Článek Nintendo Classic Mini: Nintendo Entertainment System

Nintendo Classic Mini: Nintendo Entertainment System

Jiří Bigas

Jiří Bigas

28. 11. 2016 10:00 14
Reklama

Abych byl úplně upřímný, dlouho jsem doufal, že nám letos Nintendo pod stromeček nadělí úplně novou konzoli. Switch ale nakonec dorazí na trh až v březnu, kdy mám narozeniny, a tak se zřejmě japonský výrobce rozhodl, že upřednostní můj soukromý významný den nad všeobecným svátečním veselím. Ale vážně. Když nakonec vyšlo najevo, že Nintendo přeci jen letos na podzim nějaké nové zařízení uvede, řada lidí se nestačila divit. Od samého počátku však bylo jasné, že legendární videoherní gigant má v rukou další potenciální hit. Navzdory tomu, jak laciné to od Nintenda je, jakkoli nejde o nic nového pod sluncem nebo nějaký převratný nápad, staromilci a retrofilové od prvních zmínek o Mini NESu, jak si dovolím jméno zařízení zkrátit, roztouženě a ochotně otevírali peněženky. Asi ani já bych ale nehádal, že se i přes lákavou cenovku stane z novinky nedostatkové zboží, za nějž jsou v internetových aukcích fanoušci a nedočkaví sběratelé ochotní utrácet, jako by šlo o skutečný digitální artefakt. Nintendu se to opět podařilo. Učinit z Mini NESu žhavý vánoční dárek, po kterém kdekdo touží, ale přes nízkou cenu, nebo možná právě kvůli ní, jej jen někdo může mít.

SLIBNÝ ZAČÁTEK

Tak stojí všechen ten humbuk za to? My jsme měli to štěstí, že se jedna retro konzole zatoulala i k nám do redakce, kde ji skupinka znuděných pisálků dojímajících se nad starými dobrými časy očekávala s velkými nadějemi. Jenže nostalgie je nevypočitatelná a jak sami dobře víte, chtít něco podobného a být s výsledkem spokojený - to jsou dvě zcela odlišné věci. Pojďme se tedy nejprve na konzoli a obsah balení podívat trochu blíže. Výhody i nedostatky tohoto zařízení na sebe nenechají dlouho čekat. Mini NES obsahuje výběr 30 klasických her, který považuji za reprezentativní, zábavný i dostatečně pestrý. Většinu z nich prověřil čas a v této nelehké zkoušce obstály. Není náhodou, že velká část z nich představuje počátek nebo jeden z prvních dílů sérií, které známe dodnes a dále se rozvíjejí. V tomto ohledu kolekce představuje i jakýsi průřez historií videoher, díky němuž si můžete osahat některé kultovní tituly z 80. let.

Dvaadvacet her je součástí konzole po celém světě, zatímco zbývajících osm se liší.

Hodnotit každý z nich individuálně by nemělo valný smysl, většina z těchto her je třicet let stará, takže o nich bylo řečeno a napsáno v podstatě vše myslitelné. Rozhodně ale stojí za pozornost informace, že 22 her je součástí konzole po celém světě, zatímco zbývajících osm se liší - jiné najdeme my v Evropě a USA a jiné jsou v Mini Famicomu v Japonsku, který se odlišuje i na pohled. Jejich kompletní seznam můžete prozkoumat třeba na Wikipedii. V naší verzi tak nechybí hity jako Final Fantasy, Donkey Kong Jr. nebo Castlevania II: Simon's Quest, ale zato si musíme nechat zajít chuť na Final Fantasy III či NES Open Tournament Golf. Těšit se přirozeně můžete nejen na klasiky od Nintenda. Najdete tu i tituly od společností Tecmo, Namco, Konami, Capcom nebo Square Enix. Jejich počet je ale bohužel konečný a definitivní. Což je velká a zbytečná škoda. Neexistuje žádný způsob, jak jejich seznam rozšířit. Konzoli nepřipojíte k internetu ani neobsahuje žádný slot na paměťové karty. Což z ní bohužel dělá uzavřené zařízení, které se maximálně může za čas dočkat nějaké revize, další verze nebo druhé generace, která se bude třeba pyšnit jiným portfoliem.

CHYBÍ ROZHODUJÍCÍ VÝHODA

Upozorňuji na to především z toho důvodu, že jakkoli je seznam videoher podle mě reprezentativní, nikdy se nemůže jeho výběrem Nintendo zavděčit všem. Každému bude v nabídce nějaká hra chybět a jiná naopak přebývat. V tomto směru je zařízení nesmírně obtížné hodnotit, protože záleží jen na vašem vkusu a vzpomínkách, jak moc se při pohledu do soupisky titulů rozněžníte. Možnost seznam her rozšířit by tenhle problém ideálně vyřešila a navíc by z konzole učinila poněkud praktičtější a univerzálnější zařízení. V této podobě se překvapivě zase tak moc neliší od dlouhého zástupců předchůdců v podobě retro konzolí, které v licenci vyráběly jiné firmy. Hlavní rozdíl je v tom, že tentokrát jde čistě o produkt Nintenda, který je příslibem oficiálního puncu a jisté kvality. Ostatně úroveň samotné emulace je velmi vysoká a podle testů hry fungují, vypadají a zvučí ještě lépe než na Wii U ve Virtual Console. Jenže otevřenost a použitelnost konzole je nižší, a to je třeba si přiznat. Hlavně ve srovnání s různými pochybnými cestami, jak staré hry z konzolí hrát. Nemá smysl nic předstírat, softwarové emulátory pro PC, ale třeba i handheldy, tablety a mobily jsou pro Mini NES významnou a vážnou konkurencí, ačkoli shánění samotných her je pak mnohdy právně dost pochybné.

Hlavní potíž Mini NESu spočívá v tom, že Nintendo obchoduje s nostalgií starších hráčů. Nedělám si velké iluze, že by soubor osmibitových vykopávek udělal velký dojem na dnešní teenagery, ale třeba se pletu. Tím nechci nikoho podcenit nebo urazit, jistě se najdou mezi nimi výjimky, zvídaví badatelé zajímající se o historii videoher. Avšak většina normálních hráčů odkojených banální obtížností současné produkce a zhýčkaných realistickou grafikou asi nebude mít s těmito tituly potřebnou trpělivost. A když jde o to, jen si tak ze zvědavosti tyto hry připomenout nebo si je dokonce zkusit vůbec poprvé, dosavadní způsoby sice nepůsobí tak autenticky, postrádají ten správný retro pocit bez původního ovladače i eleganci celého zážitku, ale mnohdy nabízejí nějakou přidanou hodnotu. A v té podle mě Mini NES selhává. Jeho možnosti jsou totiž velice omezené. A Nintendo zbytečně promarnilo šanci udělat z této konzole něco víc než sbírku starých her. Mohla to být pěkná interaktivní encyklopedie plná bonusů a nadstandardních funkcí. Mini NES toho ale umí jen velmi málo. Pokud vám to za nízkou cenu přijde v pořádku, není to žádný problém, ale budu se opakovat - takto se výsledek nijak nevymyká podobným pokusům, které vznikají dlouhé roky.

ZPROPADENÉ KABELY

Začne to už balením. To neobsahuje klasicky v duchu Nintenda ani napájecí adaptér. Jasně, není to konec světa, můžete použít třeba nabíječku od iPadu, některé televize dokonce dokáží napájet konzoli přímo z USB, ale už tahle maličkost vás trochu vyvede z míry. Mnohem větší problém představuje nepochopitelně krátký kabel k ovladači, který vám prostě neumožní nainstalovat konzoli normálně k televizi anebo od ní sedět v rozumné vzdálenosti. Hezky postaru ji vždy vybalíte, zapojíte, zahrajete si a zase vše uklidíte zpátky na místo. Kabel je dokonce o hodně kratší než byl ten u původního gamepadu k NESu. Ostatně přes nízkou cenu je možná samotný fakt, že ovladač je stále drátový, trochu zbytečný. Retro ano, ale s mírou. Klidně bych si připlatil za balení s bezdrátovým ovladačem. Není divu, že výrobce Nyko hned přispěchal s wireless alternativou (i prodlužovačkou), která dokonce umožňuje konzoli na dálku zapnout a vypnout. To je ostatně další lahůdka. Protože je ovladač na prvního pohled k nerozeznání od originálu, nenabízí žádné tlačítko navíc nebo funkci. Hledáme nedostatky za každou cenu, říkáte? Tak si zkuste představit, že konzoli zapnete stiskem tlačítka přímo na Mini NESu. Potud v pořádku. Zapnete hru, chvíli s ní trávíte čas a pak dostanete chuť na jinou nebo ji potřebujete uložit. Žádný “problém”, musíte vstát z gauče a stisknout tlačítko Reset, protože někomu bylo za těžko nebo nikoho nenapadlo, že by návrat do hlavního menu mohlo obstarat nějaké tlačítko na ovladači.

Za hřích a nesmysl považuji třeba to, že v menu výrobce nabízí položku pro manuály, ale ve skutečnosti v ní na vás číhá jen QR kód a veškerá dokumentace je dostupná jen na internetu a musíte se v ní prohrabat z jiného zařízení.

Zmínil jsme ukládání her, které jinak funguje bez problémů a je v podstatě jednou z mála skutečných přidaných funkcí emulátoru. Ale tím jejich výčet ještě nekončí. Můžete si zvolit jeden z osmi jazyků, pohrabat se v minimalistickém nastavení a konečně změnit nastavení obrazu. Konzole se pochopitelně připojuje k televizi či monitoru HDMI kabelem, což je super. Nabízí ale všehovšudy tři obrazové módy: klasické zobrazení ve formátu 4:3, Pixel Perfect a takzvaný CRT filtr, jehož smyslem je napodobit vzhled hry na staré televizi. Ale upřímně řečeno je to jen gimmick a k tomu navíc ne moc praktický nebo pěkný. Srovnejte to schválně se záplavou možností, které vám nabízejí emulátory na PC. Jistě, řada těch funkcí může působit pro začátečníka zbytečně, ale není těžké vymyslet i některé nadstandardní prvky, které by učinily zařízení atraktivnější a současně praktičtější. Za hřích a nesmysl považuji třeba to, že v menu výrobce nabízí položku pro manuály, ale ve skutečnosti v ní na vás číhá jen QR kód a veškerá dokumentace je dostupná jen na internetu a musíte se v ní prohrabat z jiného zařízení. To je takový problém do Mini NESu nacpat pár návodů?

BEZ FANTAZIE

Přitom by to bylo tak jednoduché. Přímo se nabízí vytvořit pro každou hru nějaký vlastní hub. Tady jen zvolíte titul v základním menu a jdete rovnou na věc. Ale konzole by mohla obsahovat profil každého titulu, kde byste našli právě manuál, třeba i návod ke hře, nějaké cheaty, obrázky či základy ovládání. Bohatě by stačilo ke každé hře natočit několikaminutový medailonek nebo krátké povídání s vývojáři, aby se z Mini NESu stalo něco víc. Dokážu si představit podporu nějakých trofejí, on-line žebříčky, možnost pořizovat screenshoty nebo už zmíněnou schopnost stáhnout si novou hru nebo něco k ní z internetu. Podobné funkce ty nejlepší pokročilé emulátory nabízejí, stejně jako možnost upravit si ovládání a podobně. Může vám přijít, že si vymýšlím nesmysly a jen hledám důvody, proč konzoli očernit ve vašich očích. Ale tak to není, protože se mi přes veškeré výhrady stejně docela líbí. Jen si myslím, že tohle zařízení vytvořilo Nintendo jen s minimálním úsilím a pro své omezené možnosti a minimum extra funkcí osloví především pamětníky, zatímco ostatním nemá tolik co nabídnout.

A protože je výsledkem takto unifikované zařízení, nechápu ani to, proč součástí není rovnou druhý gamepad. Za další ovladač sice zaplatíte jen pár stovek, ale tohle není nový Xbox ani PlayStation. Já si k podobné hračce nechci kupovat žádné příslušenství, když už má tak spartánské funkce. Proto láteřím nad kabelovým gamepadem, jehož kabel dokazuje, že snad konzoli v Nintendu ani nepodrobili pořádnému testu. Proto mě zlobí, že obratem při uvedení na trh musí přijít jiný výrobce s bezdrátovou variantou, která se přímo nabízí. A proto mi vadí, že není druhý ovladač rovnou v balení, i kdyby to mělo znamenat, že bude o nějakou stovku dražší.

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ

Navzdory mým stížnostem je to pěkná krabička. Stejně jako byly jiné krabičky před ní. Není náhodou, že mám už doma několik let podobnou kolekci automatových her od Namca a cestovní verzi konzole Mega Drive. Mini NES od Nintenda nenabízí v podstatě nic navíc než jeho předchůdci. Je oficiálně oficiální, je pěkně zpracovaný a emulace funguje výborně. Přidanou hodnotu tady ale nehledejte. Tohle zařízení je proto jen tak dobré, jak dobré jsou pro vás osobně hry, které nabízí. Na mě tahle nostalgie funguje poměrně spolehlivě. I když jsem odkojený spíše šestnáctibitovým SNESem, který k nám dorazil krátce po revoluci, hrával jsem i na osmibitovém NESu, jenž v kapitalistické cizině vstoupil na trh už v polovině osmdesátých let. Tyto hry jsou mi tedy velmi blízké, jitří pěkné vzpomínky a bez nich bych byl možná méně shovívavý. Domnívám se proto, že mým vrstevníkům tahle krabička zřejmě udělá radost. Nemůžu si ale odpustit, že by to Nintendo mělo a mohlo zvládnout mnohem lépe. Možná bych pak byl ochotný Mini NES doporučit i mladším hráčům. V této podobě mi ale přijde, že generaci miléniálů neosloví.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama