PlayStation Classic
i Zdroj: Hrej.cz
Článek PlayStation Classic

PlayStation Classic

Pavel Makal

Pavel Makal

14. 11. 2018 13:49 7
Reklama

O tom, že retro táhne, nemá smysl polemizovat. Stačí se podívat do internetových diskuzí a rázem zjistíte, kolika lidem se stýská po dobách dávno minulých. A zábavní průmysl samozřejmě není k tomuto trendu slepý. I proto vzniká taková spousta remaků starších her i filmů, i proto na obrazovkách mnoha hráčů zdomácněl pixel art, a i proto už třetí rok v předvánoční sezóně míří na trh miniaturní verze slavné staré konzole. A zatímco v předchozích dvou letech vsadilo na retro kartu Nintendo, letos přebírá otěže Sony a hladovým hráčům servíruje krmi z nejvybranějších – připomínku své vůbec první PlayStation.

VZPOMÍNKY NA PRVNÍM MÍSTĚ

Přestože PlayStation Classic, jak se zařízení jmenuje, dorazí na trh až počátkem prosince, já jsem se už dnes mohl uvelebit na kanapíčku v kancelářích Sony na pražském Chodově a konzoli si v celé její kráse v průběhu dvou hodin vyzkoušet. Hned na úvod, ještě než se seběhnou všichni odpůrci a začne pravidelné diskuzní kolečko na téma “tohle si přece můžete zahrát na emulátoru”, je třeba jasně stanovit, že PlayStation Classic zjevně nemá ambice být v první řadě herním zařízením. Stejně jako miniaturní konzole od Nintenda je i letošní počin Sony mnohem spíše jakýmsi “suvenýrem”, do značné míry ideálním dárkem pro hráče, kteří s původní PlayStation započali (a třeba i rovnou ukončili) svou herní kariéru a rádi by si po letech zavzpomínali. O nic více než o nostalgický výlet proti proudu času opravdu nejde.

Absence páček mě při hraní trápila a palce opakovaně šátraly v místech, kde by se tento ovládací prvek měl nalézat. 

PlayStation Classic nabízí 20 předinstalovaných titulů a s ohledem na to, co jsme si ustanovili v minulém odstavci je vám asi jasné, že toto číslo nebude možno rozšířit pořízením dalších her. V balení také naleznete dva ovladače, bohužel ještě ve verzi bez analogových páček. Celkový vzhled je odvozen od původní hranaté verze konzole, já osobně jsem vlastnil až zmenšenou a oblou PSOne. Veškerá tlačítka na konzoli jsou na svém místě, to pro otevírání mechaniky nyní slouží pro měnění virtuálních disků u her, jako je Final Fantasy VII (docela vtipný nápad), tlačítko Reset vás ze hry vrátí do hlavníhu menu pro výběr hry. Novinkou oproti originálu je samozřejmě HDMI výstup a nabíjení/připojení ovladačů přes USB. Ovladače bez vibrací a analogů jsou až překvapivě lehoučké, s dnešními ergonomickými standardy už se samozřejmě rovnat nemohou, nelze ale říci, že by se mi na nich hrálo špatně. Jen ta absence páček mě při hraní trápila a palce opakovaně šátraly v místech, kde by se tento ovládací prvek měl nalézat. Mnohem větší problém je z mého pohledu nedostatečná délka kabelů, která konzoli například v mém domácím prostředí činí nepoužitelnou. Pokud chcete mít PlayStation Classic pěkně pod televizí a zároveň sedět pohodlně na sedačce, máte smůlu, tedy pokud nechcete na televizi koukat zhruba z metrové vzdálenosti. Tak jako v minulosti i tady spolu soupeří zachování retro pojetí s praktickým bezdrátovým připojením, které bych já osobně preferoval, přestože jsme se jej dočkali až o dvě generace později.

TAK CO BUDEM HRÁT?

Zapnutí konzole samozřejmě provází původní znělka, po níž se objevíme ve speciálním kruhovém menu s dvacítkou dostupných her:

Battle Arena Toshinden

Cool Boarders 2

Destruction Derby

Final Fantasy VII

Grand Theft Auto

Intelligent Qube

Jumping Flash

Metal Gear Solid

Mr. Driller

Oddworld: Abe's Oddysee

Rayman

Resident Evil Director's Cut

Revelations: Persona

Ridge Racer Type 4

Super Puzzle Fighter II Turbo

Syphon Filter

Tekken 3

Tom Clancy's Rainbow Six

Twisted Metal

Wild Arms

Je třeba říct, že výběr nakonec dopadl výrazně lépe, než jsem při původním oznámení očekával, přesto ale výrazně chybí některé tituly, které jsou dle mého názoru pro PlayStation 1 zcela zásadní. Řeč je například o Crashovi, jehož remaku jsme se dočkali loni, poměrně zvláštní je ale i absence Tomb Raideru, případě některého z prvních čtyř dílů série Tony Hawk’s Pro Skater (já osobně bych nejvíce horoval pro dvojku). Samozřejmě lze absenci omlouvat složitými licenčními podmínkami, případně potížemi se získávání práv na hudební doprovod a podobně, jenže když už sázíte na nostalgii, bylo by dobré mít v rukávu opravdu přesvědčivé trumfy.

Tím ovšem neříkám, že PlayStation Classic neobsahuje zajímavé hry. Tekken 3 jako by vůbec nezestárl, se slzou v oku jsem sledoval úvodní intro a když jsem uslyšel neuvěřitelně našlapaný soundtrack v jednotlivých arénách, byl jsem absolutně zaháčkován. Podobně jsem si užil i úvod prvního Metal Gear Solidu, kultovní scénu se psy v Resident Evilu a maličko krkolomné, ale stále velmi zábavné střílení v Syphon Filteru.

RETRO V DOBRÉM I VE ZLÉM

V žádném případě nepatřím k hráčům, kteří by si stěžovali na současnou podobu her a vzývali ony bájné “staré dobré časy”. I proto musím přiznat, že po spuštění řady her z nabídky mi byly poměrně krutě a nemilosrdně strženy růžové brýle nostalgie a byl jsem konfrontován s faktem, že čas se s nikým nemazlí. Takové slovutné první GTA je z mého pohledu v dnešní době už naprosto nehratelné, ať už kvůli předpotopní grafice, která podivně “plave” a rozpadá se, nebo kvůli bizarnímu ovládacímu schématu. U velké spousty her také absolutně chybí jakýkoli tutorial, nebo aspoň vysvětlení, o co a jak se tu vlastně máte snažit. Takový Jumping Flash je dokonalým příkladem hry, kterou si v roce 2018 pustí už jen opravdový masochista, případně ten, který na ni vzpomíná s láskou (pokud mezi vámi někdo takový je, ozvěte se prosím v komentáři, já osobně jsem o téhle hře nikdy neslyšel). Žádná sláva ale není ani hraní prvního Twisted Metalu, případně Cool Boarders 2, o zcela příšerném portu prvního Rainbow Six nemluvě. Naproti tomu velmi zábavný je pořád třeba Mr. Driller, jehož demo jsem kdysi hrál s velkou chutí, k Abe’s Odyssey či Raymanovi byl čas také docela milostivý a Battle Arena Toshinden je se svými bizarními bojovníky pořád zábavnou bojovkou.

Výhodou je implementovaná možnost ukládání pozice kdykoli během hraní skrz tlačítko Reset.

Hry se přirozeně nedočkaly žádného grafického vylepšení ani podpory širokoúhlých obrazovek, běží tedy ve formátu 4:3 a na velkých moderních televizích už skutečně nejde o žádnou pastvu pro oči. Přeci jen, 3D grafika konce 90. let zestárla ve většině případů opravdu špatně, to ale zájemce o retro konzoli určitě pálit nebude. Výhodou je implementovaná možnost ukládání pozice kdykoli během hraní skrz tlačítko Reset, takže v dnešní hektické době můžete hraní kdykoli opustit a zase se k němu vrátit dle libosti.

PlayStation Classic
i Zdroj: Hrej.cz

Jak už jsem předestřel na začátku, PlayStation Classic necílí na hráče, kteří chtějí co největší knihovnu klasických titulů, jež budou hrát do omrzení. Jako připomenutí starých časů ale funguje výtečně. Škoda příliš krátkých kabelů a několika výplňových her, které by si vedle slavných kolegů zasloužily vyměnit. Pokud ale přemýšlíte o dárku k Vánocům pro někoho, o kom víte, že kdysi taky něco hrál, případně si chcete pořídit levný způsob hraní třeba na chatu, za 100 eur není příliš nad čím váhat.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama