlásí do vašeho zaheslovaného přístroje. Je to jako začarovaný kruh, v němž bloudíte, aniž by existovala cesta ven.

FIND MY MAC? LEDA VE SNU

VĚCI JSOU FUČ! CO TEĎ?

- Změňte preventivně všechna hesla

- Vymažte z vašich online účtů údaje o platební kartě

- Všechny digitální nákupy ověřujte extra heslem

- Pokud to jde, zamkněte ztracené zařízení na dálku

- Najděte vše, co můžete, o ukradených věcech

- Zaheslujte také všechna nová zařízení včetně konzole

- Pokud to je možné, spárujte elektroniku s nějaký účtem, registrujte ji na sebe

Řešením, které se vysloveně nabízí, je možnost nechat zapsat ztracený nebo odcizený přístroj do nějaké veřejně dostupné databáze výrobce, kde by si i případný kupující měl možnost ověřit, že se mu třeba v bazaru nesnaží podstrčit věc, která má nelegální původ. Jenže Apple nic takového okradeným neumožňuje. Komunikuje jen s policií a pouze na její podnět může pohřešovanou věc označit v nějaké své interní síti coby kradenou. Pak by čistě teoreticky mohla existovat šance, že Apple na dálku vypátrá postižený počítač jen podle poskytnutého sériového čísla i v případě, že byl zformátován a používá jej už někdo jiný, čili není spojený s vaším lokalizačním softwarem a účtem. Anebo by mohl věc zabavit v okamžiku, až by se třeba objevila v některém z autorizovaných servisů, kdy by počítač při přijetí přístroje okamžitě informoval zaměstnance, že výrobek XY je vedený jako ztracený nebo kradený. Nic z toho se ovšem nestane. Alespoň u nás ne. Podle českých policistů Apple jednoduše s našimi úřady nekomunikuje, a rady si tak s mým problémem nevěděli ani lidé od Applu.

Moje víra v tomto bodě pohasla, protože jsem dlouho sázel na to, že právě počítač se mi “ozve” a prozradí pachatele i svou pozici. Když už jsem ztrácel naději, rozhodl jsem se využít ke stejnému pokusu konzoli. Jak už víte, tentokrát jsem k mému velkému překvapení uspěl, i když to byl trnitý proces. Co musíte bezpodmínečně znát, je sériové číslo konzole. To jsem si samozřejmě nikdy nepoznamenal, což platí i o většině dalších věcí a považuji to s odstupem času za moje hlavní pochybení. Jakmile dočtete tento článek, pokud si chcete z mého zážitku odnést nějaké ponaučení nebo příklad, okamžitě si jděte poznamenat sériová čísla všech vašich věcí, veškeré elektroniky, prostě čehokoli, co sériové číslo má a má to pro vás nějakou hodnotu. Jednak vám to pomůže jednoznačně identifikovat vaši věc, pokud už se něco z ukradeného vybavení najde, a potom to po vás bude každý chtít - policie, pojišťovna, všichni. Sériové číslo má dnes třeba i ovladač k PS4, nejen konzole samotná. Možná to víte, pro mě to bylo překvapení. A kromě sériových čísel si pořiďte rovněž pečlivou a kompletní dokumentaci všech věcí. Máte krabici? Vyfoťte ji. Má na sobě výrobek sériové číslo nebo nějakou zvláštní vadu, samolepku, poškození? Vyfoťte je. To vše vám pomůže. Pomůže to dokázat, že jsou to vaše věci, že jste je skutečně měli a že jste o ně přišli.

POSLEDNÍ ŠANCE

Ve své naivitě a smůle jsem měl ale z pekla štěstí. Zůstala mi totiž originální krabice po PS4. A na ní, jak jsem měl brzy na internetu zjistit, je i sériové číslo. U některých konzolí je uvedené jasně a čitelně, jindy se musí odečíst podle návodu z nějaké směsice čísel. Ale jestliže krabici máte, jste prostě zpátky v sedle. Ponaučení: nikdy nevyhazujete originální krabice, pokud to není nezbytně nutné, anebo si je předtím nevyfotíte a nepoznamenáte sériová čísla. S tímto číslem a svým problémem jsem se obrátil na českou podporu PlayStationu. Upřímně řečeno, jsem byl tak demotivovaný a otrávený z fiaska v případě Macu, že jsem si od toho už nic nesliboval, ale říkal jsem si: “Co kdyby…” Navíc mi to prostě nedalo nezkusit všechny šance, byť byly sebemenší. A vida, ono to najednou šlo. Lokální pobočka mi sice nebyla schopná pomoct přímo, ale dala mi to hlavní - kontakt na anglické zastoupení, které se touto problematikou zabývá. Oslovil jsem tedy znovu přímo jej s tím, co se mi stalo, kde jsem kontakt vzal a tak dále. Vypadalo to tedy nadějně.

