Zdá se, že se videohry dostaly v průběhu času do podivné smyčky. Na jedné její straně posedávají jejich zarytí odpůrci, pokřikují svá nekonečná nařčení a obžaloby a zatracují hry do horoucích pekel a při tom je samozřejmě podporují zástupy důchodců, věřících, žen v domácnosti a dalších. Na straně druhé sedí hráči, vehementně popírají veškeré pomluvy a odmítají připsat hrám jakoukoliv vinu, ať už sebeopodstatněnější. A pak jsou tu žurnalisté, kteří již dlouhá léta píšou desítky a stovky článků o tom, kde leží pravda. Pravda samozřejmě leží uprostřed – ale to jenom kdybyste se ptali mě. A já na toto téma dnes polemizovat nehodlám. Dá se předpokládat, že tento web navštěvují hráči videoher. A jelikož jde o hráče videoher, mohu dále usuzovat, že jde i o příznivce videoher. A jelikož jde o příznivce videoher, dá se tedy i logicky vyvodit, že odpůrci videoher jsou jejich nepřátelé. A co lepšího se dá v boji učinit, než poznat své nepřátele? V našem prvním díle tématu vás proto seznámím s první sérii protiherních aktivistů, které byste rozhodně neměli ignorovat.
-
ScreenshotyScreenshoty
Joe Lieberman (americký senátor)
Tohoto šestašedesátiletého amerického senátora, původem z Connecticutu, můžeme právem zařadit mezi lídry protiherní kampaně. Poprvé byl do senátu zvolen v roce 1988, v roce 2006 nastoupil své čtvrté úřadující období. V neslavném volebním souboji George Bushe s Alem Gorem z roku 2000 kandidoval na post Gorova viceprezidenta a zapsal se tak do historie jako první uchazeč židovského původu. Sám se o prezidentský post ucházel v roce 2004 – neúspěšně. V roce 2006 se rozešel s demokraty a působí dnes jako „nezávislý demokrat“. Proslul především svou kampaní proti válce v Iráku, straněním Izraeli, podporou financování vzdělávacích institucí a samozřejmě i angažováním se v etických otázkách. A právě zde tvrdě zakročil proti volnému prodeji násilných her (v čele samozřejmě s těmi od Rockstar) v takzvaném Family Entertainment Protection Act. Šlo o návrh zákona (mimochodem podporovaný Hillary Clintonovou), který měl trestat prodej her označených ESRB značkami Mature a Adult-Only nezletilým. Vedle vysokých pokut v řádech stovek dolarů měl navíc povolit přezkoumání korektnosti ESRB známkování. Návrh naštěstí neprošel Kongresem. A mimochodem – Lieberman je autorem slavného útoku na GTA: „Hráč je odměňován za útoky na ženy, srážení je na zem, kopání do jejich těl, jejich zabíjení a následné opakované střílení do mrtvol. Mluvím nyní ke všem společnostem zábavního průmyslu – ano, mají právo to dělat, ale mají také zodpovědnost nedělat to, pokud chtějí, aby z našich dětí vyrostla generace, která bude brát ženy s respektem.“
John Bruce "Jack" Thompson (advokát)
Pětasedmdesátiletý americký advokát a aktivista proslul především jako křesťanský konzervativec, který neměl nikdy daleko k vysoké politice. Jeho výpady si berou na mušku především kontroverzní etická témata, konkrétně například obscénnosti v radiovém vysílání Howarda Sterna či rapové muzice všeho druhu. Jeho nejsilnějším argumentem v kampani proti násilným počítačovým hrám (Grand Theft Auto, Bully), je názor, že tyto byly v poslední době opakovaně použity jako „vražedné simulátory pro přípravu násilných činů“. Všichni pachatelé amerických školních masakrů byli hráči videoher, což je podle něj nezvratný důkaz, že hraní dělá z dětí psychopaty. „Když nějaký pošahaný dospělák chce strávit čas hraním GTA, musí se člověk divit, co ho ovlivnilo k tomuto úniku od reality - co je špatně s jeho životem. Když ale dojde na hraní u dětí, je to naopak jejich život, co je ovlivňováno a máme přitom nesčetné důkazy o narušení přirozeného vývoje jejich chování a mozku.“ Po těchto prohlášeních pak často následuje množství nelichotivých přirovnání – nejznámější je třeba to, kdy srovnával hry s „mentální masturbací“. Zároveň tvrdí, že nejenže armáda používá násilné vojenské hry, aby u vojáků pomohla překonat strach ze zabíjení, ale zároveň si tak pomáhá ve verbování nových zájemců. Zajímavé bylo naopak sledovat, jak se v kauze Mass Effect (více níže) postavil na stranu Bioware.
Kevin McCullough (publicista)
Amerického novináře webu Townhall.com a konzervativního bloggera na Muscleheadrevolution.com si jistě pamatujete z nedávné kauzy Mass Effect. Poměrně proslulý publicista, známý díky své knize Muscle Head Revolution, korektnímu a politicky nezávadnému vyjadřování a tvrdému boji za křesťanské ideály, však tehdy tvrdě narazil. Hra podle něj „posouvá další generaci mladých mužů a žen skrz brány pekla tak rychle, jak je to jen možné“. Označil ji za zatím nejvěrohodnější virtuální simulaci sexu, jaká byla vytvořena. Hrozil se nad tím, že hráč prý může upravovat velikost ňader své hrdinky. Že ve hře jde „skočit na věc v jakékoliv chvíli, příležitosti, počtu a pohlaví, jaké ho jen napadne“. Ano, drzost některých rádoby uznávaných autorů dneška zkrátka nezná mezí – proč nepsat lži, když se jich někdo třeba chytí? To nicméně nebyl tento případ. Po bouři kritiky jak od hráčů, tak od veřejnosti, se musel za svá slova omluvit. Vzápětí však dodal, že si nicméně stojí za svým a že by se hra podobného ražení neměla v žádném případě dostat k dětem. Snadná pomoc, Mass Effect byl již při svém vydání označen jako Mature titul.
Keith Vaz (člen britského parlamentu)
I v Británii můžeme hledat zaryté odpůrce her. Člen parlamentu za stranu labouristů, Nigel Keith Anthony Standish Vaz, by mohl povídat. Po aféře s útokem na školáka Stefana Pakeeraha neochvějně prohlásil, že za incidentem může hra Manhunt, jíž byl Stefanův vrah Warren LeBlanc „doslova posedlý“ (slova matky). Nezáleželo přitom na skutečnosti, že hru nevlastnil Warren, nýbrž Stefan, a že skutečným důvodem vraždy bylo loupežné přepadení pod vlivem drog. Ne, pravda se musí přece říkat tak, aby zněla co nejlépe. Ale Vaz si na Rockstar (proč pořád jen Rockstar?) posvítil ještě víc – pokusil se i prosadit zákaz prodávání Bully, přičemž ji prohlásil za simulátor školní šikany. Jeho snahy sice zůstávají vládou nevyslyšeny, přesto však znamená velkou hrozbu pro všechny hráče, kteří si oblíbili tituly od autorů GTA.
Dave Grossman (vojenský psycholog)
Poručík Dave Grossman patří mezi nejuznávanější americké vojenské psychology, pedagogy a odborné spisovatele. Během své kariéry prošel množstvím funkcí – byl seržantem v 82. letecké divizi, parašutistou, bojoval v jednotkách US Rangers, později dokonce působil i jako důstojník generálního štábu. Po odchodu z aktivní služby se stal učitelem psychologie na West Pointu (New York) a zavedl zcela nový obor, nazvaný „killologie“, zabývající se účinky války a zabíjení na lidskou psychiku, „virem“ současné celosvětové agresivity a léčením mentálně narušených vojáků. Je autorem několika odborných knih, v nichž se mnohdy zabývá problematikou násilí v počítačových hrách. Titul Stop Teaching Our Kids to Kill (Přestaňte učit naše děti zabíjet) nese podtitul A Call to Action Against TV, Movie and Video Game Violence (Volání po zásahu proti násilí v televizi, filmech a videohrách). V poslední době Grossman varuje především před hrami, které realisticky simulují armádní postupy – série Battlefield, Call of Duty atd. „Podle mého názory by měl být prodej těchto věcí (videoher) regulován stejně jako prodej zbraní. Kdokoliv dá dítěti zbraň, je zločinec. Kdokoliv dá dítěti neomezený přístup k těmto věcem, je zločinec.“ Rozsáhlý rozhovor (v angličtině) z roku 2001 si můžete přečíst zde.
Je nesmírně zajímavé, poslouchat názory herních odpůrců. Někdy je to k popukání, to když se zakládají na z prstu vycucaných faktech. Jindy zase pobuřující, když zrovna prezentují polopravdy tak, jak se jim to hodí. Jenže pak jsou i chvíle, kdy si každý hráč musí říct: „Sakra, ono na tom něco bude.“ Pravda je, že v morálně závadných hrách opravdu zabíjíme lidi, opravdu se vyžíváme v násilí (vždyť co jiného znamená snaha zabít protivníka co nejefektněji?), opravdu nás ohromují především monumentální scény plné krve a smrti. Nikdy se samozřejmě nedá mluvit za všechny, ale dá se alespoň mluvit za herní většinu – a tak to prostě je, ať se vám to líbí nebo ne. Stáváme se však kvůli hrám vraždícími mašinami? Ne! ...Ne? Je dobré o tom aspoň popřemýšlet, neodhazovat ten názor okamžitě do kouta, ať už je jakkoliv přitažený za vlasy.
A právě proto je dobré poslechnout si občas názory druhé strany. Prvních pět vůdců protiherní kampaně promluvilo dnes, v další části našeho tématu se můžete těšit na druhou pětku.
Kam dál?
9. května 2008
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
ddratm (gmail.com) napsal 24. 7. 2008 v 22.12
Dave Grossman se jeví jako velmi rozumný chlap. Hlavně proto, že nepranýřuje jen hry, ale celý zábavní průmysl. Pro mně osobně je agresivní komerční televize typu TV Nova, čí FOX největším zlem současnosti, protože přímo diktují svým divákům jak a co si mají myslet. Navíc plíživě a systematicky uvykají diváky na každodenní násilí. To není virtuální smrt z her, ta je skutečná a k tomu ještě ty jejich rádoby ustarané obličeje.
Bohužel hráči jsou současným mainstreamem podobně válcováni. Znám jedince, kteří ač jinak inteligentní, nejsou po celodenním paření onlinovek vyloudit souvislou větu. Ti tak svojí pasivitou nahrávají lidem, kteří nemají žádné zábrany a neustále posouvají hranice toho co si můžou dovolit . Nechtěl jsem to tak zpolitizoval, ale myslím si, že nikdy v historii více neplatilo ono okřídlené“ Chléb a hry“, jako nyní. Projevy občanské neposlušnosti v průběhu šedesátých let posunuly celou společnost obrovský kus dopředu, čehož se dnes těžko nadějeme (a že by současný establishment potřeboval sakra přes čumák) díky chytlavým seriálům (pro starší) a ještě chytlavějším hrám (pro mladší). Jsme jen loutky a viset na těch nitkách se nám nějak moc líbí...
Přiložený obrázek: gagarin
HiHi789 napsal 25. 7. 2008 v 06.49
Když jsou ti týpci, co střílejí ve školách, jen zblbnutí GTA, tak proč se většinou sami zastřelí? Myslím, že se hledá problém na nesprávném místě.
HiHi789 napsal 25. 7. 2008 v 07.17
To jo. Proč toho týpka, tak žerou? Vliv her? Všechno, co má něco společného s armádou, je coool? :)
kaneda (centrum.cz) napsal 23. 7. 2008 v 10.54
S Grossmanem souhlasim. K detem se opravdu nemaji takove veci dostat. Ovse za to muzou rodice. Jedenacti kluk kterej hraje COD neni nic neobvykleho..
Zbytek jsou magori...
david.marak napsal 30. 8. 2008 v 10.24
Kdyz ten kluk vyrusta v normalnim prostredi a ne u alkoholika ktery ho denodenne mlati, tak silne pochybuju, ze z nej bude naka zruda. Ja hral v deviti mafii a taky to se mnou nic neudelalo...
Zed87 napsal 23. 7. 2008 v 10.48
Článek je dobrej a ten kdo říká že ne neni schopen se podívat provdě do očí. Třeba Complain... vyloženě to nějak moc nepochopil. Já bych naopak řekl že takovej článku by mělo bejt víc aby si hráči uvědomili a zamysleli se nad sebou jestli jim to hrani neleze na mozek. Já jsem rozhodně zastánce her, ale v rozumném měřítku. Ti odpůrci.. no ti jež jsou tu prezentováni, tak jedině tomu psychologovi bych se věnoval dál, ti první 4 jsou no prostě něco jako Algore, žádná odbornost jen si dělaj jméno na něčem co se jim nelíbí, ale zas tolik tomu nerozuměj (třeba jako já češtině ;), ale kritizuju jí pořád:D).
Co chci říct je, že by se měl každej zamyslet nad tim co pro něj opravdu hrey znamenaj, jak ho ovliňujou. Ten kdo říká že ho hry neovlivňujou tak je hlupák, protože hry nás ovlivňujou. Záleží pak na každém jedinci do jaké míry se necháme ovlivnit.
Jo a eště k uživateli Benyss... pane bože radši nic nepiš
HiHi789 napsal 25. 7. 2008 v 06.39
Další mamlas, co začal hrát GTA v 18 nebo se rovnou snažil vyvraždit celou školu?
-Arokh- napsal 22. 7. 2008 v 12.21
Tady je cast rozhovoru se spisovatelem Ondrejem Neffem, na tema jak vidi vliv akcnich her na mlade lidi. Myslim ze se to sem perfektne hodi, tak se na to mrknete
[je to z level dvd 152 kdyby to nekdo chtel videt komplet]
http://www.arokh.xf.cz/video.html
complain napsal 22. 7. 2008 v 02.23
ježíš, proč musí bejt aspoň každej tejden na hrej.cz nějakej podobnej sračkoidní názor kterej s hrama souvisí naprosto okrajově? Blee
-Arokh- napsal 22. 7. 2008 v 11.26
mne tenhle clanek teda pripada zajimavej
a rekl bych za to s hrama sovisi docela dost
Editováno: 22. 07. 2008 v 11.30
-Arokh- napsal 21. 7. 2008 v 22.23
nejvic mne stve kdyz nejakej magor vystrili pulku skoly, na motiv GTA nebo nejake jine hry, okamzite to oznami v televizi a v ten moment jsme my hraci pro vsechy lidi co nehrajou hry "vrazi a zabijaci"
maca89 napsal 21. 7. 2008 v 22.37
zajímavé je, že před x lety, když vyšlo Utrpení mladého Wethera, tak plno mladých lidí páchalo sebevraždy ala Werther a dneska je to ceněné veledílo světové literatury. Vždycky se prostě najdou ovlivnitlelní jedinci, co dělají kraviny. Dřív to byly knihy, pak filmy, teď hry. Co asi bude příště? :)
ubersexual napsal 22. 7. 2008 v 01.37
To je pravda. Autority tý doby se na Goethův román nedívaly dvakrát přívětivě - 2 tisíce případů sebevraždy kulkou do hlavy (krucinál, i ten Cobain musel číst Werthera!) prostě není jen tak. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že šlo o sebevraždu, nikoliv vražedný masakr na škole. V tom je velkej rozdíl. Ať si každej dělá, co chce, jen ať s tim neprudí ty druhý. A když už začne prudit, proboha, mlčte sralbotky o hrách a povězte pravdu! Povězte, že vás to prostě lákalo a vemte taky jednou zodpovědnost na sebe!
HiHi789 napsal 22. 7. 2008 v 13.50
No oni se ti masakráři ve školách většinou zastřelí. Zřejmě se tímto debilním způsobem snaží poukázat na to, že byli obětí šikany. Holt dnes je cool být viděn.
Editováno: 22. 07. 2008 v 13.51
Vlad16 napsal 21. 7. 2008 v 20.39
Kdyby se v obchodech respektovalo hodnocení ESRB, byl by to dobrej zacatek. Pred par rokama si moje mladsi sestra (tehdy ji bylo tak 11) sla koupit Diablo 2 s hodnocenim 16+ a zadnej problem :) a TO je problem. Ale nastesti ted nebeha po jeskynich moravskeho krasu a nemlati tam netopiry palici +3 strength +3 agility takze to zas takova hruza nebyla. Me spis prijde vymyvani mozku, kdyz hra neni adekvatne "realna". Pak to ratolest hraje a mysli si ze kdyz nekoho odpali granat tak to na nem nezanecha zadne stopy a jen si lehne jako kdyby spal. Tohle mi tak vadilo v COD 2 ze jsem ji nikdy nedohral.
Jinak dost nechapu proc vsechny tak popuzuji chodci v GTA. V te hre vam NIKDO nerekne - di zabijet chodce, nikdo to po vas nikdy nezada, NIC za to nedostanete, NIKAM vas to ve hre neposune a hra vas za to formou policie tresta, takze WTF?
bakernewbie (seznam.cz) napsal 21. 7. 2008 v 20.30
no pokud maminkam nevadi, ze po obyvaku pobiha parasutista z druhy svetovy a strili po kocce Thompsonem, tak to mate jedno.
Edie napsal 21. 7. 2008 v 20.14
zajimavy članek k zamyšleni akorat si myslim když na televizi nova pro změnu proběhne zprava o masakru a tektokrát se to stane někde na škole kde běhal manik s AKačkem tak se svali vina na nějakou hru ale všimli jste si že většinou to ditě němělo mit tu hru nikdy v ruce pač na to němělo věk? to samy s aferkou v německu s CSkem dřív jsem to dost hrával a musim říct že po hodině matiky mám stále stejnou chut zabíjet jako jako když jsem nevěděl že CSko existuje
booob (seznam.cz) napsal 21. 7. 2008 v 13.40
Hry hraju od nějakých 15 let, kdy se objevily první utomatovky, teď je mi 40 a prošel jsem si opravdu vše, co šlo, asi nemá nijak moc cenu plkat, co všechno, nakonec umíte počítat. Mám i dvě "dítka" (18,12), který si s praštěným tatínkem prožily své :-) Celou dobu mě iritovali všichni ti kritici her , ale je fakt, že jsem na dítkách sledoval, zda se nějak projevuje styl , co hrají. Jelikož mám dítka mixlá (holka, kluk) tak na ní přestože hrávala survival horory (např. RE 2, SH) ne. Ale je fakt, že kluk, inklinující k FPS totálně propadl zbraním a ve svých 12 se v podstatě nezajímá o nic jiného. Futuristické FPS ho nezajímají, jen válka. Ale ok, ve 12 mě to bavilo také. Musím připustit, že v jedné věci mají kritici her pravdu. GTA a podobné hry, kde není protivník jasně daný, kde není válečná vřava při které si musí hráč dávat bacha , ale kde se potulují NPC postavy bez výzbroje, které je možné libovolně masakrovat, bych po zkušenostech s dětmi zakázal. To, že může hráč přijít ńa ulici a s poklidem tam vraždit, než tedy proti sobě vyvolá reakci policie atd. JE špatný. Mnohem lepší by bylo, kdyby GTA bylo městem, kde se snažíte přežít a každý po vás jde, je vaším nepřítelem, tudíž snaha probojovat se, PŘEŽÍT by byla primární. Viděl jsem, jak strašně je pro děcka lákavý vzít motorovku a rozřezávat lidičky, mlátit basebalkou nebo jen tak odstřelovat a rozjíždět. Nebudeme si nic nalhávat, že se k takovým titulům děti nedostanou, i já zkusmo nechal kluka hrát a až po chvíli hru zabavil a prodal. Myslím, že GTA hry jsou právě těmi, co dávají zbraň do rukou kritikům. A ano, přesto, že jsem nechal kluka v deseti hrát Countra a hafo dalších FPS, momentálně Battlefield, proti nim nic nemám. Je to férové postavení se nepříteli. Ale GTA jsou z mého pohledu sračky. A budou nám hráčům dělat problémy, na které jednou dojedeme nějakými idiotskými zákazy. GTA, Bully, Manhunt bych z principu zakázal taky. Naproti tomu bych klidně snížil hranici u Resident Evil 4,5 MGS série, a válečných FPS. Prostě tam, kde vám jde o kejhák a počítáte s tím. Hra, kde vylezete na ulici, umlátíte ženskou a seberete peníze, abyste si koupili kulomet a tím postříleli větší skupinku pro větší balík peněz, bych bez diskusí zakázal jako návod ke zločinu. A dost se divím, že to ještě někdo neudělal věkový limit nevěkový limit. Jo, glosa na závěr. Kritizovat Mass Effect naproti tomu může jen naprostý idiot, který si myslí, že se 15letí domnívají, že děti nosí čáp. Čili nahota do Age of Conan, který jsem synátora bez problémů nechal hrát i si vytvořit prsatici dle chuti, je normálně v pořádku.
gygant napsal 21. 7. 2008 v 14.47
Jseš ještě starší než já, to je dobrý, já myslel, že je mi tu nejvíc :-)
Starost o to, co naše děti hrají, je velmi zodpovědný úkol. I děti jsou různé, a je nutno dobře posoudit, která hra bude rozvíjet jejich schopnosti a talenty, která hra je dokáže pobavit, která uvolnit. Kdy a v jaké hře jim můžeme dovolit hrát fotbal, kdy kombinovat barevné kuličky, kdy vytěsňovat soupeřící auto do svodidel, kdy zabít fantasy příšeru, kdy vidět kozatou NPC, kdy rozřezat ufona, kdy střelit do člověka, kdy umlátit postavu baseballkou, kdy ustřelit hlavu za doprovodu gejzírů krve, kdy stílet lidi s kočkou místo tlumiče.
Je potřeba vnímat mentální a povahové vlastnosti svých dětí. Vysvětlovat jim podstatu her, stejně jako jim vysvětlujeme vážné věci, které je potkají v životě, stejně jako jim vysvětlujeme věci, které vidí v televizi, kině, na internetu, v časopisech, v hudbě, v divadle. Je to otázka výchovy jako takové. Vymezování her z této celkové problematiky je naprostý nesmysl, a často tendeční či politické. Dozor rodiče nad tím, co dítě hraje, jaký na něho hraní her má vliv, dávkování času stráveného u her je nezbytnou součástí komplexní výchovy. Pokud nebude selhávat výchova rodičů, není na hraní her, jehož jsem jasný zastánce, nic špatného.
teclado napsal 25. 7. 2008 v 22.29
Prdel bude až někdo vlítne někam po vzoru Manhunta :D