Devil May Cry 3 Dante's Awakening Článek Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.

Dalibor Franta

Dalibor Franta

16. 12. 2007 23:35 44
Reklama

Je to sotva pár dní, co česká edice časopisu OPS2 ukončila po pěti letech svou činnost a odsoudila rytmické tóny tiskařských strojů k minutě tklivého ticha. Nejenom tiskař však uroní inkoustovou slzu, vždyť s koncem časopisu padla také poslední česká bašta last-gen konzolí, poslední psaný dokument o existenci strojů, jejichž titánský souboj vířil před nemnoha lety internetové diskuze se stejnou intenzitou, s jakou se to dnes daří novodobým next-gen válkám. Lidská paměť je krátká, technologický vývoj překotný a v kombinaci obého zapomínáme na stroje minulé rychleji než politik na své úspory. A proto přispěchali jsme se záchranou! S ústavem paměti konzolového národa. S ohlédnutím do časů, kdy mléko bylo bílé a selky měly rudá líčka. Kdy Xbox říkal Sony pane, kdy Sega psala nekrolog a Nintendo pohřbívalo cartridge do jámy, co měla pět stop. Ohlédneme se za stroji a hrami minulé generace, neb vzpomínat se má a vždy jen v dobrém. Dnes s PS2 – jak je na tom dnes a jaké hry nám za těch sedm let zvedly náladu. A příště? Příště s Xboxem a GameCube.

I když barva šediví a prýská

V listopadu 2001 – v době kdy se na trh chystaly vstoupit konzole Gamecube a Xbox – stála firma Sony tam, kde ji jen o pár let později vystřídali jestřábové z Microsoftu – v roli konkurenta s ročním náskokem, skvěle prodávanou konzolí a haldou her prvotřídní kvality. V říjnu 2000 vypustila do světa svůj PlayStation 2 s 294 MHz Emotion chipem, na svou dobu rekordně levným DVD přehrávačem a zpětnou kompatibilitou. A třebaže sestava launchových her zaváněla jako bezplatná noclehárna (z 29 startovacích titulů příjemně překvapilo snad jedině SSX a TimeSplitters), absence konkurence a výborná pozice vybudovaná za úspěšná léta s PSone pomohla Sony získat potřebný prodejní náskok hned zkraje. Hřebíček do rakve stále ještě nenarozené konkurence pak zatloukli motivovaní third-party vývojáři – hry jako Grand Theft Auto 3, Final Fantasy X a Metal Gear Solid 2 vynesly konzoli PS2 do nejvyšších pater prodejního mrakodrapu, jen aby jí další úspěšné franšízy v průběhu následujících let pomohly proletět střechou až do nižších vrstev atmosféry. Konzolová válka skončila dříve, než začala, PS2 dál sbírala exkluzivní herní série a třebaže v mnoha ohledech za konkurenčními systémy zaostávala, je to právě ona, kdo se dnes vyhřívá ve slunci 120 milionů prodaných kousků. Že výkon není všechno? Něco na tom bude.

Byly kdysi lesklé, byly chromové

Čtenáře herních magazínů už možná PS2 neláká, vývojáře AAA titulů jakbysmet, přesto podle obskurních statistik informační společnosti Nielsen stále zabírá více než 40 % veškerého herního času, který dnes a denně trávíme u konzolí jakéhokoliv myslitelného typu (pro představu: PS3 zabírá v tomto koláči 2, 5 %, Xbox 360 11, 8 %). Ani herní portfolio sedm let starého stroje pro následující rok proto netrpí nedostatkem – v průběhu roku 2008 se majitelé PS2 dočkají přinejmenším 80 nových titulů, přičemž jména jako Rock Band, Alone in the Dark nebo Mercenaries 2 si zaslouží přinejmenším zvýšenou pozornost. Pravda, ten zbytek bude pravděpodobně dobrý leda tak na podložení vyviklaného stolu, ale čísla jsou čísla a špatných her není nikdy dost. Navíc tady máme projekty typu RealPlay společnosti In2Games, zvěsti o nové, kompaktnější a především o 25 % levnější verzi PS2 pro rok 2008, a kromě toho všeho tady stále máme konzoli velikosti knižního paperbacku za cenu, která směle konkuruje některým dnešním handheldům! Široká nabídka herních titulů v hodnotě maximálně 800 korun českých, novinky které se sotva přehoupnou přes tisícovku… Slovy náušnicemi prošpikovaného německého klasika – „To se vyplatí!“ OPS2 je možná mrtev, ale PlayStation 2 žije dál. My mu složíme poklonu alespoň skromnou desítkou nejlepších her, které kdy roztočily své sukýnky v našich redakčních mechanikách.

TOP 10

10. Devil May Cry 3: Dante’s Awakening

Plavovlasý rudokabátník Dante zápasil o desáté místo s maskulinním Kratosem, přece však nakonec zvítězil syn Spardy, lovec démonů a hlavní hrdina série Devil May Cry, které se od roku 2001 prodalo drahně přes 5 milionů kousků. Důvod je nasnadě – God of War je, i přes své nesporné kvality, přeci jenom prostá rubavá akce, zatímco DMC rozvíjí vedle perfektní akční složky také spletitý a osobitý příběh plný typicky japonských odkazů.

9. Okami

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.
i Zdroj: Hrej.cz
Lidé mohou rozumět hrám, ale masy, ty je nikdy nepochopí. Kde jinde hledat důkaz, než v Okami – vizuálně přenádherné podívané o božské malující vlčici. U kritiků sklízela aplaus a superlativy a kytice a blahopřání sklízela… a přece coby zboží neuspěla. Nezbývá alespoň, než poděkovat Capcomu, že si svůj koutek videoherního umění schoval právě pro PS2. A doufat, že snad příště…

8. Bully (Canis Canem Edit)

Dlouho byl Rockstar známý jen jako „To studio co dělá GTA“. A dělá ho za celá ta léta dobře, cožpak o to. Školní fracek Bully však dokázal, že není třeba hip-hop soundtrack, silikonové roštěnky ani mapa o rozloze půlky Kalifornie – stačí prostě civilní téma, kapka typicky ujetého humoru a sem tam Rockstárovsky kontroverzní popíchnutí a na světe je hra, která by s trochou snahy strčila do kapsy všechno, co dosud v sandboxovém stylu na PS2 vyšlo. Stačilo tak malinko.

7. Final Fantasy XII

Nalijme si čistého vína – po zbytečně lineárním FFX a prapodivně ujetém FFX-2 potřeboval Square vrátit svou vlajkovou loď zpět do přímého kurzu. FFXII tento úkol splnilo beze zbytku a přestože dle mnohých postrádalo tradičně vřelou atmosféru kompaktní bojové party, stále plnilo roli nejrozumnější a zdaleka nejpřístupnější formy hardcorových japonských RPG.

6. Gran Turismo 4

Co dodat? Gran Turismo nikdy netrpělo neduhem klesající kvality s přibývajícími křížky. I přes absenci slibovaného multiplayeru patřilo k tomu nejlepšímu, co rok 2005 nabídnul, a co do závodních her nemá a mít nebude na PS2 konkurenci.

5. Metal Gear Solid 3: Subsistance

Dvojka nebo trojka? Nebylo to tak snadné rozhodování, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto nakonec do TOP 5 pronikl požírač hadů, ať už díky přitažlivějšímu prostředí, neotřelým nápadům nebo zkrátka proto, že nás v příběhovém universu MSG posunul zase o krůček dál. Nebo snad zpět? Čerta starýho, kdo se v tom má pořád vyznat…

4. Shadow of the Colossus

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.
i Zdroj: Hrej.cz
A zase jednou špetka umění v záplavě komerčního marasmu. Vizuálně úchvatná, atmosféricky nepřekonatelná, herně více než nezvyklá. Hra, jenž vás donutí přemýšlet a to nikoliv jen o tom, kam zrovna vrazit ostří svého meče. Díky povedenější reklamní kampani navíc nezapadla, a tak se Wander a jeho spící milá těšili i z poměrně slušných prodejních čísel.

3. Resident Evil 4

Těžko se to přiznává, ale trojici nejlepších her skutečně nakousl titul, který má své kořeny na konkurenčním systému. Třetí pokračování kultovní hororové série potřísnilo shnilou krví ponejprv GameCube a teprve po úspěchu zde, zamířilo s portem také na PS2. Nic to ale nemění na faktu, že to byl port doslova fenomenální. Nový 3D engine, skvělá kamera, řízná akce, obchodování i plíživá hrůza, grafika co trhala bulvy, to vše korunováno přístupnou a návykovou hratelností. Bezpochyby to nejlepší, co mohl a stále může PS2 nabídnout.

2. Grand Theft Auto III

Vice City se možná prodávalo lépe, San Andreas bylo možná větší a lepší a kdovícovšechno ještě bylo – ale jen jedno GTA může být opravdu „první“. Třetí díl přeoral všechny zaběhnuté představy o tom, co může jediná hra nabídnout a přechodem do 3D prakticky určil jasný herní trend pro následující léta. Můžete se inspirovat, můžete opisovat, můžete napodobovat – GTA III vždy zůstane tím originálem, co přišel jako blesk z čistého nebe a ze dne na den změnil svět konzolí k nepoznání.

1. Ico

Neopouštěj staré věci pro nové – díl 1.
i Zdroj: Hrej.cz
Asi se to dalo čekat, když se Uedův malý paroháč Ico ve výčtu nejlepších her dosud neobjevil. Podobně jako mladší Shadow of the Colossus, také Ico sázelo na minimalistickou herní koncepci, atmosféru a bezprecedentní sepjetí s herními charaktery. Co na tom, že to byla hra ve své podstatě jednoduchá a krátká, když snad jako doposud jediná v historii dokázala vyvolat v hráči emoce, o jakých se často nesní ani filmům, knihám a obrazům… Není třeba slov, aby byly řečeny velké věci. Říká Ico a říká to tak potichu, že ho ani slyšet nelze.

A jak by vypadala vaše desítka? Podělte se s námi v diskusi.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama