Nintendo Switch - blízké setkání nového druhu

Příchod nové platformy na trh, v tomto případě nové konzole, je vždycky velkou událostí. Je to takový malý videoherní svátek. A já se těmito okamžiky nechávám rád zas a znovu strhnout. Je to výjimečný moment. Končí období spekulací, dohadů, náznaků a slibů, které mnohdy trvá několik let. A něco nového se naopak rodí. Protože samotným vstupem do obchodů tenhle příběh nekončí, ale naopak teprve načínáme čerstvou kapitolu. Jak si nové zařízení povede? Jak jej zákazníci přijmou? Bude dostatek her a budou kvalitní? Samé otázky. Pro mě jsou tohle ty pravé digitální Vánoce, bez ohledu na to, co najdeme pod virtuálním stromečkem z jedniček a nul. A nic na tom nemění ani skutečnost, že do herního byznysu vstupuje konzole od té třetí firmy. Ano, takovou má pro mnoho z vás u nás reputaci reputaci Nintendo. A Switch představuje další smělý pokus toto chápání značky alespoň poopravit, když ne přímo změnit.

VYPADÁ NA SVOU CENU

Měl jsem tu čest s novou hybridní konzolí strávit zatím nejvíc času z celé redakce. Nadšeně jsem si ji odnesl domů a poslední dny jí podrobil hnidopišskému zkoumání ve snaze rozlousknout otázku, zda se novinka povedla, či nikoli. Mým úkolem je nyní podělit se s vámi o zjištění, která jsem si odnesl z dosavadního užívání nového zařízení. Nenazýval bych tento článek vyčerpávajícím testem, ale spíše podrobným seznámením a zevrubnými dojmy, které doplňují naše předchozí materiály. A Switchi se určitě budeme věnovat i v následujících týdnech, ať už textem nebo videem. Na vynášení finálního verdiktu je trochu brzy, i s ohledem na prořídlé portfolio launchových titulů, ale vy si můžete klást otázku - koupit, nekoupit - právě teď a my nechceme s hodnocením otálet další týdny, než se situace vyjasní. Navzdory tomu, že leccos z toho, co lze nyní konzoli právem vytýkat, se může časem změnit. To platí především o operačním systému a dashboardu konzole.

Gamepad složený z Joy-Conů a Gripu po stránce ergonomie, kvality a celkového pohodlí předčí hravě DualShock 3 a jeho dřívější inkarnace.

Ale vezměme to hezky popořadě. Když Switch vybalíte z krabice, nedýchne na vás vyloženě aura luxusního zboží, jako je tomu třeba u Applu, ale Nintendo se rozhodně definitivně zbavilo hrubých plastů a laciného designu, kterým se v minulosti občas víc blížilo konzolím z tržnice než špičkové elektronice. Samotný Switch působí jako bytelný a relativně těžký tablet vyrobený z ušlechtilých materiálů. A přestože dok nebo Joy-Cony jsou z plastu, jejich dílenské zpracování je o třídu výše, než bylo v minulosti u japonského výrobce zvykem. Ovládací prvky mají přesvědčivý design i provedení a Switch padne příjemně do ruky - v handheldovém režimu i po připojení Joy-Conů ke Gripu. Zejména druhá varianta mě hodně příjemně překvapila. Dlouho jsem se domníval, že ze tří součástek vznikne přinejlepším podprůměrný gamepad a takzvaný Pro Controller, který se prodává samostatně, bude v podstatě nutností. Ve skutečnosti je výsledkem této stavebnice ovladač, který po stránce ergonomie, kvality a celkového pohodlí předčí hravě DualShock 3 a jeho dřívější inkarnace. K tomu se navíc pyšní potenciálně revolučním HD rumblem. Škoda jen, že Nintendo zbytečně šetřilo na nevhodném místě a rovnou namísto standardního Joy-Con Gripu zákazníkům nenaservírovalo jeho vylepšenou verzi Charging Grip, která se prodává samostatně. Nemůžete tak hrát a současně váš modulární gamepad nabíjet.

JOY-CONY ZBLÍZKA

Jistě je pravda, že výsledný gamepad nemůže kvalitami konkurovat standardnímu ovladači k Xboxu 360, Xboxu One nebo DualShocku 4, ale když vezmete v potaz, že z něj během mžiku můžete udělat dva provizorní na menší hry, nebude vás to moc trápit ani v případě, že vás stvořitel obdařil větší tlapou. I když je pravda, že poloha pravé analogové páčky je v kombinaci s úzkým Gripem trochu moc nízko. Obě části jsou relativně blízko u sebe a výsledný ovladač není tak široký, takže jde o problém, jenž člověk nepociťuje po připojení Joy-Conů k obrazovce, která je logicky mnohem rozměrnější. A pořád je tu ještě zmíněný Pro Controller, který sice není z nejlevnějších, ale nabízí ohromující výdrž 40 hodin na baterii, kompatibilitu s PC a nechybí mu nic z podstatných funkcí Joy-Conů. Načte postavičku Amiibo, taktéž má zpětnou vazbu nové generace a samozřejmostí je i gyroskopické ovládání. Pro srovnání stojí za zmínku, že Joy-Cony vydří asi 20 hodin na jedno nabití, což je také nadprůměrný výsledek. Naneštěstí se s ovládáním a Joy-Cony pojí i několik nepříjemností. Na větší vzdálenost začínají ovladače špatně reagovat, pokud mají v cestě překážku, mají zpoždění nebo akci vůbec nezaznamenají. Pokud k Joy-Conu připojíte popruh, takzvaný Joy-Con Strap, získáte nejen jistotu, že v zápalu boje ovladač nezahodíte a neskončí v televizi, ale navíc máte i možnost lépe ovládat tlačítka na hraně gamepadu. Sundat v tomto případě modul s popruhem je ale o poznání těží než v případech, kdy Joy-Con vysouváte z konzole samotné nebo z Gripu. Dáno je to jednak tím, že jsou obě části tak malé, že je nemůžete pořádně uchopit. Kolejnice sama se však má rovněž větší tendenci zaseknout.

Což nás přivádí k otázce, na kterou asi zatím nezná odpověď nikdo. A sice, zda bude docházet k viditelnému opotřebení těchto mechanických částí pravidelným, takříkajíc každodenním používáním. Když si Switch přinesete domů, Joy-Cony krásně zapadnou do Gripu i tabletu. Po připojení zdánlivě tvoří nedílnou součást zařízení, nemají tendenci se nijak viklat a nevzbuzují fórový dojem něčeho, co musí při běžném namáhání narazit na strop životnosti během pár měsíců. Ale jak dobře ví každý majitel elektroniky, která je závislá na nějakém mechanickém zatížení - použití kloubu nebo kolejnice u různých vyklápěcích a vysouvacích mobilů třeba - tyto věci se obvykle projeví až časem a přestávají fungovat zničehonic. Snad to nebude případ Switche, kde navíc výrobce kombinuje u zacvakávacích částí plastové a kovové prvky. V každém případě by byla velká škoda, kdyby se tato funkce měla stát Achillovou patou nové konzole, protože v tuto chvíli představuje jeho největší zbraň. Bez většího přehánění můžeme konstatovat, že se novinka používá podobně intuitivně a flexibilně, jak naznačovaly propagační materiály. Z konzole “uděláte” handheld během mžiku a naopak. I díky tomu, že Switch neustále trůní v doku, pokud jste zrovna doma, nakonec člověk tak silně nepociťuje zpočátku hodně propíraný hendikep v podobě nikterak oslnivé výdrže na baterie. Věřím, že to některé hry dotáhnou i na slibovaných šest hodin, ale u těch náročných, jako je Zelda, realisticky očekávejte 2,5 až 3,5 hodiny. Vliv na to jako obvykle samozřejmě mají všechny ty maličkosti, jako je využívání Wi-Fi, intenzita podsvícení a podobně. Doufejme, že kapacitu baterie nebude decimovat ani soustavné připojování a odpojování od sítě.

OPRAVDOVÉ DVA V JEDNOM

To nejlepší, co mohu o Switchi prohlásit je, že skutečně odpovídá předpokladu hybridní konzole a splňuje vše, co Nintendo slibovalo. Hraní si užijete stejně dobře v pohodlí domova na velké televizi jako na cestách, respektive někde po cestě. K tomu se ještě dostaneme. Zní to jako banalita, jako citát z nějaké reklamní brožurky, ale fakt, že to skutečně funguje, mě osobně překvapil asi nejvíc. Na rozdíl od japonského výrobce jsem já přesvědčený, že Switch je v první řadě cestovní konzole, ale její nasazení v domácnosti je tak intuitivní a iluze skutečné velké konzole přesvědčivá, že mi zážitky z hraní v obou módech začaly zcela splývat. V dobrém slova smyslu. Nejsem schopen třeba s jistotou říci, které úseky Zeldy jsem hrál v handheldovém módu a které naopak na televizi. Oba totiž působí rovnocenně. Když Switch používáte jako “kapesní” zařízení, neříkáte si kvůli menší obrazovce: “Sakra, chybí tomu ta velkolepost. Měl jsem si to pustit na televizi.” A naopak u televize nemáte tendenci si neustále připomínat, že sledujete vlastně hru z cestovní konzole/tabletu na velké obrazovce. Neměl jsem dojem, že bych sledoval nějakou hodně kompromisní grafiku, která se rozplizne přes metrovou úhlopříčku jen, aby se neřeklo. Ale ano, sledujete na televizi grafiku odpovídající výkonu, který lze schovat do tabletu. I k tomu se ještě dostaneme.

Switch není zrovna hračka do kapsy. Je třeba si zvyknout na to, že handheld už není něčím, co jako před lety bez obav hodíte do báglu, nebo naopak vytáhnete při čekání na autobus a vmžiku strčíte zase zpátky do kapsy. Možná tak klokaní.

Zatímco podání barev, sytost i kontrast jsou zcela v normě, je nutno říct, že rozměry a rozlišením vás dnes už dotykový displej o velikosti 6,2” a 1280x720 pixelů neohromí. Když běžně používáme desetipalcové tablety se skvostnými rozlišeními a mnohdy i větší, nepůsobí obrazovka bůhvíjak velkoryse. Ale jde o nezbytnost, pokud si má Switch alespoň symbolicky zachovat charakter cestovního zařízení. A ani ve stávající podobě to není zrovna hračka do kapsy. Je třeba si zvyknout na to, že s nástupem PSP, posléze Vity a nyní i Switche u Nintenda už handheld není něčím, co jako před lety bez obav hodíte do báglu, nebo naopak vytáhnete při čekání na autobus a vmžiku strčíte zase zpátky do kapsy. Možná tak klokaní. Bez obalu bych nedal ani ránu a pár dní mi potvrdilo můj předpoklad, že budu mít velké obavy používat zařízení na veřejnosti. Je to prostě o strach. Leckdo mi může oponovat, protože je to výrazně individuální pocit, ale subjektivně jsem se necítil s takovou velkou a pozornost okolí přitahující plackou moc dobře. Nemluvě o tom, že si budete muset dávat opravdu velký pozor na displej.

V OSTRÉ KONKURENCI

Není možné psát o Switchi a vyhnout se úplně hardwaru a výkonu nové konzole. Jakkoli to pro Nintendo není a minimálně posledních 10 let nebylo to hlavní. Já vás nebudu zahlcovat technickými podrobnostmi, protože je nepovažuji za rozhodující. Jako obvykle to totiž nebude výkon, který rozhodně o úspěchu, či neúspěchu této platformy, ale hry. Sebelepší konzole neuspěje, pokud na ní neexistuje dostatek kvalitních titulů. A leckdy i průměrné zařízení, které papírově zaostává za konkurencí, může ovládnout celý trh, jestliže si dokážete zajistit to podstatné, a sice obsah. Faktem ovšem je, že pokud budete srovnávat hardware Switche s PS4 a Xboxem One, ke kterým má rozhodně cenově blízko, odejde vždycky poražen. Svým výkonem překoná konzole minulé generace a přirozeně i Wii U. Ale Nintendu očividně nešlo o to dorovnat sázky a srovnat krok s konkurencí. Sází spíše na wow efekt toho, že tohle je možné na konzoli, která má vlastní obratovku a baterii. Ve světě výkonných mobilů a tabletů už dnes grafika vysloveně nevyrazí dech, ale to je dáno spíše tím, že v hubeném launchovém lineupu kriticky chybí více velkých a vizuálně náročných her.

Právě kombinace vyšší ceny a velikosti je jedním z důvodů, proč jsem paradoxně o odstavec výše tvrdil, že se ven Switch moc nehodí. Ale jinak jeho mobilitu oceňuji. Protože i když já osobně bych ho v MHD nepoužil, na delší cesty už se šikne perfektně a hlavně mi umožňuje jej pohodlně transportovat mezi různými místy, kde trávím čas. Tam všude si teď mohu na Switchi zahrát. K hardwaru směřuje i má výtky stran Wi-Fi. Přijímač signálu není moc výkonný a je to dáno zřejmě odstíněním použitými materiály. V obecné rovině ale platí, že Switch dosáhne k připojení na citelně kratší vzdálenost než má ostatní zařízení, jako je mobil, tablet nebo notebook. Navíc nejsem jediný, kdo měl problém se k některým Wi-Fi připojit úplně. A pokud před bezdrátovým internetem dáváte přednost klasickému kabelu, připravte se na to, že adaptér pro LAN vás přijde asi na 750 korun, protože ethernetový vstup není součástí konzole ani doku. Switch by si také zasloužil větší úložný prostor. Paměť o velikost 32 GB, přičemž část zabírá samotný systém, vám rozhodně stačit nebude, pokud byste si chtěli hry kupovat digitální cestou. U hardwaru a dílenského zpracování ještě chvíli zůstaneme, protože se nemůžeme nezmínit o kritizovaném stojánku. Musím naneštěstí konstatovat, že ani na mě neudělal moc dobrý dojem. Nabízí jedinou polohu a není celkově moc praktický. Stojánek je z měkkého tenkého plastu, umístěný nešikovně na jedné straně, takže se okolo takto postaveného přístroje musí našlapovat po špičkách. Je to patrně výsledek nějakého kompromisu, ale faktem je, že v této nestabilní poloze jsem si hraní na Switrchi oblíbil zdaleka nejméně.

NA GARDEN PARTY SWITCH NEBERU

Asi bych mu ale nepřišel na chuť ani v případě, že by byla podpěra excelentní. Zdá se mi, že tabletop režim využijete jen v multiplayeru, když nemáte po ruce televizi. Držet v každé ruce jeden Joy-Con je velký nezvyk a v singlu dáte podle mě pokaždé přednost klasickému uspořádání jako u handheldu. Pokud chcete, budete si moci takto ve dvou až osmi lidech zahrát některé vybrané hry. Ale obrazovka podle mě zase není tak velká, aby to v případě her jako Mario Kart nebo FIFA přineslo potřebný komfort. Větší smysl tento mód dává u titulu jako 1-2-Switch, kde displej moc nesledujete, ale ten vás podle mě zase neoslní svou náplní. Hra je to upřímně řečeno velmi slabá a jen velmi neochotně jsem s ní trávil čas. O nástupci Wii Sports nemůže být vůbec řeč. Nejenže postrádá intuitivnost a chytlavost zmíněného hitu, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nehráči k ní přistupují spíše s nedůvěrou a na rozdíl od sportovních miniher netouží si ji sami vyzkoušet. Pokud až dosud převládal názor, že měla být součástí bundlu, díky němuž by byla cena konzole psychologicky pro mnoho potenciálních zákazníků sympatičtější, já vám musím říct, že bych nebyl z takového titulu nadšený ani tak. Tohle samozřejmě není recenze hry 1-2 Switch, ale chtít za ni přibližně 1300 korun je prostě šílené. Dovedu si představit, že roli podobného dárečku by mnohem lépe splnila podle dosavadních zkušeností hra jako Snipperclips, případně Arms. Ke druhé jmenované mám sice také své výhrady, ale jako součást bundlu bych ji chápal.

Systém je velice přehledný a rychlý. Já oceňuji jeho jednoduchost, účelnost a praktičnost, ale najdou se jistě tací, kterým nebude spartánská podoba vyhovovat.

Tím se pomalu dostáváme od hardwaru k softwaru. Ale o hrách teď mluvit nebudeme. Řeč se stočí k operačnímu systému. Doby nevkusných rozhraní od Nintenda jsou konečně minulostí. I když si výrobce stále jde částečně svou cestou, nesnaží se zbytečně experimentovat po stránce vzhledu ani použití a celkové filosofie. Systém tak hodně připomíná svým pojetím dvouřádkové menu dashboardu z PS4, kdy se v jedné úrovni nacházejí dlaždice s hrami a v nižším patře pak přistupujete k nejčastěji používaným funkcím, jako je eShop nebo galerie screenshotů. Systém je velice přehledný a rychlý. Já oceňuji jeho jednoduchost, účelnost a praktičnost, ale najdou se jistě tací, kterým nebude spartánská podoba vyhovovat. V základu třeba momentálně Switch nabízí jen dvojici barevných témat - černé a bílé. V eShopu to nejenže vypadá jako u snědeného krámu, ale celé jeho rozhraní je velmi prostinké. A tak je to skoro se vším. Konzole neobsahuje nic zbytečného, ale také skoro nic navíc. A v některých ohledech stále úplně nedohnalo Nintendo dobu.

MOHLO BY TOHO TU BÝT VÍC

Správa přátel je stále velice archaická, včetně používání friend kódů. Když si chcete vytvořit nový Nintendo účet, bez nějž se nedostanete k digitálně distribuovaným titulům, musíte kupříkladu sáhnout po telefonu, tabletu či počítači. Protože registrací nejde projít přímo ve Switchi. A konzole, jak už jistě víte, bohužel nenabízí ani žádný internetový prohlížeč. Respektive ona jej sama používá, třeba k přihlašování se na veřejné Wi-Fi a zřejmě i pro eShop, ale nedovolí vám ho využít jako samostatnou aplikaci. Což je trochu škoda u zařízení, které je sice primárně určené pro hry, ale tak očividně bude soutěžit o pozornost s tablety. Po tom, co jsme Xboxu One při uvedení vyčítali, že se snaží být až příliš multimediálním centrem, nelze Nintendo kritizovat za to, že dělá opak - soustředí se jen na hry. Ale v dnešní době by prostě měl být základní browser, přehrávač multimédií a aplikace pro streamovací služby jako YouTube samozřejmostí. PS4 v tomto dokázala najít krásnou rovnováhu. Stále jde o konzoli, ale ty nejběžnější aplikace a úlohy zastane. Vyřídit si ze Switche mail, přečíst si něco nového na sociálních sítích a nakonec dohledat třeba návod ke hře, když narazíte na zásek, by bylo vítané. Ale věřím, že na tom výrobce časem ještě zapracuje. Ostatně podobné funkce mnohdy nabízela i jeho starší zařízení, kde to přitom často dávalo mnohem menší smysl než u Switche. Excelentní jsou naopak propracované rodičovské funkce, které přesně ukazují, v čem tkví síla Nintenda a kdo bude tvořit nejpočetnější skupinu jeho zákazníků.

Stejně tak zatím konzole postrádá službu Virtual Console, která by alespoň symbolicky nabídku her rozšířila o nestárnoucí o klasiky. Switch potřebuje emulaci o to víc, že není zpětně kompatibilní s žádnou jinou platformou od Nintenda. Hry z 3DS ani Wii U pochopitelně do konzole nestrčíte. Kromě legend z NESu a SNESu vše nasvědčuje tomu, že Switch nabídne v budoucnu v rámci Virtual Console poměrně atraktivní knihovnu titulů z konzole GameCube. Uvidíme, zda časem dojde třeba i na hry z Wii a Wii U. V obecné rovině by totiž momentální nedostatek her mohly zákazníkům vynahradit remastery a remaky, jindy vysmívané, kritizované a opovrhované. Zkuste si představit, jaké by to bylo moci si vzít s sebou na dovolenou ty nejlepší hry z Xboxu 360 nebo PS3. Co takhle GTA V, Mass Effecty, BioShocky, Red Dead Redemption, Batmany, Assassiny, trilogii Dead Space anebo rovnou Metal Gear Solid V: The Phantom Pain? Jistě, pro někoho z vás to může být jen přehlídka titulů, které už jste dávno hráli. Ale minimálně do začátku by podle mě demonstrovaly možnosti nové konzole velmi dobře. A také by mohly udělat radost fanouškům Nintenda, kteří je často neměli možnost hrát.

JE BUDOUCNOST V JEDINÉ KONZOLI?

Doufejme, že to nebudou právě hry, lépe řečeno jejich nedostatek, co by mělo případně novince podrazit nohy. Byla by to totiž velká škoda. I přes některé podstatné výhrady se mi Switch dostal překvapivě rychle pod kůži. Celý ten nápad se mi od počátku líbil a mám pocit, že ho Nintendo občas jen trochu zmateně prezentuje. K vlastní škodě. Když ale sami zjistíte, že to skutečně funguje a Switch může posloužit v posteli stejně jako u televize, dojde vám, že výrobce dotáhl tu nejzajímavější funkci z Wii U, ale už vás neomezuje na prostor vaší domácnosti. Jak se nechal slyšet proslulý designér Šigeru Mijamoto, je tak dost možné, že přínos Wii U doceníme až zpětně právě jako další logický krok v evoluci, která nyní přinesla Switch. A dovedu si představit, že to pro Nintendo bude v budoucnu znamenat, že definitivně sloučí své cestovní a domácí konzole. V handheldech je dlouhodobě silnější, má stabilní pozici. Switch mu formálně dovolí zůstat doma, nasadit na cestovní hry vyšší cenovku, které na 3DS, ale i Vitě tvrdě konkurují mobilní a tabletové hry za pár šupů. A čistě teoreticky tak japonský gigant může spojit do nejlepší z obou světů.

Jedním z mála nedostatků nové Zeldy je, že hra podává o něco málo horší výkon překvapivě po zapojení do doku než v handheld módu. Já ale věřím, že je to něco, co se podaří vyřešit s dalšími updaty.

Zda se mu to podaří, či nikoli, bude záležet především na hrách, jichž se nám momentálně zoufale nedostává. Možná i to mohlo stát za tím, proč Switch nevstoupil na trh už před Vánoci, před PS4 Pro nebo před PS VR. Je otázkou, zda by pár měsíců zpátky byla firma schopná dát dohromady vůbec nějaký launchový lineup. A skoro jistě by se musel obejít bez nové Zeldy, která je pro prvotní úspěch naprosto klíčová. Zaslouženě. Jde o výborný titul, který budeme samozřejmě hodnotit v samostatné recenzi. Ale už teď mohu předeslat, že mě velice příjemně překvapil a jsem rád, že pověst, která jej předcházela, není dána jen výsadním postavením této značky a nadšením zahraničních recenzentů, kteří mají sérii v mimořádné oblibě. Je to obrovská hra, která se směle může měřit se Skyrimem a i díky očividné snaze přiblížit se více západnímu publiku bude vnímána jako přímá konkurence “našim” open world RPG. Bude moc zajímavé sledovat, jak si Breath of the Wild povede v ostrém souboji s The Elder Scrolls, až se na Switchi objeví. Jedním z mála nedostatků je, že hra podává o něco málo horší výkon překvapivě po zapojení do doku než v handheld módu. Já ale věřím, že je to něco, co se podaří vyřešit s dalšími updaty. Byla by škoda, kdyby se z toho měl vyklubat nějaký nepříjemný precedent.

POTENCIÁL JEŠTĚ NEZNAMENÁ VÍTĚZSTVÍ

Ale zpátky ke Switchi. Když už jsem zmínil dok, je třeba říci, že je stejně jednoduchý jako vše ostatní v konzoli. Prostě plní svůj účel. Uložení konzole do kolébky, by ale mohlo být trochu důmyslnější. Switch se opírá z větší části o samotný konektor a postranice jej příliš těsně nesevřou. Což by ani nešlo, protože by hrozilo, že si tak při manipulaci s konzolí poškrábete displej. Americké Nintendo v průvodním dopisu zahraničním recenzentům vzkázalo něco ve smyslu: “Držíte v rukou budoucnost.” A opatrně bych s tímto tvrzením zatím souhlasil. Jakkoli se Switch nemůže výkonnostně měřit s PS4 a Xboxem One, svým unikátním přístupem má šanci oslovit dostatek zájemců, kterým hry na 3DS přijdou technicky zastaralé, hry na mobilech málo ambiciózní a k tabletu si nechtějí kupovat bezdrátový ovladač, který dokáže leckterou funkci Switche suplovat.

i Zdroj: Hrej.cz

Je to příslib do budoucna, že bychom zase mohli na hadheldu hrát opravdu velkolepé hry, jak jsme si svého času zvykli na PSP a slibovali si totéž od Vity. A přitom si Switch dokázal zachovat charakter a některé výhody typické právě pro jeho handheldy. V roce 2017 vás tak potěší i taková blbost, jako že po dlouhé době strčíte hru do konzole, a můžete rovnou hrát. Žádná instalace. Vzpomínáte si ještě, jaké to bylo, když jsme hry neinstalovali na velkých konzolích? O to víc se těším, až uvidím první velké multiplatformní hry (Farming Simulator 18, FIFA 18, Lego Worlds, NBA 2K18, RIme, Steep, Yooka-Laylee) a to, jak moc se budou podobou blížit ostatním konzolím. Protože bez podpory 3rd party vývojářů a vydavatelů se Switch v budoucnu neobejde. A to, jestli hráči budou tyto konverze považovat za rovnocenné, může rozhodnout o tom, zda po novince sáhnou nejen fanoušci Nintenda a ti, kteří ji plánují “jen” jako doplněk k PC či klasické konzoli.