Ouya

Válka konzolí! Tři armády stojí proti sobě, každá čeká na pokyn svého generála, aby se s válečným pokřikem vrhla do bitvy. Avšak náhle se na nedalekém kopci zjeví čtvrtý generál. Jeho armáda není tak velká a ani jeho úmysly nejsou zřejmé. Zapojí se do války? Má vůbec šanci uspět?

Ouya spasitel her?

Úterní oficiální vypuštění crowdfundované, tedy lidmi z celého světa zasponzorované, konzole Ouya [úja] je poměrně velkou událostí ve světě her a herních zařízení. Současné herní konzole jsou dětmi obřích korporací a tým, který za Ouyou stojí, se rozhodl jít na věc trochu jinak. Konzole pro hráče, vyvíjena v jejich spolupráci a na základě jejich feedbacku, nízká cena, rootovatelné prostředí bez hrozby postihu, každá hra ve vlastním obchodu s demoverzí, otevřená náruč malým nezávislým vývojářům a exkluzivní tituly – to všechno Ouya ve své Kickstarterové kampani slibovala.

Od ukončení jednoho z nejúspěšnějších projektů na Kickstareru uplynul téměř rok a Ouya tento týden vstoupila na pulty zahraničních obchodů. Ti, co ji během kampaně zasponzorovali, dostali konzoli s téměř dvouměsíčním předstihem, vývojáři dokonce s půlročním. Tímto se Ouya dostala mezi lidi a uživatelská i vývojářská zpětná vazba ovlivnila její finální podobu. Ouya tedy svému lidu naslouchá a co týden přichází nějaká aktualizace zaručující stabilnější a rychlejší chod nebo nové vychytávky.

Kostka plná her

Co by to ale bylo za konzoli, kdyby na ní nebyly hry? Ačkoliv se Ouya hardwarovým srdcem přibližuje tabletům a mobilům, svými hrami míří na hráče, kteří rádi hrají na gauči u televize s ovladačem v ruce. Její denně rostoucí portfolio (aktuálně 183 titulů) obsahuje plošinovky, 3D střílečky, retro lahůdky, kvalitní emulátory starých konzolí (!), RPG, simulátory, strategie, adventury, logické, závodní a sportovní hry, nenáročné casual hry, hry pro děti i hry-nehry (zde pojmenované jako meditativní). Některé znáte odjinud, jako například Canabalt HD, Final Fantasy III nebo Bard’s Tale, jiné však jsou exkluzivně vydané na Ouyu. Nebojíme se říct, že by si každý hráč v nabídce našel něco, co by ho bavilo.

Ve hrách jsou právě vidět přednosti konzole a bohužel také její největší slabiny. Mezi opravdu pěknými, originálními nebo přinejmenším zábavnými tituly je část her, které své slavné předobrazy kopírují (ale ne zas tak dobře), mají nepříjemné ovládání anebo zkrátka nejsou příliš zábavné. Ouya je plná běhacích her ve stylu Canabaltu, vesmírných stříleček à la Space Invaders a bitek pro 2 až 4 hráče.

"Za některé menší hry nemusíte platit vůbec, většina pak nabízí zdarma třeba prvních 5 úrovní nebo jednu kapitolu."

Je tohle však problém Ouyi samotné? Jako konzole, která vítá vývojáře a nabízí možnost uvést „svoji prvotinu“, je takové zastoupení her očekávané. Říká se, že žádný učený z nebe nespadl a podle mě je dobré mít snadno přístupnou ne-PC platformu pro vývojáře začátečníky, kteří by chtěli na trh s konzolovou hrou. V obchodě mají vlastní sekci, takže je na první pohled jasné, která hra je ještě ve vývoji a kterou vývojář už vypustil do světa hotovou. Samozřejmě, že pak záleží čistě na vývojáři, zda ji bude chtít zpeněžit, nebo ji uvolní hráčům zadarmo.

Ostatně, volně k zahrání, minimálně na zkoušku, je v Ouya obchodu každý titul. Za některé menší hry nemusíte platit vůbec, většina pak nabízí zdarma třeba prvních 5 úrovní nebo jednu kapitolu. Hráč má tak možnost zjistit, jestli ho hra baví a teprve pak se rozhodnout, zda si celou verzi pořídí. Cena her se tradičně pohybuje mezi třemi a desíti dolary, po převodu tedy 60 až 200Kč, u větších her (FF III za 300Kč) se dá očekávat vyšší cena. Naštěstí jsme v nabídce ještě nenarazili na hru založenou na mikrotransakcích.

Tělo dobrý, ale mohlo být lepší

Za 99 dolarů dostanete v základním balení konzoli, jeden ovladač + baterky a HDMI kabel. Další ovladač stojí 49 dolarů, což je víc, než by se nám u levné konzole líbilo. Navíc je velký počet her zaměřen na lokální multiplayer, tudíž bez druhého (třetího a čtvrtého) ovladače přichází hráč o velké množství zábavy. U dvou kvízových her je možnost si nasimulovat další ovladače stáhnutím aplikace na telefon s Androidem, což je velmi vítaná alternativa, jak vyřešit nedostatek ovladačů. Škoda, že tuto možnost nemá více her.

Gamepad sedí v rukou dobře tvarem i váhou. Tlačítka na pravé straně hláskují jméno konzole, ale odpovídají zažitému rozvržení - tlačítko dole potvrzuje, to napravo ruší, to nahoře otevírá menu... Občas se nám v zápalu hry stalo, že se dolní tlačítko zaseklo pod vrchním plátem ovladače - šlo pak sice zmáčknutím vysunout zpět, ale tohle by ovladač jednoduše dělat neměl. Také analogové páčky mají svůj problém - jsou trochu tuhé a některé hry na ně reagují velmi citlivě, což způsobuje nepřesný pohyb postav. Stejně tak jsme měli malý problém s d-padem, kdy se při stlačení pravého směru aktivoval i spodní. Nakonec, v obou triggerech je cítit mírné dření, ale to už je drobnost. I přes tyto nedostatky, ač to tak možná nevypadá, je ovladač poměrně dobrý, kovové kryty obou křídel dobře vypadají, plastový i kovový povrch je příjemný na dotek, uprostřed ještě naleznete responzivní touchpad, a ovladači se velmi snadno mění baterky (jedna tužkovka v každém křídle). Gamepad se sám po jisté chvíli neaktivity vypne, takže energií šetři umí. S konzolí komunikuje přes bluetooth a nedá se propojit USB kabelem, nemůže tak být použit na jinou platformu. Konzole samotná pak velikostí připomíná Rubikovu kostku a s jediným tlačítkem na svém povrchu představuje designerský sen. Vzadu má kromě napájení ethernetový port a HDMI výstup a jeden USB slot. Vše je pevné, nic nevrže a pro zájemce o hackování a modding je konzole snadno rozložitelná pomocí obyčejného šroubováku.

Oh yeah nebo oh no?

Abychom odpověděli otázky, které jsme na úplném začátku položili: Ouya má šanci uspět, ale do války velkých konzolí se nezapojí. Naproti tomu ale nabízí dostatečně příjemný prostor pro hry, které jinde místo nemají. Předpovídáme Ouye větší úspěch v Americe než v Evropě, neboť zde, či alespoň v naší zemi, není tradice se sejít s kamarády a na gauči u jedné konzole a s několika ovládači hrát nějakou mlátičku nebo třeba praštěné závody. Ouya svoji skladbou her míří na nostalgické vzpomínání na 8bitové pařby, které se hrály před 20 lety, což není špatné, ale těžko na tom vystavit úspěch v zemích, kde v té době konzole jako SNES nebyly. Ačkoliv Ouya nikdy PlayStation, Xbox ani Wii nenahradí, její potenciál slibuje zajímavou budoucnost, kterou budeme po očku sledovat.