Nejisté sezóny: FIFA

Jak tomu tak u videoher bývá, konzolová generace, kterou brzy nazveme “uplynulá”, přinesla celou řadu změn a více či méně revolučních novinek. Ještě silněji si svou dominanci upevnily akční adventury a open-world hry, naopak ještě hlouběji do křemíkové historie zatlačily trendy klasické point-and-click adventury a realtimové strategie. Takto obšírně by se dalo vyjádřit prakticky ke každé pomyslné přihrádce herního průmyslu, my se ale zaměříme na jednu velmi specifickou. Takovou, která současnou generaci přežila víceméně ve zdraví, zároveň se ale za těch zhruba 7 let změnila ve své podstatě naprosto minimálně. Řeč je samozřejmě o sportovních hrách. Kamenu sváru mezi těmi, kteří u nich tráví stovky hodin ročně a těmi, kteří je považují za sprostou krádež ze strany vývojářů. A zároveň značkách, které jsou schopny svým majitelům relativně jednoduše vygenerovat naprosto astronomické zisky. Základní balíček virtuálního sportování je poměrně strohý a neměnný, řekněme série - FIFA, NHL, Pro Evolution Soccer, NBA Live, NBA 2K, Madden, UFC, MLB The Show a WWE 2K. A ačkoliv jsme (pochopitelně) nevyjmenovali ani zdaleka všechny jména věnující se tématu, postihujeme naprosto absolutní většinu mainstreamového zájmu o žánr. A zatímco polygonové lyžování, boxování, skejtování, tenisování a… olympiádování (?) s Xboxem One a PlayStationem 4 prakticky utichlo, z jednoho konkrétního zmiňovaného zástupce se stal naprosto ukrutný trhák…

CO BYLO…

Než přejdeme k ročníkové retrospektivě, podívejme se velmi stručně, v jakém stavu herní značka FIFA vcházela na modernizovaný trh. Psal se rok 2013 a virtuální čutaná měla za sebou celou řadu “revolucí”. Od ročníku 11 studio EA Sports emancipovalo PC verzi hry a z odporného, zastaralého paskvilu, kterým počítačová FIFA byla, se stal plnohodnotný parťák svých konzolových sourozenců. Dokonce už od ročníku 09 budoval svou kolosální popularitu kartičkový režim Ultimate Team a poslední léta Xboxu 360 a PlayStationu 3 strávila FIFA s kultovním Impact enginem. Co naplat, že stávající technologie stále z fotbalu dělaly wrestling, hráči vypadali jak voskové figuríny a trencle připomínaly vodovodní potrubí. Ze stařičkého hardwaru už nešlo vymáčknout ani gram parády navíc. Série jako taková pochopitelně tak trochu stagnovala, uzrála ale jako víno, hrála se báječně a stejně báječně se i prodávala.

No a pak přišel podzim roku 2013 a onen zlom.

FIFA 14

Přebal: Lionel Messi, Výběr ze soundtracku: Portugal. The Man - Purple Yellow Red and Blue

Rozumějme si, FIFA 14 vyšla snad na každé platformě, která mohla v té době ležet hráči i nehráči v obvýáku. Původně mířila na dosluhující konzole a PC, kupodivu ale vyšla i na PlayStationu 2, PSP, PS Vita, Nintendu 3DS a Nintendu Wii. Když později s pompou dorazila i při launchi PS4 a Xboxu One, plus freemium verzí zaútočila i na telefony, nevyhli jste se krkolomným gólům prakticky nikde. Teď však k věci.

V samotném jádru hry se toho ale mnoho nezměnilo

Novinka poháněná vyvoněným enginem Ignite na první pohled znamenala krok kupředu. Plynuleji se hýbala, hráči i s jejich vybavením byli podstatně přirozeněji rozanimovaní a podobali se své předloze a autoři nešetřili dnes už spíše ojedinělými telenájezdy na detailně zpracované okolí stadionů. V samotném jádru hry se toho ale mnoho nezměnilo, z hlediska obsahu byla (pochopitelně) identická a samotná technologie spíše rozdivočela dříve velice sterilní fyzikální zákonitosti, než že by nutně přinášela totální revoluci v tom, jak Messiové a Ronaldové kopou do míče. Pokud se tedy bavíme o srovnání se “starými” verzemi, vlastně se nejednalo o příliš smysluplnou investici. FIFA 14 byla spíše efektním příbalovým letákem k nové konzoli, než důvodem k její koupi.

FIFA 15

Přebal: Lionel Messi, Výběr ze soundtracku: Saint Motel - My Type

Ta pravá (r)evoluce přišla až v roce 2014. To už se z old-genových verzí stal jen přívěsek ze slušnosti, PlayStation 2 utřel úplně a FIFA se začala transformovat v něco, co můžeme na obrazovkách milionů hráčů po celém světě vidět dnes. V EA Sports tentokrát opravdu zapracovali na novém enginu a pilovali kde se dalo, výsledkem byl krásný, byť trochu krkolomný a rozbitý fotbal. Divoké padání a bourání hráčů zůstalo značce věrné dodnes (byť by se mohlo zdát, že s posledními ročníky četnost bizarních glitchů opět prudce stoupá), druhé začátky Ignitu byly ale velmi bolestivé. 

Patnáctka ale přinesla celou řadu novinek, které jsou stavebními kameny hry dodnes. V plné míře se projevila snaha o totální přivlastnění ostrovní Premier League, která nabídla kompletní balíček zápasové grafiky a pořádnou dávku reálných obličejů sportovců. Oblíbenou arénu s útokem na bránu vystřídaly tréninkové výzvy, které (ve velmi odlišné podobě) podstupujeme při načítání zápasů dodnes. Jednoznačně nejúčinnějším stylem hry se stalo zaměření na rychlost. A gumové tváře začaly projevovat emoce. 

Důležité ale je, že FIFA 15 byla skutečnou oslavou fotbalu. Přepracovaná útočná i obranná hra společně s brankářskou evolucí nakopla hratelnost o nějaký ten level výše. Fyzika míče konečně přestala připomínat pěnový projektil a šajtličky realitě jako by z oka vypadly. Snad jedinou bolístkou pro tuzemské hráče budiž konec jedné éry. Éry Jaromíra Bosáka a Petra Svěceného, kteří svou repetetivní paletou hlášek doprovázeli zápasivo od roku 2007. Abychom byli úplně přesní, jejich implementace skončila s aplikací Ignite enginu, tedy už v next-gen verzích předchozího ročníku. Odsun z PC verze ale podepsala této legendární dvojici skutečný virtuální ortel. Budiž mladičkému španělovi Fabregasovi země lehká.

FIFA 16

Přebal: Lionel Messi, Výběr ze soundtracku: No Wyld - Let Me Know

Následoval ročník, který skromně označuji za ten s nejlepším soundtrackem. FIFA 16 byla ale originální v mírně odlišném pohledu. Historicky poprvé si totiž všimla, že vrcholovým sportem není živ jen muž a travnatý pažit poprvé pročísly i dámské kopačky. Ano, pravdou je, že 12 národních týmů, se kterými šly hrát akorát přáteláky, anonymní fiktivní turnaj a získat jeden podivný achievement, to věru není stavební prvek, který by hře zajistil absolutní hodnocení, jistý krok dopředu to ale byl, a je jen škoda, že až dosud vypadá dámská složka série naprosto identicky. Ruku na srdce, kdo z vás, hráčů FIFA 20, si na ženské týmy při hraní vůbec vzpomněl?

Po bok Premier League se zařadila i německá Bundesliga

V roce 2015 jinak fotbálek žádnou revoluci nepřinesl. Po bok Premier League se zařadila i německá Bundesliga, která konečně dostala poměrně reprezentativní zpracování. Především se pracovalo na samotné hře s míčem a bez něj, výrazný nerf podkopal superschopnosti největších útočných hvězd, naopak obránci výrazně přitvrdili a občas se z divokého arkádového fotbalu stala skutečná taktická bitva, kde se muselo využívat každé chyby a zaváhání soupeře.

Asi největší novinku v stále populárnějším onlinu (který už před léty vytlačil offline režimy na vedlejší kolej) byly Drafty ve FUTu. Nesmírně zábavný režim, který vám za malý poplatek dal ochutnat skutečným “ultimátním” týmům, i když jste nikdy do svých týmů žádnou superhvězdu nedotlačili. Ne nadarmo se jednalo a stále jedná o velmi oblíbenou kratochvíli, až na poměrně vysokou vstupní cenu se totiž jedná o nesmírně uspokojující a pestrou zábavu.

Smutným faktem je, že FIFA 16 znamenala hořký konec handheldů PS Vita a Nintendo 3DS. Příště jsme se s Messim a spol. setkali až na Switchi.

FIFA 17

Přebal:Marco Reus, Výběr ze soundtracku: Skott - Porcelain

Možná lze z textu vyvodit, že jsem si až nezdravě oblíbil slovíčko revoluce. A běda, můžeme ho použít zase! FIFA 17 totiž změnila leccos. V prvé řadě se po slabých třech ročnících pakoval slavný Ignite a vedení EA naordinovalo autorům nepopulární Frostbite. Můžeme se jen domnívat, jak to v kancelářích vypadalo, když se poprvé otevřely soubory enginu, který zřejmě skvěle funguje ve válečné FPS, ale vyvíjet v něm příběhové RPG nebo závodní hru vyžaduje nadlidskou snahu. FIFA z tohoto kontextu ale vyšla jako překvapivý vítěz a frostbitový fotbal vypadá dodnes prostě skvěle. Snad jedinou daní byl ten fakt, že na PC s novým enginem nadobro skončila možnost hlubších modifikací.

Kromě zjevných novinek, jako je argentinsko-německé střídání na přebalu (a s tím související zmizení Nou Campu) přinesli v EA Sports jeden skutečný převrat, který ve virtuálním fotbalu asi nikdo nečekal, totiž příběhový režim. I když, nebo spíš protože, jsme si během prvních showcase během E3 klepali na čela a novému režimu Journey přisuzovali zoufalou kvalitu a brzký skon, výsledek nás příjemně překvapil. Odysea Alexe Huntera sice nebyla žádnou oskarovou podívanou, která by otevřela nefalšované okénko do světa mládežnického fotbalu. Tenhle snědý klučina měl ale na poměry sportovních her celkem slušně vykreslenou osobnost.

i Zdroj: Hrej.cz

Záhy se sice ukázalo, že i Journey má velmi mělké herní mechanismy a že ve výsledku toho hráč v příběhu malého Saši příliš ovlivnit nemůže. Zpětně ale tento experiment (který protkl i další dva ročníky) nelze jednoduše považovat za nepovedený, nedejbože nesmyslný. Svým casual pojetím navíc částečně otevřel značku hráčům, kteří jinak sportovním hrám neholdují nebo je fotbal vůbec nezajímá.

Vedle toho lze zmínit i přepracovaný systém standardek, který známe dodnes, popřípadě nové výzvy stavění mužstev a dnes v zásadě stěžejní víkendové ligy v Ultimate Teamu. Je ale zbytečné se rozplývat nad tím, jak byl fotbal zase o něco fotbalovější, tráva travnatější a fanoušci se lépe vlnili do rytmu. I sedmnáctka prostě  dokázala, že EA Sports se v posledních letech dařilo nešlápnout vedle.

FIFA 18

Přebal: Cristiano Ronaldo, Výběr ze soundtracku: ODESZA - La Ciudad

Pokud se loni výrazně měnilo, letos se spíše pilovalo. Především se ale po dvou letech vrátila fetišizace superhvězdy, a zatímco dříve se na vás odevšad křenil Messi, tentokrát jste Ronaldovu pihu čekali snad i na obrázku nastavení ovládacího schématu. Vrátil se také Alex Hunterů, který s novou sezónou zpychnul, našel svého otce, ztracenou sestru, skamarádil se s příšerně hrajícím Thierrym Henrym… Po zhruba sto třiceti osmi letech se také sáhlo na kariérní režim, který nově nabídl cutscény během jednání o financích a radost mohli mít i tuzemští hráči, s pompou se vrátila česká ligová scéna v podobě pražské Sparty. V létě se navíc mohli hráči naladit na ruskou vlnu v povedeném bezplatném DLC doprovázejícím světový šampionát.

bylo to ale předzvěstí spirály technických problémů

Obecně teď nehovoříme o příliš zajímavém ročníku, FIFA 18 promluvila do dějin spíše trpkým, negativním způsobem. Fanoušci možná mají stále v paměti podivně zmršený stav hry těsně po jejím vydání, kdy prakticky jakákoliv střela končila nechytatelným gólem. Problémy sice rychle vyřešila aktualizace, bylo to ale předzvěstí spirály technických problémů, ze které se značka nevymanila dodnes. Vedle technických potíží se navíc tento ročník stal jedním ze symbolů nepopulárního ekonomického modelu, který společnost EA u svých produktů provozovala. Ano, toho, který vrcholil téměř nemorálním využitím herní měny v Star Wars Battlefront II. Vrcholem kauzy byl úplný zákaz mikrotransakcí postižených mechanismů v Belgii a právě zde FIFA sehrála jednu hlavních rolí ve válce proti gamingovým praktikám ve videohrách.

Narozdíl od zmíněného Battlefrontu se ale (v tomto ohledu) v “příliš drahém fotbalu” změnilo za poslední léta pramálo.

FIFA 19

Přebal: Cristiano Ronaldo, Výběr ze soundtracku: Death Cab for Cutie - Gold Rush

Co předchůdce načal, FIFA 19 obrazně řečeno doklepala, a bývá (možná neprávem) označována za jednoznačně nejhorší díl za poslední léta. Zda je to pravda, nebo hře jen neprávem křidvíme můžeme soudit jen těžko. Jisté ale je, že pikantní situace nastala ještě před vydáním, portugalská obalová hvězda totiž překvapivě změnila působiště a motivy Realu Madrid byly narychlo nahrazeny těmi turínskými. V průběhu roku Ronalda navíc, v návaznosti na kontroverzi s údajným znásilněním, nahradila trojice Dybala - Neymar - De Bruyne. Mezi novinkami pak svítil neobvykle hutný balíček nových stadionů, autoři konečně nabídli domácí stánky všem účastníkům Premier League a na domácím hřišti si zahrála i řada dosud přehlížených španělských klubů. 

Největším návratem však byla licence Ligy mistrů, kterou po letech EA uzmula konkurenci. Ne nadarmo se Alex Hunter v poslední epizodě svého příběhu vydal dobývat právě nejvyšší mety královny klubových soutěží. A uzavřel tak experiment, který zřejmě překonal očekávání i těch nejoptimističtějších hráčů. Ano, Journey ve výsledku nebyla bezchybnou jízdou, především z počátku pěkně drhla a nějakou dobu trvalo, než se skutečně dostalo na “klíčová” rozhodnutí, kterými by hráč přehodil výhybku narativu. Kdo by ale v roce 2015 řekl, že to bude příběhová kampaň, co donutí našeho Pavla koupit (a užít si, prosím pěkně) plnou verzi FIFA hned po vydání?

Vedle evropských pohárů se opět sahalo do ovládání, tentokrát EA Sports vložili hráčům do ruky možnost správně načasovat střelu a druhým stiskem tlačítka zajistit perfektní kontakt s míčem. Po dvou letech lze konstatovat, že šlo spíše o pokus, který masu příliš nezaujal. Stejně jako systém dynamických taktik, které bohužel ve FIFA nemají tak propastný vliv na výslednou hru. Asi nejzajímavějším poznatkem tak je, že šlo o poslední ročník vydaný na staré generaci konzolí a zřejmě o vůbec poslední globální hru vydanou na PlayStation 3.

FIFA 20 

Přebal: Eden Hazard, Výběr ze soundtracku: The S.L.P. - Favourites

Zatím poslední ročník jedné z nejvýdělečnějších herních značek máme ještě ve velmi čerstvé paměti. Stejně čerstvé jsou ale rány způsobené technickým stavem hry, který byl těsně po vydání tristní (především ze strany kariérního režimu) a postupem času je… ještě horší. Jubilejní dvacítka je zřejmě prvním pokračováním, které se s novými aktualizacemi rozpadá stále více a kontinuální offline režimy jsou díky tomu prakticky nehratelné, respektive v nich nad hráčem visí velmi reálná hrozba nenávratného rozbití uložené hry. 

FIFA se i přes nevyvratitelné kroky dopředu stále točí ve stejných problémech

A je to škoda, novinky v čele s kompletní “hrou ve hře” Volta se povedly na jedničku. Zběsilý pouliční fotbálek prostě funguje jako perfektní odreagování a dodává lehce strnulé nabídce herních režimů patřičnou hloubku. Částečně tak supluje ukončené Journey a překvapivě nevylepšený Ultimate Team. Dalším výstřelem do prázdna se staly tiskové konference a propracovanější systémy komunikace a morálky, které jsou na první pohled efektní, rychle se ale stanou repetetivními, zabugovanými a v zásadě zbytečnými.

Zdá se tak, že se dobře namazaný gólostroj zasekl, zvlhl mu střelný prach a… dosaďte si libovolné otravné fotbalové klišé. FIFA se i přes nevyvratitelné kroky dopředu stále točí ve stejných problémech, v online režimech dření peněženky hráčů co to jenom lokální zákony dovolí a zdá se, že autoři vyloženě ignorují potenciálně zajímavý sólový režim Be a Pro (který většina ostatních značek naopak umí využít naplno).

DO LET BUDOUCÍCH

Uplynulá generace konzolí přinesla mocnou transformaci virtuálního fotbalu, prožila zlatá léta, na která se bude v dobrém vzpomínat i ročníky, které lze zpětně hodnotit spíše záporně. Z ekonomického hlediska ale přežila ve velmi dobré formě a z Ultimate Teamu se stal naprosto kolosální moneymaker. Už letos uvidíme, kam budou kroky značky směřovat na novém hardwaru, ročník 21 se tak stane malou velkou rozlučkou s jednou érou. Doufejme, že se konečně podaří některé palčivé problémy napravit a Xbox One s PlayStationem 4 odejdou ze hřiště se ctí.

Na jakou ze zmíněných her (a skladeb ze soundtracků) vzpomínáte nejlépe vy? 

V sérii Nejisté sezóny se příště podíváme na hokejového bratříčka FIFA, sérii NHL.