Konzoli totiž, pokud ji připojíte k internetu, může výrobce objevit, i když smaže zloděj nebo nový majitel všechny stopy po vašem účtu.

Z Liverpoolu mi potvrdili, že je v jejich silách konzoli vypátrat a naznačili, že možná už i ví, kde je a kdo ji používá. Konzoli totiž, pokud ji připojíte k internetu, může výrobce objevit, i když smaže zloděj nebo nový majitel všechny stopy po vašem účtu. Kalkuloval jsem od počátku s myšlenkou, že nové konzole už snad téměř každý připojuje k internetu, což se také potvrdilo. Problém nastal jinde. Ani Sony, i když se mnou z Anglie ochotně komunikovala, nebyla schopná iniciovat pátraní jen na můj popud. Nestačil protokol od policie, ani důkazní materiály nebo části spisu. Policie ji musela oslovit přímo. A to je problém, protože ta naše nemá ze zákona povinnost komunikovat nebo vést spis v cizím jazyce pochopitelně. Ba co hůř, nestačilo, aby někdo z nějakého speciálního oddělení prostě zavolal do Anglie a tím by bylo hotovo. V Sony trvali na tom, že je musí oslovit přímo můj vyšetřovatel z místního oddělení. Obával jsem se, že se znovu ocitnu na mrtvém bodě. Když jsem kvůli tomu volal policistovi, který můj případ vyšetřoval a po celou dobu mi neuvěřitelně ochotně pomáhal i v kontaktu s pojišťovnou a s veškerou dokumentací, měl jsem to za ztracenou věc. Bylo očividné, že tohle je něco, co převyšuje rámec obvyklých povinností a metod, které se v podobných případech asi u nás uplatňují.

"HALÓ, MÁME VAŠI KONZOLI"

Jenže se stalo něco fantastického. Sony mi vyšla vstříc a byla ochotná na své náklady si nechat přeložit veškerou dokumentaci z češtiny do angličtiny a i naše policie je mohla oslovit v češtině. Tím odpadla překážka v podobě jazykové bariéry. Výsledkem bylo, že během několika málo týdnů Sony poskytla údaje o tom, kdo nyní konzoli používá, jak se jmenuje a jaká je jeho IP adresa. S těmto informacemi už byla čeká policie schopná vypátrat, kde se nachází a dojít si pro ní. Doma ji bohužel neměl přímo pachatel, ale člověk, který ji pořídil v bazaru. Tam ji prodal můj zloděj. Zastavárny sice nemají pochopitelně povinnost ani právo brát si údaje od kupujících, takže nebylo jasné, kde skončily mé ostatní věci, které prodal na stejném místě, ale musí evidovat, kdo věci do bazaru prodal. Podle údajů z občanského průkazu už nebyl pro policii pochopitelně nejmenší problém zloděje najít.

Tu ránu zloději vrátíte a dáte mu jasně na srozuměnou, že s vámi šlápl vedle a vy víte, jak se bránit.

S dalšími odcizenými věcmi už jsem se bohužel neměl setkat a zřejmě je nikdy víc neuvidím. Škodu nám přijatelným způsobem nahradila pojišťovna. Žádné peníze vám ale nevynahradí pocit, že vám někdo narušil váš soukromý prostor. Nikdo vám nezaplatí fotografie a videa, která jste se z obavy o bezpečnost nerozhodli svěřit cloudu, a léta je staromódně poctivě zálohovali na několik externích disků. Pro jistotu. Všechny jsou fuč. Nikdo vám nevrátí čas, který musíte všemu věnovat a stres, jenž vám podobná událost působí. Pokud vám ale smím radit, dobře evidujte své věci, nespoléhejte se na zálohy jednoho druhu, nesoustřeďte to, co je vám cenné, na jediné místo. A pokud už přijdete o nějakou věc, jako je konzole, u níž existuje reálná šance, že ji policie ve spolupráci s vámi a výrobcem může vypátrat, jděte po ní neúnavně a tvrdě jako lovecký pes, dokud ji nezískáte zpátky. Už pro ten pocit, že tu ránu zloději vrátíte a dáte mu jasně na srozuměnou, že s vámi šlápl vedle a vy víte, jak se bránit. Policie mi řekla, že o podobném případu, kdy by se takto podařilo věc vypátrat a díky ní i pachatele, neslyšela. Nic mi neudělá větší radost, než pokud moje zkušenost pomůže někomu dalšímu. Ztratil se vám PlayStation? Znáte jeho sériové číslo? Tak jděte a vezměte si jej zpátky. Jde to! A pak prošpikujte byt kamerami a alarmy, protože jestli vás baví hry, baví vás počítače a máte rádi moderní technologie, velmi pravděpodobně vám zloděj způsobí větší škodu než kolik vás bude stát pořádné zabezpečení. Hodně štěstí.

V duchu přísloví "V nouzi poznáš přítele" spousta lidí ochotně nabídla svou pomoc, když jsem vloupání řešil. Všem za to patří můj dík.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama